Úterý, 28. září, 2021

Virtuální diskuse s lékařským futuristou Bertalanem Meskὸ a dalšími, byť nejmenovanými kolegy

0
Virtuální diskuse s lékařským futuristou Bertalanem Meskὸ a dalšími, byť nejmenovanými kolegy
Foto: Derek Bruff/Flickr

Jak ukázala epidemie COVID-19 v Číně, postupně rozvinutá do světové pandemie, byli jsme všichni zastiženi na chování její příčiny v podobě „nového“ koronaviru zcela nepřipraveni. Byli jsme, a dodnes jsme včetně zdravotnických odborníků, a přes veškerou snahu, poněkud zmateni ze stále narůstajícího množství informací, které byly a jsou často protichůdné, a vzhledem k jejich kvalitě i nesrovnatelné. Zdravotnické systémy se s novou situací postupně vyrovnaly a vyvinuly značné množství diagnostických testů a nedostatek léčebných postupů nahradily účinnými preventivními opatřeními včetně očkování. V každém případě rozsah onemocnění, a nároků na ústavní léčení především u závažných komplikací, vyvolalo nezbytnost zásadních změn ve struktuře nemocničních zařízení. Pandemie probíhala, stejně jako reakce na ni, v různých částech světa různým způsobem, takže dnes již můžeme s jistou dávkou opatrnosti hodnotit vhodnost či nevhodnost jednotlivých opatření. Zatím však jsou procesy hodnocení poněkud dezorientované v důsledku existence lokálních specifit, ale i nejrůznějších politických vlivů.

V nadpisu použitý termín „diskuse“ nelze chápat tak, že následující text bude připomínat filmový scénář dialogu mezi dvěma osobami, z nichž jedna je, jak se sám označuje, profesionálním futuristou, a kde autor článku bude představovat zvědavého komentátora. Bertalan Meskὸ je autorem mnoha knih, článků a dalších forem informačních materiálů na téma vlivu pandemie na zdravotní péči, a je přesvědčen, že pandemie vyvolá mnoho změn v přístupu ke zdravotní péči jak v rovině každého z nás, kteří jsme prakticky již od doby početí potencionálními, ale vlastně někteří i skutečnými pacienty, tak na úrovni struktury a funkce zdravotnických zařízení. Vycházejíce z této základní téze budeme se pokoušet ozřejmit jím zveřejněné názory na změny, které ve zdravotních systémech již započaly, a ke kterým, jak předpokládá, postupně dojde i tam, kde si potřebu změn ještě nepřipustili. A zřejmě budou změny ve zdravotnictví mít odezvu i v dalších oborech lidské činnosti, které se zdravotnictví různým způsobem dotýkají. Bertalan Meskὸ se svými spolupracovníky není ovšem jediným zdrojem úvah nad „postkovidovou“ etapou vývoje zdravotní péče. Pod zkratkou HIMMS (Healthcare Information and Management Systems Society) pracuje společnost, která se rovněž věnuje otázkám změn, za které můžeme činit odpovědný otřes zdravotního systém vyvolaný koronavirovou pandemií. Ve sborníku vydaném v podobě e-knihy (COVID-19 and Beyond) najdeme kapitolu od Nessa Barry s pohledemna budoucnost poskytování zdravotní péče(COVID-19 and the future of care delivery). V ní se zabývá telemedicínou , a vlastně tak navazuje na problémy řešené již během probíhající pandemie, kde nedostatky digitalizace medicíny přímo souvisely se slabinami ve vzájemné propojenosti jednotlivých složek.

