Tomáš Cikrt: Protestuji proti invazi čínského šarlatánství do českého zdravotnictví

    Dnes bylo s velkou slávou otevřeno „vědecké centrum tradiční čínské medicíny“, které bude fungovat pod budoucí „klinikou tradiční čínské medicíny“ při Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Protestuji proti tomuto bláznovství, které prolamuje bariéru mezi vědou a šarlatánstvím a které je zcela zbytečné a ostudné. Nemohu uvěřit tomu, že se na něm podílí ministr zdravotnictví i šéf vakcinologické společnosti – nositel titulu profesor medicíny. Nechápu, jak je možné, že si oba pánové nekladou otázku, co Číňané za své peníze, které do kliniky investují, očekávají. Nezávislé posouzení svých metod s rizikem, že se ukážou jako neúčinné? To zcela jistě ne.

     

    Kliniky tradiční čínské medicíny“ už v Česku dávno máme, je jich alespoň deset, možná více. Poskytují služby na stejné úrovni jako léčitelé. Žádná potřeba mít nějakou další a ještě k tomu zasazenou do rámce oficiální medicíny se u nás nikdy neobjevila Až do okamžiku, kdy se exministr obrany za ČSSD Jaroslav Tvrdík a jeho parťák, bývalý tajemník ministra zdravotnictví Jan Růžička, nepustili do obchodů s Čínou. S českými oligarchy i prezidentem republiky v zádech začali lobovat za prosazování čínských zájmů v Česku, vznikla česko-čínská obchodní komora a pořádány monstrózní akce, na nichž jsou Číňané vítáni stejně servilně jako kdysi Sověti. Do Číny vycestovali politici, vysocí státní úředníci i podnikatelé a nechali se okouzlit místními iluzionisty. Bez diskuse v parlamentu i bez většího zájmu veřejnosti tu najednou máme množství různých smluv a memorand, které Česko zavazují spolupracovat s Čínou, jako kdyby to ani nebyla totalitní země, která má své disidenty, popravy, kšefty s lidskými orgány a vedoucí úlohu jedné strany.

    Český pacient tzv. tradiční čínskou medicínu nepotřebuje. Ona si totiž na medicínu jenom hraje, ale její podstata je šarlatánská. Vznikla z nouze. V temných dobách kulturní revoluce čínské zdravotnictví upadalo, západní lékaři odcházeli, chyběly léky. Velký Mao nařídil vyzvednout z prachu už zavržené bylinkářské a jiné tzv. přírodní praktiky a povýšit je na oficiálně uznaný a preferovaný způsob léčby. Pěkně podle komunistického obyčeje tomu všemu dal ideologický rozměr a jednotný systém a tak vznikla „tradiční čínská medicína“ (TCM). Jeden z nejúspěšnějších propagandistických klamů, které Západ přejal z Východu.

    Žádná z metod TCM neobstála ve světle vědeckých důkazů. V samotné Číně se majetní lidé léči pomocí západní medicíny, TCM zbývá pro chudé a jako vývozní artikl.

    V hradeckém centru se za čínské peníze bude prý zkoumat jako první účinnost akupunktury při tlumení bolesti při operacích. A očekává se od zdravotních pojišťoven, že když se tak sníží spotřeba analgetik, budou akupunkturu hradit! Zní to krásně, ale historie se opakuje.

    Také akupunkturní anestezie je ideologický produkt kulturní revoluce, který se začal používat v roce 1958. Metoda ale selhávala. Pokud se proti ní nějaký lékař ozval, byl označen za revizionistu. Když v sedmdesátých letech uvolnily vztahy mezi Čínou a USA, západní novináři i lékaři se mohli přímo namístě účastnit operací bez anestezie (a s jehličkami). V časopise JAMA vyšel v roce 1971 článek, který popisoval operační odstranění nádoru štítné žlázy u 40letého pacienta za použití elektroakupunktury. Pacient na noc užil meprobamat, při operaci byl při vědomí, po výkonu se posadil, vypil pohár mléka a svírajíc v ruce rudou knížku prohlásil: „Dlouhý život předsedovi Maovi a vítejte američtí lékaři!“ Vznikl mýtus, který se ale postupně rozplynul. Z prvotního okouzlení se přinejmenším odborná veřejnost rychle vzpamatovala. V samotné Číně se akupunkturní anestezie používala jenom u maximálně pětiny operací, z nichž ale 80 procent tvořily lehké zákroky typu ligace (zaškrcení cév). Když někdy po roce 1978 mohli začít otevřeně promluvit čínští lékaři, aniž by riskovali postih, svět se dozvěděl o bolesti pacientů na operačních sálech, jíž museli strpět ze zcela nevědeckých politických důvodů, na zadání komunistické strany.

    A tak tedy po 40 letech se české pracoviště špičkové západní medicíny vydá stejnou slepou cestou. Po celou tu dobu se pokoušely prokázat účinnost akupunkturní anestezie a vůbec léčby bolesti jehličkami různé týmy po celém světě a bez úspěchu (nepočítáme-li studie čínských autorů, o jejichž způsobu práce toho mnoho ve skutečnosti nevíme).  V článku Acupuncture is a theatrical placebo to hezky vystihla dvojice autorů David Colquhoun and Steven Novella (Anesthesia & Analgesia, June 2013), když napsali: „Po třech tisících studií není třeba žádná další, akupunktura je mrtvá“. Nezávislý výzkum, bude-li proveden v hradecké nemocnici vědecky správně, nemůže dopadnout jinak. Jak si to tam vlastně představují? Když při svém „bádání“ zjistí, že akupunktura není víc než placebo, co udělají? Předstoupí před čínské sponzory a prostě řeknou: „Pardon, dopadlo to jako vždycky, nevyšlo to. Díky za vaše peníze a pakujte se, od zítra zkoušíme pro změnu zase homeopatii?“

    Akupunktura je samozřejmě jenom vstupní bránou, za ní budou následovat baňky, byliny a nakonec hadi a pavouci v prášku.

    Protestuji, i když mi nikdo nenaslouchá, ale alespoň se mi ulevilo. Požaduji přísný dohled nad nehorázným „výzkumem“ TCM v hradecké fakultní nemocnici. A prosím členy etické komise (doufám, že tam nějaká bude), aby nedovolili pacientům trpět bolestí a nenechali je obelhávat. Český pacient nemá koho vzývat a rudé knížky se už u nás nenosí.

    Tomáš Cikrt

     

    O čínské medicíně jsem podrobně psal v článku: Čínská medicína na prahu českého zdravotnictví, Mao Ce-tung by měl radost

    Koho zajímá problematika akupunkturní anestezie, pak pěkný seriál najde zde: Acupuncture Anesthesia – Proclamation from Chairman Mao

     

    Sdílejte
    Předchozí článekModel 4+1 není pro sestry dobré řešení
    Další článekNejvětší zdravotní hrozba migrace pro Česko? Smrt vyděšením!
    Tomáš Cikrt
    Absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, působil jako redaktor a šéfredaktor Zdravotnických novin, mluvčí ministra zdravotnictví či moderátor diskusního pořadu televize Z1. Napsal dvě knihy: Příběhy léků (příručka pro zvídavé čtenáře o vlastnostech a používání léků) a Krev a peníze (pravda o kauze Diag Human). Dnes je šéfredaktorem serveru Zdravotnickýdeník.cz