Digitální ošetření do dvou minut, úspory pro zdravotní pojišťovny a ulehčení přehlceným urgentům. To je budoucnost telemedicíny, kterou vykreslili experti na summitu Zdravotnického deníku. Šéf MEDDI Hub Jiří Pecina zároveň varoval před možnými důsledky legislativního vakua, kdy certifikované systémy soupeří s neprofesionálními firmami jen na čestné prohlášení.
„Pokud ztratíme důvěru pacientů a první člověk v důsledku špatně nastavené telemedicíny umře, zopakujeme si znovu od začátku do konce fiasko IZIP (projekt Elektronické zdravotní knížky, který fungoval v letech 2002 až 2012, načež jej tehdejší ministr zdravotnictví zrušil s tím, že jde o neužitečný a nefunkční projekt, pozn. red.),“ varoval na summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví Jiří Pecina, zakladatel a ředitel společnosti MEDDI Hub.
Jeho slova nebyla jen pesimistickou prognózou, ale naléhavým apelem na nastavení jasných pravidel v oboru, který v Česku sice technicky existuje, ale z hlediska bezpečnosti a standardizace stojí na hliněných nohách.
Slovenský recept: 35 eur a ošetření do dvou minut
Zatímco v Česku se o telemedicíně stále spíše diskutuje, na Slovensku už běží plnohodnotný model hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Pecina představil data, která ukazují, že digitální triáž dokáže zásadně ulevit nemocničním pohotovostem.
„Na Slovensku poskytujeme péči hrazenou výkonovým kódem pro dvě největší pojišťovny pokrývající 90 % obyvatelstva. Úhrada činí 35 eur za digitální ošetření,“ uvedl Pecina. Dodal, že díky predikčním modelům postaveným na AI čeká pacient na spojení s lékařem v průměru méně než dvě minuty.
Efekt je přitom okamžitý. Podle dat pojišťovny Dôvera prý celých 97,9 % pacientů, kteří byli ošetření digitálně, nevyhledá v následujících 30 dnech další ošetření. To vyvrací mýtus, že telemedicína je jen „povídání“, které pacienta stejně nakonec dovede do čekárny.
Past jménem „čestné prohlášení“
Hlavním tématem diskuse se však stala absence jasných bezpečnostních standardů v českém prostředí. Podle Peciny jsme v „absolutně bizarní situaci“. Zatímco evropská legislativa a normy ISO přesně definují, jak mají být data zabezpečená a jak má vypadat dokumentace, v českých výběrových řízeních podle něj často stačí pouhé čestné prohlášení.
„Nelze to dělat tak, aby se do výběrového řízení mohl přihlásit jouda, který nemá žádné certifikace ani dostatečný obrat k podání daňového přiznání a stačilo mu čestné prohlášení. Jestliže ze zákona povinná certifikace vyjde ročně na 20 milionů ročně, jak chce taková firma poskytovat telemedicínu pro milion lidí, když má obrat třeba jen 6 milionů?“ položil Pecina řečnickou otázku.
Tento nedostatek regulace vede k fragmentaci péče. V Německu či v komerčních sektorech v ČR se často objevuje takzvaný model Marketplace, kde si pacienta vybere jakýkoliv lékař. Výsledkem jsou však dlouhé čekací doby a deformace oboru. „V Německu tvoří 99,5 % provozu telemedicíny předpisy na marihuanu, viagru a třídenní neschopenky,“ varoval šéf MEDDI Hubu před degradací služby.
Mohlo by vás zajímat
Problém není v zákoně, ale v penězích a datech
Také Václav Vachta, jednatel společnosti Medicalc software, upozornil, že legislativní bariéry sice teoreticky padly – máme zákon o elektronizaci zdravotnictví i novely definující telemedicínskou službu – ale praxe naráží na ekonomickou realitu.
„Zásadní bariéra je v tom, že nejsou úhrady, respektive existují jen zlomkové. Takže když dnes někomu nabízíme, že může v rámci služeb Medicalcu využívat jako modul i telemedicínu, narazíme na fakt, že by na takovém řešení tratil. Jde sice o komunikaci bezpečnou, šifrovanou a efektivní, ale bez úhrad,“ vysvětlil Vachta.
Dalším dílkem do skládačky je dostupnost informací. Aby telemedicína nebyla jen „střelbou od boku“, musí lékař na dálku vědět o pacientovi vše podstatné. Jan Pém, Chief Data Officer v Penta Hospitals, v tomto spatřuje klíč k úspěchu.
„Když budeme mít zavedenou interoperabilitu a na úrovni země databázi se všemi zdravotními záznamy, bude lékař znát anamnézu pacienta. A to aniž by ho kdykoliv předtím viděl. Pak může být kvalita péče mnohem vyšší,“ doplnil kolegy.
Budoucnost: Neschopenky ne, standardy ano
Panelisté se shodli, že pro zachování důvěry v digitální zdravotnictví je nutné zavést takzvané Czech Telemedicine Guidelines. Ty by měly jasně uvést, co je bezpečné léčit distančně (například infekty horních cest dýchacích či dyspepsie) a co nikoliv.
Pecina se v tomto směru vyhranil i proti populárnímu nešvaru. „Jsme zásadně proti neschopenkám v telemedicíně. Myslíme si, že to není dobře a že by to jen uměle zvyšovalo nemocnost.“
Výhled je přesto optimistický. Pokud se podaří standardizovat protokoly a zajistit, aby digitální ošetření končilo řádnou, digitálně podepsanou lékařskou zprávou v datové schránce praktika, může systém ušetřit miliardy. „Úspora v pětiletém výhledu při dodržení vyzkoušených pravidel je přes 2,15 miliardy korun,“ dodal Pecina.
