Vakcinolog: Klinický vývoj vakcín trvá i 16 let. Hlídá jej mnoho úřadů, pečlivě se hodnotí negativa. Náklady se vrátí jen ze 40 procent

V ČR jsou děti povinně očkovány proti devíti nemocem, včetně nepovinných vakcín je to ročně milión dávek. „Odpírači očkování“ se bojí negativních důsledků očkování, odborníci ale hovoří o tom, že bezpečnost vakcín hraje vždy zásadní roli a je jim věnována pozornost nejen při vývoji, ale i po uvedení na trh. Foto: Pixabay

Očkování patří mezi největší medicínské objevy. Od konce 18. století, kdy ho začal jako ochranu před neštovicemi využívat britský lékař Edward Jenner, mu vděčí za život mnoho milionů lidí. Můžeme se ale skutečně spolehnout na bezpečnost očkovacích látek? A co všechno zahrnuje výzkum a vývoj, jak je náročný? „Vakcíny ve velké většině vznikají jako produkt genetického inženýrství a místo oslabených virů obsahují jen antigeny. A i těch je v současných vakcínách naprosté minimum,“ tvrdí epidemiolog a vakcinolog Igor Kohl (Česká vakcinologická společnost a Slovenská epidemiologická a vakcinologická společnost) s tím, že s živými mikroorganismy už se v rámci nejrozšířenějších vakcín setkáme jen v té proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a ve vakcíně proti tuberkulóze. Navíc podle Kohla klinický vývoj imunizačních agens běžně trvá osm až šestnáct let, protože látky podané lidem nesmí mít negativní dopad na jejich zdraví.

 

Mezi závažné infekční onemocnění, proti němuž se dá bránit očkováním, je meningitida. Světový den tohoto onemocnění si budeme připomínat za pár dní, přesněji 24. dubna. Meningokokové infekce způsobují hnisavé meningitidy nebo celkové horečnaté onemocnění (sepse, šok), během hodin dojde z plného zdraví k životu ohrožujícímu selhání organismu.

Většinu meningokokových onemocnění vyvolávají séroskupiny A, B, C, W-135, X a Y bakterie Neisseria meningitidis, jejichž zastoupení se geograficky liší. Neisseria meningitidis je velmi dobře citlivá na široké spektrum antibiotik, přesto se u některých jedinců i po zahájení včasné antibiotické terapie může rozvinout systémová zánětlivá odpověď vedoucí k těžkému multiorgánovému selhání. Podle docenta Igora Kohla přitom existuje proti pěti druhům meningokokových nákaz očkování.

„V ČR prevalují dvě séroskupiny. Je to hlavně B a méně C. Dnes již existují vakcíny proti všem pěti séroskupinám, ovšem zvlášť se očkuje proti séroskupině B a zvlášť proti séroskupinám A, C, W a Y, Jsem rád, že je ve třetí fázi vývoje vakcína proti invazivním meningokokovým onemocněním, která bude působit proti všem pěti séroskupinám, čímž se zvýší ochrana očkovaných a zároveň lidé nebudou muset podstupovat dvojnásobné očkování jako je tomu dnes,“ poznamenal Kohl a upozornil, že monovakcína bude na trhu během několika let.

„Zdá se, že tato infekce není tak závažná, protože nepostihuje celou společnost podobně jako spalničky. Ovšem je to jedno z nejtragičtějších onemocnění, jaké existuje. Onemocnění začíná z plného zdraví a do čtyřiadvaceti hodin se můžete ocitnou na patologii. Když máte štěstí a nemoc překonáte, tak více než z dvaceti procent budete mít trvalé závažné následky. Ať už je to hluchota, nebo i slepota, amputace končetin, ne dvou, ale hned všech čtyřech, neurologické příznaky, zpomalení psychomotorického a psychosomatického vývoje a tak dále. Jen malá část onemocnění překoná. Když bude mít štěstí,“ uvedl.

A kdo může onemocnět?

