Vědci zkoumají erotické sny. K políbení romantického typu. Vítejte, replikanti. I vy se zcela novou tváří.
O snech lechtivých, erotických a sexuálně laděných
Francouzští psychoanalytici Tristan Moir a Sophie Cadalenová se ve svém výzkumu zaměřili na zkoumání erotických snů. „Snění je nezbytná funkce, která nás vnitřně spojuje a umožňuje regeneraci nervového systému. Jsou životu vlastní a vyjadřují naše základní tužby. Díky snům můžeme být v souladu se sebou samými a se světem,“ říká Moir. „Naše sny nejsou naším nepřítelem, není třeba se za ně stydět,“ dodává Cadalenová podle La Libre.
Erotické sny nicméně ne vždy znamenají to, co se nám zdánlivě snaží říci. A naopak některé sny bez sexuální dimenze v sobě nesou erotické poselství. Klasickým příkladem jsou sny, v nichž létáme. „To může být spojováno s fantazií, ale také s touhou se s někým pomilovat. Falické předměty symbolicky připomínají mužské pohlaví, kočka zase ženské. Sny přicházejí zastřené, zřídka je můžeme brát doslova,“ uvádí Cadalenová. Prvním příkladem běžného erotického snu je milostné objetí, při němž nedochází k samotnému sexuálnímu aktu, je však provázeno silným pocitem touhy. Většinou nás při probuzení poněkud překvapí, že k tomuto objetí došlo s „nesprávnou“ osobou, tedy nikoli s oficiálním partnerem. Má to snad znamenat, že si tajně přejeme být nevěrní? Ne nutně, říká Moir. V takovém snu spatřuje spíše proces soustředění se na sebe samého. „Ten druhý v našem snu představuje náš protipól. V psychoanalýze se často soudí, že sny vypovídají v podstatě o nás samých a tedy všechny osoby ve snu jsou jednou z tváří nás samých,“ potvrzuje Cadalenová.
Jiným případem je sen, který končí orgasmem. Podle Moira jde o sen s kompenzací, který ukazuje na sexualitu, která není dost na výši. Jinak řečeno, naše podvědomí nám pomáhá pociťovat ve snu to, co nemůžeme prožívat ve skutečnosti. „Může však jít o vyjádření touhy, která nemusí být sexuálního charakteru. O touhu změnit zaměstnání, žít jinak,“ doplňuje Cadalenová.
Milostné hrátky s celebritou ukazují jistou emancipaci snícího. Nemusí jít nutně o touhu „zahýbat“ – a pokud možno hned s Bradem Pittem. „Skutečný význam takových snů můžeme pochopit jen případ od případu,“ zdůrazňuje Cadalenová. Jestliže sníme o bývalém partnerovi, je to podle Moira známkou jisté zmatenosti. Směšujeme osobu z naší minulosti se současným partnerem. Může to být i známka toho, že se ten nový poněkud příliš podobá bývalému…
Nejhorší erotický sen je takový, kdy máme sexuální vztah s některým z rodičů. Tyto noční můry nemají nikdy tak strašný význam, jak vypadají, ujišťuje Cadalenová. V těchto „zakázaných“ erotických snech jde jen velice zřídka o to, že bychom chtěli takový vztah. Vypovídají spíše o transgresi, tedy o porušení pravidel, která se ustanovila v rámci mezilidského vztahu, o tom, co bychom možná chtěli udělat, ale máme z toho strach.
Homosexualita ve snu: i zde výklad závisí na tom, co jsme prožili. Sophie Cadalenová vidí v těchto snech touhu soustředit se na sebe, smířit se se sebou, zkrátka mít se rád.
Jestliže se nám zdá o tom, že nás partner podvádí, nevytýkejme mu nevěru. Podle Tristana Moira to může znamenat, že sami sebe klameme, že máme nedostatek sebedůvěry.
Klonování lidí je zas o kus blíž. Díky Číně
Čínští vědci, kteří jsou v pozadí nedávno ohlášené největší klonovací továrny světa, vznikající právě v Číně, prý mají k dispozici technologii pro replikaci lidských bytostí. Zatím se drží zpátky kvůli obavám z reakcí veřejnosti.
Boyalife budou mít a možná už doopravdy mají k dispozici technologie, s nimiž lze replikovat lidi. Ilustrační foto: Twitter – HuffPost
Skupina Boyalife Group a její partneři stavějí v severočínském přístavu Tchien-ťin továrnu na masovou výrobu klonů, která by se měla rozběhnout v příštích měsících. V roce 2020 tam hodlají dosáhnout produkce jednoho milionu klonovaných krav ročně, píše Fusion. Krávy jsou ale podle prezidenta Boyalife Xiaochuna Xu pouhým začátkem. Klonovači hodlají replikovat závodní koně, domácí mazlíčky i policejní psy, kteří jsou dobří v objevování kontrabandu.
Ani to ale ještě není všechno. Společnost Boyalife spolupracuje s jihokorejským partnerem Sooam a s Čínskou akademií věd na vylepšení technologie klonování primátů, ve snaze poskytnout medicíně dostatek pokusných zvířat.
Nicméně lidé, jak známo, jsou rovněž primáti. Boyalife budou mít a možná už doopravdy mají k dispozici technologie, s nimiž lze replikovat lidi. Xu je také přesvědčen, že žádná jiná společnost v oboru nemá k dispozici lepší technologie klonování primátů. Boyalife jsou podle něj na špici.
