Ředitel Hollý: Omezovací prostředky používáme v souladu se zákonem. Právnička ombudsmana nazírá na věc jednostranně

V Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích je pouze jedno síťové lůžko. Bohnice se přitom nejen řídí platnými zákony, ale jsou pod veřejnou kontrolou, upozorňuje ředitel Hollý. Foto: Úřad veřejného ochránce práv

Článek Zdravotnického deníku o omezovacích prostředích, v němž právnička kanceláře veřejné ochránkyně práv Zuzana Durajová na veřejné besedě kritizovala jejich časté používání v české psychiatrii, vzbudil mezi čtenáři velký zájem. Na Facebooku se k němu rozpoutala živá diskuse. „Ať si paní právnička jde zkusit odsloužit jednu směnu a uvidíme jestli půjde domů živá a zdravá,“ kritizoval Durajovou zřejmě personál ústavního zařízení. Durajová totiž řekla, že pokud léčebna nepřiměřeným způsobem používá omezující prostředky jako je kurtování, síťová lůžka a podobně, tak pak neexistuje žádný způsob, jak léčebnu potrestat – ani formou administrativní pokuty, ale ani soudně. „Jde o jednostranné plošné nazírání na věc,“ reagoval na tato tvrzení pro ZD ředitel psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích Martin Hollý. Podle něj se omezovací prostředky smějí používat v souladu se zákonem o zdravotních službách. „U nás je síťové lůžko pouze jedno,“ řekl a doplnil, že kancelář ombudsmana dělala nedávno v Bohnicích kontrolu. A ta byla kromě jiného zaměřená právě na omezovací prostředky.

 

Mezinárodní Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC – Mental Disability Advocacy Center) a česká Liga lidských práv již delší dobu opakovaně kritizují české psychiatrické léčebny za to, že používají vůči pacientům klecová, či síťová lůžka. Řada psychiatrů ovšem namítá, že se síťová lůžka řadí mezi spíše humánnější omezovací prostředky.

Na Facebooku se poté, co jsme napsali o výše zmíněné besedě, rozhořela zajímavá diskuse. Jedni se do právničky strefovali, někdo ji dal za pravdu.

„Zuzana Durajová ví, o čem mluví. Pokud existují mírnější opatřeni a jsou nadměrně využívána tato lůžka, jde o hrubý zásah do práv pacientů a možná to všichni brzo poznáte na vlastni kůži,“ poznamenala zde jedna ze čtenářek.

„Tohle je smutné… ani při dostatku personálu bych tyto postele rozhodně nerušila. Je vidět, že paní ví kulový. Nejde vůbec o ulehčení práce!“ „Paní by potřebovala pár směn na psychiatrii. Párkrát by přišla domu s rozbitou hlavou, přiškrcená nebo něco podobného a byla by lůžka najednou naprosto v pořádku, tak jak by měla být. A dle mě je síťové lůžko pro psychicky nemocného mnohem lepší a pohodlnější než kurty!“ „Ať si ´Paní právnička´ jde zkusit odsloužit jednu směnu a uvidíme jestli půjde domů živá a zdravá,“ kritizovali Durajovou jiní.

Hollý: Mělo by se to pojímat komplexně

Rozpaky neskrývá ani ředitel psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích Martin Hollý. „Působilo to na mne velmi jednostranně. Jde ale o závažné věci a měly by se pojímat komplexně,“ řekl.

„Jde o to, že se omezovací prostředky používají v souladu se zákonem o zdravotních službách. A jelikož zde navíc existuje i metodika (metodický pokyn ministerstva zdravotnictví), jak a kdy se smějí používat, tak je podle nás celá věc v pořádku, pokud je používáme i v naší léčebně. V tomto směru ostatně u nás nedávno proběhla návštěva ombudsmana, takže jsme pod veřejnou kontrolou, “ sdělil Hollý Zdravotnickému deníku s tím, že závěr kontroly zatím není zveřejněn, jelikož si obě strany některé věci ještě „vysvětlují“.

„V naší republice, v našich podmínkách si nelze psychiatrii představit bez omezovacích prostředků. Vím, že před třinácti lety proběhla ke klecovým lůžkám veřejná diskuse a ta vedla k jejich absolutními zákazu. Ovšem zákon umožňuje používání síťových lůžek. To každé zařízení používá v různé míře, vím, že je tady snaha je používat co nejméně, ale u nás je síťové lůžko pouze jedno,“ přiznal Hollý a zdůraznil, že omezovací prostředky se mohou použít jenom tehdy, když hrozí bezprostředně ohrožení života nebo zdraví pacienta, či pacient ohrožuje své spolupacienty.

Nemocnice v Bohnicích podle něj řeší zpravidla mezi třiceti a čtyřiceti stížnostmi ročně, část z nich se týká postupu léčby, část prostředí, v němž se pacient léčil či nachází, a část se týká respektování rozhodnutí a práv pacientů.

Do zařízení jezdí neohlášeně

„My se snažíme o to, aby se i používání síťových lůžek v psychiatrických léčebnách a zařízeních sociální péče utlumovalo,“ uvedl pro Zdravotnický deník z kanceláře veřejného ochránce práv Ondřej Vala, který je zároveň vedoucím odboru dohledu nad omezováním osobní svobody. A popsal i systém „kontrol“ kanceláře.

„Jezdíme neohlášeně do zařízeních, kde nejsou lidé zrovna dobrovolně. Nemusejí to být nutně psychiatrické léčebny, mohou to být i věznice, policejní cely, či léčebny dlouhodobě nemocných. Nejezdíme tam na základě nějakého podnětu, je to systematická práce, spíše jde o preventivní záležitost. V onom zařízení jsme pak tak dva tři dny a zajímá nás, jak je tam s lidmi zacházeno. Bavíme se s personálem, sledujeme pacienty a tak dále. Jelikož ombudsmanka nemůže někomu něco přikazovat nebo dávat pokuty, tak od nás vznikne jen zpráva, která je nositele doporučení anebo zjištění skutkového stavu a zařízení se má k tomu vyjádřit, pokud tam bylo pochybení, případně přijmout nějaké opatření k nápravě. Až poté, co komunikace byla ukončena, tak potom je zpráva zveřejněna a to i s odpovědí konkrétního zařízení. Nemocnici v Bohnicích jsme navštívili na jaře, ale pokud chcete znát závěr ve směru používání omezovacích prostředků, tak ten vám v tuto chvíli dát nemůžu,“ uvedl dále Vala.

„Používání omezovacích prostředků je citlivá věc a podle nás dlouhodobě podceňována i personálem v jednotlivých zařízeních. Dokonce ani systém jako takový se k ní nestaví zrovna kladně, protože se to bere jako oprávnění ukotvené v zákoně. Aktivity ombudsmana ale jdou ve smyslu napravit tento systém – od zakázání klecových lůžek až k postupnému útlumu síťových lůžek. Hodně energie jsme třeba strávili tím, že jsme se snažili pozměnit zákon, který by měl jednoznačně ukotvit písemnou evidenci používání omezovacích prostředků. To se totiž skoro nikde neděje, nelze tak leckdy zpětně dohledat kdo omezovací prostředky použil, jaké a v jakém kontextu, zda se o nich mluvilo i se samotný pacientem,“ zdůraznil dále Vala.

Kancelář ombudsmana během roku a půl navštívila sedm psychiatrických nemocnic zaměřených na výkon ochranného léčení. „Musím bohužel přiznat, že během našich ´kontrolních´ návštěv v poslední době jsme se setkali i s klecovým lůžkem, zařízení je pak muselo zlikvidovat,“ dodal Vala.

