Naplnění všech požadavků protestujících mladých lékařů je v zásadě nesplnitelné, mohly by ale nastartovat diskusi o potřebných systémových změnách. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda senátního Výboru pro zdravotnictví Roman Kraus, který v letech 2005 až 2019 postupně vykonával funkci ředitele obou brněnských fakultních nemocnic. „Nemocnice jsou schopné platy zachovat. Navýšit je ale, podle mého názoru, schopny nejsou,“ míní Kraus o finančních požadavcích protestujících.
Pane senátore, rozumíte protestujícím mladým lékařům? Je požadavek menšího počtu hodin tráveného v práci něčím, co prostě přišlo s vývojem medicíny a prosperitou společnosti a musíme se tomu přizpůsobit, nebo už to do medicíny nepatří?
Atmosféra ve společnosti se změnila. Stále se zvyšuje snaha o work life balance, je to jakási ideologie, která ovládá celou Evropu. Jeden mladý lékař v nemocnici mi nedávno řekl: Vy jste žili proto, abyste pracovali, a my pracujeme proto, abychom žili. Teď je ale otázka té balance – kolik si chtějí takzvaně žít a kolik chtějí pracovat. Je nutné zmínit, že velká část lékařů skončí službu a jdou pracovat někam jinam, k jinému zaměstnavateli. Ať už do své ambulance, nebo jdou sloužit do nějaké jiné nemocnice za jiných finančních podmínek. Záleží ale na přístupu a na oboru. Neurochirurg nebo kardiochirurg asi nemá moc kam jinam jít.
Neurochirurgové a kardiochirurgové asi nebudou patřit k těm, kteří protestují.
Ti určitě ne, protože jsou většinou v nemocnicích dobře zaplaceni.
Části lékařům navíc směnný provoz vyhovuje a jsou na něj dlouhodobě zvyklí.
Je to tak. Když jsme kdysi převáděli ve FN Brno převáděli provozy do nějaké organizace tak, aby se to blížilo zákoníku práce, někteří lékaři dokonce už ve směnném provozu byli, protože zátěž tam byla tak veliká, že sami směnný provoz chtěli. Konkrétně urgentní příjem nebo porodnice – tam skutečně pracovali ve 12hodinových směnách.
Teď se určitě podařilo vykomunikovat výjimku 24hodinových směn. Chtěli to mladí lékaři, protože by jim jinak hrozilo, že nebudou mít volno. Měli by tak rozházený pracovní režim, že by prostě neměli ani dva nebo tři dny volna v kuse.
když jste ve směnném provozu, máte příplatek za směnný provoz, ale tím to končí
Lékaři si stěžují, že jsou přetížení dlouhými službami, ale zároveň chtějí 24hodinové směny. Jde jim tedy spíš o to mít v kuse delší úseky volna?
Určitě. Takhle to je třeba u zdravotních sester. Poskládat jejich směny tak, aby měly každý měsíc alespoň dva dny v kuse volno, vyžaduje od managementu opravdu dobré organizační schopnosti. Protože jinak dva dny volna v kuse mít prostě nebudou – a to se bavíme i o sobotách a nedělích. Dám vám příklad z nemocnice, kde jsem dělal ředitele. V porodnici měli 12hodinovou směnu, někdy tam měli 40 porodů za den, a to je opravdu kontinuální práce. Takže ta část, která se věnovala porodnictví, byla v tomto režimu, a ti ostatní, gynekologové, to měli zase trošku jinak. My jsme jim samozřejmě garantovali, že nepřijdou o peníze. Protože když jste ve směnném provozu, máte příplatek za směnný provoz, ale tím to končí. Samozřejmě máte i osobní ohodnocení, odměny, ale nejsou tam peníze za přesčasovou práci, které jsou opravdu dost velké. Takže jsem tehdy všem garantoval, že po přechodu na směnný provoz peníze neztratí. To je velké zadání pro personální oddělení, aby to bylo adekvátní, aby někteří nebyli přeplacení.
Když se přejde na směnný provoz, je to pro nemocnici dražší, nebo levnější?
Může to být tak i tak. Pokud budete ve směnném provozu striktně držet příplatek a nic víc, tak to pro nemocnici asi bude ekonomicky o něco výhodnější, ale pokud zdravotníkům garantujete jejich platy, tak se to prodraží. Protože na to většinou potřebujete více lidí.
A dají se po přechodu na směnný provoz udržet zmíněná vícedenní volna?
Záleží na umění organizace, ne vždy se do toho dá vejít. Ale to vše je i v zákoníku práce, který je platný už 13 let. To není nic nového. Aktuální novela, respektive harmonizace s evropskou směrnicí přinesla jenom to, že se změnily podmínky dohod o pracovní činnosti a o provedení práce. Všechno ostatní zůstalo stejné – hodiny i přestávky. Jenom se na to dřív kašlalo.
A lze tedy podle vás protestující uspokojit?
Nelze.
diskuze o tom, kde na zvýšení mezd vzít peníze, zatím vůbec neproběhla
Mladí lékaři zároveň říkají, že úpravy služeb nestačí a vracejí se k memorandu, které v roce 2011 uzavřeli tehdy protestující lékaři s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem a které jim mělo zaručit 1,5 až 3násobek průměrné mzdy.
Ano, mluví o navýšení tarifní mzdy o 50 až 80 procent. Ale nemocnice mají jen určitý objem peněz na personální náklady, takže by jim zmizely odměny. A najednou ztratí možnost zaplatit ty lepší lékaře o něco lépe než ty horší, nebo ještě ne specializované. To je jednoduchá trojčlenka. Takže by mě zajímalo, jak si to mladí lékaři představují, diskuze o tom, kde na zvýšení mezd vzít peníze, zatím vůbec neproběhla. A kdyby se to takhle ideálně udělalo podle zákoníku práce, tak odhad je, že zhruba o 30 procent klesne počet pacientů, které lékaři ošetří, takže nemocnice dostane méně peněz od pojišťovny.
A kromě toho, že nemocnice přijdou o produkci, tak bude i méně dostupných služeb. To se přece taky musí nějak projevit.
Myslím, že u velkých nemocnic akutní služby pokryjí, ale budou chybět lidi přes den. Jednoznačně se omezí plánovaná vyšetření, operace, cokoliv plánovaného, protože ti lidé, kteří by to dělali, tam prostě nebudou. Ještě se ani nevyrovnalo covidové období, kdy se odkládaly plánované věci. Další omezení natáhne čekací doby. Ale zase se to týká jenom některých oborů.
U velkých fakultních navíc vyvstává ještě jeden velký problém, a to postgraduální výuka. Jak se tam má zachovat kontinuita, když lékař nebude dva dny v práci a přitom má učit. Změna se měla udát dávno. Probíhají věčné hádky, co lékař dělá pro fakultu a co pro nemocnici. V některých nemocnicích ředitelé chtějí striktně oddělit práci pro fakultu a práci pro nemocnici. Jak ale vyučujete, zvláště v chirurgických oborech? No tím, že člověka vezmete na sál, zvláště postgraduální studenty. Vůbec nevím, jak by se toto dalo oddělit. Podle mě je hloupost to oddělit. Je to komplexní věc.
Shledáváte na iniciativě mladých lékařů i něco pozitivního?
Zákoník práce už je platný 13 let a nic se centrálně neudělalo, nemáme dlouhodobou strategii. Změna je potřebná, ale ne změna skoková.
Kde hledat nějaký kompromis při řešení požadavku mladých lékařů na navýšení základního tarifu?
To by se nemělo dělat tarifem. Managementy jednotlivých nemocnic musí garantovat, že lékař bude mít stále stejný plat, ale méně přesčasových hodin. Peníze, které měli lékaři za služby, dostanou jiným způsobem – odměnami nebo vyšším osobním ohodnocením. Nemocnice jsou schopné platy zachovat. Navýšit je ale, podle mého názoru, schopny nejsou.
Máme strašně moc lůžkových zařízení, která jedou v nepřetržitém provozu. A podle mě zbytečně
Čili jsou schopny zachovat objem peněz s tím, že se sníží služby. Ale když se sníží služby, zároveň klesne výkonnost nemocnice.
To je problém pro plánovanou péči. Ale bude to velmi různé nemocnice od nemocnice, jak budou schopny práci lékařů uspořádat, jak moc to ovlivní jejich plánovaný provoz. Bude záležet na umu managementu, aby se dohodl, že těch 416 hodin přesčasů, které jsou povolené zákoníkem práce, bude využito naplno, takže bude mít lékař dohromady 566 hodin. Fakultní nemocnice spočítaly, že by potřebovaly zhruba 620 hodin, aby to nezasáhlo do plánovaných výkonů. Takže i u fakultních nemocnic výpovědi přesčasů povedou ke snížení výkonu. Malé nemocnice nejsou vůbec schopné to udělat. Protože když si vezmete třeba chirurgii, ta má 8 nebo 10 doktorů a kdyby to takhle udělali, tak primářovi zbyde maximálně jeden operační tým a víc jich prostě nepostaví.
A není tohle příležitost říznout do struktury?
Je. To je krok číslo dvě, který jsem už také někde zmínil. Máme strašně moc lůžkových zařízení, která jedou v nepřetržitém provozu. A podle mě zbytečně. Je třeba to omezit, ale různě podle krajů, podle toho jakou tam mají strukturu, aby zbytečně nevypadly nějaké služby. Je třeba vytipovat oddělení, nebo celé nemocnice, které pojedou v takzvaném denním provozu a na službu tam zůstanou jen lékaři, kteří se budou starat o již hospitalizované pacienty a nebudou nikoho nového přijímat.
Některá oddělení v nemocnicích je pak třeba úplně zrušit. Protože je zbytečné, aby dvě nemocnice vzdálené od sebe dvacet kilometrů od sebe obě měly ortopedii a chirurgii. To se dá krásně udělat tam, kde jsou krajské holdingy, jde to i domluvou ředitelů nemocnic, jako skvělý příklad lze uvést Jihočeský kraj.
Ale to by musely udělat kraje a domluvit se s pojišťovnami. Protože když nebudou mít nepřetržitý provoz, tak půjdou s produkcí dolů.
Pravděpodobně ano, ale když se podíváte třeba na Jihomoravský kraj, tak tam se akutní operace v některých nemocnicích dějí výjimečně. Takže to zvláštní dopady nemá a pojišťovny jsou nakloněné tomu – alespoň to deklarovaly – že zachovají stejný objem peněz pro nemocnice. Když tedy některá oddělení zmizí, tak to nemohou platit, ale budou to platit jinde a ti si přetáhnou lékaře.
Také ale nepůjde provést narychlo. Co dalšího lze dělat?
Přibude lékařů z lékařských fakult, myslím, že jich bude hodně, protože vyjde o 10 až 15 procent více absolventů. A další věcí, ale to určitě vyvolá skřípění zubů, pokud se o to ministerstvo pokusí, je dát ambulantním specialistům povinnost, aby se podíleli na službách v nemocnicích. Ve světě to je běžné. I u nás tu a tam někdo z nich chodí sloužit. Ale to jsou ti rozumnější, kteří usilují o zvyšování erudice. Specialisté zavřou ve dvě nebo ve tři ambulanci a tím to pro ně končí. Proč by nemohli mít týdně jednu až dvě služby v nemocnici?
A neměl by vzniknout nějaký „akční plán“, který by se dal předložit i mladým lékařům?
Určitě měl. A spolu s tím s nimi vyjednat nějaký konsensus, že nebudou tolik „tlačit na pilu“, protože takové skokové změny uskutečnit nelze. Ale také jim vysvětlit, co se stane, kdybychom to takto skokově udělali – že to mimo jiné bude mít ekonomický dopad na příjmy od pojišťoven. A pojišťovna vám nemůže dát víc peněz, než jí umožňuje vyhláška.
Tomáš Cikrt, Jakub Němec
