Konec špatných zubařů z ciziny v Česku. Aprobační zkoušky budou od července přísnější

V Česku je kolem pěti set zubařů z ruskojazyčných zemí, působí zde ale i lékaři ze Sýrie či Thajska. Bohužel se někdy u aprobační zkoušky zjistí, že dotyčný nikdy ani netrhal zub. Foto: Pixabay

Zubní lékaři, kteří vystudovali mimo EU, u nás budou muset splnit stejné požadavky jako Češi. Dosud se totiž stává, že tu pacienty ošetřují lidé, kteří opakovaně nesložili aprobační zkoušku a jejich znalosti i čeština jsou na prachmizerné úrovni. Výsledkem je rostoucí počet stížností na zubaře z ruskojazyčných zemí, jichž je u nás kolem pěti stovek. Nově by proto měly být nejen náročnější zkoušky, ale také nutná delší praxe na akreditovaných pracovištích.

 

„Vítáme to, co připravilo ministerstvo zdravotnictví v rámci novely zákona o způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a hlavně pak ve vyhláškách, které se v současné době připravují. Doufejme, že brzy spatří světlo světa,“ říká prezident České stomatologické komory Pavel Chrz s tím, že komora měla možnost materiály připomínkovat.

Stěžejní je přitom vyhláška o aprobačním řízení, která udává, za jakých podmínek ho lze absolvovat, co je obsahem a další technické detaily. Protože ale vyhláška dosud nebyla veřejně známa, bude stanoveno roční přechodné období. Ti, kdo aprobaci nemají a pracují v Česku, tak nebudou muset ze dne na den skončit, ale získají možnost zkoušku dodělat. Podle komory přitom jde řádově o stovky lidí.

„Stávající praxe v zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU je docela šílená. Tito kolegové musí absolvovat takzvané nostrifikační řízení, které ověří, že jejich základní vzdělání odpovídá základnímu vzdělání v České republice. Pak musí absolvovat aprobační řízení, které se skládá ze třech částí – testu, pětiměsíční praxe a zkoušky na ministerstvu zdravotnictví, která probíhá v českém jazyce. Jenže v okamžiku, kdy se pustí testy, okamžitě se vynesou ven, takže většina žadatelů, kteří pak u aprobační zkoušky neuspějí, test složí takřka na sto procent. Dalším problémem je pětiměsíční praxe, která se až donedávna mohla opakovat donekonečna. Mámu tu tedy několik kolegů z ruskojazyčných zemí, kteří se už devětkrát pokoušeli o složení aprobační zkoušky, nikdy neuspěli, nicméně devět krát pět měsíců ošetřují pacienty. A musím říct, že znalosti, které u aprobační zkoušky prokazuje většina z nich, jsou velmi tristní,“ popisuje situaci Chrz.

Důsledek je, že exponenciální řadou přibývá stížností na lékaře z ruskojazyčných zemí. Těch v Česku působí kolem 500, což je skoro deset procent praktikujících zubařů u nás. Podle budoucího prezidenta stomatologické komory Romana Šmuclera, který se funkce ujme v září, bývá předmětem stížností neznalost jazyka, dále vybírání péče tlakem na pacienty, aby si nechali dělat drahé výkony, nebo zaměňování titulů a specializací.

Někteří uchazeči nikdy netrhali zub. Přitom se starají o pacienty

V jaké změny tedy komora doufá? Podle ní zmíněných pět měsíců praxe zdaleka k přípravě nestačí, protože je po zubařích z ciziny často vyžadováno, aby zároveň ošetřovali pacienty, učili se na zkoušku i česky. „Představte si, že jdete do Německa a za pět měsíců se máte naučit jazyk, dostudovat si profesi a pět měsíců pracovat – tu zkoušku nemůžete udělat. My proto chceme využít třeba i bezvízového styku a navrhnout jim, ať tu rok dva studují češtinu, než vůbec začnou, a pak ať se klidně připravují na Ukrajině. Až budou mít pocit, že jsou schopni, ať přijdou. Neměli bychom řešit stav, kdy někdo ví, že zkoušku neudělá, ale deset let se tu bude pohybovat na hraně zákona. Řadu z nich třeba po pěti letech dohledá cizinecká policie a donutí je odejít, jenže oni si tu mezitím najdou partnery, mají děti a situace je nesmírně tristní,“ popisuje Roman Šmucler.

