Medicína je dokáže zachránit, ale vítězství nad rakovinou v mladém věku s sebou nese stín. Nová studie ukazuje, že pacienti, kteří porazili nemoc v mladém věku, mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich rozvine další nádor. Viníkem je i samotná léčba, která jim kdysi zachránila život. O to důležitější roli hraje screening.

V poslední době se hovoří o tom, že rakoviny u mladých lidí přibývá. Prokazatelně to platí u kolorektálního karcinomu, kde zhruba každá pátá diagnóza přichází u lidí mladších 55 let. Nyní se ovšem ukazuje, že Černým Petrem v podobě diagnózy rakoviny v mladém věku to nekončí. Podle nové studie publikované v časopise Canadian Medical Association Journal totiž u pacientů, kteří prodělali rakovinu v raném věku, existuje dvakrát vyšší riziko, že se u nich později objeví další nádor.

Výzkum sledoval vývoj nových nádorů (tedy ne recidivu původního onemocnění) u lidí, kteří měli první rakovinu diagnostikovanou ve věku 15 až 39 let. Jednou z hlavních příčin vyššího výskytu následných nádorů je podle vedoucí autorky studie Mirandy Fidler-Benaoudiové z University of Calgary a Cancer Care Alberta léčba použitá u první rakoviny.

Radiace: léčba i zhouba

„Mezi vyléčením a dlouhodobou kvalitou života skutečně existuje křehká rovnováha. Radiace je uznávanou příčinou rakoviny. Je nezbytná k léčbě původní rakoviny, zároveň ale zvyšuje riziko vzniku dalších nádorů, protože daná část těla byla ozářena. Podobně existuje výzkum, který ukazuje, že chemoterapie a dokonce i některé hormonální terapie používané k léčbě rakoviny mohou v pozdějším životě způsobit následnou rakovinu,“ vysvětlila podle CBC Fidler-Benaoudiová.

Zvýšené riziko následné rakoviny ovšem nemusí být způsobeno pouze předchozí léčbou – roli může hrát i genetika.

Vysoká míra přežití

Co tedy přesně výzkum ukázal? Odborníci prozkoumali data pacientů, u kterých byla diagnostikována rakovina mezi 1. lednem 1983 a 31. prosincem 2017. Z 24 459 lidí, kteří přežili nádor v mládí, onemocnělo další rakovinou 1 442. V kohortě této velikosti v běžné populaci by se ale očekávalo pouze 643 případů rakoviny.

Nejčastějšími nádory, které se u přeživších později rozvinuly, byly rakovina prsu, trávicího traktu, krvetvorby a dýchacích cest.

„Výskyt rakoviny během dospívání a mladé dospělosti se v mnoha zemích včetně Kanady podstatně zvýšil. Podle nedávných kanadských údajů se výskyt rakoviny u dospívajících a mladých dospělých v letech 1998 až 2012 každoročně zvyšoval o 1,3 %. V roce 2022 byla diagnostikována u 8 739 z nich, což odpovídá věkově standardizované míře výskytu 60,8 na 100 tisíc lidí. V kombinaci s relativně vysokou mírou přežití v tomto věkovém rozmezí, která dosahuje přibližně 86 %, bude rostoucí populace mladých pacientů, kteří rakovinu přežili, negativně ovlivněna svou diagnózou a její léčbou. A to i o několik desetiletí později,“ konstatuje studie.

Mohlo by vás zajímat

Novější léčba bývá šetrnější

„Víme, že ženy, které podstupují ozařování hrudníku, ať už kvůli lymfomu, rakovině prsu nebo jakémukoli jinému typu rakoviny, mají výrazně zvýšené riziko vzniku sekundární rakoviny prsu spojené s ozařováním,“ konstatuje Abha Guptová, lékařská ředitelka onkologického programu pro dospívající a mladé dospělé v Onkologickém centru Princess Margaret v Torontu při University Health Network.

Podle ní je ovšem radiační léčba nyní velmi odlišná od té, která se používala v 80. a 90. letech. U pacientek, které podstoupily ozařování v nedávné době, tak může být o něco menší riziko, než naznačuje studie.

„Myslím si, že riziko není stejné pro každého, kdo prodělal rakovinu. Riziko velmi závisí na tom, jaká byla skutečná expozice v době první rakoviny,“ načrtává Guptová. Že s vývojem stoupá naděje, že léčba nebude tak karcinogenní, potvrzuje také Fidler-Benaoudiová.

Potřeba screeningu i psychologické podpory

Jisté ovšem je, že u těchto pacientů hrají stěžejní roli screeningové programy, které mohou druhou rakovinu odhalit včas. Zároveň je třeba mladým lidem, kteří prodělali rakovinu, poskytnout také psychologickou podporu. Pokud pomineme strach z návratu onemocnění, narážejí také na sociální izolaci, protože prodělali chorobu, s níž nikdo z jejich vrstevníků nemá zkušenost.

Ruku mohou podat psychologové, sociální pracovníci či poradci. Pomáhá ale také sdružování dospívajících a mladých dospělých pacientů prostřednictvím osobních akcí nebo on-line chatů. Tak si podle Guptové mohou promluvit o svých zkušenostech s vrstevníky, kteří jim rozumí.