Jana Petrenko: Úvaha o covidu – všechno špatné je k něčemu dobré

    Všechno špatné je k něčemu dobré, říkávala moje babička. Mělo to být spíše útěchou v neúspěchu, neboť, když už nic jiného, je třeba se alespoň poučit. Manuál na pandemii covidu-19 nikdo neměl, analýzy, statistiky a poučení vypracované s odstupem času, jak se to mělo/mohlo dělat lépe, budou určitě v budoucnu užitečné. Raději než sledovat hrůzostrašné statistiky ze světa, jsem se zamyslela nad tím, kolik a jaké poučení mi zatím pandemie přinesla.

     

    Léta jsme byli svědky, jak Výbor pro zdravotnictví odmítal schválit eRecept a posouval rozhodnutí z roka na rok. Pamatuji si některé rozčilené projevy o tom, jak jsou „lékaři ta nejpronásledovanější skupina v téhle společnosti a tohle je jen další buzerace, která nemůže a nebude fungovat“. Pokusila jsem si představit, jak by to vypadalo po dobu karantény bez eReceptu. Čekárny u praktických lékařů by pravděpodobně vypadaly jako inkubátory nákazy pro chronické pacienty, kteří by museli jít osobně pro recept anebo by ze strachu přestali brát své léky. Ani si raději nepředstavuji dopady na zdraví populace i zdravotnický systém, kdyby se kvůli covidu-19 přestaly léčit stovky tisíc lidí.

    V lednu bylo předepsaných 9 608 131 eReceptů a nevydaných zůstalo 776 219, zatímco v dubnu po dobu karantény se předepsalo 5 292 443 eReceptů a nevydaných zůstalo jenom 44 799 eReceptů. Snad stojí za zamyšlení, co skutečně znamená pokles nevydaných eReceptů v dubnu oproti lednu z 8 %  na 0,85 %.

    Telemedicína i telekonference

    Karanténa si vynutila možnost se objednat i u těch lékařů, kteří to doposud odmítali. Léta jsme slyšeli na různých diskusích, co všechno nejde, a najednou vidíme, že praxe může být jiná. K úlevě lékařů i pacientů a doufám, že to alespoň částečně tak zůstane. Navíc Česko bylo tradičně v horní části řebříčku EU v počtu návštěv u lékaře. Je možné, že se časem ukážou následky zanedbané péče tam, kde skutečně nemocní pacienti ze strachu z korony nešli k lékaři. Snad se to změní k lepšímu, ale jinak doufám, že poklesne počet zbytečných návštěv důchodců, „co si chodili k paní doktorce popovídat“, o nichž se tak často v minulosti diskutovalo. Telefon sice nenahradí osobní styk s pacientem, ale jak se zdá, není vždy absolutně nutný. Hlavně když jde o chronického pacienta, kterého jeho lékař zná a pacient je schopen jasně popsat změnu svého stavu. Komunikace po telefonu ušetřily hodně času a vynutily si jasnější způsob vyjadřování na obou stranách.

    Zákon o eHealth jde do připomínkového řízení a doufám, že zkušenosti z karantény posunuly schválení nejméně o několik let napřed. Praxe posledních měsíců by mohla teď ušetřit obvyklé neproduktivní teoretizování v diskusích, na konferencích a seminářích.

    Další zákon na pořadu dne řeší mimo jiné emergentní systém zajištění léčivých přípravků a doufám, že jeho schvalování ve Výboru pro zdravotnictví nepůjde po vzoru eReceptu. Tak jak by pacienti neměli zbytečně trávit čas v čekárnách lékařských ambulancí, stejně by neměli putovat od lékárny k lékárně pro vydaní léku na eRecept. Bez ohledu na to, jestli tady ještě hrozí nebezpečí nákazy nebo ne. Běžný pacient těžko chápe, proč jedna lékárna jeho lék nemůže objednat, zatímco v jiné lékárně ho může dostat bez problémů.

