Rodiče nepodali inzulín svému diabetickému dítěti a ono zemřelo. Muž s leukémii přerušil léčbu, doporučenou lékaři a zbytečně skonal. Na Facebooku je veřejně přístupná skupina sedmi tisíc lidí, kteří tráví své manželky, partnery a děti (případně sami sebe) tak, že je nutí pít agresivní dezinfekci. Při zhoršení stavu svých obětí se navzájem ujišťují, že z jejich těla právě vylézají parazité, kteří jsou příčinou všech nemocí. Někteří z „léčených“ už jsou možná také mrtví. Všechny tyto případy mají jedno společné: Lidé dělají hloupá rozhodnutí na radu tzv. léčitelů.

 

Ministerstvo zdravotnictví chce proto změnit trestní zákoník tak, aby v něm bylo výslovně uvedeno, že jsou tito léčitelé za své rady trestně odpovědní. Chce, aby, když šarlatáni odloudí pacienta od lékařské péče s následkem poškození zdraví či smrti, skončili třeba i ve vězení. Považuji ministerský nápad za bláhový a svým způsobem nebezpečný. Současnou praxi totiž nezmění a navíc léčitele legalizuje a tím je v očích veřejnosti povýší zase o kousek blíže k lékařům.

Proti návrhu ministerstva zdravotnictví se postavilo ministerstvo spravedlnosti, které míní, že nejprve je nutné do zákonů napsat, kdo je to ten léčitel a co vlastně dělá. Až potom je možné definovat, co porušil a jaký trest ho má stihnout. A v tom je kámen úrazu. Současná česká legislativa nedovoluje léčit nikomu jinému než lékařům. Jejich práce je standardizovaná, měřitelná, podepřená vědeckým bádáním a mnoha lety nikdy nekončícího vzdělávání. Pokud udělají chybu, nebo něco zanedbají, jsou postižitelní, protože jsou k dispozici důkazy provinění. Jak ale chcete postihovat poškození zdraví způsobené vysíláním pozitivní energie nebo omylem v diagnostice odvozené z data narození? Léčitel přece nemůže za to, že pacient energii nepřijal anebo se narodil ve špatné konstelaci hvězd.

Jakmile se jednou usadí léčitelé v zákonech, budou se před pacienty ohánět povolením od státu, možná diplomem nějaké zkoušky, v níž prokázaly, že ví, kolik má člověk zubů a jakou barvu kůže uvidí při žloutence. Uznáním léčitelů, uznáváme i jejich bludy. Uznáváme, že lékaři nejsou jedinou skupinou, která může léčit. Zdůvodnění, že je tu nějaký rozdíl mezi léčiteli a šarlatány, je mylné. Někteří jsou skutečně laskaví tak, že se člověku udělá lépe, někdy si za své služby dokonce ani neberou peníze. Jiní zase žádají horentní sumy a člověk se po jejich „pomoci“ cítí ještě hůře. Z hlediska vědeckého poznání ale hlásají stejné nesmysly a jejich tzv. léčení je podvod (mezi léčitele bych neřadil znalce bylinek, pokud se nesnaží hrát na doktory). Žádný zákon nedokáže rozlišit dobré a špatné léčitele či šarlatány, protože k tomu nemá žádnou definici, o niž by se mohl opřít. Není ani nutné, aby stát v zájmu bezpečnosti občanů reguloval úplně každou pošetilost, které podléhají. Rozhodne-li se potenciální pacient využít služeb léčitelů, nechť tak svobodně učiní, ale na vlastní riziko.

Navíc jsou léčitelé postižitelní už dnes. Platný trestní zákoník rozeznává například ublížení na zdraví z nedbalosti. Lze využít i trestný čin podvodu, to když léčitel nejprve přesvědčí klienta, že trpí nemocí, kterou ve skutečnosti nemá a pak si nechá zaplatit za údajné vyléčení. Na léčitele, kteří nabízejí bylinky a různé prapodivné přístroje, může v případě, že dojde k poškození zdraví pacienta, dopadnout trestný čin „ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty“.

Mohlo by vás zajímat

Nevyzývám ministerstvo zdravotnictví, aby zůstalo nečinné. To, že ministr Němeček osobně pozvedl svůj hlas proti šarlatánům je chvályhodné. Jenom nechť úředníci neztrácejí čas přípravou zbytečné legislativy a namísto toho ať raději dál zveřejňují odstrašující příběhy poškozených lidí a příklady nekalé praxe. Mohli by třeba i vytvořit návod, jak se podvodníky vypořádat i za současných zákonů. A ve spolupráci s ministerstvem školství posadit racionální zdravovědu ve školách, neboť ve skutečnosti nebojujeme ani tak s léčiteli jako s lidskou hloupostí a nevzdělaností. A rovněž apelovat na odborné lékařské společnosti, aby rázněji zakročily proti šarlatánství ve svých řadách.

Tomáš Cikrt

psáno pro časopis Týden