Farmaceutické firmy měly na přelomu loňského a letošního roku doslova akviziční amok. Padlo na něj téměř sto miliard dolarů. Převážně velcí nakupovali ty malé. A Takeda bude prodávat aktiva po převzetí skupiny Shire.
Na samém sklonku loňského roku britský farmaceutický gigant GlaxoSmithKline oznámil, že kupuje za 5,1 miliardy dolarů (113 miliard korun) společnost Tesaro sídlící v Massachusetts. Pár dní po Novém roce Bristol-Myers Squibb přišel s nabídkou převzetí Celgene za 90 miliard dolarů (bezmála dva biliony korun), a konečně počátkem minulého týdne Eli Lilly projevila zájem o nákup Loxo Oncology za osm miliard dolarů (přes 177 miliard korun). Co mají společného akvizice, jejichž objem přesáhl hranici sta miliard dolarů? Kupujícími jsou velké zaběhnuté farmaceutické společnosti a kupovanými biofarmaceutické firmy, jejichž historie se píše jen několik málo let.
Ještě nedávno byly biofarmaceutické a biotechnologické společnosti přehlíženými hráči na trhu, kteří okopávali kotníky těm zavedeným. Zdálo se, že obři mohou dál v klidu pochodovat farmaceutickou krajinou a že jejich pozici jen tak někdo neohrozí. Ukázalo se však, že tato neohroženost se začala proti velkým obracet. Malé firmy je totiž zaskočily svým inovačním potenciálem.
Když hbité štiky prohánějí líné kapry
V roce 2017 měly biotechnologické společnosti v nějaké fázi klinického výzkumu ve Spojených státech asi 2700 programů. Pokud bychom k nim přičetli i programy, které vznikly s částečnou účastí biotechnologických firem, pak bychom se přiblížili k pětitisícové hranici. Naopak velké společnosti měly ve stejném období rozpracováno jen necelé dva tisíce těchto programů. Vyplývá to z dat, na která odkazuje list Financial Times.
V tomto světle je paradoxní, že za poslední čtvrtletí minulého roku klesla tržní hodnota biotechnologických a biofarmaceutických společností o dvanáct procent. To podle Financial Times ještě přiživilo nákupní apetit obrů, kteří se za příznivějších podmínek skrze akvizice dostanou k duševnímu vlastnictví menších, avšak mnohem agilnějších společností. Z pohledu pacienta je to jen dobře. Pokud malým společnostem chybí kapitál na financování svého inovačního potenciálu, pak jsou to právě velké farmaceutické skupiny, které jim ho mohou dodat, a tím umožní, aby výzkum pokračoval.
„Během posledních několika let naprostá většina nových léků, které v USA získaly povolení od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, pocházela z provenience malých a nikoli velkých farmaceutických firem,“ řekl listu Financial Times Steve Elms, jeden z partnerů investiční společnosti Aisling Capital, která se zaměřuje právě na farmaceutické odvětví. Podle něho měly biotechnologické a biofarmaceutické společnosti v uplynulých pěti až šesti letech rozhodující vliv na inovace. „Vyplývá to přímo z povahy těchto společností. Dokáží reagovat a rozhodovat se rychle, jsou zkrátka hbitější,“ dodal Elms.
Nákupy z konkurenčních důvodů
Chuť získat inovační potenciál malých firem nemusí ale být jediným motorem akvizic, ke kterým v posledních týdnech a měsících došlo. Podle Edwina Mosese, bývalého šéfa společnosti Ablynx, kterou v loňském roce pohltila francouzská skupina Sanofi, je za tím také „snaha velkých firem upevnit svou pozici na trhu vůči konkurenci“. Jako příklad Moses uvádí dánského výrobce léků Novo Nordisk, který měl o Ablynx zájem a nabídl za něj přes 2,5 miliardy eur jen proto, aby jej nekoupila Sanofi. Akvizici se francouzskou společností se přesto zabránit nepodařilo.
Zmíněné akvizice ale nelze chápat jako boj malých (a hodných) proti velkým (a zlým). I v případě nákupů a prodejů firem platí to, co v jakémkoli jiném obchodu – pokud by nebyl výhodný pro obě strany, k jeho uzavření by nedošlo. To znamená, že vlastníci biotechnologických firem mají mnoho dobrých důvodů své firmy prodat. „Když jste Roche, AstraZeneca, Bristol nebo MSD, dokážete financovat paralelně několik různých výzkumných programů, můžete zkoušet mnoho a mnoho různých kombinací v široké škále. To je pro malé společnosti prakticky nepředstavitelné,“ uzavřel Moses.
Takeda prodá část aktiv
Objemné akvizice na přelomu roku málem zastínily dění, které souvisí s jednou s největších fúzí ve farmaceutickém sektoru za poslední dekádu. A sice převzetí americké společnosti Shire japonskou Takedou. Noví vlastníci se totiž rozhodli zbavit se aktiv v objemu kolem deseti miliard dolarů (kolem 220 miliard korun). Jejich prodej souvisí s tím, že Takeda spolu se Shire získala i její dluhy, které dosahují 48 miliard dolarů.
Podle Christopha Webera, výkonného ředitele Takedy, má jeho společnost „stovky značek, které nejsou ve středu zájmu skupiny, a které bychom mohli prodat, pokud pro ně najdeme kupce“. Takeda se totiž nyní hodlá soustředit na pět stěžejních oblastí: onkologie, choroby trávicího traktu, neurologie, vzácné nemoci a plazmaterapie.
List Financial Times uvedl, že Takeda v této souvislosti zvažuje prodej dceřiné společnosti Nycomed, kterou pod svá křídla převzala před osmi lety. „Nycomed je společnost, která nepatří mezi naše jádrová aktiva,“ řekl mimo jiné Weber. Vedle Nycomedu k adeptům na prodej prý patří také společnosti Azilva, Nesina nebo Uloric.
Převzetí Shire Takedou dodnes čelí mnoha kritikům. Podle nich to, co je na Shire cenné, bude do deseti let zastaralé. „Pokud se Takedě nepodaří skupinu restrukturalizovat, je možné, že bude muset za pět let přistoupit k další velké akvizici,“ řekl listu Financial Times Fumiyoshi Sakai, analytik Credit Suisse. Christophe Weber však tyto úvahy odmítá s tím, že „nákup Shire se z dlouhodobého hlediska vyplatí“.
Petr Musil
