Ve svých 105 letech má francouzský amatérský cyklista Robert Marchand lepší aerobní zdatnost než většina padesátiletých. A zdá se, že jak stárne, je ještě zdravější, respektive je schopen zlepšit si některé fyziologické parametry. Ukázala to vědecká studie, která byla zveřejněna v prosinci 2016 v odborném časopise Journal of Apllied Physiology. Fotografie Roberta Marchanda před pár týdny obletěla svět, když v lednu vytvořil nový světový rekord v cyklistické hodinovce, při níž se snažil ujet co nejvíce kilometrů na dráze velodromu poblíž Paříže.
Rekord 22.547 kilometrů se samozřejmě týká věkové kategorie 105letých a starších, která kvůli panu Marchandovi vlastně vznikla. On je ale držitelem rekordu i v mladší kategorii 100letých a starších. V roce 2014 ujel v hodinovce 26.927 kilometrů. Letos po výkonu prohlásil: „Posledních deset minut jsem neviděl na ukazatel, jinak bych mohl zrychlit.“
Robert Marchand se narodil 26. listopadu 1911. V 30. letech byl hasičem v Paříži. Později pracoval jako dřevorubec, řidič kamiónu, zahradník a prodejce vína. V 35 letech skončil v Grand Prix Nations na sedmém místě, to se psal rok 1946. K cyklistice se vrátil v roce 1978 a pokračoval i po svých stých narozeninách. Do důchodu odešel v 89 letech, a když se pak přihlásil na závod Bordeaux – Paříž, ujel vzdálenost 600 kilometrů za 36 hodin. Postupně si dávky snižoval, až se jednoho dne rozhodl limitovat si denní trasu na sto kilometrů. V únoru 2012 vytvořil první světový rekord v hodinovce ve věkové skupině století a starší výkonem 24, 250 km.
Stárnutí naruby
Studie, která se zabývala jeho fyziologií, by mohla poopravit vědecké názory na to, jakým způsobem lidské tělo stárne a jaké možnosti nám dává cvičení a sport bez ohledu na věk.
Už když se pokoušel dosáhnout prvního rekordu, zaujal Robert Marchand pozornost profesorky sportovních věd Veronique Billatové z University of Evry-Val d’Essonne. Ta ve své laboratoři připravuje a zkoumá mnoho profesionálních i rekreačních sportovců. U Marchanda se zvlášť zajímala o jeho tréninkový program a chtěla zjistit, zda je ještě vůbec možné, aby zlepšoval svoji vytrvalost i rychlost. Dosavadní vědecké znalosti říkají, že je velmi obtížné signifikantně zlepšit aerobní zdatnost poté, co člověk opouští střední věk. Tato zdatnost se měří pomocí parametru VO2 max, čili maximálního využití kyslíku (spotřeba kyslíku v mililitrech na kg tělesné hmotnosti za minutu). Čím vyšší číslo, tím více kyslíku se dostane do svalů a tím rychleji se například běží, nebo jede na kole. Obecně platí, že VO2 max začíná klesat po padesátce, dokonce i když dotyčný pravidelně cvičí.
Doktorka Billatová ovšem zjistila, že když starší atleti trénují opravdu intenzivně, mohou své VO2 max. zvyšovat. Nicméně až dosud neměla příležitost tento poznatek testovat na někom, komu je více než 100 let.
Měla štěstí, že pan Marchand byl vstřícný. Drobný 152 cm vysoký a 52 kilogramů vážící amatérský sportovec tvrdí, že po většinu svého života, kdy byl někde zaměstnán, netrénoval pravidelně. Od chvíle, kdy ale odešel do důchodu, začal jezdit na kole po většinu dnů v týdnu, a to buď na oválu v kryté hale, nebo venku v ulicích blízko svého domu na předměstí Paříže. Volil přitom povětšinou pozvolné tempo.
Tenhle rutinní postup mu dr. Billatová s kolegy změnila. Nejprve ho vyšetřila ve své laboratoři. Změřila VO2 max, tepovou frekvenci a další parametry kardiorespirační zdatnosti. Všechny byly v pořádku a významně nad průměrem lidí stejného věku. Pan Marchand po tomto měření utvořil rekord pro stoleté a starší, o němž píšeme výše. Následně mu dr. Billatová „naordinovala“ nový tréninkový režim. Podle něj měl 80 procent své týdenní cyklistické aktivity provádět s lehkou intenzitou, což na škále 1 až 20 znamenalo 12 a méně, přičemž 20 značilo téměř nesnesitelnou námahu – jak to charakterizoval sám Marchand. Dalších 20 procent aktivity měl absolvovat v těžké zátěži, což vyjadřovala ve zmíněné škále číslovka 15 a více. V takovém případě zvýšil frekvenci šlapání do pedálů na 70 až 90 otáček za minutu v porovnání s 60 otáčkami v klidovém režimu (měřil si to cyklo počítačem).
Tohoto programu se Marchand držel dva roky. Pak se znovu pokusil o světový rekord v hodinovce. Samozřejmě byly opět vyhodnoceny všechny jeho fyziologické markery. Ukázalo se, že VO2 max se zvýšila o 13 procent a aerobní zdatnost 105letého cyklisty odpovídala kapacitě zdravého padesátníka. Navíc přidal svému šlapání sílu o přibližně 40 procent. Zlepšil se i celkový výkon. „Naše údaje naznačují, že můžeme vylepšit VO2 max a výkonnost v každém věku,“ řekla Bilattová New York Times.
Výjimečný pan Marchand?
Otázkou do pranice ovšem je, zda pan Marchand není výjimečný přírodní úkaz se šťastnou konstelací genů, která mu umožnila nejen překročit sto let života bez zdravotních problémů, ale dokonce i zlepšovat sportovní výkony. Jeho ojedinělý úspěch totiž sám o sobě nedokazuje, že mix v poměru 80/20 mezi lehčí a těžší intenzitou tréninku je nezbytný nebo by měl být dokonce doporučován pro ostatní sportovce až budou stárnout. Vliv má samozřejmě také životní styl. „Pan Marchand je velmi optimistický a společenský, má mnoho přátel,“ říká o něm Billatová. Jak připomíná New York Times, množství studií ukázalo, že silné sociální vazby jsou spojeny s delším životem. Marchand se navíc jednoduše stravuje, dává si jogurt, polévku, sýr, kuřecí maso a sklenku červeného vína k večeři. „Nikdy jsem si neodpíral: jídlo, víno, ženy, ale všechno s mírou,“ říkal Marchand.
I přes tyto pochybnosti, zda není výjimečný, je příběh Roberta Marchanda inspirující a podle přesvědčení dr. Billatové ještě není ani úplný. On sám byl totiž z výkonu, který předvedl před pár týdny, zklamaný. Věří si totiž, že dokáže ujet delší vzdálenost a zkusí to proto znovu až mu bude 106 let.
-cik-
