Střelných a bodných zranění v USA během pandemie covid-19 neubylo, traumacentra se bojí nárůstu

Americká traumacentra mají sice méně pacientů s tupými traumaty způsobenými při nehodách, stejný či vyšší je ale počet bodných a střelných zranění. Foto: cannon.af.mil

Nemocnice ve Spojených státech, stejně jako ty v Česku, kvůli pandemii covid-19 omezily plánovanou péči a maximum sil vyhradily na péči o pacienty s koronavirem. Jen málokde tak poskytovali lékaři podobnou pomoc, jako před propuknutí nákazy. Jedním z těchto případů je traumatologie. I když klesl počet zranění při dopravních nehodách, protože lidé zůstávali doma, stejné, nebo dokonce o něco vyšší je množství střelných či bodných ran. Někteří lékaři se přitom obávají, že s tím, jak se bude beznaděj při koronavirové krizi u mnohých lidí prohlubovat, těchto pacientů ještě přibude.

Je březnové ráno a pohotovost ve zdravotnickém centru Chicagské univerzity je nacpaná k prasknutí. Za návalem ale z části nestojí začínající pandemie covid-19 ale střelná zranění. Tato nemocnice ročně ošetří 2600 dospělých se střelnými ranami a jejich příliv neovlivnil ani koronavirus. „Viditelný virus násilí se dál šíří beze změny,“ konstatuje podle Kaiser Health News šéf zdejší traumatologie Selwyn Rogers.

Podobná situace je i na dalších metropolitních traumatologiích napříč Spojenými státy. Celkový počet traumat v USA sice podle statistik během pandemie poklesl, což je dáno menším počtem úrazů při autonehodách, zranění způsobených střelbou či bodných ran ale neubylo. „Lidé chodí méně ven, takže předpokládáte, že oproti normálu budou dělat méně nebezpečné věci a budou méně cestovat,“ konstatuje prezidentka Asociace amerických traumacenter Jennifer Wardová.

Losangeleské traumacentrum má obvykle z počátku jara klidnější období. Obvykle se týdně postará o 60 až 70 pacientů s tupými traumaty, k nimž dochází hlavně při dopravních nehodách. Toto číslo v poslední době kleslo na 10 až 25, počet pobodaných či postřelených se ale nezměnil či dokonce lehce stoupl na 10 až 15 týdně. „Na týdny jsme pozastavili elektivní zákroky. Tohle je ale specializace, kterou nemůžete stopnout. Chirurgy musíte mít dostupné 24 hodin denně 7 dní v týdnu,“ poukazuje šéf traumatologie z losangeleského zdravotnického centra Kenji Inaba.

Případů domácího násilí zřejmě přibývá

I když tak jsou nyní zdravotníci vytíženi péči o pacienty s covid, stejně se musí postarat o pacienty s traumaty. Traumacentrum na jihu Chicaga je přitom plné od chvíle, kdy se před dvěma roky otevřelo. Příčinou je z velké části poloha, protože tudy vedou dálnice a nachází se tady velké výrobní závody, zároveň jde ale o jednu ze čtvrtí s nejvyšší zločinností ve městě. Výsledkem je, že celá třetina dospělých pacientů s traumaty jsou lidé se střelnými ranami. To se nezměnilo ani poté, co bylo 21. března kvůli koronaviru omezeno vycházení. Podle Rogerse se naopak zdá, že pokud jde o domácí násilí, objevuje se případů více.

„Že počet penetračních traumat zůstal stejný, není překvapivé. Je tu pro to potenciál: lidé jsou doma, v blízkém kontaktu jeden s druhým. Takže je tu riziko, že se tyto střety objeví,“ míní Kenji Inaba. „Pokud jde o domácí násilí, jsou lidé v bdělém stavu. Prodeje zbraní šly nahoru. Lidé se chtějí bránit,“ říká členka představenstva Americké traumatologické společnosti Kathleen Martinová.

Tento trend se objevuje napříč Státy. Na největší traumatologii v Texasu poklesl počet tupých traumat o pět procent, zatímco penetračních traumat během tří týdnů po omezení vycházení o tři procenta přibylo. Podle šéfky houstonské traumatologie Michelle McNuttové je ale zatím brzo na to, abychom měli v ruce data poukazující na růst domácího násilí.

Chicagská nezisková organizace Metropolitní rodinná služba má zatím stabilní počty obětí domácího násilí, které vyhledaly její pomoc. „Oběti ale mají menší mobilitu. Lidem se rozpočet scvrkl na jeden nebo žádný příjem. To vás může vést k tomu, že když se stanete obětí domácího násilí, máte větší sklon to přejít,“ popisuje Melanie MacBrideová, která v organizaci zajišťuje právní pomoc.

Nutnost zůstat doma a ekonomická tíseň ovšem mohou rozdmýchat tenze k násilí a ztížit nahlášení dříve, než problém eskaluje. „Podobá se to situaci rukojmí. Pokud máte takovéto okolnosti a někoho, kdo má sklony páchat tento typ násilí, vytváříte ideální prostředí, aby se něco stalo,“ uvádí Renata Stiehlová, která za neziskovou organizaci dohlíží na soudní spory. V okrese Cook však podle ní mají žalující stále možnost slyšení ohledně získání soudní ochrany. Výhodou pak také v této složité situaci je, že sousedi jsou obvykle doma, takže mohou zavolat policii a domácí násilí nahlásit.

Zdravotníci traumacenter pomáhají na JIP kvůli covid

I když musí personál traumacenter pečovat o oběti násilí, kvůli pandemii dostává i další úkoly. Traumatologové bývají atestováni z intenzivní péče, takže mohou pomáhat pneumologům s covid pacienty, traumatologické sestry vypomáhají na přetížených jednotkách intenzivní péče a ti, kdo se v traumatologii zabývají sběrem dat, mnohdy místo toho pracují na koronavirových statistikách.

Aby se zátěž zvládla, zvedly dětské traumatologie věkový limit na příjem pacientů z 18 na 21 let. Vedle toho byly na traumatologiích zakázány návštěvy. I když je přitom těžké sehnat ochranné pomůcky, lékaři a sestry v traumacentrech mají náležité vybavení a pomůcky poskytují i každému pacientovi. Zdravotníci zde totiž bývají natolik specializovaní, že výpadek jednoho může poznamenat fungování celého týmu.

„Co se týče množství a akutnosti traumatických zranění, s nimiž se setkáváme, nic se nezměnilo. Co se ale změnilo, je náš přístup k tomu, jak o pacienty pečujeme. Musíme se ujistit, že pacienti i zdravotníci jsou chráněni, a to aniž bychom snižovali úroveň poskytované péče,“ říká traumatolog z Chicagské univerzity Brian Williams.

Bohužel se ovšem někteří lékaři obávají, že by se situace mohla zhoršit. Na traumatologii v Clevelandu sice v poslední době ubylo případů o deset procent, podle jejího šéfa Glena Tinkoffa však číslo poroste, jakmile se začnou uvolňovat restriktivní opatření. „Uvidíme, jak u lidí narůstá zoufalství a beznaděj. Je tu hodně lidí bez práce. Toho se bojím. Ve městě teď úplně cítíte zoufalství. Vidíte lidi, jak se potulují, a někteří vyhledávají problémy. Uvidíte, že později na jaře a v létě bude řada z nás velmi zaměstnána. Následky budou vážné. Doufám, že se mýlím,“ uzavírá Tinkoff.

-mk-