Jan Žaloudík: Vydohadovaný paušál nebo vykalkulované náklady?

    Příspěvek jsem chtěl původně nazvat Zrání plátců, ale působilo by to příliš prospektivně až ofenzivně. Cestujeme dějinami i v úhradách zdravotní péče od rozcestí k rozcestí, od křižovatky ke křižovatce. Někdy svištíce po děravých cestách v rekonstrukci klíčové body i mineme a až zpětně se dozvíme, že rozcestí už bylo. Volíme pak objížďky, paralelky, zajížďky a kompromisy jak pomáhá nebo mate GPS. Nadáváme přitom, a také na sebe.

     

    Teď spolu s GPS na cestě pomáhá i některé mate CZ DRG, protože také něco vypočítává z reality života dole. Totiž z reality nákladů na asi 1600 kategorií zdravotní péče jak jsou zaznamenány a reportovány už po tři léta z více než čtyřicítky nemocnic různých typů a velikostí. Tož se už aspoň ví, že část naceněné péče štymuje napříč, něco neštymuje jen někde a něco neštymuje vůbec a poskytuje diverzifikovaný až diverzní obraz. Ale ví se stále více co a kde.

    Došlo přitom také k nákladovému  znovuobjevení dávného Semaškova modelu nemocnic prvního, druhého a třetího typu a specializovaných ústavů, který organizačně uhynul se socialismem jako dříve předtím i hmotní dinosauři. Avšak, jak přírodopisně známo, z dinosaurů máme nyní evolucí transformované přečetné ptactvo od kolibříka po pštrosa, kroužící i sedící, přežívající kdekoli nebo jen někde, místy pestré, chutné i nechutné, vzácné i přemnožené, někde již hynuvší a ohrožené. Zpěvné i tiché, hašteřící se, stěhovavé i trvale zahnízděné.

    Názor části vážených senátorů, že každý pták je prostě pták a schopnosti má jednotné, taktéž užitečnost a náklady na chov, je možná levicově podnětný, ale ve směru zprava překvapivý. Pro zápočet ještě zasluhuje doplnit praktickým cvičením z kapitalismu. Lze ho absolvovat třeba v pětihvězdičkovém hotelu domáháním se guláše za cenu jako mají ve výletní restauraci případně v obecní hospodě na venkově. Jistě je legitimní se tázat, zda prostý guláš s rohlíkem má být podáván také v předních hotelích, k čemu jsou dobré cenové skupiny i hotelové hvězdičky a jak moc mají diskriminovat, aby nediskriminovaly.  Strukturované restaurační služby bychom už měli, ještě tak si připustit strukturované zdravotnictví, aby neutrpěla dostupnost ani úživnost.  A také  abychom příliš nežonglovali s realitou, jak se už zavedlo.

    Levicové kouzlo rovnosti úhrad na náklady nehledě infiltrovalo srdce pravá, duše nezávislé i podnikavé. Asi fakt je ten náš paušál, lehce dopřidohadovaný, někde dopřilobovaný, nakonec doladěný umělými  koeficienty,  nejpřitažlivější a nejpohodlnější pro všechny.  Nabízí se slogan: Stravovat se chce nám málem jen v restauracích s paušálem. Případně: Léčeni chceme být málem jen v nemocnicích s paušálem. Leč „málem“ je pohříchu dvojsmyslné. Ale existuje i model Eat as much as you can, jednotná sazba 15 euro a jez z vyložené nabídky kolik a jak dlouho chceš. Pro udržitelnost modelu ovšem v podniku předchází pečlivá kalkulace zisku.  Takový restaurační model známe spíše ze zahraničí, je turisty oblíbený. Holanďany, že prý je výhodný, Čechy, že si to na výletě s rodinou pro jednou také mohou dovolit, ať mají o čem doma vyprávět.

    Ale že revitalizace spíše levých idejí přišla spíše zprava byla zpráva nečekaná. Život však baví především svojí neočekávaností i urputností každé živé spermie dovrtět  se s pomocí bičíku až k plodnému vajíčku a ve výhodné pozici skvěle počít něco nového, v němž realizuje především svoje geny.

    Bohužel o novinku už nejde. Pouze jsme se dobou dovrtěli k řešení dilematu „data nebo vata“ rozpoznáváním konkrétních dat v dohodnutých balíčcích spotřební vaty. Brutálně řečeno, k propočítávání reálných nákladů a srovnáním možností a potřeb úhrad se mohli naši plátcové dopracovávat léta sami už dávno od doby, když jich bylo ještě 27 až po současných 7. Teď opatrně vyslovují obavy, že styk s realitou bude ekonomicky nebo společensky i za konjunktury složitý a depaušalizace musí být pozvolná až k nenápadnosti. Bohatším překotně brát a chudým rozdávat, na to dojel už Janošík. Visel pak za žebro. Strašná smrt hezkých myšlenek a nápadů pro narovnávání rozdílů.

    Českým zdravotnictvím teď obchází strašidlo reálného kapitalismu. Cena, ba dokonce úhrada,  podle reálných nákladů? Hrůza jen pomyslet. A dostaví se ještě  další strašidlo cenící zuby cennou otázkou, zda to, co už má naceněnu reálnou cenu má i cenu poskytovat. A cenu pro koho, pro blaho pojištěnce, pro prosperitu poskytovatele, pro stabilitu plátce, pro zisk dodavatele? Každopádně za vším prý nutno vidět člověka – pojištěnce, poskytovatele i plátce, někdy takto i trojjediného. A péči nezbytnou a zbytnou.

    Bude to ještě dlouhý proces. Jako každý celonárodní přechod. Přes Sinaj prý putoval vyvolený národ z Egypta čtyřicet let. Mezitím si schválil i neschválil konstrukci zlatého telete, získal navíc desatero pravidel k těm dříve zavedeným, uvadl skepsí  a obrodil se novou situací, až došel k cíli i k náhledu v zemi zaslíbené.  Také nyní vše zatím běží podle onoho biblického harmonogramu. Máme tedy před sebou ještě deset let pinožení do usazení se. Naštěstí už to máme spočítané.

    A všimli jste si, že jsem kromě Nikolaje Alexandroviče Semaška z Ruska prohnaně nikoho nejmenoval? Ani profesora Ladislava Duška z ÚZIS ne, jak činívají  mnozí a často v naději, při osvícení, při zmatení myslí, v obavách či v averzi. Odkazy zajisté patří až dějinám jako reference na ty, kteří přírodní jevy spočítali a utřídili, aniž oni sami přírodu vynalezli. Leč záslužně nám pomohli se v ní zorientovat. Třeba nejmenovaní  Newton či Mendělejev. Nebo už také i reklamně nejmenované společnosti  IKEA a Lidl. Tam také neuspějeme  paušální platbou a nic nevydohadujeme dohadováním.  Leda tak reklamní hračku při větším nákupu.  Náklady, cena, kvalita, poptávka, dotace  – toť společný reálný slovník manažerského internacionalismu a globalismu doby.

    Jan Žaloudík