Pandemie onemocnění covid-19 ovlivní porodnost, ale ne právě pozitivním způsobem. Analýza London School of Economics and Political Science ukazuje, že infekce samotná a následná přijatá opatření proti jejímu šíření zasáhla reprodukční plány mladých Evropanů v pěti zkoumaných zemích. I když se jednotlivé státy mezi sebou liší a pandemie v nich měla různý průběh, mladé lidi v nich spojují obavy z ekonomické nejistoty, které se negativně promítají v jejich plánech ohledně rodičovství. Obdobný vývoj lze očekávat také v USA.
Úvahy o tom, že plošná karanténa, tedy omezení pracovního i společenského života a nutnost trávit většinu svého času v domácnosti, povede k nárůstu porodnosti či snad dokonce babyboomu se zdály být logické. Už jen proto, že lidé trávili se svými nejbližšími více času a právě sex se zdál jako přirozená činnost. Britská ministryně Nadine Dorrisová, která má ve své gesci duševní zdraví, prevenci sebevražd, pacientskou bezpečnost a také zdravotní péči o matky, dokonce na konci března tweetovala, že se „nestačí divit tomu, jak zaneprázdněni budeme od teď za devět měsíců“. Její představa o výrazném nárůstu porodnosti však nejspíš nedojde naplnění. Důvodů je hned několik.
„Vždy jsem byl skeptický vůči těmto předpovědím o babyboomu. Koneckonců velké části lidí v plodném věku bylo v Británii zakázáno mít sex (pozn. redakce – ministr pro místní rozvoj Simon Clark v souvislosti s opatřeními proti šíření onemocnění covid-19 tvrdil, že by nebylo vhodné, aby lidé zůstávali přes noc mimo domov), zatímco další byli v karanténě zavřeni se svými již existujícími dětmi, což pro ně bylo až moc na to, aby produkovali nějaké další,“ napsal ve svém komentáři pro britský deník The Guardian Torsten Bell, ředitel organizace Resolution Foundation, která se věnuje tomu, jak zlepšit životní podmínky nízkopříjmových domácností skrze efektivní ekonomickou a sociální politiku. Historická zkušenost podle něj navíc ukazuje, že v dobách ekonomické recese lidé mají méně dětí, než v dobách, kdy se necítí pod tak velkým finančním tlakem. Svá tvrzení pak Bell opírá o analýzu London School of Economics and Political Science, která se zaměřila na úvahy mladých Evropanů ohledně plánování rodičovství v souvislosti s pandemií covid-19.
Ekonomické krize snižují porodnost, platí to i dopadech covid-19
Tato práce postavené na dotazníkovém šetřením mezi mladými lidmi ve Velké Británii, Francii, Německu, Itálii a Španělsku ukazuje, že představy, že by opatření přijatá s cílem omezit šíření infekce, měla vést k nárustu porodnosti, byly nejspíš liché. „Na začátku pandemie SARS-CoV-2 existovaly hypotézy, zda lockdown (pozn. redakce – prakticky zastavení běžného fungování společnosti) nemohl mít za následek nový „babyboom“. Jedním z důsledků této krizové situace v oblasti zdraví je však jedna z nejzávažnějších ekonomických krizí posledního století, přičemž po takových událostech vždy následoval pokles porodnosti. Není proto překvapivé, že první empirické důkazy nepodporují možnost, že po lockdownu přijde babyboom,“ shrnují Francesca Luppi, Bruno Arpino a Alessandro Rosina, autoři analýzy.
Podle nich se dopady koronavirové krize na reprodukční plány mladé populace ve věku 18 až 24 a mladých dospělých ve věku 25 až 34 let liší, ale ve všech zkoumaných zemích jsou silné a negativní. Konkrétně ve Francii a v Německu více než 50 % dotazovaných odkládá své plány ohledně rodičovství, pouze zhruba 30 % respondentů je nemění. Ve Španělsku pak zhruba polovina mladých lidí v důsledku pandemie covid-19 chce rodičovství odložit a dokonce 29 % by se této životní cesty zcela vzdala, tedy o rodičovství neuvažují právě v souvislosti s dopady koronavirové krize. Vůbec největší podíl těch, kteří v důsledku pandemie o dětech už neuvažují, je v Itálii, kde se jedná o 37 % mladých lidí. Nicméně podle autorského týmu jsou motivy k tomu dočasně odložit rodičovství nebo je zcela odmítnout v jednotlivých zemích různé a souvisí právě s tím, jak jednotlivé země zasáhla ekonomická krize, ale také s tím, jak hodně byly jednotlivé státy postiženy vlastní pandemií.
