Premiér Andrej Babiš mluví o přerušovaném půstu, měří si metabolický věk a propaguje knihy o dlouhověkosti. Odborníci ovšem upozorňují, že největší vliv na délku života nemají drahé longevity kliniky ani zázračné pilulky, ale překvapivě obyčejné věci, ve kterých však Česko zaostává.

Andrej Babiš na sociálních sítích pravidelně ukazuje své ranní procházky, mluví o sportu, zdravém životním stylu nebo přerušovaném půstu, propaguje knihy o dlouhověkosti a takzvaných modrých zónách, tedy místech, kde se lidé dožívají nadprůměrného věku. Tvrdí také, že má díky pravidelnému měření metabolický věk výrazně nižší, než odpovídá jeho skutečnému věku.

Jeho zájem o longevity se navíc propsal i do politiky. Vznikl post ministra pro sport, prevenci a zdraví, jehož cílem je začít zvyšovat průměrný věk dožití lidí ve zdraví. Péče o vlastní kondici se tak stává součástí výrazného politického narativu.

Nejde jen o to dožít se, ale jak

Právě rozdíl mezi délkou života a délkou života ve zdraví dnes odborníci zdůrazňují nejvíce. V Česku se muži v průměru dožívají přibližně 77 let, ženy 83. Ve zdraví ale Češi a Češky podle odborníků žijí zhruba jen do 62 let.

„Původní gerontologické teorie z 80. let, že dojde ke kompresi nemocnosti, se nenaplnily,“ upozornila nedávno v diskusi na akci Medialogy přednostka Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN Eva Topinková. Podle ní se longevity stává nejen zdravotním, ale také ekonomickým a politickým tématem.

Podle biologa Jana Černého z Přírodovědecké fakulty UK navíc nemá smysl romantizovat minulost a srovnávat dnešní délku života s minulými stoletími. „Z evolučního hlediska není důvod, aby se délka života člověka v průběhu věků měnila. Lidé měli v minulosti stejné biologické předpoklady k dlouhověkosti jako dnes. Statistický nárůst střední délky života je hlavně zásluhou hygieny a medicíny,“ uvádí.

Zásadní problém podle odborníků spočívá v tom, že stále více lidí sice přežívá do vysokého věku, zároveň ale přibývá pacientů s chronickými nemocemi.

Češi mají obrovský prostor ke zlepšení

Debaty o dlouhověkosti často sklouzávají k biohackingu, drahým doplňkům nebo experimentálním terapiím. Jenže data o zdravotním stavu české populace ukazují mnohem prozaičtější problém: nadváhu, nedostatek pohybu, vysoký tlak nebo nadměrnou konzumaci alkoholu.

Podle údajů Státního zdravotního ústavu se s nadváhou potýká více než třetina žen a téměř polovina mužů. Obezitou trpí zhruba pětina populace, nejčastější příčinou úmrtí zůstávají kardiovaskulární choroby.

Mohlo by vás zajímat

Profesor Michal Vrablík z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN upozorňuje, že potenciál ke zlepšení je v tuzemsku obrovský. „Na kardiovaskulární choroby se v České republice umírá stále hodně často, úmrtnost je ve srovnání třeba s Francií dvojnásobná,“ podtrhuje.

Klíčové přitom je, že většina rizikových faktorů souvisí s životním stylem. „Nadměrný kalorický příjem, nedostatek pohybu, kouření a alkohol vysvětlí 70 % rizika infarktu myokardu. Jsou to banální věci, ale týkají se velkého množství Čechů,“ dodává Vrablík. Podle něj navíc cévní poškození vzniká desítky let předtím, než člověk skončí s infarktem v nemocnici.

8 základních zásad

Navzdory boomu longevity klinik, infuzních terapií a doplňků stravy se odborníci proto často vracejí k jednoduchým doporučením. Doktorka Tereza Vágnerová z Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN připomíná 8 základních zásad Americké kardiologické asociace:

  • zdravě jíst,
  • pravidelně se hýbat,
  • nekouřit,
  • kvalitně spát,
  • udržovat zdravou váhu,
  • hlídat si krevní tlak, cholesterol a hladinu cukru.

„Jde o jednoduché zásady, které jsou ale důležité pro prevenci civilizačních chorob a přidají nám zdaleka nejvíce let života,“ míní.

Podobně mluví i americká specialistka na dlouhověkost Florence Comiteová. Podle ní lidé často podceňují zdánlivě banální návyky. Sama například uvádí, že výrazný rozdíl pocítila poté, co přestala večer ujídat před spaním. Důraz klade také na omezení alkoholu a pravidelný pohyb kombinující kardio a silový trénink.

Odborníci se zároveň většinou shodují, že velká část marketingu kolem longevity předbíhá vědecké důkazy. Podle českých specialistů zatím neexistují přesvědčivé studie potvrzující, že by běžně propagované „superpotraviny“ nebo většina potravinových doplňků skutečně prodlužovaly život.

Genetické úpravy, autofagie a hledání elixíru mládí

Výzkum dlouhověkosti přesto postupuje rychle. Vědci studují genetické predispozice k dlouhému životu, buněčné procesy spojené se stárnutím i možnosti, jak je ovlivnit.

Velkou pozornost dnes budí například autofagie. Jde o proces, při kterém buňky odstraňují poškozené části a udržují vlastní „údržbu“. Výzkum naznačuje, že právě tyto mechanismy mohou hrát důležitou roli při stárnutí organismu.

Farmaceutické firmy zároveň vyvíjejí preparáty, které by podobné procesy dokázaly aktivovat. Profesor Černý ale varuje před přílišným optimismem. „Pilulky, které umožní identifikovat a selektivně likvidovat mitochondrie s poškozenou genetickou informací, jsou určitě na dohled. Já bych v tom ale byl opatrný, nic totiž není zadarmo,“ zdůrazňuje.

Podle Černého se lidský organismus během evoluce stal mimořádně složitým systémem a zásahy do buněčných regulací mohou mít nepředvídatelné důsledky.

Nezapomínejme na vztahy a pocit smyslu

Dlouhověkost ale není jen otázkou těla. Profesorka Topinková upozorňuje, že současná posedlost anti-agingem může vést i ke stigmatizaci stáří. Podle ní je potřeba připravovat se na vyšší věk nejen fyzicky, ale i psychicky a sociálně. „Důležitý je zdravý postoj k životu, schopnost zvládat stres a budovat vlastní odolnost,“ říká. Velkou roli hrají vztahy, pocit smyslu a vědomí, že člověk někam patří.

Právě proto se v debatách o dlouhověkosti stále častěji objevuje i japonský koncept ikigai – důvod, proč ráno vstát z postele. Možná totiž nakonec nebude nejdůležitější, zda se lidé jednou dožijí 120 let. Ale zda budou co nejdéle žít zdravě, aktivně a s pocitem, že jejich život má smysl.