Praha má mít svoji nemocnici, potřebujeme i lůžka následné péče a nové pohotovosti, říkají kandidáti na post primátora

Brno a Praha, dvě největší města republiky s koncentrací zdravotnických zařízení, na které mají komunální politici jenom malý vliv. Přesto by se rádi pokusili ledacos změnit. Foto: Pixabay

Zdravotnický deník se všech papírově nejnadějnějších kandidátů na post primátora hlavního města Prahy a také Brna otázal na to, jaké jsou podle nich největší problémy pražského (brněnského) zdravotnictví, jak je hodlají řešit, zda by měla mít Praha svou vlastní městskou nemocnici (příp. zda jsou v Brně spokojeni s fungováním tamních městských nemocnic), a mají-li nějaké výhrady k úrovni primární péče a k dostupnosti praktických lékařů. Sice odpověděli jen někteří z oslovených, ale i tak jejich reakce poskytuje určitý obrázek o tom, jak o zdravotních službách svého města komunální politici uvažují.

 

Lídr kandidátky Pirátů do zastupitelstva hlavního města Prahy Zdeněk Hřib je lékař a ředitel obecně prospěšné společnosti. O křeslo se neúspěšně snažil už v minulých volbách jako nestraník. Studoval medicínu, ale podílel se jako vedoucí sekce IT i na projektu elektronického receptu. „Chceme podpořit agentury domácí péče a vznik mobilních hospiců ve všech částech města, tak aby lidé se zdravotně-sociálními problémy měli možnost zůstat doma namísto stěhování do léčebny. To platí i pro péči o umírající, kde změny založíme na analýze reálné potřeby paliativní péče v Praze z dat onkologického registru,“ zmínil nejprve Hřib v rámci dotazu, jak hodlají Piráti řešit problémy pražského zdravotnictví.

Zásadní je podle něj i koncepční řešení lokální epidemie HIV, zneužívání návykových látek a dětské obezity v Praze s využitím zahraničních zkušeností a důrazem na prevenci rizik a minimalizaci následných dopadů.

„Důraz klademe i na duševní zdraví obyvatel. Strádání duševní je totiž stejně nebezpečné jako strádání fyzické. Podpoříme proto programy vzdělávání o duševním zdraví, programy prevence a včasné diagnostiky duševních onemocnění. Lidé nemohou být jen strojem na práci, musí mít možnost vést plnohodnotný život bez nadbytečného stresu,“ dodal.

Naprosto pak souhlasí s myšlenkou, aby Praha měla svou vlastní městskou nemocnici: „Ministerstvo zdravotnictví by obecně nemělo vlastnit žádné poskytovatele péče, protože je ve velkém střetu zájmů. Stanovuje pravidla, kontroluje jejich dodržování, nominuje lidi do správních rad zdravotních pojišťoven, které hradí péči. Logicky tedy nemůže zároveň provozovat poskytovatele péče. Poskytovatelé nyní přímo řízení Ministerstvem zdravotnictví by měli být proto převedeni na kraje, ve kterých sídlí. V případě pražských nemocnic tedy na Prahu. Jde ale o plán přesahující aktuální volební období. V aktuálním volebním období by měl magistrát převzít Nemocnici Na Františku od městské části Praha 1.“

Dokonce i nemocnice Na Bulovce by měla podle něj být pod správou hlavního města. „Nicméně je to podmíněno tím, že bude nastaven spravedlivý systém úhrad. Tedy minimálně že bude u nás konečně implementováno DRG. Nemyslím si, že toto nastane v aktuálním volebním období,“ zmínil sedmatřicetiletý vystudovaný lékař.

A s čím spokojen není? „Nejsem spokojen zejména s kompetencemi, které nyní praktičtí lékaři mají. Ty by měly být rozšířeny tak, jak je to běžné na západ od nás,“ dodal.

Bývalý místopředseda ODS a bývalý poslanec Jiří Pospíšil (TOP 09, Spojené síly pro Prahu) je v současné době poslancem Evropského parlamentu za TOP 09, od roku 2017 členem této strany a také jejím předsedou. V minulosti byl dvakrát ministrem spravedlnosti, nejprve v Topolánkově a pak i v Nečasově vládě. Je právníkem a toto říká na dotaz, jak vnímá zdravotnictví v Praze: „Pražské zdravotnické služby jsou obecně na velmi vysoké úrovni. Jestli bychom však měli něco zlepšit, je to určitě koordinovanost mezi jednotlivými zařízeními. Chceme proto zřídit Zelenou linku pro Pražany, na které budou moci občané získat veškeré informace ohledně navazujících zdravotnických služeb, a která by měla celkově zvýšit komfort pacientů.“

„Praha je sice jediným krajem, který nemá svoji nemocnici, nemyslím si však, že je pro Prahu (městská nemocnice) zcela nezbytná,“ uvedl dále.