Společnost se v současnosti nezabývá klonováním lidí. Xu přiznává, že se v tomto směru dobrovolně omezují, kvůli možným nepříznivým ohlasům. Situace se ale může změnit, medicínské hledisko může převážit nad strachem z neznáma přiživovaným televizními seriály. Xu podotýká, že například vztah k homosexualitě také prodělává intenzivní vývoj a před stoletím by si na svatby gayů a lesbiček nikdo ani nepomyslel. Stejně tak mohou lidé dospět k názoru, že chtějí mít na výběr více možností, pokud jde o rozmnožování našeho druhu.
Trocha vcelku záživné teorie stran líbání se
Lidé v západních společnostech předpokládají, že romantický polibek je něco samozřejmého. Že to je univerzální typ chování, který je vlastní všem lidem na Zemi. Nové výzkumy ale ukazují, že v méně než polovině kultur je polibek samozřejmostí. Velmi vzácný je naopak v živočišné říši.
Někteří lidé si myslí, že polibek je něco divného. Podle nich nejde o nic jiného než jenom o předání 80 milionů bakterií. Musíme vzít na vědomí, že ne všechny jsou pro naše zdraví prospěšné, píše BBC. Přesto si většina z nás vybaví svůj první polibek, včetně těch nádherných i trapných detailů. Koneckonců líbání stojí na počátku většiny nových milostných románků.
Nové výzkumy ukazují, že polibek není běžný ve všech kulturách. Pouze 46 procent kultur chápe polibek jako romantické gesto. Nejméně běžné je, podle vědců, líbání v kulturách, které jsou založeny na lovení a sběru. Mnozí členové takových kultur vnímají polibek jako něco ošklivého. Je tedy možné, že líbání je jev, který se vyskytl mnohem později ve vývoji člověka a že pravěký člověk měl k polibku stejný odpor jako mají přírodní národy. Zdá se, že líbání je produktem západní společnosti a předává se z generace na generaci. Rafael Wlodarski z oxfordské univerzity tvrdí, že líbání tak, jak ho známe dnes, je v podstatě moderní vynález.
Něco jako líbání můžeme nalézt i u zvířat, např. u našich nejbližších příbuzných, u šimpanzů. Polibek je pro ně jenom jinou formou usmíření a mnohem častější je u samečků, než u samic. Ještě častěji se líbají nejbližší příbuzní šimpanzů, bonobové. Jejich polibky jsou ale součástí rituálu páření a nelze je označit za romantické. Jiná zvířata polibek vlastně neznají. V živočišné říši ale můžeme vysledovat něco, co připomíná polibek. Např. divoká prasata třou svými rypáky o sebe. Samci divokých prasat totiž produkují androsteron (jde o druh feromonu) a aby ho samice ucítila, musí se k samci dostat co nejblíže.
Vypouštění feromonů ostatně není jenom záležitostí savců, ale nalezneme ho i u pavouků (např. u černé vdovy). „Polibek“ u těchto druhů můžeme potom chápat jako způsob, jakým samičky vnímají samčí feromony. Feromony hrají samozřejmě svojí roli i v lidské společnosti. Vědci tvrdí, že potom není líbání ničím jiným, než jenom prostředkem k tomu, aby se žena dostala dost blízko k muži a mohla tak vnímat jeho vůni (nebo pach). V některých kulturách je „čichání“ k partnerovi běžnější než líbání.
Popálený policista dostal v rámci transplantace zcela novou tvář
Dobrovolný hasič, kterému oheň při zásahu sežehl celý obličej, se raduje, že už neděsí děti na ulicích. Stočlenný tým amerických lékařů mu transplantoval celý obličej včetně uší a části krku.
Na nyní jednačtyřicetiletého Patricka Hardisona ze státu Mississippi v roce 2001 spadla hořící střecha domu, kam se jako dobrovolný hasič vydal zachraňovat jeho obyvatelku a odkud sám musel vyskočit oknem, vypráví příběh hasiče NBC. Život si sice zachránil, oheň však sežehl celý jeho obličej, krk, ramena a část hrudi. Přišel o uši, oční víčka, rty a většinu nosu.
Po více než 70 drobných operacích se jeho známí obrátili na tým plastického chirurga Eduarda Rodrigueze, který v New Yorku v srpnu provedl 26 hodin trvající operaci. Dárcem byl newyorský umělec a nadšený cyklista, který dva dny před operací zemřel v 26 letech při cyklistické nehodě v Brooklynu.
Rodriguez a jeho více než stočlenný tým v newyorské univerzitní nemocnici dali Hardisonovi nové tváře, kůži na hlavě, uši, oční víčka a svaly ovládající jejich pohyb, které mu opět umožnily zcela zavřít oči a zároveň výrazně zlepšily jeho zrak.
„Byl jsem téměř slepý,“ řekl podle agentury AP Hardison, který i před operací běžně chodil mezi lidi, nemohl však například řídit auto. „Zvykl jsem si na to, že na mě lidé zírají, a teď budu zase jen průměrný chlápek,“ zažertoval. V New Yorku dostal také nový nos a části kostí z brady a tváří, s nimiž se po náročné pooperační terapii podle lékařů už příští čtvrtek na Den díkůvzdání vrátí domů.
Ve světě byly od roku 1985 provedeny téměř tři desítky transplantací obličeje. Údajně vůbec první kompletní transplantaci včetně víček a slzovodů provedli lékaři z nemocnice Henri-Mondor na předměstí Paříže v červnu 2010.
Ondřej Fér, Týden
