Špatné posudky ničí životy lékařů. Systém soudních znalců je katastrofa, míní Kubek

Fungování soudních znalců v lékařství kritizuje prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek už dvě dekády. A ač se za poslední roky legislativa několikrát měnila, situace podle něj zůstává tristní. „Mohl bych vyjmenovat desítky případů, kdy byl kvůli nesprávnému znaleckému posudku lékař několik let nespravedlivě kriminalizován, aby byl posléze osvobozen,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník.

Jaké problémy považujete u soudněznalecké činnosti v oborech medicíny za nejpalčivější?

Každé trestní oznámení nebo žaloba na lékaře nebo nemocnici znamená pro policii nebo soud nutnost vyžádat si expertní posouzení správnosti odborného postupu. K tomu je nezbytný znalecký posudek z příslušného oboru. Jde o velmi citlivé záležitosti a komora prosazuje, aby bylo objektivně a spravedlivě přistoupeno k posouzení práce lékaře. Z tohoto pohledu je úloha znalce zcela zásadní. Proto by soudní znalci posuzující práci kolegů měli dobře znát praxi, umět objektivně posoudit konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

Mohl bych vyjmenovat desítky případů, kdy byl kvůli nesprávnému znaleckému posudku lékař několik let nespravedlivě kriminalizován, aby byl posléze osvobozen.

Pokud případ posuzuje znalec, který už řadu let nevykonává lékařské povolání, nebo se celou svou praxi specializuje pouze na úzkou oblast medicíny, v jiné oblasti, než kterou má hodnotit, nebo je to dokonce znalec jiné než příslušné odbornosti, což se bohužel v praxi stává, bývají výsledkem chybné znalecké posudky a na jejich základě nespravedlivé posuzování práce lékařů.

Jak se to promítá do rozhodnutí soudů?

Policie i soudy jsou svým způsobem závislé na tom, jak znalec z odborného hlediska případ posoudí. Mohl bych vyjmenovat desítky případů, kdy byl kvůli nesprávnému znaleckému posudku lékař několik let nespravedlivě kriminalizován, aby byl posléze osvobozen.

Nejde přitom o to, aby znalec „fandil lékařům“, ale aby případ posuzoval s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, které stanovuje zákon o zdravotních službách. A aby posudek vypracoval z pozice ex ante (předem, pozn. red.) tak, jak se stav lékaři jevil v době, kdy rozhodoval o dalším postupu. A nikoli z pozice ex post, kdy je výsledek už znám. To stanovuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu, jak civilní, tak i trestní.

V uplynulých letech se ale legislativa v této oblasti měnila. Podle vás to nepomohlo?

Nový zákon o znalcích z roku 2019 znamenal změnu v tom, že funkce znalce je „nároková“. Tedy každý, kdo chce být znalcem a splní podmínky, jím být může. Špičkoví lékaři ale většinou nemají o znaleckou činnost zájem. Navíc by museli vykonat předepsané zkoušky a odměnu, která jim za znaleckou činnost náleží, nemají zapotřebí. Zákon se více zaměřuje na formální dovednosti při zpracování znaleckých posudků než na objektivní odborné posouzení.

Potřebujeme samostatnou kapitolu zákona

Jak situaci napravit?

Podle názoru České lékařské komory by znalecká činnost ve zdravotnictví vyžadovala samostatnou kapitolu zákona o znalcích. Za pozitivní jsme považovali, že v oborech, ve kterých je zákonem zřízena profesní komora, je její osvědčení podmínkou pro výkon znalecké činnosti. Bohužel ve výčtu komor vyhláška z roku 2020 Českou lékařskou komoru vynechala. A tak je ve zcela zjevném rozporu se zákonem o znalcích z roku 2019. A státu to kupodivu nevadí.

Jaké změny jsou tedy podle ČLK aktuálně potřeba?

Zásadní změna už proběhla, ale bohužel jen polovičatě. Znalci zapsaní před účinností zákona měli do pěti let vykonat zkoušky a splnit podmínky nového zákona. Řada zapsaných znalců se na základě toho nechala vyškrtnout ze seznamu znalců, protože nebudou třeba v šedesáti letech ve funkci univerzitního profesora medicíny dělat nějaké spíše „právnické“, respektive administrativní zkoušky.

