Z bývalého kulturistického trenéra se vypracoval na místopředsedu Poslanecké sněmovny, aktivní životní styl ale neopustil. Patrik Nacher (ANO) odbíhá o pauzách přímo do sněmovní posilovny nebo organizuje parlamentní fotbalové zápasy. V rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje, jak se udržuje v kondici. Také vysvětluje, proč by měl jít politik veřejnosti příkladem, jak řešit rostoucí obezitu u dětí a proč se nebojí přiznat občasnou neřest.

Jak se udržujete ve formě?

Dříve jsem dělal kulturistiku a tu oblast jsem i vystudoval – byl jsem trenér fitness, trenér kulturistiky druhé a třetí třídy a dokonce i masér. Teprve později jsem se dostal k ekonomice.

Znovu jsem začal více cvičit, když moje váha přesáhla 83 kilogramů. Tehdy jsem si řekl dost a začal jsem se sebou něco dělat. Dnes cvičím každý den a k tomu denně běhám. Teď mě jenom trochu brzdí zraněný malíček – nejdříve jsem si ho zhmoždil při fotbale se synem a o něco později dodělal při fotbale s kolegy.

Na běhání jsem si ale vypěstoval doslova závislost. Je to pro mě rituál: člověk se převlékne, pustí si do ucha písničku, rozběhne se a přemýšlí. Běžím tempem, u kterého se dá přemýšlet, což je přesně to nejlepší tempo. Nepřipravuji se na maraton, běhám pro kondici a hubnutí.

Posilujete a běháte opravdu každý den?

Každý den. Posiluji denně a běhal bych taky denně, kdybych teď neměl ten zraněný malíček.

Jak to při poslanecké práci stíháte?

Když zasedá Poslanecká sněmovna, chodím cvičit do místní posilovny. Jsem rád, že se ji podařilo zpropagovat – dříve o ní skoro nikdo nevěděl, dnes ji pravidelně využívají zaměstnanci, asistenti i poslanci.

Cvičím tam každý den, většinou během obědové pauzy. Když se jednání protahuje, například při obstrukcích, pustím si přenos na televizi v posilovně a zacvičím si tam.

Kromě toho mám doma na zahradě workoutové hřiště a někdy cvičím i doma. Přes léto, kdy je pracovně o něco klidnější období, se mi daří cvičit i dvakrát denně. Každý trénink trvá zhruba půl hodiny, ale o to je intenzivnější.

Mohlo by vás zajímat

Jak se vám daří hubnout díky běhání?

Za poslední tři čtvrtě roku jsem shodil 12 kilogramů.

To je dost.

Ano, a přináší to spoustu pozitiv. Člověk není tolik zadýchaný, cítí se mnohem lépe. Na druhou stranu mi začalo být velké skoro všechno oblečení. Když jsem zašel ke krejčímu, od kterého mám obleky, přeměřil mě a zjistil, že jsem v pase zhubl o 17 centimetrů. Takže jsem mu přinesl všechny obleky a zhruba desatery kalhoty, aby je upravil. Musel jsem si pořídit také nové košile, protože ve starých jsem vypadal, jako bych je zdědil po starším bratrovi. A pásek? Ten už zapínám na poslední dírku.

Ideální zdroj cukrů? Z ovoce

Jak moc řešíte stravu? Máte pravidelný jídelníček, nebo se hlavně snažíte vyhýbat nezdravým jídlům?

Stravu řeším hodně. Každý den jím ovoce – kromě melounu, ten nemám rád. Piju také citronovou vodu bez cukru, vlastně jen vodu s vymačkaným citronem. Většině lidí by přišla strašně kyselá, ale já jsem si na ni zvykl.

Dopoledne nejím pečivo. K obědu si dávám spíš lehčí jídla, často salát, případně trochu rýže. Přílohy a pečivo se snažím omezovat.

A daří se vám to dodržovat vždycky?

Ne vždycky. Když si třeba v restauraci dám těstoviny, volím alespoň bezlepkové. A pokud už pečivo, tak spíše žitné.

