Pondělí, 8. března, 2021

Dnešní genetika se nachází ve velmi dynamické fázi, což otevírá příležitost pro komerční zneužití, varuje profesor Macek

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Čím se lišíme od ostatních primátů, jako jsou gorila nebo šimpanz? Možná i na to může odpovědět populárně naučná kniha „Všichni jsme geniální“ o lidské genetice, kterou v pondělí pokřtil v Národní technické knihovně profesor Milan Macek z Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. „Každý z nás si může nechat sekvenovat svou DNA a může tak zjistit pořadí bází, tedy ‚knihu života‘. Pravda ale je, že klinická výtěžnost tohoto zatím poměrně drahého vyšetření je malá. Nacházíme totiž spousty variant – všichni máme minimálně pět těžce závažných variant a více než dvě stě mírnějších a ne úplně jasných variant, které mohou být potenciálně spojeny s onemocněním, ale zatím tyto výsledky nedovedeme spolehlivě interpretovat,“ přiznal při této příležitosti prof. Macek Zdravotnickému deníku na konto lidského genomu, který vědci „přečetli“ již v roce 2003, a to v jeho hrubé verzi. Obtížné úseky se totiž stále dolaďují.

 

„Většina genetických onemocnění je vzácná. Evoluce má ráda zdravé přenašeče těchto onemocnění (což často zvyšuje jejich šanci přežit, jako například u cystické fibrózy, kde přenašeči mají větší šanci zvládnout časné kojenecké průjmy oproti ‚normálním‘ dětem), zatímco penalizuje vzácná genetická onemocnění, která jsou obvykle velmi závažná a život ohrožující. Pacienti jsou často vážně nemocní a v důsledku toho obvykle nemohou svůj poškozený gen předat další generaci. Prokazatelně tedy v přírodě vládne silný tlak selekce proti těmto mutacím, které jsou pro jedince a jeho rodinu zásadní. Proč tedy takové nemoci nevymizí úplně? Jeden z důvodů je čistě genetický a je dán vznikem nových mutací, které v předchozích generacích nebyly. Hlavně je to problém starších otců nad 40 let věku,“ lze si přečíst v knize „Všichni jsme geniální“. Přestože se v ní pojednává o lidské genetice a je tak určená odborníkům a studentům, může si v ní počíst i kdokoliv, jelikož je zde povídání o genech, genetice a s nimi spojených onemocněních odlehčené, velmi přístupné a navíc doplněné ilustrativními kreslenými vtipy. Publikace krom toho odkrývá i nejedno tajemství zpoza opony genetického vědního oboru a přináší poučení o tom, co představují vzácná genetická onemocnění.

„Stvořiteli“ , tedy autory, jsou dva Belgičané a také genetici – bioetik prof. Pascal Borry a šéf diagnostické laboratoře na Katolické univerzitě v Lovani prof. Gert Matthijs.

„Gert s Pascalem dlouho přemýšleli o tom, jak zpřístupnit lékařskou genetiku běžným lidem ve Flandrech. A protože je známo, že Belgičané mají kvalitní ilustrátory a karikaturisty, tak se s nimi spojili a genetiku nechali vtipně zobrazit do asi šedesáti karikatur. Dílko pak představili na mezinárodním festivalu komiksů, který se každý rok koná v malém belgickém městečku Knokke-Heist a vždy na jiné téma – v roce 2014 to byla právě genetika a vzácná onemocnění. Na základě toho se lidé přestali genetiky jako něčeho tajemného bát, protože dostali díky vizuální a vtipné informaci co nejpřesnější přehled o její podstatě a v čem všem nám může pomoci. Nakonec byli Gert s Pasclem přemluveni k tomu, aby obrázky ještě doplnili textem,“ přiblížil vznik publikace prof. Milan Macek.

Angelinina volba

Podle něj rozhodně nejde o suché vyprávění o genetice, kniha totiž obsahuje i konkrétní a rozmanité příběhy: setkáme se na stránkách třeba s příběhem Angeliny Jolie (v roce 2013 si nechala Angelina Jolie preventivně odstranit oba prsy, protože u ní bylo preventivně geneticky zjištěno zvýšené riziko vzniku rakoviny), s genomem neandertálce, DNA prezidenta Obamy, jež byla dokonce nabízena k prodeji na serveru eBay, s testem DNA, který prý dokáže odhalit talent pro určitý sport, nebo s novým testem, jenž si klade za cíl od základů změnit dosavadní screening u těhotných žen, a mnoha dalšími zajímavostmi ze světa DNA a chromosomů.

