Chybí až 200 tisíc dárců krve. Plazma odebraná v komerčních centrech končí v cizině, říká primářka

Zásoby krve v Česku nejsou dostatečné – tuzemským registrům chybí až 200 tisíc dárců plné krve. Mladí lidé často dávají přednost komerčním centrům, kde darují plazmu za finanční odměnu, přičemž odebraná plazma často ani nezůstává v Česku. O tom, proč je pravidelné dárcovství klíčové a jak se snaží získat nové dárce, pověděla Zdravotnickému deníku primářka fakultního transfuzního oddělení Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Daniela Dušková. Na odpovědích k rizikům dárcovství za úplatu a vývozu plazmy za hranice spolupracoval primář transfuzního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice Petr Turek.

Co mohou očekávat lidé, kteří jdou poprvé darovat krev?

Při první návštěvě čeká dárce nejdříve vyplnění dotazníku a seznámení se s celým procesem. Dotazník vyplňují všichni dárci při každém odběru. Lékař poté s každým projde informace uvedené v dotazníku podrobněji a posoudí jeho aktuální zdravotní stav. Všichni dárci mají prostor na otázky a vysvětlení všech nejasností. Zakládáme si na tom, že vše probíhá klidně, aby se dárce necítil pod tlakem.

Našim cílem je udržet v registru co nejvíce pravidelných dárců, proto jsme velmi rádi, když prvodárci dále pokračují. Pro udržení stabilních zásob transfuzních přípravků mají totiž velký význam právě pravidelní dárci s dlouholetou perspektivou.

Proč jsou pravidelní dárci cennější?

Pokud by lidé darovali krev jen jednou a pak už nepřišli, představují z našeho pohledu větší riziko z hlediska možných nežádoucích reakcí u příjemců transfuzních přípravků vyrobených z jejich odběru. Navíc u prvodárců, kteří darovali pouze jednou, si nemůžeme být jistí jejich motivací. Z našeho pohledu může mít jedinec, který daruje krev pouze jedenkrát, osobní důvod pro darování krve, například si přeje mít vyšetřené infekční markery nebo si jen chce nechat zkontrolovat svůj zdravotní stav.

Přes veškerou naši snahu nám stále dárci krve chybí.

Cílem vyšetření dárců před vlastním odběrem je posouzení, zda je dárce schopný zvládnout odběr krve bez zdravotního rizika a zda transfuzní přípravky vyrobené z jeho odběru nemohou nést riziko pro příjemce transfuze. Vyšetření lékařem před darováním krve rozhodně není tak rozsáhlé jako při preventivní prohlídce u praktického lékaře.

Jak jsem už říkala, ideálním dárcem je člověk, který přichází krev nebo krevní složky darovat pravidelně a současně má mnohaletou perspektivu darování.

Jaké jsou hlavní podmínky pro to, aby bylo darování krve bezpečné?

Podmínky jsou vždy dvě – bezpečí pro samotného dárce a bezpečí pro příjemce transfuze. Bezpečný odběr pro dárce krve je zajištěný kontrolou před vlastním odběrem (dotazník, vyšetření lékařem), bezpečnost pro pacienta zajišťují následná laboratorní vyšetření odebrané krve. 

Je v Česku krve dostatek?

Není. Už teď nám v registru chybí zhruba 6 tisíc dárců. V celé republice jde asi o 150 až 200 tisíc dárců plné krve. Nemluvím přitom o dárcích plazmy, k těm nemám přesná data.

Jak tento problém řešíte?

Dárce se snažíme aktivně oslovovat – zveme je, pořádáme kampaně, informujeme a jezdíme za nimi i s mobilní odběrovou jednotkou. Tento způsob je čím dál běžnější, například ve Španělsku už se takto uskutečňuje prakticky veškeré darování krve. V Česku byli lidé dlouho zvyklí spíše chodit na transfuzní oddělení, ale to se postupně mění.