Diagnostika

Vyšetřování a hodnocení výsledků

Podle představ uváděných v pracích Bertalana Meskὸ na téma předpokládaných změn zdravotní péče vyvolaných koronavirovou pandemií, budou některé zásadními novinkami v její oborové struktuře, jiné však jen úpravou procesů a cest, na které se medicína vypravila již dříve. Mezi takové patří v lékařské diagnostice postupné přibývání testů, které si pacienti budou provádět sami (at home testing).  Testy tohoto druhu používáme již delší dobu, mezi „nejstarší“ patří bezesporu těhotenský test moči známý „odedávna“, o němž najdeme zmínku ve wikipedii, a který byl v moderním pojetí připravený švýcarským lékařem Emilem Abderhaldenem. Podobně byly sestaveny i testyna projevy řady onemocnění, včetně hyperglykemie u cukrovky,kdy papírkový test na glukózu v moči – Julese Maumeného je znám již od roku 1850. Principů a technologií těchto testů včetně jejich provedení pacientem je celá řada – většinou jde o reakce chemické, kdy nejběžnějším zviditelněním výsledku bývá např. výrazná změna barvy. Stejně reaguje i nálepka, která určuje přítomnost chloridů v potu, a při jejich zvýšeném množství ukazuje na onemocnění cystickou fibrózou. Jiné testy jsou založené na reakcích imunologických – systému antigen a protilátka. Současná pandemie vyvolaná koronavirem SARS-CoV-2 vyvolala v tomto směru dosud nebývalé rozmnožení testů, jejichž cílem je dokazování přítomnosti virového agens v těle vyšetřované osoby. Testy spadající do této skupiny tj. proveditelné kdekoli, a přímo vyšetřovanou osobou, jsou většinou založené na již zmíněné imunologické reakci, kdy antigenem je jedna z bílkovin tvořících součást virového obalu. Vyšetřovaným vzorkem je v tomto případě obvykle výtěr z horních cest dýchacích, případně úst, nebo odběr slin. Těmto tzv. antigenním testům konkurují molekulární metody průkazu virové RNA v podobě polymerázové reakce (PCR), nebo jednodušší (LAMP) nevyžadující opakované střídání teplot. Jejich provedení je složitější a nákladnější, nicméně jsou o něco citlivější, takže pozitivní výsledek bývá dosažen i při nižší virové náloži, a tedy obvykle i o něco dříve od okamžiku nákazy, než testy antigenní. V poslední době se sice náklady na (PCR) analýzu jednoho vzorku výrazně snížily, zůstává však nezbytná investice do přístrojového vybavení a dopravu vzorků, protože udržování efektivního výkonu takové laboratoře vyžaduje přísun značného množství vzorků. V opačném gardu k antigenním testům je detekce protilátek proti antigenům koronaviru v krvi vyšetřované osoby – jako vzorek krve poslouží i jedna její kapka. Příslušný elektrochemický test vyvinuli v Carnegie Mellon Univerzitě. Existuje však i test protilátek v intersticiální mezibuněčné tekutině kůže, který nevyžaduje odběr krve. Přítomnost protilátek pak svědčí o prodělané infekci nebo očkování. Negativní výsledek však neznamená, že testovaná osoba infekci neprodělala – imunita není totiž výlučně vázána na přítomnost protilátek.

Proč Bertalan Meskὸ očekává takové rozšíření samotestování?  Pravděpodobně proto, že je to cesta jak urychlit vyšetření a zbavit pacienta nutnosti navštívit lékaře v situacích, kdy může na výsledek reagovat sám, podobně jako při zvýšené teplotě každý z nás (pokud nejsme malým dítětem) je schopen naordinovat si antipyretika, a v případě podezření na infekci minimálně oznámit výsledek svému lékaři. Rovněž samotestování pro svou jednoduchost provedení není závislé na laboratorních přístrojích, a může být prováděno kdekoli doma či v pracovním prostředí. Také srovnání nákladů je u těchto testů zřetelně nižší, neboť není závislé na vybavení laboratoře, zvláště v případě náročnějších testů molekulárních.

Nejspíš budeme v tomto směru pokračovat a budeme rozšiřovat používání nejrůznějších  sensorů, dnes např. v podobě  náramkových hodinek, které jsou schopny měřit některé parametry činnosti srdce a mnoha dalších spojených s pohybem. Ve spojení s onemocněním COVIDem-19 se do našich domácností dostal i oximetr doplňující vyšetření tonometrem (tlakoměrem)  dnes poměrně běžného onemocnění dospělých vysokým krevním tlakem (Meskὸ 2021). V přehledu přístrojů, které lze používat k vyšetření nejrůznějších tělesných a snad i duševních funkcí by se dalo pokračovat zmínkou o staronovém stethoskopu (https://hitconsultant.net/2018/01/26/m3dicine-ai-enabled-stethoscope-system/#.YIO7PqEzVPZ), který ve spojení s chytrým mobilním telefonem nabyl díky technologii AI nebývalé přesnosti a šíři vyšetřovaných parametrů. Z kombinace zvukového sensoru s mobilním telefonem ukazuje, že zvukový signál je naslouchajícímu lékaři přenášen v dobré kvalitě. Navíc je doplněn o grafický záznam, který může být současně zaznamenáván a uchován, což dovolí vyšetřování „ na dálku“, tedy pracovat v systému telemedicíny.

