Pondělí, 29. listopadu, 2021

Zdravotní péče o lidi bez domova by se měla vyučovat na fakultách, tvrdí studenti z projektu Medici na ulici

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Ordinace lékařů, které provozují organizace Naděje a Armáda spásy pomáhající lidem v nouzi, ošetří ročně až 1500 osob žijících na ulici, z toho se na zhruba čtvrtině péče podílejí medici. Ti v rámci projektu Medici na ulici již po tři roky pomáhají lidem bez domova nejen v ambulancích a noclehárnách, ale vyhledávají také lidi na ulici a nabízejí jim zdravotní pomoc. Své služby poskytují bezplatně. Při této pomoci získávají praxi a učí se dovednosti komunikovat s pacienty v obtížné situaci, na druhé straně jsou spojujícím článkem mezi lékaři a lidmi bez přístřeší, kteří velmi často nemají k autoritám důvěru. Za svou snahu nyní medici získali od rektora Karlovy univerzity Cenu Miloslava Petruska.

 

Špinaví, zarostlí, opilí, leckdy prosící o pár drobných, nebo o stravenku. Takto zažil bezdomovce zřejmě každý, málokomu ale dochází, že to jsou leckdy lidé psychicky i fyzicky nemocní. Trápí je různé kožní potíže, dost často svrab, mívají bércové vředy, žaludeční bolesti, spatně se jim dýchá a také trpí infarkty.

„Infarkt daleko častěji postihuje sociálně slabší nežli manažery,“ připomněl v této souvislosti děkan 3. lékařské fakulty Petr Widímský. Jemu osobně se prý před lety líbilo, když profesor Pavel Pafko k operaci prezidenta Václava Havla řekl, že by úplně stejně operoval i bezdomovce.

Zdravotní problémy lidí bez domova nejsou podle Davida Varyše z pětičlenného jádra projektu Medici na ulici – v něm se angažují zhruba čtyři desítky studentů pražských lékařských fakult – nijak malé. „Když jim lékař předepíše medikaci, tak si pro lék kvůli doplatku velmi často ani nedojdou. Dají radši přednost tomu, že si koupí nějaké občerstvení, než aby si koupili antibiotika, která jim mohou zahojit bolest v těle,“ řekl Vartyš s tím, že pokud si už pro medikamenty do lékárny přijdou, pak zase často nejsou schopni dodržovat termíny braní léků. „Proto léčebné výsledky u těchto osob nejsou zdaleka nejlepší,“ poznamenal.

Nemají k autoritám důvěru, chybí jim doklady

Ani s komunikačními a sociálními dovednostmi to prý není u lidí bez domova nijak slavné. „Je to dáno tím, v jakém prostředí žijí. Nemají k autoritám důvěru, nemusí lékaře, nemusí zdravotníky, nemusí policisty a z toho vyplývají problémy. Dost často umírají na infarkty, mívají i různé chronické infekce, které jejich stav ještě ztěžují, jsou mnohdy závislí na návykových látkách, ať už jde o alkohol nebo drogy. Vše ještě komplikuje jejich nedostatečná hygiena a psychické nemoci,“ zdůraznil. Proto lékaři s těmito osobami mívají problémy a z dřívějších špatných zkušeností s nimi již dopředu trpí předsudky. Stav komplikuje ještě to, že bezdomovcům chybí doklady a nemají ani zdravotní pojištění.

„My ale vzbuzujeme naději a dáváme najevo, že nám není jedno, jak žijí, nejsme k nim lhostejní. Usilujeme o to, aby se lidé vraceli zpět do společnosti,“ řekla další členka jádra projektu Rut Habartová. „Věříme, že našim klientům přinášíme naději, důstojnost a pocit rovnosti a mnohdy teprve ve druhé řadě ošetření,“ přidala se medička Anna Ouřadová, která uvedla, že studenti spolupracují i se sestrami, sociálními pracovníky či odborníky na závislosti.

„Naše pomoc je sice primárně zaměřená na osoby na okraji společnosti se sníženým přístupem ke zdravotní péči, z nichž mnoho z nich žije skutečně bez domova, ale věnujeme se každému, kdo se k nám dostaví,“ upřesnil David Varyš a zdůraznil, že mnoho zdravotnických zařízení má málo vypracované vnitřní postupy pro případ, když se člověk bez domova k nim dostaví a vše ještě komplikuje nedostatečná spolupráce se sociálními pracovníky.

V této souvislosti přednosta Dermatovenerologické kliniky FNKV a 3. LF UK v Praze Petr Arenberger prezentoval příběh paní, která žila na ulici, v ambulanci se přišlo na to, že má velké omrzliny nohou, ale v nemocnici ji neposkytli adekvátní ošetření. Kvůli tomu, že nemohla doložit, do jakého zařízení v rámci bydliště patří. Když přišla k odborníků podruhé, už ji museli amputovat nohy, neboť její stav již byl život ohrožující.

„Pro jejich zanedbaný vzhled a nedostatečnou hygienu je problémem jejich ošetření v běžných zdravotnických zařízeních,“ uvedl Arenberger na konto lidí bez domova. „Proto někteří z nás začali spolupracovat s pražskými charitativními organizacemi, jako je Naděje, Armáda spásy nebo ekumenické hnutí Sant’Egidio, a do této činnosti se zapojují i Medicinaulici,“ doplnil.

Projekt navazuje na celosvětové hnutí Street Medicine

Projekt navazuje na iniciativu bývalé studentky 3. lékařské fakulty UK Andrey Pekárkové, která je nyní praktickou lékařkou v ordinaci pro chudé a současně se jako jediná v ČR „oboru“ věnuje. Stejně jako ona i studentský projekt Medicinaulici navazuje na celosvětové hnutí Street Medicine, které se vzniklo v průběhu devadesátých let dvacátého století v USA kolem internisty Jima Witherse.

Pekárková podle mediků ctí zásadu, že záleží na každém člověku a péči je nutné přizpůsobit jeho situaci – zdravotníci tak musí zvolit vůči bezdomovcům jiný styl komunikace a také jiný léčebný plán než u pacientů, kteří mají zázemí a mohou dodržovat pravidelný režim.

Možná není od věci připomenout, že Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze pro roky 2013 až 2020 publikovaná pražským magistrátem před sedmi lety, tvrdí, že řešení problému bezdomovectví a především otázka poskytování zdravotní péče bezdomovcům jsou v rámci ČR velmi podceňovány. „To zvyšuje rizika spojená nejen se zhoršováním a ohrožováním života bezdomovců, ale i širší populace. Terénní práce, ošetřovny a nízkoprahové ordinace hrají při poskytování zdravotní péče osobám bez přístřeší klíčovou a nezastupitelnou úlohu,“ píše se v tomto dokumentu.

Péči by mohla poskytovat Nemocnice Na Františku

Pražská radní pro zdravotnictví Milena Johnová (Praha sobě) ale zdůraznila, že pražský magistrát na problematiku nezapomíná a že by v budoucnu zdravotní péči lidem v tísni mohla poskytovat především Nemocnice Na Františku, kterou hlavní město do konce června převezme od Prahy 1. „Tato nemocnice se již nyní věnuje péči o lidi bez domova a má na to i zvláštní dotaci,“ řekla. Podobné dotace by podle ní mohly pomoci také jiným zdravotnickým zařízením.

„Velmi si vážím toho, co studenti dělají. Až z nich budou lékaři, tak bude jejich příklad významný pro ty, kteří mohou pozměnit svůj postoj k těm, co domov nemají. Důležité také je, aby lidé uvěřili, že má smysl bezdomovcům poskytovat pomoc a že za tím, proč na ulici skončili, jsou vážné důvody a že většina z nich rozhodně takto nechce žít,“ poznamenala.

Armáda spásy i Naděje ošetří srovnatelně ročně asi 1500 osob žijících na ulici. „Na naší ošetřovně se podílejí studenti z projektu Medici na ulici na 320 ošetřeních z celkového počtu 1500,“ pronesla zdravotní sestra Armády spásy Kristýna Kubíková.

Chtějí inspirovat studenty v dalších městech

Studenti se střídají třikrát týdně ve vybraných terénních programech nebo ošetřovnách, v zimních měsících působí při nouzových ubytovacích zařízeních provozovaných jak Armádou spásy, tak i Nadějí. „Vše dělají dobrovolně a bezplatně. S financováním této péče je ale problém, neboť není součástí žádných sociálních služeb,“ dodala Kubíková.

Podle odhadů žije v Praze až několik tisíc lidí bez domova. „Přežívající přímo na ulici oslovujeme již dvaadvacet let. Vedle jídla, teplého ošacení a rozhovoru jim nabízíme i zprostředkování lékařské pomoci a pomáháme při zajištění základního ošetření. To se ukázalo jako jeden z nejdůležitějších pilířů pomoci,“ zdůraznil v této souvislosti vedoucí terénního programu Naděje v Praze Aleš Strnad.

Medici na ulici by rádi svou prací inspirovali i studenty v dalších městech, kde jsou lékařské fakulty, tedy v Brně, Ostravě, Plzni či Olomouci. Doufají, že se do pomoci zapojí také víc lékařů a pouliční medicína se začne vyučovat jako povinně volitelný předmět.

„Snažíme se o podporu na poli vzdělávání, aby se tématika zdravotní péče o lidi bez domova dostala do oficiálního kurikula lékařských fakult na pozici spíše povinně volitelného předmětu. Druhým rokem se nám ale daří organizovat alespoň volitelný kurz s tímto názvem,“ vysvětlila k tomu medička Anna Ouřadová.

Olga Böhmová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY