Němečtí lékaři vyzývají ministra Spahna k dialogu o řešení profesní demografické krize

Jedna třetina zdravotnického personálu v Německu odejde mezi lety 2027 a 2031 do důchodu. Foto: Pixabay

Podle předsedy profesního sdružení německých lékařů Klause Reinhardta je nutné, aby spolkové ministerstvo zdravotnictví přestalo zavírat oči před neúprosnými demografickými změnami v lékařském oboru.

 

Jedna třetina zdravotnického personálu odejde mezi lety 2027 a 2031 do důchodu. To je hlavní poselství valné hromady profesního sdružení německých lékařů Hartmannbund – Verband der Ärzte Deutschlands, které adresovala spolkovému ministru zdravotnictví Jensi Spahnovi. Současně se v penzi ocitnou další silné populační ročníky, které ale budou vyžadovat v celkovém objemu rozsáhlejší zdravotní péči.

Podle předsedy Hartmannbundu Klause Reinhardta je proto nutné se vážně zamyslet nad tím, co vlastně lékaři budou nutně muset zvládnout. To nepůjde bez zahájení vážné debaty o demografických změnách, které lékařskou profesi čekají, a které se projeví do celé řady činností ve zdravotnictví. Na každý pád však bude muset dojít k zefektivnění lékařské péče tak, aby nebyla ohrožena její dostupnost.

Reinhardt tlačí na Spahna

A Reinhardt cítí, že je ten správný čas k zahájení dialogu s Jensem Spahnem, který je podle něho velmi aktivní a pracovitý. „Neuplyne snad jediný týden, kdy by se v titulcích novin neobjevilo nějaké téma ze zdravotnické politiky. V takové intenzitě jsem něco podobného dosud nezažil,“ řekl podle listu Ärzteblatt.de předseda Hartmannbundu.

Ten zároveň Spahna za některé legislativní návrhy pochválil. Například za zákon prosazující digitalizaci ve zdravotnictví, zavádění elektronického receptu nebo reformu zdravotnických služeb. Současně ale Reinhardt zdvihl varovný prst, protože v německém zdravotnictví netiká pouze demografická časovaná bomba. Stále větším problémem je neefektivní nakládání se zdroji především v ambulantní péči. A to jak personálními, tak materiálními.

Lékaři se prý nemohou starat dostatečně o vážně nemocné pacienty, protože se musí věnovat těm, kteří by v čekárnách nemuseli sedět tak často. Klaus Reinhardt uvedl příklad člověka s vysokým tlakem, kterému by lékař mohl dát předpis na léky na celý rok a nikoli každý měsíc či čtvrtletí.

Pouhé zlepšení alokace zdrojů by podle Reinhardta vedlo k tomu, že by se například výrazně zkrátily čekací lhůty na chirurgické zákroky. „Ty máme bohužel často delší než v některých jiných zemích,“ uvedl mimo jiné Reinhardt.

Příliš mnoho nemocnic? Není to jenom český problém

Tím ale výčet neduhů, kterými německé zdravotnictví připomíná to české, nekončí. Předseda Hartmannbundu rovněž kritizoval neefektivní alokaci zdrojů v oblasti lůžkové péče. Počet nemocnic je totiž podle něho příliš vysoký. Přitom počet nemocnic v Německu přinejmenším od roku 2007 neustále klesá. Zatímco tehdy na jeho území fungovalo přes 2200 nemocnic, o deset let později to bylo asi o tři stovky méně.

Klaus Reinhardt proto vyzval jednotlivé spolkové země, aby začaly nemocniční péči plánovat lépe a v užší vzájemné koordinaci. Bylo by podle něho rozumné, aby místní politici zvažovali, které nemocnice a kam seskupit. To však podle Reinhardta vyžaduje intenzivnější spolupráci mezi okresními radami.

V důsledku rozbujelých nemocničních kapacit je pak zvýšená pracovní zátěž přenášena na lékaře a sestry. To je podle předsedy Hartmannbundu dlouhodobě neudržitelný stav. A to nejen s ohledem na stárnoucí lékařskou generaci, ale i z hlediska financí. Má-li zdravotnický systém „uživit“ nadměrný počet nemocnic, buď musí jít do něho více peněz, nebo se počet zdravotnických zařízení musí zkrátka zredukovat. „V minulosti byl vliv ekonomů na řízení nemocnic možná až příliš velký,“ uzavřel Klaus Reinhardt s tím, že stále ještě není pozdě celou situaci začít efektivně řešit.

Petr Musil