Stethoskop Aida se zápisem vyhodnocení vyšetření v mobilním telefonu

https://medicalfuturist.com/the-gazillion-of-health-data-you-can-measure/

Podobně lze pomocí přídavného vysílače (VitalSight),  přenášet na dálku i měření tlakoměrem OMRON, kdy odpovídajícím přijímačem je vybaven ošetřující lékař.

Přístroje zaznamenávající elektrické projevy svalové a nervové činnosti v kardiologické aplikaci jsou také již používány dlouhou dobu a jsou dnes uzpůsobeny pro dlouhodobou autonomní funkci v lidském těle (Dahia 2020). Jejich účelem je nejen diagnostika, ale i aktivní ovládání kontrolované  činnosti.

Stále větší význam má diagnostika v oblasti prevence a pochopitelně nejvhodnější je získat co nejdříve přehled o stavu genomu, což se zřejmě blíží rutinní dostupnosti nejen vzhledem k stále se zdokonalujícím technikám sekvenace molekul nukleových kyselin, kdy nové metody jsou nejen stále rychlejší, ale zvládají i větší počty analýz, aniž by zvyšovaly náklady na jedno vyšetření. Dnes přestává být problém s analytickou technikou, ale zůstává v oblasti uchovávání nálezů (Scherer 2016) Nejde ovšem pouze o genomy pacientů, ale v případě infekčních chorob i o genomy infekčních agens. Záleží jistě na velikosti vyšetřovaného genomu, přičemž genomy koronavirů patří mezi ty malé, a které známe již „delší“ dobu. Jsou tvořeny molekulou RNA připomínající savčí mRNA a jejich velikost se pohybuje cca mezi 27 až 31.000 nukleotidy – genom SARS-CoV-2 dosahuje téměř 30.000nt ( Brian 2005).  Detailní popis jeho struktury nalezneme na adrese : https://www.ncbi.nlm.nih.gov/sars-cov-2/. Na základě jeho pandemického rozšíření – ohromného počtu replikací v nakažených buňkách, a množství nakažených osob, dochází i k vysoké proměnlivosti (mutacím), a z medicínského hlediska je důležité jejich výskyt neustále sledovat (https://doi.org/10.1016/S0140-6736(21)00150-1).

Digitalizace medicíny

Ačkoliv digitalizace medicíny se začala rozvíjet již před mnoha lety, probíhající pandemie její význam důrazně podtrhla, a tam, kde mělo zdravotnictví dostatečnou a vhodnou kapacitu znatelně urychlila její realizaci. Ve všech oblastech zdravotní péče může být z hlediska postupující digitalizace přínosem implementace umělé inteligence AI (Attia 2019), s čímž míváme, zřejmě díky malé zkušenosti našich IT specialistů, občas potíže. Nejde ovšem pouze o technické zázemí, kterým by mohla disponovat lékařská zařízení v rámci diagnostiky nebo léčebné péče, namísto „nezbytné ?“ papírové administrativy, ale o prakticky okamžitou disponibilitu údajů potřebných pro zdravotní péči. Že je třeba zbavit zdravotnický personál zbytečné a svým způsobem nadbytečné „byrokracie“ (https://www.itpro.co.uk/business-strategy/digital-transformation/358958/how-nhs-bedfordshire-is-building-a-paperless) je dnes již zcela zřejmé. V článku z března 2021 „How NHS Bedfordshire is building a paperless hospital“ popisuje Adam Shepherd způsoby postupného ústupu od „papírování“ k digitalizované komunikaci s využitím umělé inteligence, která zároveň vnáší do systému i prvek ochrany soukromí. S digitalizací zdravotní péče dlouhodobě bojujeme a plány bývalého a současného ministra Vojtěcha zůstávaly na úrovni částečných úspěchů, které se na světlo boží prodíraly jen s občasnými klopýtnutími, a zřejmě se během pandemie poněkud dostaly mimo hlavní směřování ministerstva, které bylo nejspíš zcela zahlceno problémy s koronavirovou pandemií. Návrat na započatou cestu je vysoce potřebný. A dá se, že s pomocí EU se začínáme hýbat kupředu (https://www.x-ehealth.eu/).

