V proočkovanosti proti spalničkám patříme k nejlepším v Evropě, proti chřipce k nejhorším

Není stoprocentním pravidlem, že by zdravotníci používali v době chřipkové epidemie roušky, rukavice a dezinfikovali si ruce - a bohužel samozřejmostí stále není ani očkování. Mezery v přístupu zdravotníků se ostatně ukazují i při epidemii spalniček v Moravskoslezském kraji - z více než stovky nakažených je 14 zdravotníků. Foto: Flickr

Spalničky jsou v Evropě rostoucí problém. Stoupající počty případů a lokální epidemie, k nimž přispívají odmítači a odsouvači očkování, pocítilo nyní i Česko. Přesto jsme stále zemí, kde problém není až takový. Můžeme za to vděčit stále ještě vysoké proočkovanosti, kterou nám může hodně států závidět. To ovšem neplatí u další choroby, kterou lékaři vidí podstatně častěji – totiž chřipce. Na tu u nás v uplynulé sezóně prokazatelně zemřelo přes sto lidí, skutečná čísla těch, u nichž k úmrtí přispěla, jsou ale mnohem vyšší – pohybují se v tisících. Přesto je u nás proočkovanost jedna z nejnižších v Evropě a vakcinováni mnohdy nejsou ani zdravotníci. O současných infekčních rizicích diskutovali odborníci na středeční konferenci s názvem Epidemie 21. století, která se konala v Praze na Bulovce.

 

„V oblasti spalniček se nám v Evropě úplně nedaří. Různé kampaně vedly k tomu, že neproočkovanost narůstá a vznikají kapsy, které potom vedou k cirkulárním epidemiím. Je naprosto neuvěřitelné, že třeba v Rumunsku zemřelo 19 lidí na spalničky. To je děsivé číslo a je jasné, že bychom v této oblasti něco měli dělat,“ poukazuje náměstek ministra zdravotnictví a vakcinolog Roman Prymula.

Pro představu – od února 2016 do ledna 2017 bylo v Německu zaznamenáno 369 případů spalniček, v Itálii 1020 případů, v Polsku 140 případů a v Rumunsku 1995 případů (o šíření spalniček Evropou jsme psali také zde). Spalničky se vyskytly i v utečeneckých táborech, kde se proto konaly velké očkovací akce. Jen za letošní leden se pak v Evropě objevilo přes pět set případů choroby. O smrtelných komplikacích, které může toto onemocnění mít, jsme psali zde.

Lokální epidemii jsme se letos nevyhnuli ani v Česku, konkrétně v Moravskoslezském kraji. Dle posledních údajů z 11. května se při ní nakazilo 101 lidí (90 bylo laboratorně potvrzeno), z toho 14 zdravotníků. Celkem 47 pacientů pak byli děti a dospívající do 19 let, 45 lidem bylo přes 30 let.

Věk nakažených spalničkami v Moravskoslezském kraji, údaje od února 2017 do 11. května 2017. Zdroj: khsova.cz

„Děti se očkují po dovršení zhruba 1,5 roku věku. Do té doby dítě chráněno není, do půl roku ale ještě bývá chráněno mateřskými protilátkami. Očkování také není celoživotní – u lidí po 30., 35., možná i 40. roce ochrana klesá a člověk není imunní. Nenakazí se proto, že tu onemocnění není. Kdyby se ale stalo, že děti nebudou očkované a virus se sem dostal, tak se velká část dospělé populace, která spalničky neprodělala, nakazí. Některé státy dokonce doporučují, i když to v běžných programech není, od 40 let výše po deseti letech proti určitým infekčním nemocem přeočkovat,“ vysvětluje Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce s tím, že se u nás proti spalničkám očkuje už několik desetiletí.

Proti epidemiím by pomohl vakcinační registr

Aby bylo dosaženo kolektivní imunity, měla by být proočkovanost více než 95 procent. U nás je ročník 2011 proočkován dvěma dávkami MMR vakcíny z 96 procent (1,33 procenta nedostalo žádnou dávku), zatímco ročník 2012 je proočkován jen z 87,5 procenta, kdy téměř čtyři procenta dětí nedostaly žádnou dávku. „Míra proočkovanosti záleží na ročníku dítěte, bohužel ale klesá pod 90 procent. V této souvislosti bychom se přimlouvali za zřízení vakcinačního registru, abychom věděli, jaká je proočkovanost proti konkrétním chorobám, kdyby hrozil výskyt epidemií,“ říká Milan Trojánek z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce.

„Přestože ale proočkovanost klesá, pořád je na velmi dobré úrovni. Naše úroveň proočkovanosti je v rámci Evropy jedna z nejvyšších,“ dodává Hana Roháčová. „Pro informaci – v sousedním Německu měly proočkovanost alespoň jednou dávkou 83 procent. Dochází tam k šíření spalniček a reálně se diskutuje znovuzavedení povinnosti očkování v souvislosti s šířením tohoto infekčního onemocnění,“ uvedla na konci loňského roku Hana Cabrnochová, praktická lékařka pro děti a dorost a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP (více jsme psali zde).

Jenže zatímco primářka Roháčová Českou republiku stran proočkovanosti proti spalničkám v rámci možností chválí, hned poukazuje na infekční chorobu, u níž máme stran vakcinace přesně opačný problém. „V očkování proti chřipce jsme nejhorší v Evropě, a to jak u dětí, tak u dospělých. Jde o pět a méně procent, u dětí je to úplně málo. Sem by se měla napřít větší síla, protože očkování je bezpečné, chránící, levné a pro ohrožené skupiny plně hrazené,“ zdůrazňuje Hana Roháčová.

Mezery máme v povědomí veřejnosti i zdravotníků

Jak tedy proočkovanost proti chřipce zvyšovat? „Musí to být o pozitivní kampani, o ukázání lidem, že tohle je cesta. Navykli jsme si, že v rámci očkovacích plánů především dětí nám očkování někdo naordinuje, pozve nás na něj a hlídá ho za nás. Tam vidím velký problém, protože málokoho to jinak napadne a zvykli jsme si, že to za nás řeší stát. Jde ale i o naši zodpovědnost. Nic jiného než obrovská informační kampaň nepomůže, včetně negativní kampaně v souvislosti s chřipkovou epidemií – my máme strach ukazovat, co to může znamenat, ale ona je to realita,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Odhaduje se přitom, že celosvětově se každý rok objeví tři až pět milionů závažných průběhů chřipky a 250 až půl milionu úmrtí. Pokud bychom se podívali na počet úmrtí v Česku, těch bylo v poslední sezóně 109 (loni to bylo 69), tři stovky pacientů pak skončily na ARO nebo JIP. „To je jen špička ledovce. O řadě případů se nedozvíme ne v tom smyslu, že by byl někdo hospitalizován, vyšetřen a výsledek nám nebyl nahlášen – to probíhá dobře. U řady starších pacientů s různými komorbiditami ale může být chřipka dekompenzujícím faktorem základního onemocnění, a tyto případy se velice často vysmeknou hlášení,“ zdůrazňuje Martina Havlíčková z Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění.

Bohužel automatické není dodržování preventivních opatření ani ze strany zdravotníků. Ti by tak měli chránit nejen vlastní zdraví, ale také zdraví svých pacientů. „Mělo by se dít, a je otázkou, jestli se to děje, aby zdravotní personál používal roušky, rukavice či dezinfekci rukou – myslím, že to není ve sto procentech. Pro nás je tedy nejlepší variantou očkování, což platí jak pro laiky, tak zdravotníky,“ konstatuje Kristýna Herrmannová z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce, podle níž v tomto ohledu mnozí zdravotníci zapomínají na to, že očkováním sebe chrání i pacienty. „Co se týče očkování zdravotníků, víme, že zdravotnická veřejnost obecně má v tomto velké dluhy,“ přitakává Martina Havlíčková. „V očkování proti chřipce je velká role lékaře – on sám musí být přesvědčen, že to má smysl, aby to dál doporučil. A tady se bojím, že řada z nás proti chřipce očkována není, což u zdravotníků považuji za chybu,“ doplňuje Milan Trojánek.

Pandemická chřipka u nás měla skoro stejné dopady jako ta sezonní

Chránit by se měly také rizikové skupiny – těhotné ženy, děti, osoby s chtonickými chorobami a lidé nad 65 let. „Většina našich starších pacientů očkována na chřipku není. Problém bude na úrovni primární péče, kde by to měli praktici doporučovat a měli by si hlídat, jestli jsou jejich pacienti očkovaní na chřipku. Ve chvíli, kdy by byla starší populace chráněna, bude komplikací ubývat,“ dodává Kristýna Herrmannová.

Není bez zajímavosti, že když uvážíme, jaký rozruch u nás vzbudila poslední epidemie pandemické chřipky H1N1 v roce 2009, její dopady na českou populaci nebyly dramatičtější než sezónní epidemie „klasické“ chřipky. „Podle dat z naší kliniky epidemická i pandemická chřipka mohou mít v dnešní době úplně stejné následky, mohou být stejně závažné a nemusí mezi nimi být rozdíl. V roce 2009 jsme u nás měli v rámci pandemické chřipky hospitalizováno 163 pacientů, při epidemii v roce 2012/2013 to bylo dokonce ještě o třicet víc. Když se podíváte na počet pacientů, kteří potřebovali intenzivní péči nebo zemřeli, tak mezi nimi není signifikantní rozdíl. Sezóny tedy v tomto směru vypadaly stejně. Jediné, co se liší, je, že u případů pandemické chřipky je věkový průměr významně nižší, protože populace ještě není s virem seznámena. V epidemiích je postiženo více jedinců starších a s komorbiditami. Je tedy důležité myslet nejen na pandemickou chřipku, ale i na chřipku epidemickou,“ poukazuje Kristýna Herrmannová.

Jak u chřipky, tak spalniček a dalších preventabilních onemocnění bychom tak měli usilovat o to, aby proočkovanost byla co možná nejvyšší. „Očkování je jedním z největších výdobytků civilizace. Vzpomeňme na epidemie, kde umíraly tisíce, desetitisíce i statisíce lidí na onemocnění, která jsou v současné době preventabilní. Vyjádření některých rádobyodborníků, že nemusíme očkovat, protože tady nemoci nemáme, jsou naprosto iluzorní a špatné. Když lékař, sestra nebo dokonce rodič stojí nad dítětem, které umírá na infekční nemoc, na kterou zemřít nemuselo, je to něco tak strašného, že bych to nepřála nikomu. Doporučovala bych co nejméně sluchu popřávat lidem, kteří proti preventivním programům brojí a zneužívají informace pro své zviditelnění,“ uzavírá primářka Roháčová.

Počty některých nemocí, jimž jde zabránit očkováním

Diagnóza 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Dávivý kašel, B.pertussis 186 767 955 662 324 738 1 233 2 521 585 627
Invazivní meningokok. onem. 78 86 85 64 66 57 57 37 44 47
Klíšťová encefalitida 546 631 816 589 861 573 625 410 355 565
Spalničky 2 2 5 0 17 22 15 221 9 7
Zarděnky 4 14 6 4 28 7 0 1 0 0
Hepatitida A 128 1 648 1 104 862 264 284 348 673 724 930
Akutní hepatitida B 307 306 247 244 192 154 133 105 89 73
Hemofilová onemocnění 8 4 4 10 6 4 5 13 7 9

Zdroj: SZÚ

Michaela Koubová