Ilustrační foto: Freepik

Empatičtí lékaři mají spokojenější pacienty, potvrzuje studie

Empatický přístup ze strany lékařů a lékařek vede k většímu pocitu spokojenosti na straně pacientů. Znamená například lepší přežití po infarktech, nižší riziko opětovné hospitalizace, ale také bezpečnější zdravotní péči. Navíc s sebou přináší lepší spolupráci pacientů při užívání nastavené léčby. To všechno jsou důvody, proč míře empatie ze strany zdravotnického personálu věnovat pozornost. Nová studie publikovaná v žurnálu Annals of Internal Medicine potvrzuje, že právě empatičtí lékaři a empatické lékařky mají šťastnější pacienty.

Ne vždy je to zrovna kvalita poskytované zdravotní péče, co rozhodne o tom, zda pacient odchází spokojený a také více motivovaný ke spolupráci ohledně své léčby. Zásadním faktorem je míra empatie, které se pacientovi dostane od ošetřujícího lékaře či ošetřující lékařky. A spokojenost pacientů zdaleka není „nadýchanou nic neříkající metrikou“, jak zdůrazňuje ve svém článku pro magazín The Conversation profesor Jeremy Howick, ředitel Stoneygate Centre for Excellence in Empathic Healthcare, které je součástí University of Leicester. Podle něj je nezbytné si uvědomit, že spokojenost pacientů se přímo promítá do výsledků jejich terapie, a proto je na místě věnovat pozornost faktorům, které ovlivňují zda jsou pacienti spokojení či nikoliv.

Jak ukazuje nová analýza publikovaná v žurnálu Annals of Internal Medicine, která shrnuje celkem čtrnáct studií zahrnujících 1 986 pacientů, spokojenější jsou ti, k nimž jejich lékaři a lékařky i další zdravotnický personál přistupují empaticky. A pacientská spokojenost je jedním z klíčových faktorů pro úspěch léčby. „Projevení zvýšené empatie (ze strany lékařů a lékařek – pozn. redakce) pomáhá pacientům, aby byli více ochotní sdílet své obavy a současně vytváří prostor pro to, aby lépe porozuměli svým zdravotním problémům,“ popisuje profesor Howick, který byl součástí autorského týmu zmiňované studie.

Mezi zkoumanými studiemi byly zahrnuté práce z různých typů zdravotnických zařízení, přesněji od poskytovatelů primární péče i nemocnic. Sledovány byly i různé zdravotnické profese a jejich empatie směrem k pacientům. Konkrétně se jednalo o praktické lékaře a lékařky, lékaře a lékařky působící v nemocnicích, anesteziology a anestezioložky, zdravotní sestry a bratry, psychology a psycholožky a další ošetřovatelský personál. Napříč sledovanými profesemi se potvrdila souvislost mezi mírou empatie ze strany zdravotníků a spokojeností pacientů, o které se starali.

Studium medicíny s sebou nese pokles empatie

Schopnost vcítit se do pacienta a porozumět jeho situaci je jednou z klíčových dovedností zdravotnického personálu, avšak loňská studie publikovaná v žurnálu BMC Medical Education poukázala na znepokojivý trend. Už studenti a studentky medicíny by měli být vzděláváni v oblasti, jak rozvíjet svou empatii a následně empaticky přistupovat ke svým pacientům. Britský General Medical Council (veřejný orgán, který ve Velké Británii vede oficiální registr lékařů – pozn. red.), jenž mimo jiné stanovuje standardy pro vzdělávání na lékařských fakultách, tvrdí, že empatie je dokonce jedním z ústředích bodů celé strategie medicínského vzdělání. Schopnost empatie u studentů a studentek lékařských fakult ale v průběhu jejich studia klesá.

Ke změně dochází v okamžiku, kdy student přechází od teoretického studia k praktickému. V tu chvíli se podle zmiňované práce setkávají se „skrytou osnovou“. „Skrytá nebo neformální osnova byla definována jako neformální vliv na studenty, kteří jsou (někdy) svědky neempatického chování u svých vzorů, jednání pod vlivem nedostatku času, upřednostňování biomedicínských znalostí a cynismu jako strategie ke zvládání situace,“ konstatuje autorský tým. Právě „odkoukání“ chování od vyučujících i starších kolegů, spolu s tím, že se medici a medičky setkávají s náročnými případy, vede podle analýzy k „desenzibilaci“ a cynismu. Jinými slovy, studenti medicíny se během svého studia naučí zvládat pracovní situace tak, že ztratí část své schopnosti empatie, což je ještě posíleno chováním starších a zkušenějších kolegů.

Spokojenost pacientů není samozřejmost

Realita je taková, že spokojení nejsou ani zdaleka všichni pacienti. Podle výzkumu monitorujícího pacientskou spojenost s britskou Národní zdravotní službou (NHS) se v roce 2022 dostala pacientská spokojenost na nejnižší úroveň za posledních 25 let. Konkrétně pouze 36 % respondentů odpovědělo, že je spokojeno s tím, jakým způsobem nyní NHS poskytuje zdravotní péči, a naopak 51 % dotazovaných vyjádřilo svou nespokojenost. Nespokojení byli pacienti s péčí napříč různými oblastmi, 42 % respondentů bylo nespokojených s primární péčí, včetně péče praktických lékařů, 42 % s péčí v oblasti stomatologie a 40 % s péčí poskytovanou na urgentních příjmech a pohotovostech.

Nejvyšší míru nespokojenosti pak dotazovaní vyjadřovali směrem k dostupnosti péče včetně nedostatečné možnosti osobních návštěv. Jak uvádí deník The Guardian, celkem 69 % respondentů bylo nespokojeno s čekací dobou na ošetření u praktického lékaře nebo v nemocnici, 55 % dotazovaných uvádělo, že „NHS nemá dostatek personálu“ a 50 %, že „vláda nedává dost peněz do fungování NHS“.

Mezi nejčastější důvody pro spokojenost dotazovaní naopak uváděli, že je péče zdarma (74 %), že je kvalitní (55 %) a má dobrý rozsah poskytovaných služeb a terapie (49 %). Přes 40 procent pacientů také uvedlo, že jsou spokojení s postojem a chováním zdravotnického personálu. Přístup zdravotníků tak byl z pohledu respondentů jedním ze zásadních faktorů pro jejich spokojenost.

Ludmila Hamplová