EZK (EHR, electronic health record)

Jde o staronovou záležitost, o které sice víme, ale zatím jsme nebyli příliš úspěšní, přestože její řešení je pro zlepšení funkce zdravotnického systému zcela nezbytné. Plány na postupné zavedení elektronických zdravotních knížek sice vznikly (Akční plán k Národní strategii elektronického zdravotnictví – 2017), ale dosud nebyly plně realizovány, jediné co se dočkalo praktického využití jsou dnes alespoň již běžné tzv. e-recepty. Současná situace (https://ncez.mzcr.cz/cs/narodni-strategie-elektronickeho-zdravotnictvi/5-priorit-elektronizace-zdravotnictvi-na-5-let) odráží tlak na mezinárodní (EU) spolupráci. Jednou ze zatím nejúčinnějších brzd v procesu vytváření EZK a jejich zavádění je GDPR – Ochrana osobních údajů (The Personal Data Processing Act 2019). O jejich smyslu, rozsahu a účinnosti se vedou dlouholeté spory, a bohužel jsou také předmětem nejrůznějších kampaní, které někdy postrádají racionalitu a stávají se spíše politickou agendou. Na tomto místě můžeme téměř doslova citovat Bertalana Meskὸ „Digitální zdravotnické technologie umožňují pacientům, aby během svého života byli aktivně účastni péče o zdraví, a lékařským profesionálům, aby jejich práce mohla být podpořena pokročilými technologiemi, a společnostem a jejich manažérům, aby byli v budoucnu schopni docházet k lepším rozhodnutím“ (Lu 2020). V různých medicínských oborech postupuje digitalizace vpřed nestejnou rychlostí, což vyplývá z možnosti dobře oddělit příslušné diagnózy např. v podobě základní příčiny (genom, infekční agens) a měřitelné příznaky kvantifikovat. Jako příklad si můžeme uvést digitalizaci v hematologii používanou v nové australské nemocnici v Melbourne (McCaffety 2020). V poslední době vstupují svými investicemi do zdravotní péče ekonomičtí giganti. Mezi nimi např. i Google (Care Studio), který se zabývá způsoby jak lépe uspořádávat pacientská data a jejich využití v systému EHR (EZK). Podobně Amazon svým „Healthcare made easy“ (https://amazon.care/) nabízí zdravotní „poradnu“.

Struktura zdravotní péče

Nemocnice a přidružené instituce

Tradiční organizace nemocniční péče je organizována tak, že základní jednotkou jsou nemocnice několika typů. Největšími jsou nemocnice fakultní, které jsou součástí vzdělávacího systému a patří  univerzitám (z hlediska vlastnictví – patří většinou státu). V sestupném směru velikosti jsou pak nemocnice krajské, a jak už název napovídá, jsou zřizovány kraji. Pak by následovaly nemocnice okresní a oblastní, z nichž některé jsou privátní, kdy vlastníkem jsou obvykle různé společnosti. Nakonec do soustavy nemocnic patří ještě nemocnice se speciálním zřizovatelem např, vojenské nemocnice spadající pod ministerstvo obrany (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Fakultn%C3%AD_nemocnice_v_%C4%8Cesku), a nemocnice se zvláštním určením jako je např. IKEM (Institut klinické a experimentální medicíny).

Struktura nemocnic je dána jejich velikostí a obvykle sestává z několika klinik a oddělení, která obvykle mají různá oborová zaměření. Mohou být součástmi jednoho stavebního komplexu nebo umístěny v oddělených samostatných budovách. Obojí řešení mají svá pro a proti. Architektonická představa realizace se časem přesouvala od oddělených budov k jejich sloučení do jednoho komplexu. Oba typy nemocnice najdeme u nás ve fakultních nemocnicích např. monoblok v Praze Motole nebo v Brně Bohunicích, pavilonové typy v Praze – Královských Vinohradech, nebo v Brně v nemocnici U Svaté Anny. Mezi institucemi zabývajícími se „moderním“ přístupem uváděným v publikacích Medical Futurist jsou např. jmenovány nemocnice navrhované firmou Jacobs (https://www.jacobs.com/) a realizované v Austrálii, či na Novém Zélandu. Na smůlu je většina našich nemocnic tvořena historickými budovami, někdy dokonce památkově chráněnými (o jejichž proměně na nezdravotnická zařízení se v minulosti uvažovalo již mnohokrát a zatím marně), a u obou uspořádání pavilonového či zmíněných monobloků jsme svědky mnohých úprav, přestaveb či dostaveb, které bývají provázeny provozními komplikacemi.

Předpokládané změny by se měly projevit v tom, že ve „všeobecných“ nemocnicích bude oborové dělení potlačeno na úkor komplexního účelu zdravotní péče – Vedle stále důležitější PREVENTIVNÍ MEDICÍNY je to především potřeba soustředit se na co nejrychlejší řešení zdravotní situace pacienta, což znamená na AKUTNÍ PÉČI, kterou v současném pohledu poskytují hlavně chirurgické kliniky (nejde jen o úrazy). Dnes se ovšem vedle nich tomuto druhu péče věnují i další oborově zaměřené kliniky.

U pacientů s potřebou péče „interního“ typu předpokládá futurista Meskὸ, že bude vhodné podpořit DOMÁCÍ PÉČI u těch pacientů, kteří se sami nebo s pomocí případné docházky pečujících osob, dokážou o sebe postarat, na úkor lůžkové péče nemocniční, při maximálním využitím sledování pacientů pomocí přístrojů, kterými mohou být vybaveni tak, že je budou nosit jako součást svého těla nebo mít stále nablízku např. v podobě „chytrého mobilního telefonu“. Jeho „schopnosti“ se z hlediska zdravotní péče neustále rozšiřují, včetně přesahu do léčení v podobě konzultací na dálku. Tento druh zdravotní péče se blíží našemu typu nemocničních POLIKLINIK, ačkoliv někdy stále zůstává integrální součástí klinik, kam pacienti přicházejí, nebo jsou dováženi (Dánsko) k tzv.“jednodenní péči“ (infuze a pod.). Všeobecně se předpokládá, že tato oblast péče bude směřovat k postupnému zkracování doby pacientů strávených na nemocničním lůžku.

Uvedený vývoj by nejspíše vedl k zásadním změnám struktury nemocniční péče, ale nemusel by být spojený i s vynaložením nadbytečných nákladů, ale spíše naopak, byť by došlo k rozšíření vybavení pokojů. Ty by v rámci poučení z pandemie, která vyvolala potřebu jisté plasticity nemocnic vzhledem k využití jejich prostorů, jak upozorňuje Bertalan Meskὸ, bylo možné vybavit stejnými možnostmi jaké jsou potřeba pro udržování životních funkcí – umělá ventilace plic, přívod kyslíku, kardiostimulace  atd., dosud běžné spíše jen na chirurgických odděleních. Samozřejmě je vhodné jsou-li tyto prostory s měnitelnou  funkcí, uspořádat tak, aby mohly být provozně odděleny, s oddělenými vstupy a výstupy, což poněkud  usnadňuje právě pavilonové řešení, kdy lze jednotlivá oddělení navzájem propojit jednosměrnou soustavou chodeb. Otázkou zůstává použití jiných než nemocničních zařízení např. pro doléčování pacientů (lázbě?), nebo jak jsme byli svědky, vybudovávání dočasných „polních“ nemocnic v případě potřeby.

V e-knize s titulem „Top 20 Digital Health Trends For The Near Future„ zveřejněné koncem dubna t.r. uvedl Bertalan Meskὸ 20 zásadních směrů, které se, jak předpokládá, rozvinou v nejbližší budoucnosti. Aniž by bylo třeba uvádět je jednotlivě, v jádru většiny z nich najdeme nějakou formu digitalizace. A jak uvádí, pomohou digitální technologie, vzhledem k neustále stoupajícím nákladům, transformovat neudržitelnost zdravotní péče, na levný, rychlý a účinnější způsob řešení nemocí – což povede k zdravějším jedincům žijícím ve zdravějších společenstvích. Proto také na prvním místě považuje za nejdůležitější změnu zplnomocnění pacientů ve smyslu posílení jejich úlohy při rozhodování o zdravotní péči. Hned v následujících bodech podtrhuje potřebu zásadních změn v primární péči a vliv globalizace na srovnatelsnost její kvality.

Zdravotnické vzdělávání

Lékařské fakulty

Není pochyb o tom, že lékařské vzdělávání se stalo nepřetržitým a celoživotním procesem, stále náročnějším již jen proto, že poznatky v něm použitelné a potřebné neustále přibývají, a dokonce se zdá, že přibývají i stále rychleji. Není jednoduché se tomuto stále se zrychlujícímu vývoji přizpůsobit. Již jen proto, že překotný vývoj přináší i mnoho omylů. Postupný a nevyhnutelný rozpad původních diagnóz a snaha o individualizaci zdravotní péče vede k vzniku stále více specializovaných podoborů, i když jak ukázal právě COVID-19 potřeba všeobecných  praktických lékařů se rozhodně nezmenšuje, ba spíše narůstá. Koronavirová pandemie nás již naučila používat výuku na dálku, jejíž prostředky by měly být dostupně v co nejširší míře, a zcela jednoznačně zdůraznila autonomii každého studenta v přístupu ke vzdělání. Na rozdíl od nižších typů škol, u vysokoškoláků již lze předpokládat dostatečnou míru cílevědomosti v podobě kladného a iniciativního přístupu k informacím, jejich zdroje jsou dnes nebývale široké. Účast mediků při zvládání pandemie ukázala na význam praktických činností, kterých se mohli zúčastnit. U nás je sice účast studentů  na aktivitě jednotlivých pracovišť již tradiční, ale doposud byla založená na jejich osobním zájmu, jistě by stálo za úvahu ještě rozšířit možnosti podílet se na provozu fakultních pracovišť, a dnes rozhodně zařadit do výuky i zvládání využívání digitálních přístupů. Viz adresu : (https://medicalfuturist.com/ar-in-medical-education) v jejímž textu “Alternate Realities Help Medical Education And Training During COVID-19” jsou rozbírány dopady pandemie a možnosti jejich potlačení, někdy dokonce úspěšné zdolání. I když na lékařských fakultách obvykle není požadována „diplomová práce“, jistě by neškodilo zařadit její analogii v podobě „literárních rešerší“.

Snaha o omezení kontaktu s pacienty během pandemie, zvláště ve vyšších ročnících studia, a některých oborech, především v zubním lékařství, vedla k masivnímu vstupu metod založených na virtuální realitě. Jednou z firem, úspěšně se  na tomto poli rozvíjejících je švýcarská firma VirtaMed zabývající se tvorbou pracovních a výukových pomůcek pro lékařství v podobě virtuálních programů nejrůznějších chirurgických zásahů. Pozorovat struktury lidského těla zviditelné v podobě VIRTUÁLNÍ REALITY je ovšem užitečné již při výuce anatomie v prvních ročnících medicíny. Nejde totiž pouze o náhražku klasických pitev, ale o pomůcku, která, jak ukázalo její používání v praxi, dokonce svými výsledky zlepšuje výsledky výcviku. V podobě virtuální reality lze při samostudiu pitevní nebo chirurgický výkon, na rozdíl od skutečné pitvy, mnohokrát opakovat, a v lékařské praxi nahrazuje obrazem to, co vlastně nelze bez použití zvláštních přístrojů přímo vidět. Je nasnadě, že něco podobného, čeho jsme svědky v základním a středním školství, kam nuceně vstoupila forma on-line výuky, její přínos již zcela neopustíme, ale budeme i nadále využívat. V tom směru by se výuka na fakultách mohla připodobnit vzdělávání lékařů po promoci. Minimálně podpořit některé obory kdysi tradičně přehlížené (hygiena a epidemiologie). Bylo by vhodné připustit, že zásada „být připraven“ se týká i situace, která nás může překvapit. Jinými slovy mít k dispozici zařízení a systémy připravené tak, aby zvládly i „neočekávané“. Na druhou stranu některé obory, dříve spíše „scholastické“ jako genetika nebo výpočetní technika-informatika, kterým se věnovali málokteří, neboť byly pro každodenní lékařskou praxi málo významné, mají dnes zcela samozřejmé zastoupení snad ve všech lékařských oborech.

Vzdělávání lékařů po promoci

O celoživotní vzdělávání lékařů, ale i dalších pracovníků ve zdravotnictví pečuje Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, na jehož stránkách(https://www.ipvz.cz/vzdelavaci-akce/55573-specializacni-webinar-novinky-ze-vseobecneho-praktickeho-lekarstvi) najdeme Seznam on-line vzdělávacích akcí. Je na IPVZ do jaké míry přizpůsobí svůj program poučením z pandemie COVID-19. Ze seznamu pořádaných seminářů vyplývá, že IPVZ na výzvy pandemie pozitivně reaguje. Otázkou zůstává, jak mohou být při současném vytížení lékařů využívány. Účinnost celoživotního vzdělávání by se zvýšila, byla-li by spojena s pobyty na vybraných pracovištích, které by se takové „službě“ cíleně věnovaly.

