Je to trochu science-fiction, říká ředitelka domova pro seniory o opatřeních ministra zdravotnictví

Jestli se na někoho v této chvíli mohu spolehnout, tak to jsou moji lidé, říká ředitelka Domova pro seniory Máj České Budějovice Petra Zimmelová. Foto: koláž ZD

Když ministr zdravotnictví ohlásil na konci minulého týdne mimořádné opatření na ochranu seniorů v sociálních zařízeních, naštvala se. Jsme kompetentní osoby, tohle všechno už samozřejmě děláme, říká v našem rozhovoru Petra Zimmelová, ředitelka Domova pro seniory Máj České Budějovice, který se stará o téměř dvě stě klientů včetně těch se zvláštním režimem. Na druhou stranu o klienta pozitivního na COVID-19 se domov pro seniory dokáže řádně postarat po dobu maximálně několik hodin, než si pro něj přijede sanitka. Podle Zimmelové je v současné situaci klíčový přístup ošetřujícího a pečovatelského personálu, bez něhož se to nedá zvládnout.

Na Facebooku jste v reakci na mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví na ochranu seniorů v sociálních zařízeních napsala, že zuříte. Proč?

Ano, zuřím. Z vyjádření pana ministra Vojtěcha se na první pohled zdálo, že domovy pro seniory do této chvíle nic neudělaly. Nařídil nám měřit teplotu dvakrát denně, hlídat zdravotní stav našich zaměstnanců a klientů, mýt si ruce… My ale tohle všechno už samozřejmě děláme. Pak mě rozčílila dikce jeho vyjádření, podle níž nákazu do zasažených domovů pro seniory zavlekl personál. Ten se ale samozřejmě může nakazit úplně stejně jako lékaři a sestry v nemocnicích. V naprosté většině případů jde o těžko trasovatelný komunitní přenos a nelze je z ničeho vinit. Už tak máme personálu málo, a pokud na ně budeme ještě ukazovat prstem a vinit je z nakažení těch nejkřehčích, tak je to velmi smutný obrázek. Dělají velmi náročnou práci, nyní na úkor svých osobních zájmů. I v těchto slunečných dnech zůstávají na rozdíl od jiných hermeticky uzavření doma a chovají se velmi odpovědně, aby se nenakazili. Pan ministr to zřejmě nemyslel zle, ale měl by příště více přemýšlet nad dopadem svých slov. A nejde jen o zaměstnance. Začali nám volat i vyplašení rodinní příslušníci klientů a začali se ptát, jak jsme na tom, zda něco máme či něco děláme. Stálo mě spoustu času a energie jim vysvětlit, že to všechno zvládáme a že pan ministr nehovořil o nás.

Jak to vnímají vaši zaměstnanci?

Ty stesky a obavy sdílíme. Pořád si říkáme, že musíme držet spolu jako jeden tým, podporujeme se. Společně hledáme způsob, jak v této pro všechny nové situaci udržet naše zařízení bez nákazy. Teď vše záleží na jejich osobní odpovědnosti a přístupu k práci. Sami přichází s nápady, co ještě udělat a zlepšit. Jestli se na někoho v této chvíli mohu spolehnout, tak to jsou moji lidé.

Váš Domov pro seniory Máj má vlastní krizový plán. Obsahuje vše, co je uvedeno ve zmíněném opatření a doporučeních ministra?

Ano. Teď mluvím sice za náš domov, ale domnívám se, že podobně je na tom většina podobných zařízení. Velmi nám pomohla Asociace poskytovatelů sociální péče, která již s prvním případem nákazy v ČR vydala na začátku března takový malý návod k tomu, jak si krizový plán připravit. A všichni ředitelé, co znám, se začali podle toho připravovat. Včetně například toho, že již více jak čtrnáct dní nejezdí naši zaměstnanci do práce MHD, vozí se navzájem nebo je vozíme my našimi automobily, které pravidelně dezinfikujeme. Náš zřizovatel město České Budějovice také zaujal od začátku velmi aktivní přístup. Máme k dispozici nanoroušky, které odpovídají respirátorům FFP2. Dnešním dnem (rozhovor proběhl v pondělí 30. března – pozn.red.) jich budu mít tolik, že je již mohu rozdat všem našim klientům.

To vám asi může řada zařízení skoro závidět, jak se to podařilo?

Je to iniciativa, kterou vyvinul pan náměstek Viktor Vojtko (náměstek primátora v Českých Budějovicích pro školství, sociální věci a cestovní ruch – pozn. red.). Spojil nás poskytovatele pobytových služeb, opakovaně zjišťoval, co je třeba a jednal, jezdil, sháněl. Nejen pro nás, ale i pro jiné složky ve městě, třeba MHD a podobně. Ozval se i krizový štáb města. Komunikace byla a je velmi otevřená a rychlá. V případě těch roušek z nanovláken, které nám pan náměstek sehnal a koupil, mluvím v podstatě o posledních dvou dnech, ale i před tím jsme měli dost látkových roušek díky dobrovolníkům a vlastní iniciativě našich zaměstnankyň. Mohli jsme je začít střídat, vyvařovat a žehlit. Museli jsme si ale poradit sami, nemohli jsme čekat, až nám něco zavezou z ministerstva. Teď však již dostáváme ochranné prostředky i z kraje ze závozů ministerstva vnitra, a to v rozumných objemech. Získali jsme tak více jak 150 litrů dezinfekce, přes tisíc jednorázových ústenek, rukavice.

Jste ale vybaveni i na kontakt se skutečně nakaženým klientem? Máte ochranné oděvy, štíty a další potřebné ochranné prostředky?

Zde se ještě musíme dovybavit, ale něco jsme pořídili již v době, kdy bylo jasné, že se nákaza České republice nevyhne. Pokud by se tedy u nás objevil COVID-19 pozitivní pacient, tak na tu chvíli, než ho převezou do nemocnice, jsme připraveni. Máme ochranné brýle, čepice, jednorázové pláště.

Vyčlenili jste tedy i pokoj či pokoje, kde by nakažení klienti leželi v izolaci?

Ano. Ale je třeba si uvědomit, že mluvíme o době v řádu hodin, než dorazí infekční sanitka, která klienta převeze do nemocnice. My neposkytujeme odbornou lékařskou péči, ani k tomu nemáme oprávnění. Náš lékař ordinuje v této chvíli v podstatě na telefonu, i když v akutních případech samozřejmě dochází osobně. Ale nakažený klient bude potřebovat poměrně rychle odborný lékařský dohled. Jsou to lidé často upoutaní na lůžko s řadou přidružených diagnóz. Nejsme žádným způsobem vybaveni na to, abychom mohli rozhodovat, v jakou chvíli je třeba jaká intervence. A samozřejmě také spoléháme na spolupráci s krajskou hygienickou stanicí.

Jak se vám s hygieniky spolupracuje? Testují Vaše klienty nebo zaměstnance se symptomy nákazy COVID-19?

Naše dosavadní komunikace co se týče informovanosti či reakcí na dotazy byla a je více než skvělá. Přistupují k tomu velmi aktivně a protektivně. Je to vidět i na číslech. Jihočeský kraj má velmi vysoký počet obyvatel v karanténě a naopak počet pozitivně testovaných je jeden z nejnižších v republice. Řekla bych, že je to právě díky těmto protektivním opatřením. Za to patří krajským hygienikům velké poděkování. Co se týče testování, tak u nás v domově zatím nikoho se symptomy nákazy nemáme. Pokud ale budeme potřebovat otestovat někoho s podezřením na nákazu, obrátíme se okamžitě na hygieniky. Jsme s nimi v kontaktu každý den formou hlášení.

Chválila jste spolupráci s městem jako zřizovatelem. Co krajský úřad?

Ten na nás také pamatuje. Pokud obdrží státní dodávku určenou pro sociální služby, tak něco dostaneme, už jsem o tom mluvila. Přerozdělovací klíč je v podstatě optimální. Kraj se pravidelně informuje, kolik čeho máme a co nám chybí. Pracují ale samozřejmě s tím, co dostanou a já chápu, že je především nutné vybavit lékaře v terénu a nemocnice. Pak přichází řada na nás, i když máme ve vztahu k pandemii v podstatě ty nejkřehčí klienty.

Doposud jste vůbec nezmínila ministerstvo práce a sociálních věcí. Neměla to být především ministryně Maláčová, která by se otevřeně postavila za sociální služby a vysvětlovala, že právě vaši klienti patří do té nejohroženější skupiny, kterou je třeba chránit?

Je to tak. Na začátku našeho rozhovoru jsem se kriticky vyjádřila o ministru Vojtěchovi, ale musím na jeho obranu říci, že on je ministr zdravotnictví, nikoli ministr práce a sociálních věcí. Já bych očekávala, že to bude ministryně Maláčová, která bude všude vidět a bít se za nás. Je to v podstatě smutné. Dnes již ministerstvo vydává metodické pokyny, ale je to s několikadenním zpožděním. A je o něm slyšet daleko méně než třeba o ministerstvu průmyslu a obchodu.

Mám obrovské štěstí na lidi

Jsou opatření ministerstva zdravotnictví proveditelná? Vy říkáte, že jste připraveni, ale mezi domovy pro seniory jsou velké rozdíly.