Nejčastěji se onemocnění objevuje mezi nemluvňaty a batolaty. V předloňském roce bylo nejvíc případů infekce ve věkové kategorii jedna až čtyři roky, z toho více než šedesát procent vyvolaných typem B meningokoka. Silně ohroženi jsou ale i adolescenti, kteří procházejí velkými změnami životního stylu. K epidemiím pak dochází zejména na středních školách, univerzitách, na kolejích či ve sportovních klubech. V kolektivech se výskyt nosičství meningokoků pohybuje na úrovni deset až patnáct procent. Nosič přitom meningokoky roznáší na jiné osoby, aniž by si to uvědomoval, takže to může být v daný moment kdokoliv z nás.

„Šestnáctiletý kluk jde na diskotéku, tam to chytne od někoho dalšího, má zvýšenou zátěž, v klubu kouří, pije alkohol a tancuje a pak si něco šlehne, prolomí mu to imunitní bariéru a on ze dne na den skončí na JIP, kde mu amputují končetiny, nebo zemře,“ popsal Kohl situaci typickou pro vznik nemoci.

A proto některé země, jakmile byla dostupná vakcína proti typu B, zahájily plošné očkování: „První to byli Angličani, potom oblasti Itálie, Španělska, začalo se očkovat brzy i v Litvě a v Izraeli. Toto je poslední bakteriální invazivní onemocnění, proti kterému existuje očkování a proti kterému se neočkuje za úhradu a přitom je poměrně drahé.“

Vzestup počtu invazivních meningokokových onemocnění

Za poslední roky má onemocnění stoupající trend. Podle dat SZÚ bylo v roce 2017 zjištěno v České celkem 68 (nemocnost 0,64/100 000 obyvatel) případů oproti 43 (0,4/100 000) v roce předchozím. Z 68 onemocnění deset skončilo úmrtím. Celková smrtnost v roce 2017 stoupla ve srovnání s předchozím rokem z 13,9 procent na 14,7 procenta. Pět úmrtí bylo způsobeno séroskupinou B a pět séroskupinou C – všechna tato úmrtí tedy byla preventabilní očkováním.

Od roku 2011 do roku 2015 onemocnělo invazivním meningokokovým onemocněním celkem 278 lidí, z nichž 23 pacientů zemřelo. V roce 2015 bylo zjištěno 44 meningokokových onemocnění, v roce 2016 to bylo 47 případů a v roce 2017 bylo zaznamenáno 68 postižených.

Účinnost má 99 procent

Podobně se ale vakcinací můžeme bránit i proti jiným zákeřným nemocem. Typickým příkladem je očkování proti klíšťové encefalitidě. S ohledem na vysokou účinnost vakcíny přesahující 99 procent, je zde minimální pravděpodobnost, že se očkovaný člověk nakonec nakazí.

„U nás jsou na trhu dvě vakcíny a obě jsou velmi účinné. Když někdo chodí pravidelně do přírody, pak by se v každém případě měl nechat zaočkovat,“ poznamenal epidemiolog Kohl.

Chránit očkováním proti klíšťové encefalitidě by se měli podle jeho soudu nechat všichni, bez rozdílu věku. Dlouhodobě je totiž Česká republika zemí s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropě. „Téměř celé území naší republiky lze označit za endemické, což znamená, že jde o území s vysokým výskytem infikovaných klíšťat,“ řekl.

Vyvíjí se vakcína proti lymeské borelióze

Jiné je to však s očkováním proti lymeské borelióze. „Vyvíjely se tady dvě vakcíny nejmenované společnosti. Jedna byla pro americký trh a obsahovala jen antigenní složky jedné borelie, a druhá měla směřovat pro evropský trh a obsahovala čtyři různé složky. Vakcína pro americký trh prošla účinně klinickým hodnocením, byla pro ni vydána licence FDA a začala se používat. Po určité době ale byly hlášeny případy vzniku artritid, které byly dávány do souvislosti s očkováním. Na základě těchto podnětů nakonec FDA odebralo výrobci licenci,“ řekl Kohl. Druhá z těchto vakcín byla stažena ještě před tím, než mohla být schválena FDA.