Do budoucna si ČSK představuje, že by řízení mělo být roční či lépe dvouleté. Komora už také připravila systém vzdělávání, který zahraničním lékařům umožní doplnit si znalosti a zároveň zahrne předepsané výkony běžné u českých lékařů. Někteří uchazeči u aprobační zkoušky totiž nikdy netrhali zub – absolvovali vysokou školu nevalné kvality a k výkonu se nedostali ani během přípravy v Česku, kdy pacienty přeposílali svým kolegům. Těm, kdo si zkoušky chtějí udělat, už nyní komora nabízí účast na vzdělávání s tím, že je schopna ročně přijmout 40 až 50 lidí.

Změnit podobu by měly i vstupní testy s novými sadami otázek, které budou náhodné a v češtině. Půjde přitom o stejné otázky, které mají čeští studenti před závěrečnou zkouškou. Každý žadatel také bude muset vykonat zkoušku způsobilosti k vyjadřování v českém jazyce. Dosud totiž mohl mít lékař v přípravě nulovou znalosti jazyka, ačkoliv byl v kontaktu s pacienty. Kdo se na zkoušku bez předem podané písemné omluvy nedostaví, bude mu žádost o uznání odborné způsobilosti odmítnuta.

Odbornou přípravu také bude potřeba absolvovat na akreditovaném pracovišti, přičemž jeden lékař-školitel bude smět mít na starosti jen jednoho uchazeče. Komora je proto také připravena spolupracovat s ministerstvem na vytvoření sítě akreditovaných ordinací, které budou schopné vzdělávat, a to zejména v regionech, kde se nedostává kvalifikovaných zubařů. Jak tedy ČSK upozorňuje, rozhodně nepůjde o stomatologické fakulty.

Takto by měla správně vypadat akreditovaná ordinace, kde se připravuje zubař z ciziny v rámci aprobační zkoušky. Jeho péče o pacienta by tak měla být stále pod kontrolou. Foto: ČSK

„Aprobační řízení dosud mnohdy probíhalo tak, že někdo pracoval v Pardubicích, kde vydělával peníze, a takzvaně se vzdělával u lékaře v Jihlavě, který ho neviděl. Teď to bude tak, že musí pracovat vedle sebe a každého pacienta kontrolovat,“ popisuje Šmucler.

Novodobá otročina za 15 tisíc hrubého

Že podmínky dosud nebyly nastaveny dostatečně, ilustruje to, že komora na začátku roku registrovala 900 žádostí o práci zubaře v Česku. V zemích mimo EU totiž bylo známo, že u nás stačí přijít k dopředu známým testům, které jsou navíc v rodném jazyce žadatele, a pak tu lze neomezeně dlouho vykonávat praxi bez složení aprobační zkoušky. Se změnou, která začne platit za pár dní, si ale 700 ze zmíněných 900 žadatelů záměr léčit v Česku rozmyslelo.

„Řadě zaměstnavatelů vyhovoval stav, kdy zkoušky lékaři neudělají, protože zůstávají v závislé činnosti a nemohou si zřídit vlastní praxi. Chodili sem tedy lékaři různé úrovně, špičkové i velmi špatné, a pod hlavičkou pomoci venkovu se tu trpělo, že řada z nich není schopna udělat naše zkoušky. Pro představu – závěrečné zkoušky byli schopni složit asi dva z dvaceti. A to přitom nebyly ani na úrovni náročnosti naší státní závěrečné zkoušky vysokých škol,“ poukazuje Roman Šmucler s tím, že nostrifikační řízení bývá ryze formální.

Na vině tohoto stavu je podle Šmuclera idea, že zubař musí být na každé vesnici. Tam se pochopitelně českým lékařům příliš nechce, takže se začali nabírat zubaři z ciziny – jenže 53 procent se stejně poté, co si udělalo zkoušku, přesunulo do velkých měst. „Vznikla ale celá řada firem, které často řídili i nelékaři, kteří lékaře zaměstnávali a dávali jim plat pod průměrnou mzdou v České republice. Snažili se je mít, než udělají testy, v jakémsi otrokářství,“ popisuje praxi Šmucler. „Ptám se jich, proč nechodí na přednášky, které pro ně pořádáme. A oni říkají, že firma, která je sem jako otroky dovezla, jim nedá volno. Musí pracovat za 15 tisíc hrubého. A firmy za námi chodí s tím, jak zajistíme péči na venkově, a že oni ji s těmito lidmi zajistili – a mají představu, že to budou dělat navždy i se zkouškami za 15 tisíc hrubého, což je samozřejmě nesmysl. Opravdu chceme, aby lidé na venkově měli léčbu druhé kategorie? Někdy je pohled na lékaře jako na hasiče, kdy je důležité, aby tam byl někdo v uniformě, ale neřeší se, jestli pomáhá nebo ne,“ dodává.

Ačkoliv přitom změna ještě ani nezačala platit, už se objevují snahy ji obcházet. Komora upozorňuje na podvody využívající výjimku pro lékaře – experty. Ti nemusí mít všechny potřebné papíry, protože se předpokládá, že přijedou do Česka vykonat jeden zákrok a odjedou. Pod touto rouškou se ale do Česka dovážejí lidé bez jakékoliv znalosti jazyka i odbornosti, kteří za malé peníze otročí v ordinacích.

Do ciziny odcházejí jen cizinci

Dalším aspektem výše nastíněného problému s nevalnou kvalitou systému aprobací je to, že lékaři po třech letech působení u nás mohou odejít do jiné země EU, aniž by tam byli dále zkoušeni. Výsledkem byly stížnosti Council of European Dentists, že do Evropy posíláme nekvalitní zubaře. „Musím říct, že to pro český stát byla docela ostuda,“ konstatuje Pavel Chrz. Na rozdíl od běžných lékařů tak u zubařů není problém, že by odcházeli do ciziny (dokonce právě naopak, podle Romana Šmuclera je těžké někoho alespoň vyslat i na stáž) a vesměs všichni, kdo od nás míří na západ, jsou cizinci.

Na závěr ještě dodejme, že i s nápravou aprobací jsou v systému mezery, které umožňují působení zubařů pochybné kvality. „Kromě toho, že jsou tu lidé, kteří se poctivě do aprobačního řízení přihlásí, jsou tu i tací, a určitě to nejsou ojedinělé případy, kteří se ani na aprobační řízení nechystají a vstoupili rovnou nohou do trhu. Většinou jsou zaměstnáni ve zdravotnických zařízeních ve velkých městech. Do doby, než se stane nějaký malér, nemáme my ani ministerstvo představu, co tam vlastně vyvádějí,“ říká Chrz. Pokud je tu přitom někdo zcela mimo aprobační řízení a není členem stomatologické komory, ta s ním nemůže nic dělat. „Řada lidí si tu otevře praxi a zjistí, že nulová kontrola v Česku je, když se nikde nepřihlásíte. A s tím zatím nedokážeme nic dělat,“ doplňuje Šmucler.

Obecně by se ale měla situace v Česku zlepšovat. „My nechceme nikomu bránit ve výkonu povolání zubního lékaře na území České republiky, ale na druhou stranu požadujeme, aby kvalita byla srovnatelná s kvalitou českých zubních lékařů, kteří musí absolvovat velmi náročné vzdělávání,“ uzavírá Pavel Chrz. „Úkolem České stomatologické komory je dbát na kvalitu. Jestli se lékař narodil v Praze, Kyjevě nebo Berlíně, když tu chce pracovat, musí mít stejnou úroveň znalostí. To od 1. července nastává,“ dodává Šmucler.

Michaela Koubová