Ani nemocnici Na Bulovce by podle jeho soudu nemělo město přebírat pod svá křídla. „Pražské nemocnice vlastní stát, což nevnímáme jako negativum. Podle nás tedy není převzetí nutné,“ sdělil dále předseda TOP 09.

Naopak úroveň primární péče v Praze a dostupnost zdejších praktických lékařů podle něj problémem je. „V tomto ohledu na tom bohužel Praha není nejlépe. Myslíme si proto, že bude nutné navyšovat zdravotnické kapacity například formou poskytování grantů, které pomohou se zvýšením dostupnosti zdravotnických služeb. Výrazně se nám mění demografie a je tak potřeba, aby lidé měli zdravotní péči skutečně dostupnou. Často slýchám, že lidé čekají dlouhé hodiny u lékaře, a to zejména na ambulancích. To bychom chtěli změnit, protože Praha má v našem vidění světa působit jako aktivní zřizovatel a provozovatel zdravotnických služeb. S měnící se demografií pak souvisí také rozvoj sociálních služeb, kde bychom chtěli investovat až pět miliard korun v následujícím období na péči o seniory. Je zřejmé, že současné kapacity domovů pro seniory jsou nedostatečné. My bychom chtěli podpořit a rozšířit terénní sociální služby, aby zde byla možnost provádět péči doma, v prostředí, které lidé znají a mají tam své blízké,“ dodal Pospíšil.

Svoboda: Bulovka dlouhodobě nefunguje, Praha by mohla o jejím převzetí uvažovat

Občanský demokrat Bohuslav Svoboda je profesí lékař v oboru gynekologie a porodnictví. V minulosti byl děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, přednostou gynekologicko-porodnické kliniky vinohradské nemocnice a také prezidentem České lékařské komory. Stál také jedno volební období v čele pražského magistrátu, ovšem před čtyřmi lety primátorský mandát neobhájil. Vedle pozice poslance, zastupitele na magistrátu a v Praze 2 je i přednostou gynekologické kliniky v Ústřední vojenské nemocnici. Kromě politické práce stále i jako lékař operuje.

„Zdravotnictví se věnuji celý život. A také školství. Obě tyto oblasti potřebují mnoho zlepšit, jak po odborné i kvalitativní stránce. Ve zdravotnictví by mělo být zavedeno vícezdrojové zdravotnictví, aby měli lidé možnost mít víc variant připojištění. Cena léčby musí být poměřována její kvalitou. Informace o kvalitě zdravotnických zařízení by měla být pro pacienty dostupná, jak je to běžné ve světě. Lidé se pak rozhodnou, kde chtějí být léčeni. A dobrá zařízení by také měla být dobře zaplacena. Do systému je potřeba přinést kromě plošného zvyšování platů lékařů také ještě výraznější mzdy pro kvalitní odborníky s dobrými výsledky,“ tvrdí čtyřiasedmdesátiletý lékař.

Podle něj by se měl pacient umět orientovat v tom, jakou úroveň mají jednotlivá zdravotnická zařízení. Tyto údaje by mohly například poskytovat zdravotní pojišťovny, které mají řadu informací o tom, jak jsou lidé léčeni, jak je léčba úspěšná, jaké jsou na ni náklady.

„Pacient by se měl dostat k přehledům o léčebných výsledcích jednotlivých zařízení. Tyto veřejně přístupné údaje by se měly každý rok aktualizovat. To považuji za nejzásadnější zásah do principu zdravotního pojištění,“ řekl k tomu před časem Svoboda, o němž je známo, že není nijak výhradně proti nadstandardům: „Podporuji je. Je to jednoduchá věc, mělo by se jednat o individuální připojištění, ze kterého se to bude platit. Nadstandard není o lepší posteli a jídle, ale o tom, jaká bude léčba. Připojištění by mělo být šité na míru, protože třeba mladší člověk, který sportuje, neřeší ještě náhradu kyčelního kloubu. A naopak někdo po padesátce se rád připojistí, aby se třeba jednou lepší kloub mohl dovolit.“

Svoboda k problémům pražského zdravotnictví říká toto: „Praha potřebuje svoji nemocnici a je jedním z mála měst, které jí nemá. Potřebuje ji hlavně ze dvou důvodů: město se musí starat o své chudé, někdo musí ošetřovat bezdomovce. Druhá věc je, že potřebuje zařízení, kde bude mít své slovo. Když probíhala akce doktorů Děkujeme odcházíme, Praha byla jediná, kdo k tomu nemohl říct nic. Nemohla slíbit personálu, že zvýší mzdy, a tak dále. Praha má jen nemocnici Na Františku, která nemá dostatečné kapacity. Bulovka dlouhodobě nefunguje. Trpí především neustálými změnami osazenstva. Praha by mohla o jejím převzetí uvažovat, protože vlastní všechny nemovitosti, ale budovy jsou vybydlené, nemocnice zadlužená, přístroje zastaralé.“

A úroveň primární péče v Praze? „Úroveň péče praktických lékařů ani její dostupnost jako problém nevidím,“ dodal lídr občanských demokratů.

SPD i komunisté: Ne privatizaci

Pražský volební lídr hnutí SPD Tomia Okamury Hynek Beran je systémovým analytikem a má vystudovanou kybernetiku. Pro Zdravotnický deník zdůraznil, že není odborníkem přes zdravotnictví, ovšem vnímá, že zdraví občanů hlavního města a systém pražské sítě nemocnic je věcí velmi důležitou a každý primátor by měl této otázce věnovat stejnou důležitost jako dopravě v Praze.

„Praha potřebuje zejména takovou zdravotnickou síť, která by bez problémů fungovala. Osobně mne zaráží velmi špatný systém dětských pohotovostí. Nedávno jsem byl s kamarádkou a jejím dítětem na pohotovosti v motolské nemocnici a tam jsem zažil poměrné velké roztrpčení z dlouhých front. Tento problém by se dal  jistě řešit pohotovostmi pevného formátu na městských částech, anebo na dřívějších obvodech,“ poznamenal. „Když jsem byl malé dítě, tak jsem měl svoji dětskou lékařku, která bydlela o pár ulic dál, a když jsem měl horečku, tak za mnou přišla domů. A to jsem nebyl ani výjimka – docházela i za jinými nemocnými dětmi. Podle mne by bylo i dnes žádoucí posilovat funkci praktického ´rodinného´ lékaře jako prvotní medicínské instance,“ zmínil dále k této problematice s tím, že pokud by praktici takto fungovali, tak by se zároveň s tím odlehčilo centrálním pohotovostem, kde bývají ohromné zástupy lidí hlavně o víkendu.

„Tohle je pro mne taková logistická záležitost, nejde o žádný marný slib občanům ve smyslu ´doprava zadarmo – doktora budete mít za rohem´,“ zdůraznil přitom.

„Jestli by Praha měla mít svou vlastní městskou nemocnici? Především by se v Praze neměla privatizovat zdravotnická zařízení, naopak by měla vznikat taková, kde má město svůj vliv. Fakultních nemocnic jako špičkových odborných zařízení je podle mne v metropoli relativně hodně, naopak zde chybí zařízení středního až ambulantního typu, takže pacient nemá jinou možnost, než jít i s menším problémem do velké nemocnice. Jenže ony velké nemocnice namísto toho, aby prováděly špičkové odborné zásahy typu hrudní a břišní chirurgie, či kardiochirurgie, provádějí mnohdy běžnou péči o pacienta, protože ji jinde dělat nelze. Takže bych se jako primátor zamýšlel nad tím, zda je důmyslné dělat mnohamiliardový projekt a stavět novou velkou nemocnici, anebo zda by nebylo vhodnější podpořit kultivaci menších zdravotnických zařízení v městských částech, kam by pacienti mohli docházet s menšími neduhy.“

Primátor by také jako „první Pražan“ měl dbát na to, aby z jeho města neutíkali lékaři a zdravotní sestry a celkově by mu oblast zdravotnictví neměla být nijak lhostejná. „Otázku vnímám tak, že by se měl primátor pravidelně setkávat s řediteli nemocnic, chodit do parlamentu a dokonce podávat i nějaké legislativní návrhy. Primátor by se neměl bát řešit ožehavost témat zdravotnictví a nemělo by mu být lhostejné, zda má v nemocnicích v jeho městě kdo pacienty léčit. Pokud je tady velký odliv zdravotníků do zahraničí, tak s tím souvisí o otázka, zda jsou dobře stimulováni k tomu, aby nám v našich nemocnicích zůstali. Sem patří i řešení bytové otázky mladých lékařů a středního zdravotnického personálu. Lékaři a sestry by měli mít motivaci v Praze zůstat a já jako primátor bych jim měl tu motivaci umět zařídit a zprostředkovat,“ uvedl.

Dlouhodobě se podle něj nedaří řešit ani otázka následné péče. „Je známo, že kupříkladu kardiochirurgický výkon je u nás prováděn na úrovni nejvyššího standardu, ale problém pak je s následnou péčí. Jakmile totiž odejdete z onoho odborného pracoviště, kde vám tento zákrok prováděli, tak pak jste vrženi do úplně jiné reality, kde je úroveň péče horší. Jenže toto by měl někdo začít řešit. V oné následné péči má totiž Česko ještě co dohánět, stejně tak jako samotná Praha,“ dodal lídr SPD.

Lídrem KSČM voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy je Marta Semelová, která je nyní v pražském zastupitelstvu předsedkyní klubu strany a také dlouholetou šéfkou Pražské rady KSČM. Osm let byla poslankyní za stranu, ve které patří ke stalinistickému křídlu. Přestože je učitelkou, ani jí není lhostejné, kam se Pražené chodí léčit.

„Jak jsem spokojena s úrovní primární péče a s dostupností praktických lékařů? Spokojena nejsem. V některých městských částech bylo zdravotnické zařízení zrušeno a starší lidé se sníženou pohyblivostí musí dojíždět jinam. Vadí mi i to, že za řadu úkonů musí pacienti platit. To se týká i dětí,“ poznamenala.

„Zdravotnictví je oblast, za kterou by měl odpovídat stát,“ reagovala pak komunistka na dotaz, zda by měla mít Praha svou vlastní městskou nemocnici, anebo pod svou působnost převzít nemocnici Na Bulovce.

„Je potřeba rozšířit kapacitu nemocnic a některých oddělení – zaprvé kvůli dlouhým čekacím dobám na některé zdravotní zákroky a zadruhé proto, že do pražských nemocnic také chodí i pacienti nejen z hlavního města,“ dala na první místo žebříčku „neduhy pražského zdravotnictví“ . Semelové se také nelíbí fakt, že Praha má málo léčeben dlouhodobě nemocných, že je nedostatek míst pro pacienty s různými druhy závislostí a nedostatek některých lékařských i nelékařských profesí jako jsou zubaři, zdravotní sestry, pečovatelky apod.

„A co bych jako primátorka Prahy v rámci zdravotnictví změnila? Především by se měla obnovit síť poliklinik s praxemi praktických a odborných lékařů, s lékařskou první pomocí a s lékárnami s nepřetržitým provozem. Za stranu bych prosazovala zachování a hlavně rozšiřování sítě veřejných nemocnic s potřebnými odbornými odděleními a zvýšení počet lůžek následné péče, LDN, domovů seniorů, domů s pečovatelskou službou a specializovaných center, například pro léčbu lidí postižených Alzheimerem,“ poznamenala.

KSČM chce podle jejich slov vytvářet podmínky pro zvýšení kapacit těchto zařízení tím, že bude se zdravotními pojišťovnami vyjednávat o jejich financování a bude se snažit i o zvyšování příslušných kapitol rozpočtu hlavního města Prahy i městských částí.

Semelové prý není lhostejné ani to, jak žijí v Praze osoby se zdravotním postižením. „Je nutné investovat do bezbariérové Prahy jako jsou přístupy do dopravních prostředků, úřadů a dalších budov, ale i do potřebné úpravy bytů. Lidé se zdravotním postižením by měli mít možnost aktivního zapojení na otevřeném trhu práce i v chráněných dílnách, ale také v institucích spravovaných městem. Já osobně bych navíc přivítala, aby se rozvíjela terénní práce mezi drogově závislými a Praha se více zabývala i prevencí závislostí různého typu a navýšila kapacity doléčovacích center,“ dodala komunistka.

Vokřál: Nemocnici Milosrdných bratří chceme modernizovat a rozšiřovat

A jak se na oblast zdravotnictví dívají politici moravské metropole? Nynější primátor města Brna Petr Vokřál je za hnutí ANO i letos lídrem voleb do brněnského zastupitelstva. Přes velké pracovní vytížení Zdravotnickému deníku odpověděl alespoň na část ze zaslaných dotazů.

„Brnu chybí lůžka na sociálně zdravotním pomezí. Pro zlepšení připravujeme realizaci LDN na Červeném kopci. Mimo to chybí personál, zejména zdravotní sestry. Těm realizujeme sdílené bydlení, aby alespoň bydlení bylo pro sestry dostupnější,“ odvětil Vokřál v rámci dotazu, jak ANO hodlá ve městě řešit problémy zdravotnictví.