Vakcíny byly založené na OspA, jednom z proteinů vnější membrány bakterie Borrelia burgdorferi. Protilátky vytvořené touto vakcínou se dostávaly spolu s nasátou krví do trávicího traktu klíštěte a inaktivovaly borelie ještě před tím, než mohly proniknout do krve hostitele.

V současné době ale jiná společnost pracuje na vývoji jiné vakcíny, jež funguje na obdobném principu jako byla původní, podle Kohla je již ve třetí fázi klinického hodnocení.

Očkováním proti chřipce bráníme vzniku pandemií

Další neméně závažnou nemocí je chřipka. Také se na ni umírá a nejvíc ohrožuje nemocné jedince a zejména starší ročníky.

„Lidé, kteří jsou zdraví, nejsou vystaveni enormnímu riziku nakažení a mají dobře vyvinutý imunitní systém, mohou i bez očkování překonat chřipkové období bez újmy. Není to ale pochopitelně vždy. Očkovat proti chřipce by se však rozhodně měli lidé, kteří jsou v rizikových skupinách. Očkování je tady poměrně účinné, pokud se WHO trefí do kmenů, které mají vakcínu obsahovat. Účinnost se pohybuje mezi pětasedmdesáti až pětaosmdesáti procenty u zdravých a dospělých lidí, u seniorů s nižší funkcí imunitního systému pak mezi šedesáti a pětasedmdesáti procenty. I to je ale lepší, než nebýt nechráněn,“ konstatoval docent Kohl.

Proč je ale očkování proti chřipce ve společnosti nutné? Mimo jiné brání tomu, aby se místní epidemie nerozšířily v pandemie. Více než třicet let je planeta bez pandemie chřipky, přesto podle docenta Kohla může přijít kdykoliv. Pak by byla v ohrožení až polovina národa. Epidemiologové ovšem předvídají pandemie chřipky poslední roky už téměř rok co rok.

může přijít kdykoliv

„Pandemie chřipky se očekávají pořád, jelikož interval mezi jednotlivými pandemiemi dávno vypršel. Býval mezi nimi rozestup kolem patnácti či dvaceti let, dnes jsme už více než třicet let bez pandemie, takže může přijít kdykoliv. Její první náznak byl před třemi lety, kdy se začala šířit chřipka v Mexiku a v Americe, všechny státy pak aktivizovaly své pandemické plány a nakupovaly novou vakcínu proti pandemické chřipce, nakonec byl její průběh jen epidemický,“ podotkl a zdůraznil, že existují dokonce i predikce, že může přijít pandemie rozsahu podobnému jako byla španělská chřipka.

„Ovšem asi by neměla stejný dopad jako španělská, jelikož dnes už je možnost léčit antivirotiky a mnoho populace bylo zaočkováno,“ doplnil s tím, že nevýhodou chřipkových vakcín je to, že virus chřipky je velmi variabilní a proto každý rok musí být i jiné složení imunizačních agens.

Španělská chřipka probíhala světem ve dvou vlnách mezi roky 1918 a 1920. Je největší zdokumentovanou chřipkovou pandemií v novodobé historii, kdy jí podlehlo 50 milionů lidí, mnoho již v prvních pěti dnech od nákazy, zbytek na komplikace a následky. Velká část byli mladí zdraví dospělí. Virus byl znovu objeven v roce 1977. V letech 1957 až 1958 bylo zaznamenáno 70 tisíc úmrtí v USA na asijskou chřipku, o deset let později Hong Kong flu chřipce podlehlo v USA 34 tisíc osob. Světová zdravotnická organizace (WHO) koncem roku 2005 varovala, že v blízké budoucnosti očekává zvýšené riziko chřipkové epidemie, způsobené pravděpodobně virem typu H5N1 (ptačí chřipka).

V České republice ročně bývá hlášeno přes milión onemocnění chřipkou a vyžádá si zhruba dva tisíce lidských životů ročně následkem ne samotné infekce virem, ale v důsledku současné infekce i s jiným původcem nebo zhoršením jiné chronické nemoci např. cukrovky, astmatu, hypertenze apod.