Konkrétně Itálie a Španělsko, tedy země silně zasaženy šířením infekce, ale také státy, které stále trpí následky ekonomické recese, vykazují dlouhodobě nízkou porodnost. „Hrozba nové krize, která by postihla mladé lidi stejně jako ta předchozí, může být mimořádně děsivá, zejména pokud vysoká nezaměstnanost mladých lidí (nejvyšší v Evropě) rozhodně nenabízí uklidnění tváří tvář důsledkům ekonomické krize,“ vysvětluje autorský tým s tím, že dalším zásadním faktorem ovlivňující porodnost je podíl žen na pracovním trhu. Jednoduše řečeno, pokud ženy vědí, že mateřství pro ně neznamená zásadní ohrožení na pracovním trhu, jsou ochotnější mít děti a také jich mají více. Naopak v případě, kdy je mateřství na trhu práce bráni jako handicap, a současně přináší větší riziko ekonomické nejistoty, ochota žen stát se matkami klesá.
Sex ano, ale nikoliv bez antikoncepce
Baby boom, tedy velký nárůst počtu narozených dětí, nelze podle amerického deníku The New York Times očekávat ani v USA. Přítomnost pandemie se podle něj stane dalším důvodem k tomu, aby americké páry neměly děti. „Opravdu si nemyslím, že si lidé teď uprostřed největší pandemie, kterou země čelí za posledních za sto let říkají, pojďme mít děti,“ tvrdí demograf Kenneth Johnson, jenž působí na University of New Hampshire. Pandemie není podle něj ve svých důsledcích srovnatelná například s hurikánem, protože má dlouhodobé dopady. Lidé se musí zotavit jak z přítomnosti zdravotní krize, tak následné ekonomické recese. „Pandemie a její hospodářské a sociální důsledky mohou mít, na rozdíl od krizí, které jsme zažili v minulosti, dlouhodobé dopady. To ovlivňuje plodnost, nicméně jak přesně, nejsme schopni určit, protože jsme nic takového za posledních sto let nezažili,“ je demograf ve svých odhadem opatrný.
V USA však stále panuje jistá nostalgie po babyboomu, který země zažila mezi lety 1946 až 1964, tedy o období poválečné euforie a ekonomického růstu. Tehdejší nárůst porodnosti měl několik důvodů. Mladí lidé se brali poměrně brzy, snadno dosáhli na bydlení a tedy i brzy se stávali rodiči. Navíc federální vláda povolila antikoncepční pilulku až v roce 1960, tedy dvojice do té doby neměly k dispozici zcela spolehlivou antikoncepci, přesněji musely spoléhat na méně spolehlivé antikoncepční metody. Podle Alison Gemmillové, profesorky demografie působící na Johns Hopkins University, není stav ekonomiky jediným faktorem ovlivňující porodnost. Po celá desetiletí země zažívá změny v oblasti sexuality a reprodukčního chování, například klesá podíl těhotenství náctiletých dívek, roste věk vstupu do manželství a současně takřka dvě třetiny žen ve věku 15 až 49 let podle údajů Centers for Disease Control and Prevention z roku 2018 užívá nějakou formu antikoncepce. „Lidé mají rádi představu, že pokud uvíznou doma a nebudou mít moc co dělat. Avšak lidé používají antikoncepci, aby zabránili těhotenství, tedy děti odloží,“ myslí si demografka. V USA se navíc dopady koronaviru objevují i v tom, že část žen má obavy z toho, zda o ně bude v době těhotenství a porodu dostatečně postaráno, když zdravotníci musí věnovat velkou část své kapacity pacientům s onemocněním covid-19. Deník The New York Times v této souvislosti uvádí případy rodiček, které se rozhodly odcestovat ze státu New York do jiných amerických států, které nebyly tak zasaženy pandemií.
