Příspěvek lékařky z chirurgické pohotovosti otevřel na sociální síti debatu o tom, co na pohotovost patří a co už ne. Zdravotníci upozorňují na přetíženost akutní péče, pacienti ale namítají, že laik často nemůže poznat, zda za zdánlivě běžnou bolestí nestojí vážné onemocnění.

Lékařka Lucie Züglerová zveřejnila bilanci své služby na chirurgické pohotovosti od 19. hodiny do půlnoci. Z dvanácti pacientů jich podle ní osm přišlo s bolestí břicha. „12 lidí, z čehož 8 (!!!) bolestí břicha, z čehož 1 cévní ileus a 1 zlomené zápěstí. Zbytek se nechá přivézt RZP pro 2h trvající bolesti břicha po dietní chybě, na bolest si nic nevezmou a při vstupu do ambulance jim nic není,“ napsala nedávno na sociální síť X.

V debatě, která se kolem příspěvku rozvinula, se opakovaně vracela jedna otázka: Jak má člověk bez medicínského vzdělání poznat, že jeho bolest není jen banální obtíž?

Právě na nejistotu pacienta upozornil internista Nemocnice Sokolov Jan Němček. U bolesti břicha nebo na hrudi by podle něj nebylo namístě lidem vyčítat, že přijedou na pohotovost. Připomněl také, že když samotná diagnostika jednoho pacienta zabere lékaři dvě hodiny, lze jen těžko očekávat, že člověk bez medicínských znalostí předem spolehlivě pozná příčinu svých potíží.

Když bolest ustoupí, ale…

V diskusi zazněly i zkušenosti, kdy se původně nevýrazný nebo ustupující problém ukázal jako závažný. Členka pacientské rady ENDO Talks Alice Řezníčková popsala svou první žlučníkovou koliku. V nemocniční zprávě byla podle ní označena jako dietní chyba, protože záchvat do příjezdu do nemocnice odezněl. „Byla to bolest, co jsem nikdy předtím nezažila, úplně jiný typ, nevím, jak jsem to měla poznat,“ uvedla.

Dana Charvátová zase popsala případ svého manžela. Po příjezdu na pohotovost mu kapky ulevily a začal uvažovat, zda tam vůbec měl být. Nakonec prý šlo o akutní zánět slinivky a muž strávil v nemocnici týden. „Člověk nechce otravovat, ale někdy prostě nevíte…“ napsala.

Podobnou zkušenost má Lenka Rabušicová, která přijela se svou patnáctiletou dcerou v noci na dětskou pohotovost kvůli bolesti břicha. Podle jejího popisu lékař potíže označil za dietní chybu a podal Algifen. Ráno přijela záchranná služba a podle Rabušicové se ukázalo, že šlo o zánět slepého střeva. Dívka následně strávila týden na JIP.

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti, které laik nemá

Züglerová ve svém druhém příspěvku popsala hranici, kterou chirurgická pohotovost má mít. Je podle ní určena pro akutní případy, nikoli pro chronické obtíže, převazy nebo situace, kdy pacient přichází večer jen proto, že přes den pracuje či nechce čekat.

Jako příklady uvedla podvrtnutý kotník, naražený prst, převazy nebo týden trvající obtíže. Pokud by lidé s takovými problémy podle ní využívali běžnou ambulantní péči během pracovního dne, pohotovosti by nebyly tolik zatížené.

Právě u běžných úrazů ale zazněla další námitka. Petr Kadlec upozornil, že zdravotník pozná například podvrtnutý kotník také díky zkušenosti, kterou běžný člověk mít nemusí. „Normálním lidem se to přihodí jednou za život, takže nemají jak porovnat, jestli se jedná o zvrknutý kotník, nebo něco mnohem závažnějšího… Někdy zkuste vystoupit ze své bubliny,“ napsal.

Otázka zvýšení poplatku

Vedle otázky, jak má laik závažnost svých obtíží posoudit, se ale v debatě otevřela také otázka, jak omezit návštěvy pohotovostí v případech, kdy nejde o akutní problém. Jedním z návrhů, který se v debatě dlouhodobě objevuje, je zvýšení poplatku. Téma letos v lednu znovu otevřeli odborníci na konferenci Medidays.

Současných 90 korun podle ředitele Asociace českých a moravských nemocnic Michala Čarvaše neplní kvůli inflaci regulační funkci. Poskytovatelé proto v minulosti navrhovali zvýšení na 350 až 500 korun.

Podle Čarvaše nejsou pacienti dostatečně motivováni chovat se vůči zdravotnímu systému efektivně. Část z nich podle něj volí pohotovost místo praktického lékaře proto, že nechtějí čerpat dovolenou nebo nemají jinou časově dostupnou možnost. „Jsme přehlcení, protože se tam poskytuje péče, která by se jinde a jindy dala řešit levněji,“ řekl.

Od praktiků po edukaci

Do debaty o přetížených pohotovostech proto vstupuje i otázka dostupnosti péče během dne. Ve starší diskusi zachycené Zdravotnickým deníkem někteří zdravotníci upozorňovali na případy, kdy se pacienti podle jejich zkušenosti do ordinace praktika nedovolají nebo jsou odkázáni na pohotovost či internu.

Jednou z dalších cest, které v debatě zazněly, je lepší informování veřejnosti. Například neuroložka Petra Mištríková v diskusi na sociální síti X navrhovala celonárodní edukaci a jednoduché návody dostupné například na urgentech či webových stránkách nemocnic. Lidé by podle nich měli mít jasné informace o tom, kdy volat záchrannou službu a kdy se dostavit sami.