Ministerský plán na lepší ohodnocení záchranářů, kteří dělají výkony běžně prováděné lékaři, končí někde nebezpečným fiaskem. Aby některé záchranky nemusely lidem zvednout platové třídy, začaly podmiňovat vybrané život zachraňující úkony konzultací s lékařem. Například před podáním adrenalinu při resuscitaci by tak nejprve měli zavolat doktorovi, upozorňuje záchranář Martin Vostal.

Zdravotníci, kteří dělají výkony prováděné běžně lékaři, měli dostat od začátku roku přidáno. Respektive mít nově zařazení do 13. platové třídy. Jenže mnohde se tak nestalo, a výklad toho, kdo má vyšší třídu dostat, zůstává nejasný. A někteří zaměstnavatelé dělají všechno možné, aby zdravotníkům přidat nemuseli. To je podle záchranáře a odboráře Vostala také případ některých zdravotnických záchranných služeb (ZZS).

„Současná situace na ZZS v ČR je v oblasti zařazování záchranářů do 13. platových tříd v jednotlivých krajích rozdílná. V některých krajích (Plzeňský, Ústecký) do 13. třídy nikdo z výjezdových záchranářů přeřazen nebyl s odůvodněním, že po nich zaměstnavatel žádnou z činností, které do této kategorie spadají, nepožaduje,“ objasnil Zdravotnickému deníku.

Nesmějí dělat, co léta cvičili

Ve většině krajů podle něj byli do 13. platové třídy přeřazeni záchranáři pro urgentní medicínu. Zároveň často s dodatkem k pracovní smlouvě, kterým souhlasí s výkonem práce na území celého kraje a dalším navýšením kompetencí.

Ruku v ruce s tím ovšem někde dochází k přesnému opaku toho, co změnou zamýšlelo ministerstvo zdravotnictví. To chtělo legalizaci stavu, který už beztak vzhledem k nedostatku lékařů v praxi funguje, kdy zdravotníci vykonávají část lékařských činností. Místo toho ale kvůli tomu, aby nemuseli navyšovat personální náklady, začínají někteří zaměstnavatelé kompetence omezovat.

„První takové vlaštovky se objevují na záchranných službách. Záchranáři bez specializované způsobilosti, kterých je většina, dostávají nové náplně práce. V nich je jim, bez předchozí konzultace s lékařem, zakazováno provádět některé život zachraňující výkony, například zajištění dýchacích cest laryngeální maskou, podání adrenalinu při resuscitaci a další. To, v čem byli celá léta školeni a cvičeni, najednou samostatně provádět nesmějí. V praxi zřejmě místo zahájení kvalitní resuscitace bude třeba nejprve telefonovat s lékařem, který povolí vše, co bylo doposud samozřejmostí. A to vše jen kvůli tomu, aby náhodou někdo nevznesl nárok na vyšší platovou třídu,“ napsal Vostal v komentáři na webu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče.

Problém i u operátorů

Podle něj také mnozí zaměstnavatelé přestali uznávat specializační kurzy, například na zajištění dýchacích cest či katetrizace močového měchýře u mužů. Ve finále tak 13. platovou třídu jak záchranářům pro urgentní medicínu, tak všeobecným sestrám se specializací uznala jen ZZS Olomouckého kraje (zdravotničtí záchranáři bez specializace zůstali v 11. platové třídě).

Podobná situace nastala i u operátorů a operátorek zdravotnických operačních středisek. Ti totiž měli být přeřazeni do 12. platových tříd, někde se tak ale nestalo u všech. V krajích, kde se rozlišují pozice na přebírání tísňových výzev a operační řízení výjezdových posádek, uznali 12. třída jen těm, kteří operačně řídí posádky.

Mohlo by vás zajímat

A stavu podle odborářů nijak nepomohla ani úprava metodiky, která má sloužit jako podklad pro určení, kteří zdravotníci mají spadat do vyšší platové třídy. „Myslím si, že záměr ministerstva zdravotnictví, který měl přinést ohodnocení náročnosti práce posádek rychlé záchranné služby při současném nedostatku lékařů na ZZS, zaměstnavatelé zcela překroutili z důvodu obavy z dalšího zatížení rozpočtů ZZS v oblasti osobních nákladů. Došlo tedy přesně k opačnému efektu, než ministerstvo zamýšlelo,“ dodává Vostal.