Dlouhá desetiletí však existují různé spekulace o tom, zda katastrofy nezvyšují porodnost. V roce 1966 v deníku New York Times vyšlo několik článků o tom, že některé velké nemocnice zažívají nárůst porodnosti devět měsíců po velkém výpadku proudu, který stát postihl v roce 1965. I když v roce 1970 publikoval sociolog J. Richard Udry práci konstatující, že „nedošlo k žádnému zvýšení porodnosti v důsledku výpadku proudu“, mýtus už byl na světě. Snad také proto, že pro část veřejnosti byla do určité míry uklidňující představa, že závažná událost lidi sbližuje. Stejně tak bylo v USA zkoumáno, zda se přítomnost zničujících hurikánů nějak projevuje na porodnosti. Ukázalo se, že skutečně v některých regionech došlo k nárůstu porodnosti o 2 %, nicméně pokles ve stejné míře byl zaznamenán v souvislosti s varováním před příchodem hurikánů. „Velmi jednoduše, když se vám život rozpadá, těžko budete mít děti,“ je přesvědčený ekonom Richard W. Evans, který působí na University of Chicago a podílel se na studii, která sledovala dopady hurikánů na porodnost. Nicméně je podle něj možné, že regiony, které nebudou pandemií tolik zasaženy, zažijí mírný nárůst porodnosti, oproti částem země, kde je průběh krize nejhorší.
Řešení? Podpora rodin i flexibilních forem práce
Evropské země, které v analýze London School of Economics and Political Science vykazují nejnižší zájem mladých lidí o rodičovství, jsou současně zeměmi, kde je dlouhodobě nižší podíl žen na trhu práce. Přesněji se jedná o státy s nejnižší zaměstnaností žen a současně s nejnižším podílem batolat, které navštěvují jesle a další profesionální služby péče o děti. „Místní i finanční dostupnost služeb péče o děti je jednou z hnacích sil přítomnost žen na trhu práce. V Itálii a Španělsku byl nedostatek těchto veřejných služeb nahrazen tím, že se lidé spoléhali na prarodiče, což však není možné právě v důsledku opatření omezujících šíření infekce,“ upozorňuje autorský tým na další dopady pandemie. Navíc je podle autorů možné, že plošná karanténa ještě více posílila genderové nerovnosti, tedy právě v zemích jako je Itálie a Španělsko, ženám ještě výrazněji přisoudila povinnost péče o domácnost a děti.
Souhrnná porodnost v Evropě klesala již před pandemií covid-19, nicméně ta ve svých důsledcích zasahuje generaci mladých lidí, která už byla zasažena dřívější ekonomickou recesí. Dnešní třicátníci zejména v Itálii a ve Španělsku se tak podle autorského týmu potýkají s vyšší mírou nezaměstnanosti, která může ještě vzrůst. Zasaženi jsou tak dvakrát. „Z tohoto důvodu musí být politické úsilí o zvrácení poklesu porodnosti naléhavé a musí přijít rychle. Podpora mladých lidí, zejména žen, prostřednictvím podpory zaměstnanosti, je nezbytná k posílení ekonomického oživení zemí nejvíce zasažených zdravotní krizí, s cílem nejvíce snížit riziko chudoby mladých rodin a následně podpořit volbu stát se rodiči,“ shrnuje autorský tým. Současně je na místě podporovat to, aby mezi partnery byla spravedlivěji rozložena péče o děti, což povede k tomu, že ženy budou méně času trávit neplacenou prací doma a budou mít více prostoru k vlastní ekonomické aktivitě. Pozitivní vliv mají také více flexibilní možnosti práce, včetně možnosti práce z domova, sdílených úvazků a podobně, které umožňují lepší skloubení pracovních a rodinných povinností. „K dosažení tohoto cíle by vlády měly zlepšit podmínky rodičovské a zejména otcovské dovolené a služby péče o děti, zejména těch, které jsou určeny pro malé děti,“ doporučují autoři.
Ludmila Hamplová