„Nejenže se genetika díky těmto faktům a příběhům dostává blíže ke každému z nás, ona je navíc v každém z nás přítomna. Všichni máme geny a chromosomy, ale příliš málo se vyznáme v tom, co přesně pro nás vlastně znamenají. Co nám vlastně může ukázat náš genom? A co nám naopak prozradit nedokáže? Co by měl každý vědět o své DNA? Kdo má přístup ke genetickým informacím? Jak bude dál genetika (a genomika) ovlivňovat fungování našeho zdravotnictví? Odkud vlastně pocházejí recepty na ‚výrobu člověka´?“ ptají se Pascal Borry a Gert Matthijs, ale přitom tyto své otázky rozhodně nenechávají nedořečené.

„Oni si prostě vybrali témata, která jsou nejzajímavější. Přitom je smutné to, že u Gerta bylo v průběhu tvorby diagnostikováno vzácné onkologické onemocnění, z něhož se Gert nakonec úspěšně ‚vypsal‘ a dal do toho tak skutečně i své srdce. Nakonec se úspěšně vyléčil – pomohly mu léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, specifické monoklonální protilátky, o nichž je ostatně v knize také zmínka,“ sdělil dále profesor Macek.

Genetika nejsou jen myši a žáby

Na překladu knížky se podílelo Národní koordinační centrum pro vzácná onemocnění při FN Motol (NKCVO), samotný překlad do češtiny má na „svědomí“ Zuzana Henešová z Olomouce. Tato kniha je v porovnání s tou, jež byla vydána ve Velké Británii, unikum. Je velká, barevná, kdežto anglická verze je jen černobílá a podle Macka tím ztrácí jakékoliv kouzlo, neboť vtipy z vlámského originálu lndereen geniaal nijak v této britské verzi nevyniknou. „Nejsou tam u obrázků ani popisky a ani bubliny, takže vtipy postrádají půvab,“ vysvětlil Macek ironicky na konto Britů s tím, že českou verzi si budou moci opatřit i genetici na nadcházejícím „Kaprasově dni“ (bude se konat 13. února 2019 ve velké posluchárně Purkyňova ústavu – Albertov 4, Praha 2) a na dalších dvou genetických konferencích konaných v příštím roce. Pochopitelně kniha je i v obecné distribuci našich knihkupectví.

„Nechť je tato krásná publikace podkladem k tomu, aby nejen pacienti a rodiče pacientů se vzácnými onemocněními, ale naprosto všichni pochopili, že je genetika ryze praktický obor a že to není jen o myších a žábách,“ doplnil profesor Macek s tím, že vydání podpořilo Ministerstvo zdravotnictví ČR z dotačního programu „Národní akční plány a koncepce“ v rámci činnosti NKCVO, přičemž výborným způsobem spolupracovalo nakladatelství Galén.

Co jsou ona „vzácná onemocnění“? „Jde o takové život ohrožující či vážné chronické onemocnění, které postihuje méně než jednoho člověka ze dvou tisíc, tedy onemocnění s prevalencí nižší než 1:2000,“ vysvětluje NKCVO na svých webových stránkách s tím, že ale bližší definice se liší dokonce i v rámci Evropské unie. Přestože jsou individuálně raritní, existuje více než osm tisíc chorob, z nichž pouze dvě stě je v MKN10 (www.orpha.net), takže souhrnný počet pacientů v ČR je zhruba 20 tisíc.“

Tato onemocnění se často objevují po narození, a mohou se týkat čtyř až pěti procent novorozenců a kojenců (např. metabolické poruchy, genetické syndromy a vzácné nádory), ale mohou se vyskytnout až v dospělosti. Přibližně osmdesát procent vzácných onemocnění se objevuje v důsledku vysoce penetrantních (závažných) mutací, zbývající jsou z příčin multifaktoriální nebo v důsledku epigenetických vlivů prostředí, často je jejich patogeneze neznámá. Nesprávné nebo pozdní stanovení diagnózy vede k nevratnému poškození zdraví, psychické traumatizaci pacientů a jejich rodin, včetně nedůvěry ke kvalitě zdravotnictví. Záchyt a klinická diagnóza vzácných onemocnění podle NKCVO závisí v prvé řadě na vzdělávání praktických pediatrů.

