WHO: Pokud bude péče o duševně nemocné špatná, celosvětové náklady se vyšplhají na bilion dolarů ročně

Zapomínat na pacienty s depresemi se nevyplácí. Dnes už jde o nejčastější příčinu pracovní neschopnosti a do budoucna může nedostatečná péče přijít svět na bilion dolarů ročně. Foto: Pixabay

Deprese se stala celosvětově nejčastější příčinou pracovní neschopnosti a předčila tak dýchací onemocnění. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) žije na světě více než 300 milionů lidí, kteří trpí depresí. Celkově přitom mezi roky 2005 a 2015 přibylo pacientů o 18 procent. Bohužel ovšem celé řadě nemocných brání stigmatizace a nedostatek služeb, aby dostali péči, jakou potřebují, což generuje pracovní neschopnost a další náklady. I ve vyspělých státech se navíc terapie nezřídka bere za nesprávný konec – snaží se totiž pacienta zaléčit tak, aby se co nejrychleji vrátil zpět do práce, ve skutečnosti ovšem může být právě špatná práce důvodem, proč se deprese objevila. Odborníci v Británii proto volají po tom, aby byl přístup přehodnocen.

 

Výše zmíněné odhady, které právě zveřejnila Světová zdravotnická organizace, by měly podle její šéfky Margaret Chan vést ke změně celosvětového přístupu. „Tato nová čísla jsou budíčkem pro všechny státy, aby přehodnotily přístup k duševním nemocem a léčily je s urgencí, jakou si zasluhují,“ uvádí Chan v tiskové zprávě vydané v souvislosti se Světovým dnem zdraví připadajícím na 7. dubna. Právě v tento den má také vyvrcholit kampaň Depression: Let´s talk (Deprese: Pojďme o ní mluvit), jejímž cílem je to, aby lidé s depresí po celém světě začali hledat pomoc – a také ji našli.

Jedním z prvních kroků při boji s depresemi by přitom mělo být potírání diskriminace a předsudků. „Pokračující stigma spojené s duševní chorobou bylo důvodem, proč jsme naši kampaň pojmenovali Depression: Let´s talk. Pro někoho, kdo trpí depresí, je možnost promluvit si s někým, komu věří, často prvním krokem k léčbě a zotavení,“ říká ředitel oddělení duševního zdraví a zneužívání látek při WHO Shekhar Saxena.

Další nezbytnou věcí jsou pochopitelně finance. V celé řadě zemí totiž není žádná nebo jen malá pomoc pro ty, kdo trpí duševní chorobou. Dokonce i ve vyspělých státech se celá polovina pacientů neléčí. Obecně se přitom do duševního zdraví investují jen tři procenta státních peněz na zdravotní péči (částka se mění od méně jak procenta v nízkopříjmových státech až po pět procent ve vyspělých státech, jako je Británie). Investice do duševního zdraví by ovšem byly rozumné právě také z ekonomického hlediska. Každý dolar putující na zlepšení léčby deprese a úzkosti vede totiž k tomu, že se vrátí čtyři dolary na zdraví a pracovní produktivitě. Naopak nejednat se může hodně prodražit. Podle studie WHO provedené v 36 zemích bude špatný přístup k péči o osoby s depresemi a úzkostmi v nadcházejících 15 letech vést k celosvětové ztrátě bilionu dolarů ročně. Škody přitom vznikají jak domácnostem (nižší příjmy) a zaměstnavatelům (méně produktivní pracovníci), tak vládám (vyšší výdaje na zdravotní a sociální péči).

Deprese zvyšuje riziko diabetu a dalších somatických chorob

Co je tedy třeba k tomu, aby pacientům s depresemi bylo lépe? Léčba obvykle zahrnuje terapii formou rozhovorů, léky anebo obojí. Oba přístupy mohou poskytovat nespecializovaní zdravotničtí pracovníci, kteří prodělají krátké školení a řídí se mhGAP Intervention Guide od WHO. Programy využívající tato doporučení už zavedlo přes 90 zemí všech příjmových kategorií.

Duševnímu zdraví je třeba se věnovat také proto, že podle WHO existuje silné spojení mezi depresí a dalšími nepřenosnými chorobami. Zvyšuje se totiž riziko diabetu či kardiovaskulárních chorob, o závislosti na návykových látkách nemluvě. Platí to přitom i naopak, tedy že lidé s těmito nemocemi jsou náchylnější k depresím. Deprese je pak také hlavní příčinou sebevražd, které si každoročně vyžádají stovky tisíc životů (podrobně o sebevraždách u nás i ve světě a tom, jak jim předcházet, se můžete dočíst zde). „Lepší porozumění depresím a tomu, jak je léčit, je sice zásadní, ale je to začátek. Potřebujeme stálé zlepšování služeb zaměřených na duševní zdraví, které budou každému dostupné – i lidem v těch nejodlehlejších oblastech světa,“ apeluje Saxena.

Britští odborníci chtějí změnu v přístupu k zaměstnávání

Na problém už se zaměřují například v Británii, kde premiérka Theresa May přislíbila zajistit rovnost mezi přístupem k fyzickému i duševnímu zdraví. Ve svém lednovém projevu apelovala na konec stigmatizace související s duševními chorobami, neslíbila ovšem žádné větší navýšení financí, které by pomohlo vypořádat se s poptávkou po péči. Tu vyvolaly škrty, které snížily financování služeb zaměřených na duševní zdraví mezi lety 2010 až 2015 o osm procent. Kritici také tvrdí, že zájem vlády je dán jen o ekonomickou motivací, kdy je snaha dát lidi co nejrychleji „do kupy“, aby zase mohli nastoupit do práce. To totiž může vést k dalším potížím. Britské společnosti zastupující psychology, psychoterapeuty, psychoanalytiky a poradce nyní napsaly otevřený dopis, zveřejněný deníkem The Independent, který urguje vládu, aby zrušila postihy na dávkách zasahující často právě duševně nemocné.

„Zrušit systém sankcí ale samo o sobě nestačí. Věříme, že vláda také musí změnit své zacílení na to, aby byla nezaměstnanost co nejméně atraktivní, k tomu, aby naopak byla více atraktivní zaměstnanost – což znamená přehodnocení pracovního systému. Chtěli bychom vidět řadu politických změn tak, aby se duševní zdraví zlepšilo. To zahrnuje více školení ohledně povědomí o duševním zdraví mezi zaměstnanci pracovního centra a také reformu posuzování pracovní schopnosti, které může psychologicky poškozovat a postrádá jasné důkazy o spolehlivosti a efektivitě. Naléháme na vládu, aby přehodnotila úlohu pracovního centra od toho, aby jen zvyšovalo zaměstnanost, ale také aby zajistilo kvalitu zaměstnání. Špatná práce totiž může být pro duševní zdraví horší než nezaměstnanost,“ píší odborníci.

Deprese je časté duševní onemocnění, které se projevuje trvalým smutkem a ztrátou zájmu o věci, které si běžně lidé užívají. K tomu se přidává neschopnost provádět každodenní činnosti po dobu dvou a více týdnů. Lidé s depresí obvykle trpí ztrátou energie, změnami chuti k jídlu, větší či menší spavostí, úzkostí, špatnou koncentrací, nerozhodností, neklidem, pocity méněcennosti, viny a beznaděje, objevují se také sebepoškozující sklony či myšlenky na sebevraždu.

-mk-