Reagujeme také na změnu pracovního režimu a změnu přístupu zaměstnanců i zaměstnavatelů k darování krve, a proto spolupracujeme přímo s firmami a jezdíme za jejich zaměstnanci. Máme s nimi domluvené pravidelné termíny a plán odběrů na celý rok. S tím nám pomáhá i PR tým VFN. Je to každodenní práce, bez které se neobejdeme.

Mohlo by vás zajímat

Vědci spočítali ideální délku spánku. Pokud spíte méně nebo více, tělo stárne bleskovým tempem

Přes veškerou naši snahu nám ale stále dárci krve chybějí, jak už jsem zmínila na začátku rozhovoru. Část mladých totiž dává přednost komerčním centrům, kde darují plazmu za finanční odměnu. Nechci to hodnotit, každý má své důvody, ale může to snižovat ochotu darovat krev.

Je darování krve za finanční odměnu spojené s nějakými riziky?

Ano, darování krve za finanční odměnu může zvýšit riziko nežádoucích účinků u příjemce po podání transfuze. Záchyt infekčních markerů – HIV, HBV a zejména HCV – je u placených dárců prokazatelně výrazně vyšší. Vyplývá to z dat ÚZIS. Ten má také v Národním registru dárců data dokládající, že mladá populace častěji volí „finančně kompenzované dárcovství“, tedy že chodí častěji dávat plazmu než plnou krev.

Někteří lidé to střídají, jiní možná ani nevědí, že plazma odebraná v komerčních centrech často nezůstává v Česku.

Jak to myslíte?

Odebraná plazma z komerčních center putuje do zpracovatelských center mimo republiku, kde se z ní vyrábějí léčiva, která se pak znovu musí nakupovat pro potřeby léčebné péče v ČR. V současné době ale produkuje ČR několikanásobně více plazmy, než je nutné pro výrobu léčiv pro naše pacienty.

Proč se krev vyváží za hranice?

V České republice nejsou z důvodu drahých technologií zpracovatelské kapacity, takže se zpracování plazmy postupně soustředilo do malého počtu nadnárodních firem. Problém je v tom, že do evropského poolu plazmy pro zpracování přispíváme výrazně více, než odpovídá naší velikosti. Přibližně jedna osmina evropské plazmy je od nás, přesto je Evropa jako celek závislá na Spojených státech. A přitom nemáme garanci dostupnosti léčiv z plazmy. Na ty se totiž v EU vztahuje volný pohyb léčiv.

Na co se darovaná krev používá nejčastěji?

Darovaná krev se zpracovává na jednotlivé transfuzní přípravky. Konkrétně se z ní oddělují erytrocyty, tedy červené krvinky, dále plazma a krevní destičky.

Rizika jsou minimální, ne však nulová.

Erytrocyty se podávají pacientům s anémií, například při chronických onemocněních nebo po velkých krevních ztrátách – typicky po porodu či při náročných kardiovaskulárních operacích. Plazma se využívá u pacientů s poruchami srážlivosti krve, zejména pokud nejsou k dispozici vhodné krevní deriváty, tedy léky vyrobené z plazmy.

Cílem lékaře je vždy podat konkrétní složku krve podle aktuální potřeby pacienta. 

Transfuze krve může tedy mít pro příjemce i rizika?

Bohužel ano. Transfuzní přípravky jsou sice léky, ale velmi specifické, a určité riziko   nežádoucí reakce po jejich podání vždy existuje. Nelze jej nikdy vyloučit stoprocentně.

Krev se při zpracování upravuje a jednotlivé složky se uchovávají v náhradních roztocích, na které může být pacient citlivý nebo na ně může mít alergickou reakci. Svou roli mohou hrát i materiály, například plastové vaky, ve kterých je krev skladována. I ty mohou v určitých případech ovlivnit reakci organismu.

Současná transfuzní medicína je ale na velmi vysoké úrovni a rizika jsou minimální, ne však nulová.

Mohli jste přehlédnout: Zaplavená auta z jihu Evropy přivážejí do českých bazarů i plíseň