Občas „zaprasit“ je v pořádku. Je nutné o sobě nevytvářet nepravdivý dojem.

Cukry přijímám hlavně z ovoce. Když během dne sním hroznové víno, maliny, broskev, jablko, banán, meruňky, pomeranč nebo jahody a k tomu piju citronovou vodu, nemám pak celé dopoledne na další jídlo ani chuť.

Máte i nějaké výjimky?

Samozřejmě. Když jsem v restauraci a někdo vedle mě jí něco, na co dostanu chuť, občas si to dám taky. Souvisí to i s tím, kolik energie vydám. Když pravidelně běhám a cvičím, vím, že si podobné jídlo můžu čas od času dovolit. Podle mě není cílem žít absolutně bez výjimek, ale dlouhodobě se stravovat rozumně a zároveň se cítit dobře.

Nechci vytvářet dojem, že jím jen dokonale zdravě. Občas si také dám nějakou tu „prasárnu“. Věřím, že člověk musí být i v tomto k sobě i k ostatním zcela upřímný a nevytvářet o sobě nepravdivý dojem.

Motivuje mě také to, že se snažím nepokazit si výsledky, na kterých pracuji v posilovně a při běhání.

Říkal jste, že jíte hodně ovoce. Berete přesto nějaké doplňky stravy?

Nedávno jsem začal užívat ashwagandhu. Měla by pomáhat zvládat stres, snižovat hladinu kortizolu a přispívat ke kvalitnějšímu spánku. Beru ji ráno i večer.

Funguje to?

Řekl bych, že jsem celkově klidnější. Tedy kromě toho malíčku, ten mě opravdu vytáčí.

Kromě toho užívám ještě mix vitamínů B-komplex.

Máte nějakou neřest?

Asi jedinou neřestí jsou doutníky. Ty si občas dám. Třeba teď k fotbalovému Mistrovství světa, když si chci udělat pohodu.

Ale třeba alkohol nepiju vůbec.

Obezita dětí roste, ale čekací listina do ozdravovny ne

Vedete ke zdravému životníu stylu, ať už jde o cvičení či zdravou stravu, i svoje děti?

Určitě. Syn hraje fotbal a dcera nejdříve jezdila na koni, ale nakonec také přešla k fotbalu. O prázdninách mají program plný sportovních aktivit, jezdí třeba na různé tábory.

Snažím se je také občas vytáhnout i na společné běhání, i když ne vždy se to podaří. Samozřejmě je, jako většinu dnešních dětí, často láká telefon a tomu se úplně zabránit nedá. Přesto mám radost, že mají ke sportu blízko.

Když mluvíme o výchově, velkou debatu teď vzbudilo možné hrazení léků na hubnutí obézním dětem. Jak vy se na to díváte? Měly by být hrazené?

Myslím si, že možná ano. Nedávno jsem navštívil dětskou léčebnu Olivovna v pražských Říčanech, která se zaměřuje na prevenci a léčbu nadváhy a obezity u dětí a mladistvých. Kromě toho, že jsem viděl, jak kvalitně tam mají nastavený celý systém péče, mě tam doslova šokovala jedna věc.

Jaká?

S ohledem na prevalenci dětské obezity v populaci jsem očekával, že tam budou mít šílené dlouhou čekací lhůtu. Zjistil jsem však, že žádná taková čekačka tam není. Přitom jsem si myslel, že rodiče mají zájem udělat maximum pro to, aby jejich děti byly zdravé a obezitu řešily. Překvapilo mě tedy, že o tuto péči není větší zájem, zvláště když ji hradí zdravotní pojišťovny.

Jak by se tedy měla podle vás dětská obezita řešit?

Jsem zastáncem toho, aby se posilovala primární i sekundární prevence. Ta primární je samozřejmě nejdůležitější – tedy vést děti k pohybu, ke sportu a zdravému životnímu stylu. Měly by se o tom s nimi bavit rodiny i školy a pohyb by pro ně měl být přirozenou součástí života.

A co v případech, kdy prevence nestačí?

Pokud dítě i přesto trpí obezitou, dává mi smysl zvážit i léčbu pomocí léků. Ukazuje se totiž, že z dlouhodobého pohledu to může být pro celý systém dokonce levnější, než nechat obezitu rozvinout. Ta totiž často vede k dalším zdravotním problémům, nemocem a nákladům, které jsou ve výsledku mnohem vyšší.

Musíme změnit přístup ve školách. Děti nemají během přestávek jen sedět s mobilem, ale měly by mít více prostoru k pohybu.

Někde jsem četl, že počet obézních dětí se za posledních 25 let zpětinásobil a zdravotní pojišťovny vynakládají na obezitu desítky miliard korun ročně. To znamená, že když s tím teď nic neuděláme, tak to bude skutečně tragické.

Role politiků? Změna pravidel, podpora investic i vlastní příklad

Co můžete z pozice zákonodárce udělat pro to, aby bylo cvičení a zdravá strava dostupnější pro co nejširší počet obyvatel? Nebo je to něco, co se musí řešit primárně v rodinách?

Podle mě je to kombinace obojího. Základ je samozřejmě v rodině, ale rodiče zároveň musí vidět podporu i ve veřejném prostoru.

Jsem například rád, že se teď hodně mluvilo o mistrovství světa ve fotbale. Pro děti je podle mě lepší sledovat sportovní vzory a mít někoho, koho chtějí napodobovat, než trávit všechen čas u her na telefonu.

Důležitá je také změna přístupu ve školách. Děti by během přestávek neměly jen sedět s mobilem, ale měly by mít více prostoru k pohybu. S tím souvisí změnit přístup k tělocviku. Já bych to přemenoval z „tělesné výchovy“ – což zní velmi mentorsky – na „pohybové aktivity“. Věřím, že když si děti vytvoří pozitivní vztah k pohybu, mohou tím ovlivnit i své rodiče.

Kde je v tom role politiků?

Politici mohou ovlivňovat pravidla a podmínky, podporovat investice do sportovní infrastruktury – například do hřišť a sportovišť – a zajistit, aby byla dostupnější pro veřejnost. Důležitá je také osvěta a celková podpora sportu.

V neposlední řadě může jít politik příkladem i osobně. Asi by nepůsobilo příliš důvěryhodně, kdybych tady mluvil o zdravém životním stylu a pohybu, ale sám měl výraznou nadváhu a o desítky kilogramů více než v době, kdy jsem vstupoval do politiky. To by bylo spíš směšné.

Daří se vám a vašim kolegům jít v tomto směru příkladem?

Když se podívám na kolegy a kolegyně napříč opozicí i koalicí, mám pocit, že se zlepšování kondice a hubnutí teď opravdu stalo takovým pozitivním trendem.

Já například dávám dohromady fotbalový tým, chodíme pravidelně každý čtvrtek po interpelacích hrát fotbal na Úřad vlády. Přidávají se k nám dokonce i poslankyně. Kromě toho se snažím každý měsíc připravit nějakou sportovní aktivitu – v červnu to byl například handbikový trenažér, který mám v kanceláři, a na podzim se opět zapojíme do akce 10 000 kroků. Plánujeme také další aktivity, třeba běh s Poslaneckou sněmovnou nebo fotbalové utkání mezi členy českého a slovenského parlamentu.

Zmínil jste slovo „vzory“. Máte, nebo jste v minulosti měl, vy sám nějaké osobní vzory, pokud jde o cvičení a sport?

Asi se nespletu, když zmíním Arnolda Schwarzeneggera nebo někdejšího vítěze nejprestižnější kulturistické soutěže Mr. Olympia Doriana Yatese.

Je podle mě skvělé vidět, že sportovní vzory fungují. Jakýkoliv úspěch – ať už v globálně sledovaném sportu, nebo v menších disciplínách – přitahuje pozornost a motivuje další lidi. I proto je důležité vytvářet pro sport dobré podmínky a budovat pro to potřebnou infrastrukturu.