Na rozdíl od Prahy má moravská metropole ve své péči městské nemocnice a Vokřál by rád v křesle primátora k nim prosadil toto: „Nemocnici Milosrdných bratří chceme modernizovat a rozšiřovat. S úrovní péče jsme zde spokojeni.“

Z dalších osmi oslovených kandidátů na post primátora odvětil už jen komunista Martin Říha a lékař, poslanec Vlastimil Válek, který kandiduje za TOP 09.

„Problémů je i v Brně kolem zdravotnictví hodně. Chybí nám ambulantní specialisté, výrazně ubývá geriatrů. O praktických lékařích ani nemluvím. Řešení musí přijít z úrovně státu. Je třeba motivovat mladé lékaře aby měli důvod zůstávat a vykonávat praxi zde v Brně. Motivací můžou být i startovací byty v celoměstském zájmu – to je jedna z možností jak situaci napomoci,“ reagoval Říha v souvislosti s otázkami Zdravotnického deníku.

I on vnímá negace s dostupností praktických lékařů: „Opravdu to problém je. Mám svoji praktickou lékařku od nástupu do zaměstnání a jsem spokojen. Vím ale od občanů, že registrace u nového praktika je problémem, protože jich je málo. Opět musím konstatovat, že na prvním místě je stát, aby zajistil základní zdravotní péči na úrovni 21.století. Město může jen napomoci.“

Do městské nemocnice Milosrdných bratří prý chodí „jen na rentgen.“

„Ostatní mé zdravotní problémy řeším ve fakultní nemocnici, protože tuto léčbu (nemocnice Milosrdných bratří) neprovádí. Jinak co se týká ambulance chirurgie, kam jsem zavítal s mojí matkou, byla na dobré úrovni. Máme zde také Úrazovou nemocnici (provozovatelem této nemocnice je také město, pozn. red.), ve které jsem prodělal operaci kolene a musím konstatovat, že vše proběhlo na špičkové úrovni. Zde jednoznačně dávám palec nahoru,“ dodal lídr KSČM.

„Rezervy v brněnském zdravotnictví jsou jistě v koordinaci zdravotní péče všech poskytovatelů a v informovanosti pacientů, kam se v jednotlivých situacích obracet a kde najdou jednotlivé služby – to je problémem zejména pro starší občany, kdy zrovna u nich je často potřeba řešit i péči ze sociální oblasti. Budeme realizovat pravidelné schůzky ředitelů jednotlivých subjektů, zástupců praktických lékařů a soukromých specialistů. Zavedeme informační linky pro veřejnost a také zefektivníme sítě poskytovatelů zdravotní péče s lepší dostupností pro občany – 1 všeobecná městská nemocnice, polikliniky v jednotlivých městských částech s koncentrací potřebných základních odborností na jednom místě,“ poznamenal politik a lékař Vlastimil Válek.

„Hovoříme-li o městských nemocnicích, tak konkrétně v Brně jsou dvě a jsem přesvědčen, že kvalita péče v Úrazové nemocnice (ÚN) i v Nemocnici milosrdných bratří (NMB) je v rámci možností výborná. Trendem moderní medicíny je komplexnost péče, důraz na multioborovou dostupnost a spolupráci – z tohoto úhlu pohledu NMB je komplexnějším zařízením. Co se týká efektivity, obě nemocnice musí zajišťovat nepřetržitý provoz, některé služby komplementu – laboratoř, zobrazovací metody apod. – takto znamenají zbytečně vysokou náročnost po stránce personální i finanční. Řešením by mohlo být jedno komplexní městské zařízení, které by bylo zárukou kvality i ekonomické efektivity a tuto vizi budeme prosazovat.“

Válek je přesvědčen o tom, že odborná úroveň praktických lékařů v Brně je vysoká: „Počet soukromých specialistů je v našem městě dokonce dle statistiky Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS jeden z nejvyšších v Evropě – určitým problémem je jejich nerovnoměrné rozložení a tam bychom ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami a zástupci praktických lékařů rádi provedli úpravu. Takto zlepšíme dostupnost terénní péče spravedlivě pro všechny občany města.“

Reálným problémem je ale dle jeho mínění věková struktura vybraných profesí. „Tady je třeba ze strany centrálních orgánů hledat mechanismy, jak zajistit mladé odborníky vybraných profesí respektive jak zatraktivnit některé profese a to se týká i zmíněných praktických lékařů, stomatologů apod. My toto hodláme podpořit. Určitým specifikem je dále skutečnost, že řada pacientů si najde cestu, jak systém obejít a směřuje přímo do nemocnic včetně naší fakultní nemocnice.“

Olga Böhmová