    Home office je známý koncept u zahraničních firem, ale až doposud velice zřídka využívaný v Česku. Open space je někdy dobré řešení, ale ne všude a ve všech profesích. Práce doma, pokud to zaměstnancům vyhovuje, je v určitých profesích velice ekonomicky účinný způsob, jak snížit náklady a zvýšit efektivitu. Mnohé firmy přišly na to, že nepotřebují všechny zaměstnance stále v kanceláři a možná se postupně povede prosadit i part time, nebo job sharing.

    Je fajn a občas zapotřebí, aby se lidi scházeli a diskutovali, ale jak se ukázalo, ne vždy absolutně nutné, a hlavně ekonomické. Příklad, o kterém jsem právě slyšela: konference zástupců pacientů v Bruselu, dávno naplánovaná jako dvoudenní + den na cestu, se uskutečnila jako telekonference. Dvoudenní program se zvládnul za 7 hodin včetně pauzy na oběd, každý ze své lednice. Ušetřily se desítky tisíc euro za letenky, hotel a catering. Po založení Koalice pro zdraví jsem absolvovala asi tři veliké konference v Bruselu, ale stačily na to abych zjistila, že je to jako maturitní setkáni střední školy. Všichni se dobře znali, skoro nic nového jsme se nedověděli a loučili se s příslibem – stay in touch, co samozřejmě málokdo dodržel. Přestala jsem časem na pozvánky reagovat a postupně je taky dostávat. Ne, nejsem pro to, aby byly zlikvidovány letecké společnosti a zaměstnanci přestali jezdit na služební cesty. Ale šetření nemusí být sprosté slovo, pokud nejde na úkor zaměstnanců nebo efektivity.

    Mrzí mě zpochybňování roušek

    Nevím, jestli to byl jenom můj dojem, ale lidé byli po vypuknutí pandemie vůči sobě slušnější, ohleduplnější a ochotnější si vzájemně pomáhat. Strach z nákazy je donutil nosit roušky. Podle světových statistik, názorů většiny lékařů, vědců a epidemiologů je korona nová realita, která tady ještě nějakou dobu bude a je zapotřebí se s ní naučit žít. Škoda, že s uvolněním sestrikcí se začalo upouštět i od hygienických opatření. Celkem jsem uvítala, když mi v mé oblíbené zahradní restauraci otřeli stůl, než jsme k němu zasedli. Teď se to už opět neděje.

    Myslím, že nosit roušku je jen malá oběť v porovnání s tím, kolik může onemocnět nebo zemřít lidí. V této souvislosti mě mrzí výroky některých špičkových českých lékařů, kteří nošení roušek zpochybňují a nebezpečí koronaviru bagatelizují. Velice si vážím pana profesora Jana Žaloudíka, ale nemohu se ztotožnit s jeho bojem proti „zarouškování“, ve kterém argumentuje onkologickými onemocněními. Ano rakovina se vyskytuje velmi často, každý den invalidizuje či usmrtí mnoho lidí, je to jeden z hlavních zdravotních problémů všech civilizovaných zemí. Při vší úctě k panu profesorovi, nikde jsem ale nenašla informaci, že by se onkolog nakazil od svého pacienta, naproti tomu jen v USA už zemřelo skoro 600 lékařů a zdravotníků nakažených koronou (viz statistika  zveřejněná v The Guardian https://www.healthleadersmedia.com/covid-19/nearly-600-%E2%80%94-and-counting-%E2%80%94-us-health-workers-have-died-covid-19). Matce mé kamarádky v Londýně nemocnice jednoduše oznámila, že ji přerušuje chemoterapii kvůli covidu. Nic takového se u nás naštěstí neděje. Spíše se obávám, že veřejnost nebere pandemii tak vážně jak by měla. To, že se hlavně z ekonomických důvodů uvolnily restrikční opatření neznamená, že virus ze dne na den zmizel. Mám obavu, že další poučení přijde na konci léta, až se všichni vrátí z dovolené a na Ministerstvu zdravotnictví nám pan profesor Dušek bude vysvětlovat nové grafy postupu korony.

    Jana Petrenko