Regulace hazardu by podle expertů měla více zohlednit skutečnou rizikovost her

Foto: vineszoocontact, Pixabay.com.

Podle letos schválené Národní strategie prevence a snižování škod spojené se závislostním chováním pro období 2019 – 2027 roste v ČR v posledních letech výskyt hazardního hraní – gamblingu. Od roku 2017 sice platí zákon o hazardních hrách, díky němuž klesá dostupnost technických her (automatů), postupně však narůstá hraní online, především kurzových a živých sázek. To klade stále vyšší nároky na účinnou prevenci a regulaci. Podle expertů je nyní zapotřebí, aby regulační opatření ze strany státu, včetně daní, zohledňovala i skutečnou míru rizikovosti různých typů her – to v našich zákonech doposud chybí.

Problematika hazardu je v naší společnosti přítomná již nějakou dobu, ve smyslu profesionální práce se souvisejícími riziky se mu však Česká republika věnuje teprve několik posledních let. Přitom rozvinuté problémové hráčství má zásadní dopady nejen na samotného jedince, ale i na jeho okolí.

Zákon o hazardní hrách z roku 2017 sice zavádí různá regulační opatření v závislosti na typu her, nicméně součástí jejich povolování není posuzování jejich rizikového potenciálu. Podle názoru expertů, který byl vtělen i do letos schválené Národní strategie prevence a snižování škod spojené se závislostním chováním pro období 2019 – 2027 (čtěte více také zde), však různé riziko různých typů her z hlediska rozvoje problémového hráčství a jeho negativních dopadů na individuální i společenské úrovni nelze opomíjet. Zdravotnickému deníku to potvrdili odborníci z organizací, které samotná Národní strategie jmenuje jako partnery vlády při tvorbě politiky v oblasti závislostí.

Sportka nebo stírací losy z trafiky tolik nevadí…

Srovnání podílu jednotlivých her v ČR. Zdroj: European Lotteries Annual Report 2017

Například u stíracích losů a číselných loterií typu Sportka je míra rizika, ve srovnání s ostatními typy her, nejnižší. „Osobně tyto formy sázení ani nepovažuji za hry,“ řekl Zdravotnickému deníku Vladislava Csémy z Národního ústavu pro duševní zdraví. „Pokud se mluví o patologických hráčích, téměř výhradně se to týká automatů a online her.“ Jeho slova potvrzuje i praxe: „Sami naši klienti často loterie jako problém nevnímají, mají dokonce tendence je navrhovat jako jistou formu substituce. Zdaleka největší podíl jich přichází s problémem týkajícím se automatů a online her,“ řekl Zdravotnickému deníku Jiří Koreš z Poradny pro nelátkové závislosti PREVENT, člena Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

…riziko ale dramaticky roste s hraním online

Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti při Úřadu vlády (NMS), které oblast hazardního hraní a jeho dopadů sleduje pravidelně od roku 2012, patří k nejrizikovějším hrám podle podílu problémových hráčů (28,5%) technické hry – automaty. Jejich fyzická dostupnost se však díky regulaci ze strany státu i obcí postupně snižuje (což se mj. v roce 2018 projevilo i na nižších daňových příjmech z hazardních her), i když ze zemí EU patří ČR hned po Itálii stále mezi země s nejvyšším počtem automatů na obyvatele. Pozornost hráčů a tedy i adiktologů se postupně přesouvá jinam – k sázení a především hraní online.

Srovnání podílu jednotlivých her v zemích EU. Zdroj:European Lotteries Annual Report 2017

Větší pohodlí, nepřetržitá dostupnost, atraktivní zpracování webových portálů, bezhotovostní transakce, neregulované finanční bonusy či možnost hrát více her současně – to vše jsou faktory, které zvyšují riziko ztráty kontroly nad hraním, a to prakticky bez ohledu na druh hry. Ze studií NMS provedených v letech 2012-2018 vyplývá, že míra hazardního hraní v dospělé populaci aktuálně roste (v současné době se pohybuje mezi 30-40%), k čemuž přispělo i otevření online prostředí v roce 2017. Mnohé licencované společnosti mohly najednou zavést i online verzi svých hazardních her.

„Charakteristiky jednotlivých her se s rozvojem internetu mění,“ upozorňuje František Trantina z České asociace adiktologů. Jako příklad uvádí právě loterie, které jsou, jak již bylo řečeno, obecně považovány za nejméně rizikovou hru.

Z pohledů expertů pracujících přímo s problémovými hráči v poradnách jsou online hry z hlediska rozvoje rizikového hraní prakticky již na úrovni her hraných v kamenných provozovnách. Lukáš Hrubý se Společnosti podané ruce, člena Asociace nestátních organizací A.N.O., uvádí jako příklad situaci, kdy řada provozovatelů malých heren přešla na sport bary, kde jsou vysílány série zápasů a návštěvníci v nich online sází na výsledek. „Tito sázkaři nyní tvoří celou polovinu klientů ambulancí,“ řekl Hrubý.

Míru rizika nelze přehlížet

Klíčem k boji proti závislostem (nejen) na hazardním hraní je prevence, informovanost, dostupná síť kvalitních adiktologických služeb a také efektivní regulace. A to vše podle míry rizikovosti hry z hlediska rozvoje problémového hráčství tak, aby došlo ke snížení nabídky, dostupnosti a poptávky, ale zároveň se nerozvíjel černý trh. Na tom se tvůrci Národní strategie s adiktology i výše zmíněnými asociacemi sdružujícími specializované poradny pro nelátkové závislosti jednoznačně shodují.

Určit míru rizikovosti různých typů her je klíčové i z hlediska regulace formou daňových opatření. Podle vedoucího NMS Viktora Mravčíka se celospolečenské náklady hazardního hraní v ČR pohybují kolem 15 miliard Kč a daně by měly být také zdrojem prostředků na prevenci rozvoje problémového hráčství a především na jeho sanaci – léčbu a pomoc hráčům a jejich rodinám. Vybrané peníze však v současnosti společenskou nebezpečnost jednotlivých her nezohledňují.

Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jednoznačně souhlasí s tím, že více by měly být zdaněny hry s vyšším rizikem vzniku problémového hráčství a méně zdaněny ty s nižším rizikem. „Důležité je, aby daňová politika vycházela z kvalitních dat a průběžně se investovalo do vědy a výzkumu, které se tím zabývají. Dělejme tato rozhodnutí odpovědně a nikoli na základě partikulárních zájmů,“ dodal Miovský.

Zkrotit nezkrotitelné

Je zřejmé, že ve srovnání s bojem proti závislosti na kouření či alkoholu nabral rozvoj účinných preventivních i regulačních opatření v oblasti hazardních her značné zpoždění. Dlouhodobým českým specifikem je dle Miovského i obecně laxní přístup k regulaci a její zpochybňování a v minulosti „zhoubné diskutování o jasných věcech“.

Jak ale regulovat prostředí bez hranic, jaké nabízí internet, v době, kdy má prakticky každý mobilní telefon? A kdy se rizikovost hry stává jakýmsi „tekutým“ pojmem, kdy v jedné kategorii hry (loterie, kurzové sázky, živé hry…) stojí vedle sebe hry málo i velmi rizikové? Konkrétní návrhy opatření zatím v Národní strategii nenajdeme, podrobněji by je měl teprve vymezit navazující akční plán.

Možnou cestu nabízí podle expertů například efektivní nastavení omezujících opatření (omezení výše sázek, proher, doby strávené hraním apod.) a přenesení větší odpovědnosti na samotné provozovatele hazardních her: „Ti mají v dnešním elektronickém prostředí o svých klientech obrovské množství informací,“ popisuje František Trantina. „Stát by jim měl nařídit povinnost vyhodnocovat rizikovost hraní svých zákazníků a provádět intervence u těch, u nichž získají podezření, že hrají rizikovým způsobem.“

Tématu hazardních her, jejich prevenci a regulaci se budeme ve Zdravotnickém deníku věnovat ještě v dalších článcích.

Helena Sedláčková