Marek Zeman: Kde zůstala odvaha politiků?

    Před nedávnem jsme si ve zprávách vyslechli, jak v Británii zřejmě budou muset z  průčelí jedné starobylé univerzity odstranit sochu Cecila Rhodese, zakladatele bývalého státu Rhodesie na jihu Afriky, neboť prý studentům afrického původu se dělá úzko, když do školy vcházejí. Takřka každý večer můžeme v zahraniční reportáži sledoval záběry, jak denně do Itálie přijíždějí  (či spíše  jsou za své peníze přiváženi) obyvatelé různých států Afriky v  počtu statisíců za rok a naprostá většina z nich jen z ekonomických důvodů žádá v Evropě a většinou bez dokladů politický azyl. Přičemž není vyjasněno a nikdo neumí odpovědět na prostou otázku, co s nimi bude. Nikdo je totiž nechce.

     

    Zároveň nikdo, myšleno z evropských lídrů, to nechce veřejně přiznat. Nebo v londýnském metru nebudou moci nadále  používat oslovení  „Good  morning  ladies and gentlemen..“, ale  genderově  neutrální  „Dobré  ráno everybody..“ Marně přemýšlím, proč někdo, komu je nasloucháno, jasně neřekne, že afričtí studenti přeci nemusí do oné univerzity, kterou již více než sto let zdobí rhodesova   socha, chodit nebo  proč vůbec nelegální migranty (bez dokladů) do Evropy pouštíme a o gendrové politice, které v Evropě na počátku 21. století nerozumím, ani nemluvím.  Jen se ptám, kam to spěje?  Cožpak nemáme jiné problémy?  To se všichni bojí nazývat věci pravým jménem?

    Paralelu spatřuji s třicátými léty minulého století, kdy se také všichni báli označit Hitlera za agresora a jak to skončilo… Ale pojďme k nám domů. Jedu po dálnici a upoutají mě předvolební billboardy před-sedy poslanecké sněmovny Jana Hamáčka „Hypotéky bez úroků…“.   Nevím,  jestli pro všechny, nebo jen pro určité sociální skupiny, vše za situace, kdy je běžná úroková míra kolem  2 % p.a..  Inu slibem neurazíš. Jasně, blíží se volby, ale což opravdu chybí v Česku politická témata? Ať se snažím sebevíc, u politických stran a hnutí rozumné návrhy ve větší míře nenalézám.  Snad ještě diskuze o úpravě daní. Komunisté chtějí daně po bolševicku zvýšit.  Stát prý je chudý.  Socialisté chtějí jedněm vzít a jiným dát, zřejmě ty bohatší musí konečně více přispívat na ty ostatní. (?) Má nás uklidnit, že devadesát procent z nás, na tom prý vydělá.  Pravicové strany slibují nižší daně, pokolikáté už? …

    Přitom občany zajímají dva hlavní a navíc provázané problémy.  Zdravotnictví a důchodová reforma. Přeci všem je jasné, že stárnutí obyvatelstva, které jde ruku v  ruce se zdravějším životním stylem  a lepší zdravotní péčí, nutně vede k neudržitelnému stavu podfinancování zdravotní péče a  rostoucí-mu schodku na důchodovém účtu, což se plně projeví teprve v době ekonomické krize, která jistě při-     jde. A pan Špidla  na to konto prohlásil, že  důchodovou reformu nepotřebujeme. Před několika dny jsem si ve známém deníku přečetl, že jeden pacient je ohrožen tím, že mu jeho zdravotní pojišťovna odmítá hradit nejdražší možnou léčbu, ale jen „tu druhou nejdražší“.  Podrobnosti neznám, nemohu soudit, jak je léčba standardně nastavena, ale rozhodně bych sám za sebe uvítal tu nejlepší možnou léčbu. Co brání našim politikům prosadit možnost připojištění ke stávajícímu zdravotnímu povinnému pojištění? Navrhnout zdravotní reformu, která na jedné straně přivede více  peněz do systému a na straně druhé alespoň částečně zamezí nadužívaní zdravotní péče. A co důchody? Každý z ministrů financí upozorňuje na skutečnost, že do budoucna nebude stát mít finance na zachování stávající úrovně starobních důchodů ve výši přibližně 40 % průměrné mzdy. Kde je odvaha politiků tyto věci otevřeně říkat a bojovat za změnu? Která s politických stran nebo hnutí má v připravovaném volebním programu reálný návrh na zdravotnickou reformu?  Jedni navrhují populisticky pouze „status quo“ ve stylu nepřipustíme, aby se s naším zdravím obchodovalo, druzí taktně mlčí nebo pouze připustí diskuzi například na téma „příplatky na zdravotní péči“, apod. Slovům „reforma zdravotnictví“ se každý rád vyhne.

    Je to škoda a jediné vysvětlení je dlouhodobá ztráta odvahy, strach nás všech zbavit se nánosu tzv. „politické korektnosti“, obava politiků předstoupit před nás voliče a říkat pravdu, i když někdy málo příjemnou.

    MUDr. Marek Zeman, MBA

    Sdílejte
    Předchozí článekPacient v síti na Marsu
    Další článekTrestně právní mrak nad zdravotnictvím
    Marek Zeman
    MUDr. Marek Zeman, MBA, lékař-internista. Od roku 2007 do března 2015 ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Předtím zde působil i jako náměstek pro léčebně-preventivní péči. V prosinci 2015 založil se skupinou přátel spolek Za zdraví, z.s., který se zabývá návrhy systémových změn v oblasti zdravotnictví směřujících k dlouhodobé udržitelnosti vysoké kvality a dostupnosti zdravotní péče v ČR (www.za-zdravi.cz). Osm let byl zastupitelem městské části Praha 3 za ODS, v období 2002 - 2006 zástupcem starosty. Ve volném čase se věnuje četbě, lyžování, vážné hudbě a historii.