Pomohlo by, aby v době elektronizace nemusel znalec jezdit k soudu třeba z Plzně do Ostravy.

A protože nastal kritický stav, novela zákona tuto podmínku zrušila a znalci zapsaní do seznamu před účinností nového znaleckého zákona dostali „generální pardon“ a zkoušky dělat nemusí. Ovšem ti, kteří se už před touto novelou nechali vyškrtnout, se bez zkoušky vrátit nemohou.

Také by pomohlo, aby v době elektronizace nemusel znalec jezdit k soudu třeba z Plzně do Ostravy, ale aby jeho výslech mohl proběhnout na dálku.

Odměny za znaleckou činnost by měly být podstatně vyšší. A fakultní nemocnice a lékařské fakulty by měly obligatorně být znaleckými ústavy pro obor zdravotnictví. Tak to dnes není. Celá řada se jich po vydání nového zákona nechala ze seznamu znaleckých ústavů raději vyškrtnout.

Mohlo by vás zajímat

Operace některých nádorů čeká zásadní omezení. Ministerstvo oznámilo, kde se budou dělat

A samozřejmě je třeba odstranit rozpor mezi zákonem a vyhláškou, pokud jde o osvědčení komory pro výkon znalecké činnosti.

S ministerstvem jednáme

O těchto věcech dlouhodobě jednáte s ministerstvem spravedlnosti. Jak se tato jednání daří?

Ihned po vydání zmíněné vyhlášky, která je v rozporu se zněním zákona o znalcích, jsme kontaktovali tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Dal nám plně za pravdu a přislíbil nápravu. K té ale nikdy nedošlo – i když jsme pana ministra urgovali. Opakovaně sliboval a současně se vymlouval, že má příliš mnoho práce a nepomohl nám ani tím, že by dohlédl, aby jím pověření úředníci úkol splnili.

Zbytečné bylo i mé jednání s premiérem Petrem Fialou. Také jen sliby a skutek žádný. Úředníci z ministerstva spravedlnosti se opakovaně vymlouvali na negativní stanovisko ministerstva zdravotnictví, konkrétně tehdejšího legislativního náměstka Policara.

Nedávno jsme o této záležitosti znovu jednali s prvním náměstkem ministra spravedlnosti Zdeňkem Koudelkou a ředitelem příslušného odboru. Ti nás vyslechli. A slíbili, že se rozporem mezi vyhláškou a zákonem zabývat budou.

Změna legislativy sama o sobě vše nevyřeší. Zákon samotný není koncipován špatně, ale prováděcí vyhláška je s ním v rozporu. 

O problému jsem jednal také se současným ministrem spravedlnosti Jeronýmem Tejcem, který považuje stav soudněznalecké činnosti v České republice za katastrofální a chtěl by problém řešit komplexně. Obávám se ale, aby se při hledání „komplexního řešení“ nezapomnělo na to, jaké problémy způsobují nekvalitní znalecké posudky lékařům.

Myslíte si tedy, že by se mohla legislativa v tomto volebním období změnit?

Změna legislativy sama o sobě vše nevyřeší. Zákon samotný není koncipován špatně, ale prováděcí vyhláška je s ním v rozporu. V první řadě potřebujeme opravit vyhlášku tak, aby lékařská komora mohla garantovat odbornou úroveň zájemců o funkci soudního znalce.

Potřebujeme také zvýšení odměny za znaleckou činnost, možná odstupňovaně. Něco jiného totiž je, pokud znalec hodnotí správnost odborného postupu lékařů, a něco jiného, hodnotí-li cenu ojetého motorového vozidla nebo staršího nábytku. K tomu jsou třeba jiné znalosti, vědomosti, ale i studia případu a odborné literatury. Znalci lékařských oborů by měli mít za svou činnost odměnu odpovídající jejich vzdělání a odborné praxi.

Měli by také mít ne právo, ale přímo povinnost odmítnout vypracovat znalecký posudek, pokud zadání neodpovídá jejich odbornosti, nebo s posuzovanou problematikou nemají žádné zkušenosti a ve své praxi se jí nezabývají.