Epidemiolog Igor Kohl poodhalil pro Zdravotnický deník a další novináře taje výroby vakcín a také zmínil, proč je důležité se nechat proti některým nemocem očkovat. Foto: Jan Branč

Je to produkt genetického inženýrství

Ve vztahu k vakcinacím ovšem společností rezonují „bezpečnost a následky po očkování“. Vláda přitom koncem března schválila návrh zákona, podle něhož by stát mohl odškodňovat ty rodiče a další blízké, kterým po povinném očkování zemře dítě či bude zvlášť závažně poškozeno. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) řekl, se jedná o jednotky případů. Celkové náklady opatření není resort zdravotnictví schopen předem odhadnout, může jít však o stovky tisíc až desítky milionů korun ročně.

„Z odborného medicínského poznání vyplývá, že určité případy újmy na zdraví, například anafylaxe nebo anafylaktický šok, branchiální neuritis, encefalopatie, chronická artritida, vyskytnou-li se v určitém čase po očkování, jsou velmi pravděpodobně důsledkem reakce organismu na podání konkrétní očkovací látky,“ píše se v dokumentu vlády.

Docent Kohl přitom zdůrazňuje, že vakcíny ve velké většině vznikají jako produkt genetického inženýrství a místo oslabených virů obsahují jen antigeny. „A i těch je v současných vakcínách naprosté minimum. S živými mikroorganismy už se v rámci nejrozšířenějších vakcín setkáme jen v té proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a též ve vakcíně proti tuberkulóze,“ potvrdil k tomu Kohl a zdůraznil, že přestože jsou vakcíny bezpečné, přesto se do příbalových letáků dostávají informace o množství uváděných možných nežádoucích účinků.

„Jedná se o jeden z důkazů, že zájmem farmaceutických firem je vyrábět bezpečné vakcíny a snažit se při klinickém vývoji odhalit i ta sebemenší rizika. Dříve se do letáku dostávaly jen hlavní nežádoucí účinky, dnes se uvádí i takové, které se projeví u několika jedinců. Když jsme například chystali vakcínu proti meningitidě B, zaznamenali jsme pět případů Kawasakiho syndromu. Přestože následné testování naznačilo možnou souvislost pouze v jednom případě, je to uvedeno i v příbalové informaci. Farmaceutické firmy skutečně dbají na to, aby nedošlo k poškození žádného očkovance. A i kdyby tomu tak nebylo, vakcíny se nedostanou na trh přes autority, které je musí schválit,“ pronesl s tím, že u vakcín je v porovnání s léčivy nižší akceptace nežádoucích vedlejších účinků. Rozdíl mezi léčivy a vakcínami je také v tom, že léčiva cílí na nemocné lidi, kdežto vakcína na zdraví jedince.

Klinický vývoj běžně trvá osm až šestnáct let

Epidemiolog a vakcinolog Igor Kohl, který stál u vývoje řady vakcín, například známé hexavakcíny, vakcíny proti meningokoku B, pneumokoku, lidskému papilomaviru, hemofilové infekci, či chřipce a prošel několika celosvětově působícími farmaceutickými společnostmi, také tvrdí, že než se vakcíny mohou dostat na trh, uběhne dlouhá doba. Na začátku je ale vždy velmi náročný proces vývoje očkovacích látek.

„Tento dlouhý a náročný proces začíná výzkumem a preklinickým výzkumem, v jehož raných stádiích se provádějí experimenty na zvířatech. Kromě jiného je velká pozornost věnována toxikologii, genotoxicitě, karcinogenitě a dalším oblastem, protože vakcíny podané lidem nesmí mít negativní dopad na jejich zdraví. Až po úspěšném dokončení výzkumné fáze je možné přejít k vlastnímu klinickému vývoji vakcíny. Následuje licencování a teprve po mnoha letech práce uvedení na trh,“ vysvětlil.

Klinický vývoj se rozvrhuje do čtyř fází. V první fázi se sledují zejména dopady vakcíny na organismus a testuje se na vzorku dvaceti až dvou stovek zdravých jedinců. V druhé fázi, která má potvrdit záměry celého vývoje, se provádějí testy srovnávací bezpečnosti a snášenlivosti. Zjišťuje se, jaké je ideální množství použitých antigenů a vyhodnocují se nejvhodnější očkovací schémata. Až teprve třetí fáze je zaměřena na zjišťování účinnosti vakcíny a vybraného vakcinačního schématu. Během poslední fáze se podrobně vyhodnocuje bezpečnost podání a místní i celková snášenlivost očkovací látky a hlavně její účinnost. Do tohoto procesu je zapojeno obvykle několik stovek až tisícovek lidských dobrovolníků.

Klinické studie pak právně podléhají mnoha institucím. V USA hlavně FDA, v Evropě evropským směrnicím a jejich dodatkům, v jednotlivých státech národním zákonům a pro všechny státy pak platí ujednání Mezinárodní Konference o harmonizaci (ICH), směrnice Správná klinická praxe (GCP) a Helsinská deklarace. Poslední ze jmenovaných kupříkladu obsahuje široké pojednání o „etických principech pro medicínský výzkum zahrnující lidské subjekty“.

Jako byznys vakcíny propadají

Dost často mezi lidmi podle Kohla koluje „mylná informace“, že je výroba vakcín „dobrým byznysem“. Prý tomu tak zdaleka není. Vývoj léčiv je totiž obecně nejen velmi dlouhý, ale i finančně náročný proces:

„Statistiky ukazují, že z padesáti druhů léčiv, které vstoupí do první fáze vývoje, se na trh dostane pouze jeden. A jen čtyřicet procent nových léků dosáhne na takzvaný bod zlomu, kdy si při prodeji pokryje náklady související s výzkumem a vývojem.“

Názory na prospěšnost očkování se liší. Roste počet rodičů, kteří děti očkovat nenechávají nebo ho odkládají do vyššího věku, protože je považují za nebezpečné. Závažné nežádoucí účinky ale podle odborníků nejsou prokázány. „Odpůrci očkování“ například poukazují i na nebezpečnost formaldehydu v očkovacích látkách, přitom jej ve skutečnosti obsahují jen ve stopovém množství, či na hliníkové soli a na přítomnost rtuti.

„Hliníkové soli se na organismu nijak negativně nepodepisují, navíc jsou prakticky neoddělitelnou složkou vakcín. Slouží totiž jako aktivní nosiče a zásobníky antigenů, které postupně uvolňují. Právě díky hydroxidu hlinitému nebo fosforečnanu hlinitému nedochází po očkování k prudkým reakcím,“ pronesl k tomu Kohl. Hliníkové soli se dokonce ani nehromadí v těle při opakovaném očkování, jak se často traduje.

„Nejbouřlivější reakce se projevují při prvním podání očkovací látky. Pokud k nim dojde, musí lékař vyhodnotit, zda a jak je vhodné v očkování pokračovat. Pokud je potřeba, neočkují se další dávky ambulantně, ale při hospitalizaci ve specializovaných centrech. Když však po prvním podání vakcíny nedošlo k žádným problémům, je velmi pravděpodobné, že už se neprojeví ani při následujících,“ dodal k tomu Igor Kohl.

Podvodná Wakefieldova studie stále straší

Za velký problém stále považuje podvodnou Wakefieldovu studii. Mezi lidmi totiž přetrvávají obavy z autismu po naočkování MMR, tedy vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a přitom bylo mnohokrát prokázáno, že mezi touto vakcínou a autismem neexistuje příčinný vztah.

„Holt někteří protivakcinářsky zaměření lidé si na tom vybudovali celkem dobrou živnost a tak rodičům prodávají například homeopatický detox po očkování, nebo advokátka Candigliota dokonce nabízí těm rodičům, kterým údajně očkování ublížilo, právní zastupování. To ale nedělají zadarmo, je to pro ně výnosný byznys,“ doplnil na závěr Igor Kohl.

V ČR jsou děti povinně očkovány proti devíti nemocem, včetně nepovinných vakcín je to ročně milión dávek. Povinnost vysvětluje ministerstvo zdravotnictví ochranou zdraví celé společnosti. Proti infekci jsou totiž v případě vysoké proočkovanosti chráněni i ti, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Tato hranice je u každého onemocnění jiná.

Olga Böhmová