Lidé s plicní hypertenzí trpí v případě značně rozvinuté nemoci silnou dušností. Nemocní s sebou často musejí mít kyslíkovou bombu, a i běžný nákup pro ně představuje stejnou zátěž jako pro ostatní horská túra. Přesto nemají nárok parkovat na místech pro invalidy.
Lidé trpící rozvinutou plicní hypertenzí dostávali v minulosti právo stát na místech pro invalidy, pár z nich dokonce mělo vyhrazené parkovací místo před domem. Na to ale nyní mohou zapomenout. „Současná vyhláška o vydávání ZTP a ZTP/P průkazů nepočítá s tím, že by někdo mohl mít potíže s chůzí kvůli nemocným plicím. Lidé, které vyčerpá i krátký pobyt na úřadě, nemají nárok zastavit na místě pro invalidy před ním,“ upozorňuje předsedkyně Sdružení pacientů s plicní hypertenzí Martina Adamová.
„Představte si, že bez zadýchání ujdete nejvýše padesát metrů, vláčíte s sebou kyslíkovou bombou jako potápěč, ale podle vyhlášky jste mobilní a můžete parkovat někde za rohem, protože máte ruce a nohy,“ dodává Adamová. Že nejde o malý problém, potvrzuje lékařka Regina Herčíková z II. interní kliniky kardiologie a angiologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice. „Nemocní v pokročilých stadiích trpí neustálou únavou a dušností a každá námaha navíc jim způsobuje značné potíže,“ říká.
Plicní hypertenze je charakterizovaná vysokým krevním tlakem v plicích. Jde nejčastěji o doprovodný jev řady chorob srdce a plic. Výrazně vzácnější jsou stavy spojené s přímým postižením plicních cév. Chronická tromboembolická plicní hypertenze se vyskytne u malé části pacientů po akutní plicní embolii. Je řešitelná především chirurgicky, v řadě případů je vyléčitelná. „Mnohdy je však diagnostikována pozdě, nebo dokonce vůbec, neboť její projevy jsou snadno zaměnitelné s projevy jiných plicních a srdečních chorob. Pak je prognóza závažná,“ říká docent Pavel Jansa, vedoucí lékař centra pro plicní hypertenzi II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN.
Nejzáludnější a také nejvzácnější příčinou plicní hypertenze je takzvaná plicní arteriální hypertenze. Díky pokrokům ve výzkumu vzniku a rozvoje této choroby v posledních 20 letech je dnes k dispozici řada velmi účinných léků. Jejich efekt je však omezen situací, kdy je léčba zahájena v pokročilých stádiích právě kvůli nesnadné diagnostice. „Řada nemocných se pak potýká s projevy selhávání pravé srdeční komory, jejíž běžnou léčbou je mimo jiné dlouhodobá léčba kyslíkem,“ podotýká Regina Herčíková.
Pozdní diagnóza chronické tromboembolické a plicní arteriální hypertenze je přetrvávajícím problémem. Stanovení diagnózy v průměru trvá 1-2 roky, což odpovídá ostatním vyspělým zemím. „Důležitý je screening rizikových pacientů, jako jsou lidé po plicní embolii. Je třeba se ale soustředit i na systémová onemocnění pojivové tkáně. Situace se podstatně zlepšila, ale stále narážíme na případy, kdy třeba u ženy se systémovou sklerodermií nebyl pět let proveden ultrazvuk srdce,“ upozorňuje doktorka Herčíková.
Sdružení pacientů s plicní hypertenzí
Členy Sdružení pacientů s plicní hypertenzí jsou jak nemocní, tak jejich příbuzní, lékaři a další lidé, kteří se tímto problémem zabývají.
Sdružení spolupracuje s obdobnými pacientskými organizacemi z 33 evropských zemí.
Pořádá rekondiční pobyty, vydává edukační publikace pro veřejnost i odborníky, zprostředkovává sociálně-právní poradenství a každoročně organizuje společenské setkání nemocných při příležitosti Mezinárodního dne plicní hypertenze, který připadá na 5. května.
-ven, TZ-
