Zdravotničtí záchranáři mají ze zákona nově získat způsobilost k řízení sanitek a k zapojení do akutní intenzivní lůžkové péče. Změny obsahuje připravovaná novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Představitelé zdravotnické záchranné služby (ZZS) ale novinky nevnímají jen pozitivně.

Po novelizaci zákona získají zdravotničtí záchranáři automaticky způsobilost k řízení sanitek. Sami záchranáři přitom připouštějí, že jde o činnost, kterou v praxi někdy zastávají. Jde tedy o posvěcení legislativou.

„Z dosavadní aplikační praxe vyplývalo, že zdravotnický záchranář formálně nezískává odbornou způsobilost k výkonu povolání řidiče vozidla ZZS, přesto se současně uznávalo, že některé činnosti řidiče vozidla ZZS a zdravotnického záchranáře se prolínají a že zdravotnický záchranář může řízení vozidla ZZS vykonávat v rámci svého povolání, nikoliv jako výkon povolání řidiče ZZS,“ vysvětluje důvodová zpráva novely, kterou má Zdravotnický deník k dispozici.

Místo záchranáře řidičem: Shoda nepanuje

K úpravě zákona se záchranáři staví různě, nevládne mezi nimi shoda, jak Zdravotnickému deníku potvrdil prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb Igor Paar.

„V asociaci nepanuje jednotný názor. Některé ZZS vidí ve změně příležitost pro ty kolegy záchranáře, kteří z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí pracovat ve výjezdu jako nelékařští zdravotničtí pracovníci, aby mohli zůstat zaměstnaní u záchranky jako řidiči-záchranáři. Ozývají se ale i hlasy poukazující na možnosti zneužití této skutečnosti v neprospěch zaměstnance,“ popisuje Paar.

On osobně považuje úpravu za pozitivní. „Přináší možnost personální stabilizace záchranek v následujících letech, kdy budou procházet generační obměnou,“ míní.

Negativa legislativní změny vnímá zkušený lékař Záchranné služby Pardubického kraje Jiří Knor. „Dnes se už děje, že záchranáři se zdravotnickým vzděláním sanitky řídí. Když někdo pracuje jako řidič, nepracuje z pohledu personalisty jako záchranář. Pak se otvírá otázka spravedlivého ohodnocení práce,“ upozorňuje.

Posvěcení běžné praxe

Legislativní posvěcení činností, které se v praxi dějí, má přinést i druhá změna, s níž novela přichází. Zdravotnický záchranář má být nově výslovně zahrnut také do ošetřovatelské péče při akutní intenzivní lůžkové péči, včetně urgentního příjmu.

„Doplnění reflektuje současné postavení zdravotnických záchranářů, kteří se v praxi standardně podílejí nejen na poskytování přednemocniční neodkladné péče, ale také na poskytování akutní nemocniční péče v prostředí urgentních příjmů a jednotek intenzivní péče. Cílem navrhované úpravy je jednoznačné vymezení role zdravotnického záchranáře v systému akutní zdravotní péče a odstranění aplikačních nejasností ve vztahu k výkonu činností v nemocničním prostředí,“ stojí v důvodové zprávě.

Hrozí odliv absolventů k lůžkům

Že jsou záchranáři často zaměstnáváni v akutní intenzivní lůžkové péči, potvrzuje i Paar. „Záchranáři jsou primárně během studia připravováni pro práci v přednemocničním prostředí, tedy na ZZS a na urgentním příjmu. Historicky byli povinni absolvovat po ukončení studia roční praxi na odděleních lůžkové intenzivní péče nebo na urgentním příjmu nemocnice, aby získali odbornou způsobilost pro práci záchranáře bez odborného dohledu na ZZS. Od roku 2025 tuto povinnou praxi mohou absolvovat také u ZZS,“ připomíná.

A upozorňuje, že náplň vzdělávání sester specialistek pro intenzivní péči a záchranářů je citelně odlišná a jejich znalosti i dovednosti jsou po absolvování vzdělání v některých oblastech nerovné.

Proto Paar není nakloněn změně, kterou novela přináší. „Pro ZZS podle mne může znamenat nechtěný odliv absolventů studia zdravotnického záchranáře na intenzivní lůžka. A to s hendikepem ve vzdělání a přípravě vůči sestrám specialistkám,“ obává se.

Záchranář lékaře nenahradí

V souvislosti s diskusemi o změnách kompetencí nelékařských zdravotníků znepokojuje Knora ještě jeden trend, který v záchranné službě pozoruje. „Záchranáři, tedy de facto specializovaná forma ošetřovatelství, skutečně vykonávají v rámci své profese různé práce na zdravotně sociálním pomezí nad rámec zákona, a nedivím se, že někteří – pozor, zdaleka ne všichni – chtějí rozšířit své kompetence. Podporuji to, ale s tím musí jít ruku v ruce zvýšená odpovědnost. Někdy však tyto snahy, a to především u mladších záchranářů, přerůstají v pocit, že mohou nahradit lékaře. A z toho už mě lehce mrazí,“ říká.

Stavět strukturu záchranné služby bez lékařů podle Knora dnes nejde. „Je to dáno celou plejádou kritických stavů, tedy pacientů v bezprostředním ohrožení života. Problematika záchranky zasahuje do všech představitelných klinických oborů, ale jako příklad postačí představa dítěte předškolního věku se závažným mozkolebečním traumatem. Kde jinde by měl zasahovat zkušený lékař?“ ptá se Knor. A dodává: „Vnímám to jako horší situaci, než kdybychom nechali v nemocnici operovat slepé střevo nelékařského zdravotníka.“

Mladé je třeba motivovat

Tendence nahrazovat záchranáři lékaře záchranky považuje Knor za o to absurdnější i proto, že se podle něj systém tlačí na jejich nepostradatelnost. „Lékaři záchranky například běžně provádějí prohlídky zemřelých nejen v domácnostech, ale i v ústavech sociální péče. Jde o činnost, která spadá podle zákona o zdravotní péči pod ošetřujícího praktického lékaře, jenže s dovětkem ‚pokud to nezatíží chod jeho ordinace‘. A to zatíží prakticky vždy,“ popisuje.

A upozorňuje na nedostatek lékařů na záchrance, kde nedochází k plné generační obměně. „Tuzemský systém přednemocniční neodkladné péče se budoval po generace. Měli bychom si ho hýčkat. Ke generační obměně lékařů však v posledních letech nedochází. Jde o práci s nutností vysoké míry odbornosti a empatie, s velkou právní odpovědností. A jako bonus si přidejte velké množství přesčasů. Pro takovou práci je třeba mediky a mladé lékaře motivovat, a to nejen finančně. Jinak zvolí cestu vlastní ordinace s pravidelným životním rytmem, volnými víkendy a možností spát každou noc ve své vlastní posteli. Nadšení lékařů pro práci na záchrance se prostě vytrácí,“ varuje Knor.