Ano, liší se poskytovatel od poskytovatele. Například Domov pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu, kde se nakazili prakticky všichni, je velmi malé zařízení s 24 klienty, které nemá možnosti jako my. Představte si, že máte dva pozitivní klienty. K nim potřebujete personál, který se musí bezpečně oblékat a svlékat, musíte mít dekontaminační místnost, zvlášť sprchy a toalety. Vše zcela oddělené od ostatního provozu. To je trochu science-fiction. Jak už jsem říkala, dovedu si představit starat se o takové klienty hodinu dvě, ale nikoli dny a týdny. Ošetřující personál je totálně uzavřený v ochranných pomůckách, nedojdou si na toaletu, nenapijí se. Takže je potřebujete ve dvou, maximálně tříhodinových intervalech točit, přitom všichni jsou potencionálně infekční. To abychom v podstatě postavili vedle nás nový dům.

Pan ministr Vojtěch zřejmě vycházel ze zdravotnických provozů, ale ty my nemáme. Asi neměl zrovna v tu chvíli dostatek odborníků, kteří by mu to vysvětlili. Dobrým řešením je hledání provizorních prostor, ale otázkou je, zda se najde i erudovaný personál, který se umí o tyto seniory s řadou problémů, často s Alzheimerovou chorobou, postarat. Vždyť už ten samotný přesun je pro ně velmi náročný a vysilující. Máme někoho, kdo s nimi umí pracovat? Já o nich nevím.

Jak vaši klienti současná opatření snáší? Sami na svých pokojích, bez společného stravování a společenských aktivit?

Není to pro ně nic jednoduchého. Ale moje zkušenosti ukazují, že pokud s nimi mluvíte, vše jim vysvětlíte a odpovídáte na otázky, tak to pochopí. Je to generace, která zažila leccos. Říkají: paní ředitelko, my to vydržíme, vždyť se nám zas nic tak strašného neděje. Typičtí klienti domovů pro seniory jsou ve vysokém věku, nemocní, ale nejsou hloupí. Poslouchají rozhlas a televizi a dokážou to pochopit. Zařídili jsme také, aby mohli s rodinou hovořit přes Skype, hledáme různé způsoby, jak je alespoň virtuálně propojit.

Takzvaní klienti zvláštního režimu jsou ale asi trochu jiný případ.

To jsou lidé s rozvinutým syndromem demence, ti tomu opravdu příliš nerozumí. Dopady se snažíme minimalizovat tím, že je zabavíme. Děvčata pro ně vytváří individuální aktivity. Děláme, co můžeme, abychom jim den vyplnili smysluplně, protože to nejhorší, co se jim může stát, je sedět a koukat do zdi. To je samozřejmě další extrémní nárok na náš ošetřovatelský a pečovatelský personál. Vyžaduje to velkou dávku invence, hledání alternativních řešení. Mám obrovské štěstí, že pro nás pracují lidé, kteří u své práce přemýšlí. To, že něco společně zvládneme, pro ně není jen nějaké proklamativní heslo na Facebooku nebo Instagramu. Je to pocit, který sdílíme navzájem.

V rámci služeb domova pro seniory nabízíte i malý denní stacionář. Jeho provoz je ale nyní přerušen.  Posílili jste tedy personál v pobytových službách?

Ano, tito lidé nám nyní vykrývají pracovní neschopnosti a ošetřování členů rodiny. Zatím to zvládáme vlastními silami. A jinak to ani nejde, protože bychom vlastně ani neměli přijímat nikoho dalšího do práce, kdo není testován COVID-19 negativní. Pokud někdo z personálu onemocní, jsem připravená i já se zvednout od stolu a jít pečovat o naše klienty. To je náš prvořadý úkol.

Přijímáte vůbec v této době nové klienty? Ti by také měli být testováni na COVID-19 a pak jít na čtrnáct dní do izolace.

Po dohodě se zřizovatelem nové klienty nepřijímáme. Souvisí to i s těmi potřebnými prostory. Volné lůžko v domově pro seniory totiž neexistuje. Takže pokud nějaký klient odejde, tak jeho lůžko neobsadíme, a to bude připraveno pro klienta, jehož bude nutné kvůli nákaze izolovat.

Helena Sedláčková

Mgr. Petra Zimmelová, PhD., pracovala od roku 1990 jako sanitářka v domově pro seniory.  Mezi lety 2003 a 2019 působila jako odborná asistentka a následně jako ředitelka ústavu fyzioterapie a vybraných medicínských oborů na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od roku 2019 je ředitelkou Domova pro seniory Máj České Budějovice.

Domov pro seniory Máj České Budějovice je příspěvkovou organizací zřízenou statutárním městem České Budějovice. Poskytuje pobytové a ambulantní služby sociální péče podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a to na na čtyřech místech v Českých Budějovicích. Na ulici Větrná provozuje domov pro seniory pro 115 klientů a domov se zvláštním režimem pro 40 klientů, v ulici Na Zlaté stoce se stará o 20 klientů domova se zvláštním režimem a v Ulici Tylova poskytuje odlehčovací službu pro 25 klientů a denní stacionář s 10 místy (provoz je nyní přerušen).