V Opavě a Dobřanech sítě vyřešili

Podle právničky Zuzany Durajové je výsledkem práce kanceláře ombudsmana mimo jiné i to, že se síťová lůžka nepoužívají už vůbec v psychiatrické léčebně v Opavě a Dobřanech. „V Opavě v souvislosti s tím navýšili počet personálu. Myslím, že trend zbavovat se síťových lůžek bude i jinde,“ poukázala.

„Používání omezovacích prostředků v psychiatrii je obecně problémem a netýká se zdaleka jen České republiky. Podle nás by se ale měla míra represí čím dál více snižovat. A nejen podle nás, i podle mnoha mezinárodních organizací včetně WHO,“ uvedla dále pro Zdravotnický deník Durajová.

Otazníky visí i nad tím, když dá pacient souhlas s hospitalizací, ovšem v praxi jde o souhlas pod nátlakem. Úmluva práv u zdravotně postižených přitom říká, že nemohou existovat žádné výjimky z informovaného souhlasu a nemůže existovat žádná „nucená léčba“. Když se tedy člověk někde ocitne nedobrovolně, měl by se aktivovat systém vyplývající z evropské úmluvy o lidských právech, který říká, že u každého nedobrovolného převzetí, či zbavení osobní svobody musí dojít k soudnímu přezkumu. „To sice u nás funguje, ale jen formálně. Proto je u nás tlak ze strany zdravotnických zařízení na to, aby pacienti podepisovali souhlasy, protože se jen tak dá vyhnout soudnímu přezkumu,“ poznamenala.

Ředitel bohnické léčebny Hollý ovšem k tomu zdůraznil, že i tady zákon přesně vymezuje, kdy lze někoho hospitalizovat bez jeho souhlasu. „Praxe, kterou se snažím u nás (v Bohnicích) prosazovat je, že pokud člověk nesouhlasí s hospitalizací a jsou splněné podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci, netlačíme na to, aby ´jakoby´ pacient souhlasil, ale hlásíme celou věc do 24 hodin soudu. Takže problém necháváme na rozhodnutí soudu a ten posoudí, zda je náš postup v souladu se zákonem a pokud ne, tak potom musíme pacienta propustit,“ připomněl Hollý.

Zákon vymezuje šest druhů prostředků k omezení volného pohybu pacienta

Problematika tzv. omezovacích prostředků je řešena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Uvedený zákon v § 39 vymezuje celkem šest druhů prostředků k omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních služeb:

a) úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu určenými poskytovatelem,
b) omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty,
c) umístění pacienta v síťovém lůžku,
d) umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu,
e) použití ochranného kabátku nebo vesty zamezujících pohybu horních končetin pacienta,
f) aplikace psychofarmak, popřípadě jiných léčivých přípravků podávaných parenterálně, které jsou vhodné k omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních služeb, pokud se nejedná o léčbu na žádost pacienta nebo soustavnou léčbu psychiatrické poruchy.
Zákon též umožňuje použít kombinaci uvedených omezovacích prostředků.

Záleží na situaci…

Zákon konkrétně neříká, v jaké situaci může být užit jaký omezovací prostředek, ale obecně stanovuje pro všechny omezovací prostředky, že je lze použít pouze tehdy, je-li účelem jejich použití odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob, a pouze po dobu, po kterou trvají uvedené důvody jejich použití; současně musejí být naplněny i některé další vyjmenované podmínky (např. že použití omezovacího prostředku musí vždy, až na zcela výjimečné situace, indikovat lékař; že pacient musí být po dobu nasazení těchto prostředků pod přiměřeným dohledem atd.).

Psychiatr a exministr zdravotnictví Ivan David, který je i předchůdcem Hollého ve funkci ředitele bohnické léčebny, k tomu před časem poznamenal: „Odpověď na otázku, který omezovací prostředek (či jejich kombinaci) vybrat, však zcela záleží na konkrétní situaci, přičemž je zejména třeba vzít v úvahu pacientův zdravotní stav, míru jeho agresivity a další relevantní okolnosti.“

Olga Böhmová