NKCVO by ale rozhodně chtělo v rámci svého ojedinělého projektu zlepšit povědomí i znalosti o vzácných onemocněních, a to jak mezi odbornou, tak i laickou veřejnosti, dále plánuje zdokonalení záchytu a umožnění sekundární prevence v geneticky rizikových rodinách a také připravuje zcela novou koncepci diagnostiky a léčebně-preventivní péče pro vzácná onemocnění, která je založena na zkušenostech norského projektového partnera a bude schválena odbornou Společností lékařské genetiky a genomiky ČLS JEP.

Nemáme moc prostředků pro činnost a pomáhají nám zahraniční grantové projekty

„Jsme sice tímto formálně pověřeni, ale nemáme prakticky žádné prostředky pro činnost. Vzácná onemocnění jsou pro nás srdeční záležitostí a naprostou většinu naší práce děláme ve svém volném čase. Z hlediska rozvoje naší činnosti a adekvátní koordinace našich týmů je to však dlouhodobě neudržitelné,“ postěžoval si k práci centra v časopise ČAVO (České asociace pro vzácná onemocnění) profesor Macek, který je zároveň hlavním koordinátorem projektu. Jen pro upřesnění – ČAVO vydává tuto knihu s dotační podporou Ministerstva zdravotnictví ČR.

V rámci projektu je ale zajištěna spolupráce dvou zahraničních partnerů. Jedním z nich je Center for Medical Genetics and Molecular Medicine – Haukeland University Hospital v Bergenu. Haukeland University Hospital je přední norské akademické zdravotnické pracoviště, s nímž NKCVO spolupracuje především při zdokonalování klinicko-genetických metod NGS, syndromologického vyšetření, záchytu dědičných poruch metabolismu a rozvoje molekulárně cytogenetických a genetických metod časné prenatální diagnostiky, bioinformatiky a digitální fenotypizace vzácných onemocnění. S partnerem má NKCVO již dlouhodobou spolupráci v rámci aktivit Evropské společnosti lékařské genetiky (www.eshg.org) a ta bude pokračovat i v době udržitelnosti projektu.

Druhým zahraničním partnerem je Frambu.no – „Norwegian Resource Center for Rare Disorders“ . Jde o hlavní vládní expertní agenturu pro vzácná onemocnění, která spolupracuje s NKCVO a ČAVO při zvyšování informovanosti odborné a laické veřejnosti. Spolupráce má mimo jiné vést ke zdokonalování záchytu geneticky rizikových rodin a jejich edukaci

Upravujeme geny nebo lidi?

Nakonec se ještě vraťme k publikaci „Všichni jsme geniální“, z níž si Zdravotnický deník vypůjčil krátkou pasáž o genové terapii: „Genová terapie se doposud zaměřuje na určité tkáně nebo orgány. Proč vlastně není možné rovnou ‚opravit‘ celého člověka? V principu to možné je, a to tak, že se příslušný gen opraví ještě v oplodněném vajíčku dříve, než se z něj vyvine nové embryo a tedy nový člověk. V tomto případě jde o zárodečný transfer nebo o zárodečnou korekci. Ve většině zemí je ale použití těchto metod dočasně zakázáno, protože způsoby korekcí vajíček, spermií či embryí v raném stadiu ještě nejsou vyvinuty dostatečně bezpečně tak, aby se mohlo s jistotou narodit dítě bez dědičné vady.“

Profesor Macek, který je navíc i předsedou Společnosti lékařské genetiky a genomiky, k tomu ale vysvětluje: „V současné době se genetika nachází ve velmi dynamické fázi, kdy se z diagnostiky přesouvá do léčby nejen ve smyslu vyléčení dítěte a eventuálně i vyléčení zárodečné linie v rodině tak, že se ‚zarazí‘ přenos onemocnění, což navíc otevírá i velkou spoustu etických otázek. Totiž kde je příležitost, tak je i možnost komerčního využití, ale i zneužití. Bohužel tyhle genově editovací metody se mohou využít nejen pro pomoc těžce postiženým rodinám, ale i tam, kde chtějí ‚vytvářet děti‘, které mají třeba modré oči, dlouhé nohy a blond vlasy… Prostě se do genetiky začínají vkládat lidské tužby a naděje, čímž se tak začíná tento obor povážlivě komercionalizovat mimo jeho primární zdravotnický ‚mandát‘, tedy pomoci rodinám se závažnými vzácnými onemocněními. Naštěstí máme v ČR progresivní legislativu – zákon 373/2011Sb -, která hlídá problematiku klonování i zákaz vnášení cizích genomů do organismu, včetně diskriminace osob s genetickými vlohami.“

Olga Böhmová

 

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY