Péče o nevyléčitelně nemocné zatím nová pravidla nezíská. Senát nepřijal jejich úpravu podle novely skupiny senátorů kvůli negativnímu stanovisku etické komise ministerstva zdravotnictví a odborných společností. Novelu neschválil ani neodmítl, přičemž k přímému odmítnutí chyběl jeden hlas. Současně ve středu konstatoval, že přijetí podobné normy musí předcházet odborná právní a etická diskuse, která povede k mezioborovému konsensu.
Senát kvůli tomu doporučil ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi (ANO), aby na základě takovéto diskuse, s využitím senátorské novely a po standardním připomínkovém řízení připravil vládní návrh, který bude prakticky využitelný v podmínkách českého zdravotního systému. Za schválení novely a její postoupení Sněmovně se neúspěšně přimlouvali Karel Zitterbart (STAN) a místopředseda Senátu Ladislav Václavec (ANO), podle něhož by se tak vytvořil tlak na to, aby ministerstvo vlastní návrh předložilo.
Ministerstvo připravilo strategii
Ministerstvo prozatím připravilo Strategii rozvoje paliativní péče do roku 2035. Mezi její priority patří rozšíření sítě nemocničních paliativních týmů a lepší dostupnost péče v regionech. V Česku ročně umírá kolem 110 tisíc lidí, zhruba 60 % z nich potřebuje v závěru života takzvanou paliativní péči. Do roku 2050 očekává ministerstvo nárůst jejich počtu až o 86 %.
Novela o zdravotních službách, kterou předložila skupina 17 senátorů ze čtyř frakcí, měla podle nich v rámci úpravy paliativní péče umožnit lékařům podle standardizovaných pravidel neudržovat pacienta při životě za každou cenu. Jejich přesnější vymezení je potřebné s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Novela měla stanovit jasná pravidla
Hlavním cílem novely bylo podle Věry Procházkové (ANO) stanovit jasná zákonná pravidla pro rozhodování o léčbě s přihlédnutím k přáním pacienta nebo jeho blízkých a sjednotit terminologii. Autoři novely s ohledem na výhrady nahradili původně navrhovanou „neadekvátní léčbu“ pojmem „nepřiměřená léčba“. Podobně nahradili pojem „terminální tišení bolesti“ a změnili definici paliativní péče.
Ministerstvo novele vytýkalo nadbytečné definice a snahy o uzákonění už zakotvených práv. Výhrady k předloze měly společnosti a asociace hospiců nebo paliativní či geriatrické medicíny, podle nichž by uzákonění pravidel bylo duplicitní s postupy metodických pokynů. Obávaly se toho, že konkrétní pravidla zhorší možnosti individuálního přístupu k jednotlivým pacientům.
Balík: Lékaři by neměli jistotu
Lékař měl podle tvůrců novely povinnost ochraňovat a prodlužovat lidský život tehdy, je-li taková činnost smysluplná. Novela měla také uzákonit právo každého pacienta, jehož stav to vyžaduje, na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.
Ošetřujícímu lékaři chtěli dát autoři novely možnost rozhodnout, zda zahájit, nebo nepokračovat v život udržující léčbě, která by mimo jiné nebyla v souladu s cílem péče, nepřinášela by pacientovi žádný užitek nebo pro něj znamenala nadměrnou zátěž, zbytečné strádání nebo riziko komplikací. Počítali s právem pacienta informovaně odmítnout jakoukoli léčbu, byť by následky mohly být fatální. Podle Stanislava Balíka z klubu ODS a TOP 09 by ale novela nepřinesla jistotu lékařům, zda je jejich postup v souladu se zákonem.
