Záchranáři žádají regulaci, trápí je zbytečné výjezdy sanitek

Zdravotnická záchranná služba je v pojišťovenském systému zařazena jako segment doprava. Pojištění pokrývá jen výkon záchranáře a najeté kilometry. Foto: archiv

Stoupající množství výjezdů, problém sehnat lékaře a financování na hraně. To jsou hlavní problémy, které v současnosti trápí Zdravotnickou záchrannou službu. Jen za minulý rok přitom musela vyjet k téměř milionu případů – a u velké části z nich záchranáři už předem věděli, že na místě vůbec nejsou potřeba.

„Máme ze zákona stanovené povinnosti, ale nemáme už ochranu proti zneužití. Nikdy jsem neslyšel, že by agresivní bláznící opilec, kvůli kterému musela vyjet záchranná služba, musel záchranku zaplatit. To je jedna z cest, kterou by legislativci měli zvolit, aby služba nejen nebyla zneužívána, ale dokázala si i na sebe vydělat,“ upozornil na semináři o urgentní medicíně, který proběhl na půdě Poslanecké sněmovny, Jiří Knorr ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Podle záchranářů by se stávající situace dala s trochou politické vůle změnit. Stačilo by zanést do zákona, že si lidé péči, která byla poskytnuta kvůli požití alkoholu či drog, zaplatí sami. „Minimálně tři čtvrtě miliardy stojí vození opilců záchrannou službou a jejich přijímání na interně, případně na záchytce. Na každé výjezdové kartě je přitom zaškrtnuto „vliv alkoholu či drog“. Zdravotní pojišťovny by v těchto případech měly vymáhat úhradu péče po pacientovi,“ podotkl předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb Marek Slabý. Podobná opatření jsou ale politicky nepopulární a zatím se na ně příliš netváří ani samy pojišťovny.

Ačkoliv alkohol a drogy jsou nejkřiklavější příčinou zbytečných výjezdů, nejsou zdaleka důvodem jediným. „Dalším problémem jsou domovy s pečovatelskou službou. Do jednoho z nich jsme za jeden měsíc vyjížděli 71krát – to znamená postavit jedno výjezdové centrum jen pro takovouto instituci. Kvůli péči, kterou by měl zajišťovat praktický lékař, často zaměstnanci zavolají záchranku. Už jsme proto vstoupili do jednání s některými řediteli,“ uvedl Knorr.

Třetím případem, kdy záchranka vyjíždí zbytečně, jsou podle něj pacienti, kteří sice nějakou nemoc mají, ale nepotřebují kvůli ní volat sanitku – mají třeba zvýšenou teplotu nebo vyvrknutý kotník. Šéf záchranářů Marek Slabý připomněl extrémní případ pacienta, který před dvěma měsíci zavolal pomoc kvůli tomu, že mu nešla přehrnout předkožka, a nakonec si ještě stěžoval na zasahujícího lékaře.

Zatímco dříve mohli výjezdy alespoň trochu regulovat operátoři, kteří volání z tísňové linky přijímají, nyní kvůli strachu z žalob záchranku raději posílají i k případům, které zjevně akutní pomoc nepotřebují. „Někdy suplujeme roli jiných zdravotnických služeb. Náš nárůst tedy znamená v jiných segmentech pokles,“ konstatoval Slabý s tím, že pomoci by mohlo jednoduché regulační opatření. To je však v současnosti, kdy se ruší většina stávajících regulačních poplatků, politicky zcela nemožné.

Napjatý rozpočet

Navzdory přibývající práci ale záchranářům rozpočet příliš neroste. „V roce 2013 bylo jen ve Středočeském kraji ošetřeno 103 tisíc lidí, což je o 25 procent více než v roce 2008 – a to se stejným počtem zaměstnanců, prakticky stejným počtem výjezdových skupin a pořád stejným rozpočtem,“ shrnul současný stav Jiří Knorr.

Záchranka má kolem šesti tisíc zaměstnanců (46 procent záchranářů, 34 procent řidičů, 10 procent lékařů) a stojí ročně přes pět miliard korun. Na jejím financování se přitom hlavním dílem podílejí kraje (59 procent), dále zdravotní pojišťovny (32 procent) a ministerstvo zdravotnictví (devět procent).

„Zdravotnická záchranná služba je v pojišťovenském systému zařazena jako segment doprava. Pojištění pokrývá jen výkon záchranáře a najeté kilometry. Nebere v úvahu to, že záchranná služba je povinné čekání na práci a výkon – stejně jako u hasičského záchranného sboru a podobných složek.  V poslední době na druhou stranu přibyla úhrada na krizovou připravenost, takže přibylo financování státním rozpočtem. Dalším ovšem neplánovatelným zdrojem jsou fondy EU. V současnosti je financování bez rezervy a jakýkoliv výkyv s ním ošklivě hne. Do budoucna by mělo být stanoveno nepodkročitelné minimum pro financování vzhledem k počtu výjezdových základen a skupin. To jsou parametry, které ukazují, jak velká je to záchranná služba. Tendence financovat v přepočtu na obyvatele kraje je nespravedlivá, protože nevypovídá o tom, jaké jsou náklady na službu,“ poukázal Slabý.

Neměňte podmínky studia, apelují odborníci

Další komplikací, s níž se záchranáři potýkají, je obtížné získávání lékařů záchranné služby. Problém naplnit stavy mají hlavně rozlehlé kraje nebo kraje, které nemají lékařskou fakultu. Podle Jiřího Knorra by už kvůli přilákání mediků nemělo ministerstvo zdravotnictví měnit podmínky atestací, což za poslední desetiletí stalo hned několikrát.

„Ministerstvo by mělo brát v potaz, že potřebuje trvalé lékaře a urgentní medicína by měl být základní obor. Do loňska to byl jen nástavbový obor, takže bylo zájemců málo. Když se ale stala základním oborem, je najednou řada zájemců,“ dodal Petr Hubáček, primář urgentního příjmu fakultní nemocnici v Olomouci.

Michaela Koubová