Neděle, 5. prosince, 2021

Tom Philipp: Ministerstvo zdravotnictví je ve velmi špatném stavu, čeká ho rekonstrukce

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nově zvolený poslanec Tom Philipp (SPOLU) je v současnosti přednostou Kliniky revmatologie a rehabilitace ve Fakultní Thomayerově nemocnici, ale širší zdravotnické veřejnosti je znám především jako bývalý náměstek ministerstva zdravotnictví pro zdravotní pojištění a autor několika úhradových vyhlášek. V komunální a nyní i celostátní politice hájí barvy KDU-ČSL, což pro něj mimo jiné znamená „myslet na lidi, kteří nemají tolik peněz a žijí z mála“. Obává se ale, abychom nedošli až „na dno ochoty k solidaritě“. Musíme proto podle něj „hledat optimální míru solidarity“, což například znamená umožnit lidem investovat do svého zdraví. Tom Philipp má velmi jasné představy o řízení rezortu a pokud by dostal nabídku na post ministra, tak by jí přijal. Jedním dechem ale dodává, že si nedělá žádné nároky a je připraven pomáhat tam, kde bude třeba. Jaké změny bude třeba provést na ministerstvu zdravotnictví, jaké vady má dohodovací řízení i jak se divá na záměr Andreje Babiše stát se členem Výboru pro zdravotnictví. Na tyto a další otázky odpovídá v našem rozhovoru.

Budoucí premiér Petr Fiala říká, že se nyní v rámci vyjednávání o budoucí vládě bude hledat programová shoda. Jak obtížné to bude ve zdravotnictví?

Dohoda pěti stran je vždy složitější, ale hledání průniků mezi programy SPOLU a PirStan je fakticky hledání mezi dvěma programy a tam nevidím zase tak velký problém. Zdravotnictví má samozřejmě svůj politický, ale hlavně pak odborný rozměr.  Každý, kdo do něj vstupuje s nějakými politickými ambicemi s tím musí počítat. Dobře to bylo vidět na současném ministrovi. Při svém mládí a nezkušenosti měl sice spoustu představ, jak zdravotnictví bude fungovat lépe, ale pak ho to semlelo. Protože se prostě nakonec na ministerstvu musí dělat takříkajíc denní věci, musí se rozdělovat peníze, zajišťovat dostupnost péče a tak dále a on toho, v uvozovkách, člověk moc nevymyslí. Musí si to poctivě odpracovat a čím prostředí zná lépe, tím větší má šanci na úspěch.

My jsme program pro zdravotnictví připravovali s ODS a TOP09 dohromady. Sešli jsme se v  týmu zástupců jednotlivých stran a koaliční průnik se hledal velmi hladce, protože všichni, kteří u toho stolu seděli, byli staří politicko-zdravotničtí matadoři. Měli jak politické, tak zdravotnické zkušenosti. Takže jsme nevymýšleli žádné vzdušné zámky, neplácali jsme se po zádech, jak bude najednou mávnutím kouzelného proutku vše skvělé a transparentní. Samozřejmě, každý z nás chce pracovat poctivě, bez jakékoliv korupce a klientelismu. To je ale přeci naprosto základní předpoklad. Ten, kdo má rovnou špatné úmysly, ten nemá mezi námi co dělat a pokud se objeví, je potřeba ho rychle vyeliminovat.  Vznikající programová shoda tedy byla poměrně jednoduchá. Řekli jsme si priority, které máme teď  v programu a budeme se je snažit překlopit do programového prohlášení.

Lidovci, zvlášť za situace, kdy odpadla ČSSD, mají určitě v nově vznikající vládě roli zastánce v sociálně zdravotní politice

Kde vidíte roli lidovců, kteří přeci jen budou v oblasti zdravotnictví nalevo od  ODS nebo TOP 09?

Lidovci, zvlášť za situace, kdy odpadla ČSSD, mají určitě v nově vznikající vládě roli zastánce v sociálně zdravotní politice, nebo šířeji v sociální politice obecně. Jsme k tomu v rámci této koalice předurčeni jako ti, kteří myslí na lidi, jež nemají tolik peněz a žijí z mála. A i oni mají právo na dobrý život a na dobré zdravotnictví i dobré ošetření.

Dalo by se onen lidovecký přístup konkretizovat třeba na přístupu k spoluúčasti či nějakému typu připojištění?

Český systém je založen na mezilidské solidaritě. Týká se nejen zdravotnictví, ale také důchodů a dalších odvětví.  Solidarita má ovšem také svou míru. Když jsem viděl nesmyslné rozhazování a hýření Andreje Babiše, tak jsem se vlastně ze všeho nejvíce bál, že dojdeme na dno ochoty k solidaritě. Lidé si řeknou dost, začne bujet extremizmus. Toho se bojím víc, než celého zadlužování. Musíme proto hledat optimální míru solidarity. Zdravotnictví musí být dostupné a kvalitní pro všechny, ale současně musí motivovat ty, kteří do nej přispívají nejvíce, aby byli ochotni přispívat dál.. Lidé nejsou hloupí, moc dobře vědí, že platí zdravotní pojištění ve výši 13,5 procenta ze superhrubé mzdy. Akceptují to, ale také velmi dobře vědí, že když se přidává na tzv. státní pojištěnce, jde to také z jejich kapsy. Jedna kapsa je daňová a druhá kapsa odvodů. Musíme tedy hledat míru, do jaké budou ještě lidé ochotni část daní alokovat na zdravotnictví a od jaké už ne. Pokud budeme hledat nějakou možnost spoluúčasti, jde především o to umožnit těm, kteří chtějí, aby mohli investovat více do svého zdraví a přitom neztráceli nárok na základ.

Čili to je ta možnost doplatit si rozdíl mezi úhradou pojišťovny a cenou a ne, jako je teď, že musím buď zaplatit vše anebo nemám nic?

Ano, teď je to velmi nespravedlivé. Když se někdo rozhodne, že si zaplatí např. super oční čočku, musí ji zaplatit celou. Měl by mít ale nárok na úhradu určitého standardu, nějaký výkon a k tomu si pak může něco připlatit. Cílem není nikoho nutit, ale měla by tu taková možnost být. Budeme se o ní bavit a hledat cestu, jak jí uvést do života. Vůbec to není jednoduché.

Pokus o legislativní zakotvení možnosti si připlatit dopadl v minulém volebním období docela tristně.

Návrh se musí opravdu velmi dobře promyslet, propracovat. Odborníci jej musí zkontrolovat, vypočítat případné dopady a pak se teprve může realizovat. V tom je naše role, aby se případná změna neudělala zbrkle a aby negativně nedopadla třeba na nízkopříjmové obyvatele. Nesmí se stát, že by tito lidé z finančních důvodů nedosáhli na standardní péči, tedy na tu nejlepší péči, které vede k uzdravení nebo zlepšení zdravotního stavu.   

Koalice se zatím nedomluvila na rozdělení odpovědností za rezorty a i  za KDU-ČSL jsme minimálně dva, kteří jsou v užším výběru

Pokud by připadlo zdravotnictví lidovcům a byl by vám nabídnut post ministra, přijal byste ho?

To je v tuto chvíli předčasné, protože se koalice zatím nedomluvila na rozdělení odpovědností za rezorty a i  za KDU-ČSL jsme minimálně dva, kteří jsou v užším výběru – já a Vít Kaňkovský. Nevím, jak se jednání vyvinou. Absolutně nespěcháme, ani nijak netlačíme, protože je tu základní priorita sestavit vládu. Může se objevit úplně někdo jiný. Ministra nemusí dělat jenom poslanec nebo senátor, ale může se objevit někdo z terénu, kdo získá důvěru.

Vzhledem k tomu, že v užším výběru za celou koalici Spolu jste všechno lékaři s manažerskou a politickou zkušeností a podíleli jste se na vzniku programu či práci AntiCovid týmu, tak nelze předpokládat, že by premiér Fiala hledal ministra někde jinde. Chápu ale vaši odpověď správně tak, že pokud by taková situace nastala, tak byste se nebránil a post ministra zdravotnictví byste přijal?

Samozřejmě. Jak to říká poslanec Benda: Kam mě premiér postaví, tam budu bojovat. Mám to stejné. Nedělám si nároky vůbec na nic.

Mělo by se politicky vyvažovat obsazení postu předsedu Výboru pro zdravotnictví vůči ministrovi?

Jsme velmi přátelská koalice. Nicméně pokud je ministr z jedné strany, tak by měl být předseda zdravotního výboru z jiné strany. Zajistí se tak realizace programu, myšlenek a návrhů.

Co může třeba ministr udělat pro to, aby se soudržnost koalice udržela i po volbách, aby se nepřerušila komunikace, kterou jste si nyní mezi sebou nastavili?

Musí být k sobě přísný, poctivě pracovat a nerozptylovat se.. Každý, kdo usedne do křesla ministra zdravotnictví, si musí v první řadě uvědomit, že je nutné komunikovat se zdravotním výborem, s odbornými společnostmi, komorami a veřejnosti srozumitelně vysvětlovat svoje kroky.. Musí si udělat čas a nejlépe pravidelně si nastavit schůzky s ministrem práce a sociálních věcí, aby se někam posunula otázka zdravotně sociálního pomezí, která zůstává nedořešena několik volebních období.

Řešení zdravotně sociálního pomezí se moc neposouvá, přestože vznikly různé komise, které to mají řešit…

Komise nestačí. To chce opravdu dobrý mezilidský vztah mezi dvěma ministry, kteří budou tlačit na své podřízené, aby se rychle řešili léta nahromaděné problémy. Ze strany ministerstva práce a i zdravotnictví se do této oblasti investují velké miliardy, ale jsem přesvědčený, že ne dostatečně efektivně. Při zlepšení efektivity by se dalo buď ušetřit, nebo by se za stejné peníze dal pořídit mnohem lepší výkon.

Nevím, jestli má andrej babiš pocit, že rozumí zdravotnictví, nebo si chce ohlídat nějaké své zájmy, protože v něm podniká

Co říkáte na to, že současný premiér Babiš chce být jako poslanec členem Výboru pro zdravotnictví? Přinese to nějaké komplikace, nebo je vám to jedno?

Spíš je mi to asi jedno. Nevím, jestli má pocit, že rozumí zdravotnictví, nebo si chce ohlídat nějaké své zájmy, protože v něm podniká. Těžko říct. Trochu mě tím ale překvapil , předpokládal jsem, že se cítí více ekonomem a že podle toho bude vybírat výbor. Na motivaci se musíte zeptat jeho. Ta mi není jasná.

Ministr má k dispozici podle zákona odborné náměstky ministerstva, kteří jsou ustanoveni výběrovými řízeními a politické náměstky, které si mlže vybrat podle libosti. Současný ministr volná místa politických náměstků využíval k tomu, aby doplnil tým odborníků. Jak by měl nyní ministr postupovat?

Vynořování a ztrácení se různých odborníků, kteří dokud říkají to, co se líbí, jsou přizváváni a pak jsou zase rychle odvrhnuti, značí velkou manažerskou nezkušenost. Ted nemůžu mluvit za koalici Spolu, ale osobně si myslím, že političtí náměstci by měli být opravdu političtí. Měli by pomáhat ministrovi ohlídat, aby bylo správně naplněno programové prohlášení. Není asi rozhodující, jestli jsou ze stejné nebo jiné strany  , ale vhodné je, aby nad ministerstvem mělo „dohled“ více stran. Výsledkem je společná odpovědnost. Když to špatně dopadne, ve finále bude dopad stejný na všechny strany. Preferoval bych tedy politické náměstky, kteří nesou politickou zodpovědnost. Pro odborníky jsou tu různé komise a jiné způsoby, jak je zapojit. Odborníci se mohou stát odbornými náměstky, zákon o státní službě to umožňuje. Viděli jsme, jak se na ministerstvu vystřídalo několik odborných náměstků pro zdravotní péči. Ve druhém kole výběrového řízení je podle zákona možné vzít i erudovanou osobu z terénu bez toho, aby prorostla ministerstvem.

Ministerstvo je ve velmi špatném stavu jak z pohledu mezilidských vztahů, tak odbornosti. Tak špatná situace tam ještě nebyla

Jak moc bude nutné sáhnout do personálního složení ministerstva, měly by se udělat nové konkurzy na odborné náměstky?

Ministerstvo je ve velmi špatném stavu jak z pohledu mezilidských vztahů, tak odbornosti. Tak špatná situace tam ještě nebyla. Má například i naprostý nedostatek lékařů.

Kdybych měl tu možnost a nějaký vliv, tak první, co bych udělal je rekonstrukce ministerstva a hodně bych pracoval na zlepšení mezilidských vztahů, protože to je základ. Ministerstvo by mělo uznávat svého ministra a táhnout za jeden provaz. Nesmí to být tak, že se tam lidé bojí promluvit. Zkrátka bylo by dobré zvolit ministra tak, aby za ním ministerstvo stálo. Někteří úředníci neodvádějí dobrou práci a bylo by potřebné, aby se jim předložil účet. Nechci jmenovat konkrétní lidi, ale věřím, že pokud se s nimi promluví klidným způsobem, najdou si místo jinde ve státní službě, kde budou třeba platnější a nebudou na překážku rozvoji ministerstva. Na druhou stranu je tam spousta naprosto skvělých lidí. Když budou mít dobré vedení a nebude se v pondělí říkat něco jiného než v úterý a ve středu a furt se do toho fotit, usmívat se a pak to zase celé změnit, čili ve chvíli, kdy bude ministerstvo vedené normálně tak, jak se má, věřím, že 99 procent lidí tam odvede dobrou práci

Myslíte, že by se některé úseky měly přeorganizovat? Předefinovat?

Struktura ministerstva by se měla vrátit zhruba tam, kde byla, když jsem v něm ještě pracoval.

Vrátil by se třeba odbor farmacie?

Jistě. Pokud bych na to měl vliv, tak by tato změna byla jedna z prvních. SÚKL je v tuto chvíli stát ve státě. Nad rozhodováním o tak důležitých věcech, o jakých rozhoduje SUKL, by měl být dohled a ten by měl mít na starosti erudovaný orgán, jakým byl FAR (odbor farmacie na ministerstvu zdravotnictví – pozn redakce).  To, že ministerstvo úplně pustilo z ruky tuto odbornost, je podle mého kardinální chyba odcházejícího pana ministra.

Na druhou stranu SUKL by měl být jako léková agentura nezávislý, ne?

Já vůbec nemluvím o ovlivňování jeho konkrétní agendy. Ale ten, kdo není spokojen s rozhodnutím SÚKL, má mít možnost se odvolat ve správním řízení k odbornému orgánu. MZ musí mít tým, který je schopen navrhovat změny v zákonných normách regulujících činnost SUKLu.

Další kardinální chybou dosavadního řízení ministerstva bylo spojení dvou tak obrovských úseků, jako jsou investice, ekonomika a fondy. Vidíme, jak to dopadlo s Reactem. Úplně zpackaná záležitost! Mně je z toho smutno, když vidím, jak se promarnila šance někam zdravotnictví posunout. Téměř dvacet miliard korun se rozdělilo plytkým způsobem.

Měl by se změnit i projekt obrovského onkologického centra?

To je zase výmysl někoho, kdo vůbec nechápe strukturu našeho zdravotnictví a vyzobne si jednu určitou věc, která se mu líbí. Odborné společnosti tento projekt od začátku nepodporovaly. Nakonec asi pod nějakým politickým tlakem se k tomu vyjádřily ve smyslu, že by to snad nějak mohlo být. Když se ale v kuloárech s odborníky bavíte, každý se jenom modlí, ať už je tahle vláda pryč a může se projekt změnit. Sedm miliard korun je hodně peněz, za které se dá udělat spoustu muziky. Máme tu 14 onkocenter a další trauma centra, neurologická centra, kardio centra. Vznik center posunul Českou republiku v kvalitě a dostupnosti péče o několik koňských délek dopředu a občanům neuvěřitelně přiblížil péči a zhomogenizoval jejich přístup k ní. Můžeme mluvit o tom, že některá centra jsou lepší, některá horší, ale systém sám o sobě je naprosto skvělý, geniální. Měnit ho tím, že najednou budeme dělat nesmysly, je hloupé. Musíme se soustředit na to, jak vylepšit současný stav, aby onkocentra byla ještě lepší, aby byla přístupnější, aby lépe komunikovala s terénem, aby měla síť svých onkologů v terénu a  abychom pořádně prováděli screening. Netahejme do toho politiku, jak to dělá pan premiér přes VZP.

Co ještě bude na ministerstvu akutní úkol?

Musíme velmi rychle připravit předsednictví Rady EU, které se kvapem blíží. Nevím, jestli se to v mezidobí nezměnilo, ale pamatuji si, že když jsem odcházel z ministerstva, výrazně se na tento úkol snížila finanční alokace. Pokud se to nezměnilo, musí dojít k nápravě. Musí se také nastolit správná témata. Samozřejmě tam bude covid, ale to jistě není jediné, co zdravotnictví trápí.

Jsem velký obhájce úhradové vyhlášky

Jako náměstek MZ jste měl na starosti financování a zdravotní pojištění. Znám vás jako velkého zastánce úhradové vyhlášky. Současné vedení ministerstva preferovalo dohodovací řízení a skutečně se podařilo dosáhnout dohody prakticky ve všech segmentech.  Jak by se mělo postupovat dál, za nové vlády?

Správně jste řekl, že jsem velký obhájce úhradové vyhlášky. Poté, co jsem prostřednictvím jedné nejmenované firmy nakoukl do slovenského zdravotnictví, jsem její ještě větší ochránce. Úhradová vyhláška je totiž taková membrána mezi světem pojišťoven a poskytovatelů, nebrání tomu, aby mezi sebou komunikovaly, nebo si třeba dohodly jiná pravidla. Mělo by to být ale za naprosto transparentních podmínek a pod veřejnou kontrolou.  Úhradová vyhláška je tu proto, aby chránila slabé poskytovatele.  I velké nemocnice jsou proti pojišťovně slabé, zvlášť vůči VZP. Když pojišťovny řeknou, že jednat nebudou, tak si na nich nic nevezmete. Pak nastupuje úhradová vyhláška. Jako záruka, že poskytovatelé dostanou alespoň to, co je v ní napsáno. Trochu bych ji přirovnal třeba k zákoníku práce. Také chrání jednotlivce proti velkému zaměstnavateli. Na druhou stranu musím ale říci, že právě zmiňovaná VZP je v posledních letech velmi komunikativní a hledající cesty jak opravdu zdravotní péči o své klienty zlepšit.

Budu se zasazovat za to, aby se úhradová vyhláška i nadále tvořila, aby se dělala precizně, zcela řádně, jako se dělá doteď. Rozumím tomu odporu vůči složitým vzorečkům, ale jsou tak složité proto, protože popisují složitou situaci. Vzorec není nic jiného, než rozepsání v matematické řeči toho, co se píše slovně. Slova se však dají někdy chápat různě, protože čeština je bohatá, jednou to můžete vysvětlovat tak a po druhé jinak. Matematika je ovšem exaktní věda. Když nechceme vzorečky, nemusíme je mít, ale pak se budeme hádat o tom, jak má znít ten který odstavec. Když vzoreček připraví ten, který problematice rozumí, vyjde to na konci všem férově stejně.

A role dohodovacího řízení?

Když se lidé dohodnou, tak je to samozřejmě dobře.

Takže dohodovací řízení by mělo běžet dál…

Pravidla dohodovacího řízení se mi moc nelíbila, protože některé segmenty měly zvláštní  zastoupení a nebylo úplně jasné, jak řešit situaci, když třeba nesouhlasily s tím, co bylo vyjednáno. Dohodovací řízení jde ale mimo ministerstvo. Jsem otevřený diskuzi měnit pravidla, vylepšovat je. Jinak je ale dohodovací řízení něco, na co jsme zvyklí a co je dobré. Vycizelují se tam návrhy z terénu. Ovšem dosahovat dohody za každou cenu –  což se tam nyní podle mě dělo – nemá smysl. Ministerstvo se tím zbavuje odpovědnosti. Je potřeba, aby ministerstvo využívalo v řízení zdravotnictví všechny dostupné nástroje, z nichž některé se za poslední čtyři roky trochu opomněly. Do zdravotnictví bylo nalito od té doby, co jsem já psal úhradovou vyhlášku možná dokonce až 150 miliard korun…

Když dáte smlouvu každému ve velkém městě, tak proč by chodili lékaři na vesnici a do menších měst

V tom je samozřejmě i obrovský balík, který tam vláda poslala během covidu, což systém stabilizovalo. To asi bylo správné?

Vůči tomu, že takhle stouply příjmy, nemám výhrady. To je určitě dobře, tyto peníze tam zůstanou na jiné, rozumné věci. Je s nimi ale třeba zacházet rozumně. Kdybychom si porovnali, kam se posunulo zdravotnictví před covidem a po covidu, tak se zdá, že nikam. Dali jsme tam o 150 miliard korun víc a výsledek je, že dostupnost a kvalita jsou stejné.

Myslím, že něco se podařilo, třeba zpřístupnit drahou léčbu více pacientům, kteří z ní profitují. Nedaří se ale zajistit obyčejnou péči lékaře praktika, zubaře, i když pojišťovny nabízejí různé finanční motivace. Co se s tím dá dělat?

Když dáte smlouvu každému ve velkém městě, tak proč by chodili lékaři na vesnici a do menších měst.

To je ale citlivé téma. Když pojišťovna někde neuzavře nějakou smlouvu, hned je oheň na střeše a ocitne se pod politickým tlakem…

No, to je špatně! Pojišťovny je třeba vést k tomu, aby tlak ustály. Proto jsem mluvil nejenom o úhradové vyhlášce, ale i o vyhlášce o personálním a technickém vybavení a vůbec o zajištění péče a její dostupnosti. Pojištovny je nutné ze strany státu přísně kontrolovat i v jejich smluvní politice. Tedy především s důrazem na zajištění péče pro všechny pojištěnce rovnoměrně v každém koutu České republiky.

Jsme ale v systému veřejného zdravotního pojištění, kde by měly mít pojišťovny svoji autonomii.

Autonomii nezpochybňuji, ale pravidla musí určovat stát a za kontrolu jejich dodržování je stát také odpovědný

Takže je potřeba opravit pravidla?

Ano. Pojišťovny mají své správní rady, které je řídí, to je v pořádku. Stát ale uvalil zdravotní daň na své občany, vyžaduje od nich určitou solidaritu vůči ostatním občanům, musí tudíž nastavit a kontrolovat pravidla tak, aby za peníze, které investují, dostali adekvátní službu. Není to o tom, že stát má mít více nemocnic. Mně je úplně jedno, jestli je zdravotnické zařízení státní, městské, krajské, soukromé. Pravidla musí být pro každého poskytovatele stejná. A důležitá jsou právě pravidla pro pojišťovny, aby přesně věděly, co mají zajistit a směřovaly k tomu svou politiku.

Bude nutné udělat další novelu, nebo rovnou znovu postavit nový zákon o veřejném zdravotním pojištění?

Nový zákon je tak velký úkol, že není zvládnutelný za dobu jedno volební období.  Dá se připravit za 3, 4 roky a pak by se musel v dalším volebním období schválit. Obecně se po tom volá a já bych byl pro začít práce na komplexní úpravě.

Předseda správní rady VZP není žádný Bůh mezi námi

V uplynulém volebním období byla funkce předsedkyně sněmovního Výboru pro zdravotnictví a předsedkyně správní rady VZP obsazena jednou osobou. Měla by být i tato funkce nějak politicky vyvažovaná?

Předseda správní rady řídí a připravuje schůzi, ale ta má stále stejnou strukturu. Správní rada má nějaké úkoly, které jsou dané statutem a ze zákona. Kompetence jsou jasné, takže tam ani není moc možnost něco jiného vymýšlet. Občas se stane, že se tam dostane nějaká brožura, někdo se zeptá, jak ta brožura vypadá a pak z toho jsou trochu nepříjemnosti, to se může stát. Obecně je ale běžná agenda každý měsíc obdobná  – ekonomická, sledování projektů, výběrová řízení apod. Roli předsedy správní rady bych nepřeceňoval. Samozřejmě intimněji komunikuje s vedením pojišťovny, takže má třeba větší vhled, ale fakticky má jeden hlas, jako všichni ostatní. Předseda správní rady není žádný Bůh mezi námi. Je to jeden z nás.

Tomáš Cikrt

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY