Zatímco věda postupuje vpřed, pacienti stále častěji unikají k alternativám, které slibují zázraky, ale přinášejí smrt. Co mohou dělat zdravotníci, aby dezinformace neměly u nemocných zelenou? Klíčem k záchraně životů není zákaz vyhledávání informací, ale naslouchání, empatické vysvětlování a trpělivé provádění informační džunglí. O tom, že dnešní svět je zaplaven dezinformacemi – a některé mohou stát život, ví své onkoložka Ilana Yurkiewiczová působící na Stanfordské univerzitě.

„S mou pacientkou Claire jsme měly spor. Bylo jí 44 let a přišla ke mně pro druhý názor. Diagnóza byla rakovina konečníku ve 3. stadiu. Začalo to krví ve stolici a rychle se to změnilo v úbytek hmotnosti a bolesti břicha. Souhlasila jsem s doporučením jejích předchozích lékařů na operaci, ozařování a chemoterapii. Jenže Claire se ptala na jmelí, jed modrého štíra a terapii infračervenou lampou,“ popisuje Yurkiewiczová v komentáři pro Stat News.

Na Instagramu se Claire dozvěděla, že má snížit příjem cukru, aby se nádor vyhladověl. V podcastu jí zase poradili antiparazitikum ivermektin. A důvěru v medicínu založenou na důkazech bohužel nijak nepodpořili ani politici, kteří podrývají vakcíny i další léčebné postupy. Claire tak bohužel zemřela na vyléčitelnou rakovinu.

„Není to anomálie. Nedávný průzkum Nadace lékařů zjistil, že více než polovina doktorů uvádí dezinformace a nepravdivé informace jako překážku v péči o pacienty. Téměř 9 z 10 se domnívá, že se jejich počet za posledních pět let zvýšil. Jako onkolog a internista s dlouhou praxí to mohu potvrdit z první ruky. Dokážu odříkat nejnovější on-line trendy, aniž bych klikla na jediný odkaz. Denně vyvracím ‚léky‘ propagované wellness společnostmi a neprověřené doplňky stravy tlačené influencery na sociálních sítích,“ uvádí Yurkiewiczová.

Zkreslování rizik i smyšlené příčiny onemocnění

Právě pacienti s rakovinou patří v době vzestupu sociálních médií, eroze důvěry v instituce a on-line záplavy zdravotnických informací k nejzranitelnějším. Dezinformace v onkologii nabývají podle článku publikovaného na portálu Pharmacy Times několika podob. Může jít o přehánění přínosů neprokázaných terapií, jako je ivermektin nebo fenbendazol. Zároveň dochází k ignorování nebo naprostému popírání známých rizik a toxicit spojených s těmito látkami.

Pak jsou tu tvrzení typu „cukr živí rakovinu“ nebo „deodorant způsobuje rakovinu prsu“. A nejhorší je, pokud dezinformace vedou pacienty k vynechání nebo odložení standardní léčby založené na důkazech ve prospěch pofidérních alternativních produktů.

Mohlo by vás zajímat

Sociální sítě jsou bohužel prostředím, kde se dezinformace rychle šíří, dochází ke konfirmačnímu zkreslení a pacienti zde nacházejí příběhy, které se zdají být přesvědčivější než klinické důkazy. Ve skutečnosti ale asi třetina obsahu o léčbě rakoviny na sociálních médiích obsahuje dezinformace. Pro pacienta, kterému právě sdělili diagnózu rakoviny a který zoufale hledá odpovědi, je to opravdu nebezpečné prostředí.

Paradoxně se ale řada lékařů necítí na řešení těchto problémů dostatečně připravena. Ve Spojených státech jen 18 % poskytovatelů uvádí, že absolvovalo školení, jak s pacienty hovořit o dezinformacích. Je tu tedy jasná mezera ve vzdělávání v oblasti tohoto rychle se vyvíjejícího problému.

Nikdy pacienta nezahanbovat

Co tedy mohou zdravotníci dělat, aby boj s dezinformacemi u pacientů vyhrávali? Jádrem zůstává naslouchat, empaticky sdělovat informace založené na důkazech a udržovat důvěru. A také je třeba přiznat, že dezinformace jsou běžné a pacienti se jim vyhnou jen těžko.

Cílem rozhovorů by nikdy nemělo být zahanbit nebo odmítnout pacienta za to, co četl nebo čemu uvěřil. Naopak je na místě pochopit, co zjistil a proč to na něj zapůsobilo. A pomoci zorientovat se v informacích založených na důkazech.

V komunikaci tak je podle Pharmacy Times na místě držet se čtyř kroků:

1. Pochopte informace a motivy pacienta

Než hned opravovat nebo poučovat, věnujte čas pochopení toho, co pacient skutečně četl, slyšel nebo čemu věří a proč to v něm rezonovalo. Ptejte se formou otevřených otázek, které vybízejí k dialogu a poskytují kritický vhled do skrytých obav a motivací.

Je také v pořádku být upřímný ohledně limitů vlastní obeznámenosti s konkrétním zdrojem nebo studií. To signalizuje otevřenost, buduje důvěru a pacient se necítí být v defenzivě.

2. Opravujte dezinformace a vzdělávejte

Jakmile pochopíte, čemu pacient věří, začněte jemně a jasně řešit důkazy. Přizpůsobte své vysvětlení jeho úrovni zdravotní gramotnosti. Zaměřte se na to, abyste mu pomohli pochopit rozdíl mezi typy důkazů. Třeba jaký je rozdíl mezi designem studií, jako jsou in vitro a studie na zvířatech, oproti randomizovaným klinickým studiím.

Při vysvětlování rizik buďte konkrétní, protože vágní varování se snadno ignorují. A místo abyste sahali po odmítavém jazyku, který může konverzaci zabít, spojte každou opravu s vysvětlením. Tento přístup udržuje pacienta v kontaktu a zvyšuje pravděpodobnost, že se k němu vaše sdělení skutečně dostane.

3. Poraďte se s pacienty ohledně budoucího online vyhledávání a zdrojů

Pacienti budou i po odchodu z ordinace hledat informace on-line. Není proto na místě jim zakazovat, aby něco vyhledávali, ale pomoci jim hledat bezpečněji a kritičtěji. Tedy nasměrovat je na zdroje, které jsou důvěryhodné.

Zároveň je dobré pacientovi říci, že pokud narazí na novou studii nebo příspěvek na sociálních sítích, kde si není jist, může ho přinést a společně ho projdete. Tím se role zdravotníka změní z hlídače na průvodce.

4. Posilujte vztah s pacientem

Během celého rozhovoru je dobré se ujišťovat, že se pacient cítí být slyšen a respektován. Zdravotník by měl ctít jeho autonomii, například slovy: „Je to vaše tělo a vaše rozhodnutí. Mou rolí je poskytnout vám nejlepší důkazy a pomoci vám zvážit rizika a přínosy.“

Naopak konfrontační nebo hanlivý jazyk není na místě. Cílem je, aby se pacienti cítili bezpečně, když sdělují, jak uvažují nebo co zvažují, a aby to neskrývali ze strachu z odsouzení.