Je užitečné doplnit státní zdravotnictví o privatizaci? Švédsko, které bylo léta vzorem sociálního státu, to se soukromým sektorem v posledních letech zkouší a zdá se, že docela úspěšně. Konkurence na straně poskytovatelů přinesla efektivnější přístup i kvalitní péči, stát si však musí dávat pozor na daňové úniky soukromých provozovatelů, jimž platí za zdravotní služby. Alespoň tak to vidí deník The Guardian. Britové švédský model bedlivě sledují, neboť jejich Národní zdravotní služba je stále ve větších problémech, s nimiž si neví rady.
„Na Kungsholmenu, ostrově, na němž stojí i švédské hlavní město Stockholm, mají nemocnici, kterou někteří považují za budoucnost britského zdravotnictví pod taktovkou Davida Camerona. Nemocnice St. Göran, šestipatrová budova z červených cihel, je soukromým zařízením, které vydělává díky státním penězům. Zařízení vyzdobené jménem společnosti Capio je maskotem švédské tržní politiky,“ píše The Guardian.
Švédsko známe jako levicovou zemi, ale to za koalice liberálů a konzervativců neplatí. Ta zavedla ziskové školy, ořezala sociální dávky, aby umořila deficit a privatizovala velkou část zdravotní péče. Navzdory předpovědím, že padne, švédská ekonomika naopak stále roste. Koalice podporující byznys zůstává u moci od roku 2006. Poslední volby byly od války první, kdy byly znovuzvolena pravicová vláda poté, co vládla po celé předchozí volební období.
Jak se státní sektor zmenšuje, zabírá jeho místo soukromý sektor. Švédi dovolili vstoupit soukromým firmám do zdravotnictví a vnesli tak konkurenci do systému, který byl považován za nejsociálnější na světě. Pacienti nyní chodí k praktikovi do centra vlastněného Capiem a pokud je jejich stav vážný, jsou posláni do nemocnice St Göran provozované Capiem. Za každou návštěvu Capia vlastněného spekulanty z Londýna a Stockholmu platí švédští daňoví poplatníci. Společnost má nyní 4500 zaměstnanců s obratem 500 milionů liber. Britská vláda sleduje úspěch Capia od roku 2000, kdy k přebrání nemocnice došlo, přičemž je nyní ve Švédsku už šest soukromých nemocnic placených daňovými poplatníky.
Británie prodává jen krachující zařízení
Koalice v Británii se snaží úspěch napodobovat. Společnost Circle podporovaná soukromými firmami provozuje nemocnici Hinchingbroke v Cambridge, Serco má na starosti nemocnici George Eliota v Nuneatonu a dvě nemocnice na jihu Londýna zřejmě budou zprivatizovány kvůli bankrotu.
„Rozdíl mezi Británií a Švédskem je, že v Británii se o privatizaci začíná uvažovat jen ve chvíli, kdy má nemocnice finanční problémy. Oproti tomu St Göran byl v době, kdy byl prodán, považován za jednu z nejlepších nemocnic,“ podotýká Göran Dahlgren dřívější šéf jednoho z úseků švédského ministerstva zdravotnictví a hostující profesor na liverpoolské univerzitě.
Podle výkonné ředitelky Capia Britty Wallgrenové překonává nemocnice St Görana s 310 lůžky a sloužící 430 tisícům lidí domácí i zahraniční rivaly provozované státem. Pacienti na pohotovosti se dostanou k lékaři během půl hodiny, zatímco v nemocnicích britské NHS je to až čtyři hodiny. „Převzali jsme pohotovost, která přijímala 35 tisíc pacientů ročně. Nyní jich je 75 tisíc ročně. S tím, jak roste počet návštěv a populace stárne, musíme zvyšovat výkon,“ konstatuje Wallgrenová. Capio také zdůrazňuje, ze St Göran má velmi nízký počet nemocničních infekcí a průzkumy mezi pacienty potvrzují jejich spokojenost. Má také každoroční nárůst produktivity, což je něco, čím se státní zařízení nemohou porovnávat. Thomas Berglund, prezident Capia, říká, že „zisk motivuje práci ve zdravotnictví“ a že společnosti fungují „díky kapitalismu, ne altruismu“. „Právě jsme zase získali právo provozovat nemocnici a budeme muset snížit výdaje o 120 milionů švédských korun (necelých 350 milionů korun) za deset let. To by byla ztráta zisku, pokud bychom nešetřili,“ dodává Berglund.
Nerovný přístup k péči?
