Tomáš Cikrt: Tomáš Julínek má kulatiny

    Tohle nebude objektivní komentář. Před deseti lety jsem nastoupil na ministerstvo zdravotnictví jako mluvčí a ředitel odboru komunikace s veřejností. Přišel jsem tam se šéfem, jehož si dodnes vážím. Lékař, senátor a nejlepší ministr zdravotnictví v historii Česka Tomáš Julínek dnes slaví 60. narozeniny. Rád bych připomenul, proč v naší rozervané současnosti on osobně a vůbec politici jeho ražení, tak moc chybí. Je to můj pohled, klidně nemusíte souhlasit, zkuste se však se mnou alespoň zamyslet.

     

    Tomáš je normální. Není ani protivný, ani namyšlený a už vůbec ne psychopatický narcis. Netoužil někoho ovládat. Ani si nakrást. Byl to doktor, který chtěl zlepšit české zdravotnictví. Zní to banálně, ale je to tak. Přitom dokázal „vyskočit“ z bílého pláště a podívat se na rezort zvnějšku, očima pacienta, ekonomů, dokonce i právníků. Obklopoval se mladými a chytrými lidmi. Klidně si nechal ekonomické souvislosti vysvětlit od mladé inženýrky s komentářem: „ já jsem jenom blbej doktor“.

    Tomáš byl skvělý šéf. Choval se výtečně ke spolupracovníkům, podřízeným a vůbec k lidem. Vždycky mě strašně mrzelo – a bral jsem to jako své selhání – že takto nepoznala Tomáše veřejnost. Příliš jsme se soustředili na reformu a neprodávali Toma jako politika. Nebyl televizní hvězdou, přeci jenom představoval archetyp Fantomase. Díky své vrozené slušnosti občas nepůsobil před kamerou jistě, alespoň ne v oněch přihlouplých duelech, kde měl navrch větší hulvát. Pokud měl více času a diskuse šla do hloubky, býval velmi dobrý. A absolutně vynikající pak byl v přímém kontaktu s voliči, občany, prostě lidmi. Dokázal přijít mezi nepřátelsky naladěné důchodce a po hodině si je získat na svou stranu.

    Tomáš rozumí zdravotnictví jako málokdo v této zemi.  Myslel dopředu, do budoucnosti. Dnes se ukazuje, že měl v lecčems pravdu a mnozí, kteří mu spílali, o jeho krocích zpětně hovoří s uznáním. Samozřejmě, první mě napadnou zdravotnické poplatky, které tak zbytečně zrušila současná vláda a po nichž je dnes i doktorům tak nějak smutno. Tomáš Julínek ale stihl i několik dalších důležitých věcí, z nich těží české zdravotnictví a jeho pacienti dodnes. Například zavedl limit na doplatky na léky. S tímto výsostně spravedlivým a sociálně citlivým opatřením, které vyjadřuje solidaritu zdravých s nemocnými, nepřišel žádný ministr z ČSSD a že se jich tam vystřídalo dost, ale levicí ostřelovaný údajně asociální pravicový ministr! Kdyby další ministři na Julínka navázali a dál limit kultivovali, mohl ochránit daleko více skutečně vážně nemocných pacientů před kumulací doplatků, než je tomu dnes. Ostatně současná levicová vláda zatím nevymyslela nic lepšího a je ráda, že limit má a může s ním nyní pracovat.

    Tomáš postavil tzv. centrovou péči. Poplatky měly naučit lidi platit si banality, ušetřené peníze šly na drahou život zachraňující léčbu. Dnes máme onkologická, kardiologická, iktová a nevím ještě jaká všechna špičková báječná centra. Za Julínka se rozjelo i jejich evropské financování. Podívejte se do těch center, zeptejte se svých nemocných příbuzných. Jsou světovou špičkou, zachraňují tisíce životů. Samozřejmě, že v nich pracují vynikající lékaři, ale někdo musel pro jejich práci vytvořit předpoklady, založit systém center a jejich financování, kde se koncentruje nejlepší péče, úžasná zdravotnická technika a nejlepší experti.

    Za Toma Julínka se zcela změnila cenotvorba a úhradotvorba léků. Je pravda trochu složitá a zasloužila by kultivaci, ale splnila své zadání – drží cenu léků a tedy náklady českého zdravotnictví a českých pacientů na jedné z nejnižších úrovní v Evropě.

    Nevím, zda se smát, nebo brečet, když vidím současné tance okolo letecké záchranky. Tomáš Julínek byl nespravedlivě několik let popotahován policií a médii kvůli tomu, že jí údajně předražil. Experti nyní spočítali, že cena byla nastavena správně, že ani armáda, ani policie nedokáží létat levněji. Neměli bychom zapomenout, že to byl Andrej Babiš, kdo rozbil fungující leteckou záchrannou službu, za přispění některých policistů a politiků.  Je odpovědný za současný chaos a bezprostřední ohrožení jejího dalšího fungování. Tomáše si budou záchranáři pamatovat jako ministra, díky jehož správnému manažerskému rozhodnutí tu vrtulníky létaly pro zraněné 8 let naprosto spolehlivě a bezpečně.

    Tomáš svým nástupcům nechal na stole připravené moderní základní zdravotnické zákony, převázané mašličkou, stačilo je jenom použít – zákon o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě. Nemůže být samozřejmě už odpovědný za to, jak byly výsledně poupraveny, ale jejich základy jsou solidní.

    Hysterie, zbabělost a hloupost některých politiků, ani ne tak opozičních, jako spíše koaličních, a dokonce i z „mateřské“ ODS, nedovolila ambiciózní reformu dotáhnout do konce, zejména změnit postavení zdravotních pojišťoven, ustanovit univerzitní nemocnice, umožnit lidem vybírat si ze zdravotních plánů, šetřit si na spořících účtech atd atd.

    Jestli bych něco vyčítal Tomáši Julínkovi, tak to, že politiku vzdal. Když vidím neodpovědnost současných politiků, kteří právě ve zdravotnictví buď nechtějí nic měnit, protože je to politicky riskantní (ČSSD), nebo hýří nesmyslnými a navzájem si odporujícími nápady, protože tomu jednoduše nerozumí (ANO), říkám si, že Julínkův odchod do politického důchodu byl předčasný. Svůj podíl na tom má i ODS, která tenkrát (a nevím, jak dnes), o výrazného politika vlastně ani nestála.

    Mockrát jsem za poslední dva roky slyšel povzdech, že Tomáš Julínek byl dobrý ministr a že je škoda, že tak brzy skončil. Nevím, zda to slýchává i Tomáš. Uznání by si zasloužil.

    Tak mu alespoň popřejme k narozeninám. Ze Zdravotnického deníku – hodně zdraví, jak jinak.

    Tomáš Cikrt

    zaujatý a nekorektní bývalý mluvčí ministra zdravotnictví Tomáše Julínka v letech 2006-2009

    Sdílejte
    Předchozí článekVládní koalice chce šetřit na lécích pro vážně nemocné
    Další článekČí je adept na ministra Ludvík: Strany, komory, Babiše?
    Tomáš Cikrt
    Absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, působil jako redaktor a šéfredaktor Zdravotnických novin, mluvčí ministra zdravotnictví či moderátor diskusního pořadu televize Z1. Napsal dvě knihy: Příběhy léků (příručka pro zvídavé čtenáře o vlastnostech a používání léků) a Krev a peníze (pravda o kauze Diag Human). Dnes je šéfredaktorem portálu Zdravotnickýdeník.cz