Snad nebude vadit, všimneme-li si na tomto místě, které je vlastně závěrem této pseudodiskuse, zatím málo úspěšně řešeného problému nerovnoměrného zajištění lékařské péče z hlediska některých oblastí našeho státu. Kdysi používané řešení v podobě umístěnek, kdy čerstvě odpromovaným lékařům bylo určeno místo, kde budou pracovat, se pro současnou společnost jistě zdá absurdní. Stejně nebylo trvale účinné. Řešení se sice stále hledá, ale soudě podle zveřejňovaných neobsazených míst „obvodních“ všeobecných lékařů dospělých, dětských a stomatologů, dosud nalezeno nebylo. Možným řešením by bylo navázání stipendií na popromoční úvazky. Otázka je, zda by mohly situaci prospět právě metody telemedicíny. Obavy z odlidštění  nových forem medicíny, s telemedicínou často spojované, jsou do značné míry falešné, neboť, jak nám ukazuje dnešní mladá a střední generace, jejíž členové oč méně jsou spolu tête-à-tête, o to více komunikují na mobilu. A takový způsob komunikace již považují za samozřejmý a zcela normální. Je jen otázkou času, kdy se stane běžným i mezi pacientem a jeho lékařem, zvláště pokud může být spojen s přenosem obrazu. Současné možnosti analýzy obrazu umožnují nejen bezpečnou identifikaci účastníků, ale i jistou míru zdravotnického vyšetření, ale také analýzu hlasu. Pokud se na skutečný závěr pokusíme zvážit přínos pandemie pro naši zdravotní péči nebude jistě samochválou, prohlásíme-li, že přes kritiku, která není ani tak spravedlivá, jako často spíše škarohlídská, zatím prošlo naše zdravotnictví touto zkouškou velmi dobře. To, že jsme museli reagovat na zcela novou a nezvyklou situaci je pro jeho hodnocení zásadní, nicméně nás nezbavuje odpovědnosti za to, jak využijeme nabyté zkušenosti. Většina našich problémů a i zkušeností má globální šíři, a proto by nemělo být obtížné najít způsob jak si navzájem pomáhat např. pomocí institucí právě k tomu účelu zřízených (HIMSS – Společnost pro zdravotní informace a systémy řízení (https://www.himss.org/resources/advancing-healthcare-insights-four-key-perspectives-infographic), AmCham Health Council – Zdravotní rada americké obchodní komory (AmChamHealthCareCouncilProfile2021.pdf, Election-HealthCarePriorities_AmCham.pdf ).

Radim Brdička

Previous article Omyly poslanců, kteří chtějí rušit dětská zařízení
Radim Brdička
Prof.MUDr Radim Brdička, DrSc se narodil v roce 1933 v Praze, Studoval na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici, a po jeho zrušení na gymnáziu v ulici Dušní. Po maturitě v roce 1952 byl přijat ke studiu na fakultě všeobecného lékařství. Během studia pracoval jako demonstrátor na Ústavu patologické fyziologie prof, Hepnera a po promoci se dostal na umístěnku na plicní oddělení v Krásné Lípě u Rumburka. Po dvou letech naplněných prací v nemocnici, ale i vojenskou službou, byl přijat na základě konkursu na Ústav lékařské biologie, později Lékařské biologie a genetiky, kde pracoval až téměř do konce roku 1989. Jeho ústředním zájmem bylo studium genomové variability na úrovni experimentální, a později v rámci lidských populací, čemuž se věnoval po přechodu na Ústav hematologie a krevní transfuze , kde pracoval až do odchodu do důchodu. Byl jedním z prvních, který prosadil zdravotnickou akreditaci pro laboratoř molekulární genetiky, kterou na ÚHKT vedl. Absolvoval několik zahraničních pobytů např. na Istituto Superiore di Sanitá v Římě a oddělení genetiky v Pavii vedené v té době prof.Cavalli-Sforzou. Mimo jiné se podílel na výzkumu ČSAV na pracovišti prof.Šrama, kde se zabýval mutabilitou mitochondriální DNA.