U rušného vstupu do nemocnice se zdá, píše The Guardian, že se pacienti smířili s koncem státního vlastnictví ve zdravotnictví, kdysi základním kamenem štědrého zdravotně-sociálního systému země. „Patřím k lidem, kteří nesouhlasí s tím, že bychom měli mít soukromé nemocnice,“ říká 62letá Christina Rigertová, která v nemocnici pracovala, ale kvůli privatizaci z principu rezignovala. Nyní se do nemocnice vrátila jako pacientka po operaci žaludku. „Nestěžuji si, čekala jsem méně než v jiných nemocnicích. Stejně si ale nemyslím, že by se mělo privatizovat, i když se to děje,“ podotýká Rigertová.
Od roku 2010 mohou soukromé společnosti zakládat kdekoliv v zemi ordinace praktiků. Během dvou let tak bylo založeno kolem 200 zdravotních center, ačkoliv kritici zdůrazňují, že většina jich je v bohatších městských oblastech. Podle Dahlgrena nerovností přibývá. Švédsko má totiž dlouhou historii samospráv, které rozhodovaly, kde by ordinace praktiků měly být umístěny, aby se k péči dostali i lidé z chudých zemědělských oblastí. „Radnice nyní nemohou omezit počet soukromých poskytovatelů péče, kteří jsou placeni z daní, ani určovat, kde ordinace budou mít. To si určují poskytovatelé na bázi toho, zda se jim to vyplatí. To je nedemokratické,“ domnívá se Dahlgren.
Mezi Švédskem a Británií jsou i další rozdíly. Švédská politická kultura je více založena na konsenzu a klade důraz na to, aby si sami lidé vybrali, kde budou čerpat péči. Levicové vlády, které řídily zemi po 65 z posledních 80 let, podporovaly volbu pacientů mezi státem vlastněnými nemocnicemi. Velkým překvapením pak bylo, když v 90. letech pravicová vláda řekla, že pro to, aby si skutečně pacienti mohli vybrat, je třeba zavést konkurenci a služby zprivatizovat.
Sociální demokraté, hlavní opoziční strana ve Švédsku, už se vzdali myšlenky na znovuznárodnění zdravotních služeb. Místo toho navrhli, že zisk by měl být zastropován a kvalita péče více regulována.
Dalším rozdílem je přístup lidí k tomu, jak se systém péče mění. V stockholmské nemocnici karolinské univerzity, která je v zemi hodnocena jako nejlepší, bylo seškrtáno 500 postelí a služby se přesunuly do komunity k privátním společnostem. To je změna, která by v Británii nepochybně vedla k demonstracím, domnívá se The Guardian.
Nejvíce soukromou sféru poškozují daňové skandály
Objevilo se také několik skandálů ohledně tvrzení o špatné péči o některé pacienty. Stockholmská rada, která kontroluje zdravotní péči pro pětinu populace, odstoupila loni od smluv se soukromou společností. Jejím zaměstnancům bylo údajně řečeno, že mají inkontinenční kalhotky po pacientech vážit, aby se vědělo, zda už byly použity, nebo je možné nosit je déle.
Stig Nyman, křesťanský demokrat a člen rady, která pomáhá zavádění protržní politiky ve zdravotnictví po 20 let, říká, že soukromé podnikání je nezbytné. Zároveň zavrhuje obvinění ze špatné léčby. „Máme stovky smluv se soukromými společnostmi. V tomto případě našli novináři pět či šest pochybení. To není moc. Ve zdravotní péči soukromé společnosti zvyšují standard. Za pacient platíme průměrně 5000 švédských korun (14 500 Kč). Nutíme lidi, aby v kvalitě péče soutěžili,“ uvádí Nyman.
Asi největší škodu způsobilo soukromým investorům vyšetřování daňovými úředníky. Průmysl je pod drobnohledem už od roku 2007, kdy byla uzavřena řada pozornost přitahujících smluv včetně skoupení většinového podílu společnosti Capio. Obvinění zní, že soukromé kapitálové firmy vysávají peníze ze státní kasy, zatímco se vyhýbají řádnému placení daní. „Stále se na nás hází, že neplatíme daně, ale není to pravda,“ ohrazuje se Berglund. Přesto švédské daňové úřady ženou některé společnosti před soud. Tento měsíc jeden z vlastníků společnosti Capio, firma Nordic Capital, prohrála soud proti daňové agentuře a musí zaplatit 672 milionů švédských korun (2,9 miliardy Kč). Společný účet ve výši 2,6 miliardy švédských korun (7,54 miliardy Kč) navíc přijde dalším 34 lidem. „Ve Švédsku to má velkou odezvu. Tito lidé si vypláceli obrovské peníze. Jde o problém každého systému, kde funguje konkurence a kam vstupují soukromé firmy,“ uzavírá Dahlgren v deníku The Guardian.
-mk, cik-
