Alergické reakce při kontaktu s malými domácími šelmičkami nejsou zrovna neobvyklé. Látky obsažené v kočičích slinách, moči a výměšcích, mohou působit velmi dráždivě a senzitivním jedincům způsobovat celou řadu zdravotních potíží. Pro osoby s „kočičí alergií“ ale může být nebezpečný i kontakt s mnohem většími kočičími šelmami, jako jsou lvi a tygři.
Alergie na velké kočky nebyla tématem, kterým by se vědecká komunita příliš zabývala, což není jinak překvapivé. Lvi, tygři a ani další velké kočkovité šelmy obvykle nepatří k běžným mazlíčkům, se kterými by člověk přicházel do intenzivního styku či snad s nimi trávil čas v objetí. Přesto zřejmě alergie na lvy a další velké kočky existuje. Ukazuje to zkušenost polských lékařů, kteří pečovali o chlapce, u něhož se prudká alergická reakce objevila při návštěvě cirkusového představení.
„Dorazili se svými rodiči přímo z cirkusu,“ popsali polští lékaři, kteří přijali osmiletého chlapce, na urgentním příjmu jedné z varšavských nemocnic. Ti se obrátili na španělský odborný žurnál Allergologia et Immunopathologia s touto poněkud nezvyklou kazuistikou, aby své kolegy zabývající se problematikou alergií upozornila na možné alergické reakce spojené právě se lvy. „Zhruba po 30 až 45 minutách od začátku představení si chlapec začal stěžovat na svědění kůže a pálení očí, následovala rýma. Příznaky se objevily několik minut poté, co do manéže přišla tato zvířata,“ přiblížili lékaři.
Vzhledem k tomu, že u tohoto chlapce byla prokázaná alergie na kočky, respektive na látky obsažené v jejich slinách, výměšcích a kůži, lékaři spekulovali o tom, zda nemůže být alergický také na lvy. Projevy alergie se u chlapce objevily krátce poté, co začalo číslo s krocením lvů. Podle polských lékařů by tak doporučení pro osoby, u kterých je prokázaná alergie na kočky, aby se vyhýbaly kontaktu nejen s těmito domácími zvířaty, ale také třeba částem zoologických zahrad, přírodních rezervací nebo safari parkům, kde se vyskytují lvi a další velké kočkovité šelmy. Existuje totiž pravděpodobnost, že vůči kočkám senzitivní jedinci, budou mít problém také se lvy, tygry a dalšími šelmami.
Vadí konkrétní protein, ne srst
U „kočičí alergie“ není navzdory častému názoru problémem kočičí srst, tedy rozhodující není délka kočičích chlupů. Alergické reakce spouští proteiny Fel d 1, Fel d 4 a další látky, které jsou obsaženy v kočičích slinách, moči a výměšcích z análních žláz. Tyto látky se pak šíří na kočičí srsti a kůži a spolu s tím, jak se kočka pohybuje v prostoru, dostávají se i na další místa, kde zůstávají i poté, co zvíře odejde. Proto je pro alergiky problémem nejen přímý kontakt s kočkou, ale také pobyt v místech, kde kočky žijí. U některých osob způsobují projevy alergie i setkání s lidmi, kteří kočky vlastní.
Proteiny Fel d 1, Fel d 4 a další látky pak spouští celou řadu alergických reakcí, které se mohou lišit svou intenzitou. Časté je zarudnutí, pálení očí, slzení, objevit se může i zánět spojivek. Běžné jsou i problémy s dýchacími cestami, jako senná rýma, pocit ucpaného nosu, ztížené dýchání, kašel či astma. Příznaky alergie často připomínají běžné infekce dýchacích cest. Pokud alergika kočka poškrábe nebo kousne, objeví se u něj také zarudnutí v okolí rány.
Podle studie zveřejněné v roce 1990 v odborném žurnálu Journal of Allergy and Clinical Immunology vylučují obdobné alergeny jako domácí kočky také divoké šelmy. Vědci se zaměřili celkem na osm druhů kočkovitých šelem a to ocelota, pumu, servala, sibiřského tygra, lva, jaguára, irbise (levharta sněžného) a karakala. Zkoumali jedenáct osob, u nichž byla prokázána alergie na domácí kočky, pět lidí s alergií na roztoče, pět osob bez jakékoliv alergie a čtyři zaměstnance zoo, kteří byli v každodenním kontaktu s velkými kočkovitými šelmami. U lidí, kteří jim měli v anamnéze alergii na domácí kočky, byly následně prokázané alergické reakce, byť ne tak silné, i u velkých kočkovitých šelem.
Hypoalergenní kočka? Spíš ne
Ani přítomnost projevů alergie nejsou pro některé lidi důvodem k tomu, aby se zcela vyhýbali kontaktu s kočkami. Podle některých názorů, méně alergických potíží způsobují sibiřské kočky, plemena Devon Rex a Cornish Rex a také habešské kočky a to zejména samice těchto druhů, protože vylučují méně proteinu Fel d 1. Méně rizikové by měla být i některá orientální plemena koček. To ale neznamená, že taková kočka bude automaticky vhodný domácí mazlíček pro alergika. „Neexistují žádné vědecky ověřené studie, které by ukazovaly na to, že nějaké konkrétní kočičí plemeno je „hypoalergenní“,“ popsal portálu WebMD Martin Chapman, ředitel společnosti Indoor Biotechnologies, která vyrábí vybavení pro testování alergií.
Přesto se objevují snahy o vyšlechtění „hypoalergenní kočky“, kterou by mohli bez obav chovat alergici. Už v roce 2006 americká společnost Allerca oznámila, že se jí podařilo takovou kočku vytvořit. Tato zvířata v ceně 8 až 27 tisíc dolarů by pak měla vylučovat méně alergizujících proteinů. Jenže Simon Brodie, zakladatel společnosti, co prodal 350 takových zvířat, čelil obviněním z podvodu od zákazníků, kteří tvrdí, že zaplatili za zvíře, ale nikdy žádné nedostali.
Ludmila Hamplová
