Českem hýbe nevídaný nárůst duševních poruch u dětí a mladistvých. Covid, přehnaná protektivita rodičů i vliv sociálních sítí a umělé inteligence přispěly k epidemii, která si vybírá krutou daň nejen na samotných mladých, ale na jejich rodičích a ve výsledku na celém státu. Situace totiž začíná ohrožovat i budoucnost české ekonomiky. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotnického deníku Duševní zdraví v Česku: aktuální výzvy.

„Svět se v posledních čtyřech letech velmi proměnil. Bylo to dáno epidemií covidu a dalšími věcmi, které nešlo ovlivnit. Vidíme obří nárůst duševních potíží u dětí a mladé populace. To je proto naše priorita a aktualizujeme akční plán (Národní akční plán pro duševní zdraví 2020-2030, pozn. red.), abychom tam děti a mladé lidi dostali mnohem více. A protože se mnoho lidí ještě nedostává do výrazných duševních onemocnění, tak pokud budeme reagovat rychle, nemusí se do propadnout psychiatrické péče. Proto chceme posílit první linii,“ uvádí národní koordinátorka politiky duševního zdraví Dita Protopopová.

To potvrzuje místopředsedkyně výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP Simona Papežová. „Když se řešilo, na co bude zaměřený strategický dokument v roce 2012 a 2013, zacílili jsme se na vážně duševně nemocné – s vážnými průběhy psychóz, bipolárních afektivních poruch, těžkých depresí… To byla zranitelná populace, která propadávala sítem. Teď ale zažíváme nárůst počtu duševních onemocnění v dětské a adolescentní populaci. To je gró. Vidíme to v psychiatrických nemocnicích a na akutních příjmech v podílu dětí, pro které není dostatečně vybudovaná síť lůžková ani ambulantní,“ konstatuje Papežová.

Často nezůstává u jednoho problému

Dětské psychiatrické ambulance jsou tak dnes zcela přetížené. A čím dál větší tlak ze strany rodičů či mladých dospělých je také na psychiatrické ambulance pro dospělé. Psychiatři přitom pečují o rostoucí objem lidí s disharmonickým vývojem osobnosti, úzkostmi, depresemi či transgender problematikou.

„Významně přibylo mladých dospělých, kteří směřují k hraniční poruše osobnosti. To znamená sebepoškozování, nespokojenost sám se sebou, se světem, nedostatečné prožívání radosti. Dost často jsou diagnózy komorbidní, takže pacienti s hraniční poruchou osobnosti k tomu mohou být úzkostní či depresivní. A mnozí přicházejí s tím, že mají ADHD, chtějí být diagnostikováni a léčeni. Jenže čekají, že lék zázračně způsobí, že budou úspěšnější ve škole, že budou spokojenější. Mají nereálná očekávání,“ poukazuje Papežová.

Duševní problémy navíc mívají komorbidity i v oblasti fyzického zdraví. „Hodně obézních lidí má nějaké duševní onemocnění. Hodně lidí s kardiovaskulárním problémem má i problém v oblasti duševního zdraví. Diabetes mellitus a související metabolické poruchy mívají také obrovský překryv s duševními onemocněními,“ vypočítává ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Ivan Duškov.

Wellbeing českých dětí patří k nejhorším v Evropě

Ve finále tak máme velký problém. A i když jde o celosvětový trend, v Česku jsme na tom ještě hůře než okolní státy. Wellbeing dětí a dospívajících ve studiích měřených stejnou metodikou u nás vychází hůře nejen v porovnání se západními státy, ale i třeba s Polskem.

„I psychologové přitom udělali chybičky. Zdá se mi, že tu byl extrémní důraz na protektivitu dětí a dospívajících. Možná až přehnanou, kdy rodiče chtěli všechno pro děti zabezpečit, aby se jich nic náhodou nedotklo. A dostali jsme se do situace, kdy máme generaci méně odolných lidí. To nepůjde vyřešit jen na poli psychiatrie,“ domnívá se výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví Ladislav Csémy.

Mohlo by vás zajímat

Analýza dat podle něj také ukázala, že pokud je problém ve fungování rodiny, tedy v rodinné kohezi a komunikaci, zásadně se to podepisuje na celkovém wellbeingu dětí. Ty pak často neprožívají dobré, bezpečné dětství ani v rodině, ani ve škole. Proto je třeba mít síť odborníků na školách, ale také soustředit pozornost na rodiče, jejich duševní zdraví a osvětu.

Raději randí s chatbotem

Na duševním zdraví dětí a dospívajících se ale dnes pochopitelně podepisují i sociální sítě a umělá inteligence. Jak poukazuje Duškov, řada teenagerů dnes preferuje vztah s AI před vztahem se skutečnou osobou. Podle nedávného průzkumu amerického Centra pro demokracii a technologii měla pětina školáků romantický vztah s AI. A skoro polovina britských školáků je otevřená k tomu mít AI kamaráda, ukázal průzkum organizace Male Allies.

„Chatbot jako digitální partner není náladový, nervózní, vždycky vás chápe. Zdá se výhodnější navázat přátelství s umělou bytostí, protože je to jednodušší, méně nákladné, nemusíte do toho tolik investovat a snášet jako se živým člověkem. Proto dnes spousta mladých lidí utíká k sociálním sítím a do digitálního světa na úkor toho, aby se konfrontovali ve skupinách. Tam si musí prosazovat svoje názory, svou osobnost, přizpůsobovat se partnerům,“ popisuje Csémy. A roli nepochybně hraje také to, že chatboty chválí, nekritizují.

Ve finále se tak vytrácejí příležitosti, při kterých se mladí lidé fyzicky potkávají a navazují osobní vztahy. A mnozí dávají přednost tomu být single.

Aby to ale nevypadalo, že děti a mladí lidé jsou to jediné, na co se má naše psychiatrie zaměřovat. „I na druhé straně spektra vidíme růst a s obavami sledujeme populaci, která stárne. Lidé, jejichž rodiče ještě díky tomu, jak se prodlužuje věk, žijí a potřebují péči, také v případě, že nemají k dispozici služby, začínají péči sami potřebovat,“ podotýká náměstek pro oblast duševního zdraví z Centra duševní rehabilitace Beroun Martin Hollý.

Problém nebude nedostatek peněz, ale nedostatek lidí

To všechno má zásadní dopad nejen na životy lidí, kteří duševními problémy trpí, a jejich rodiny, ale také na fungování celého státu. S tím, jak populace stárne a rodí se čím dál méně dětí, bude lidský kapitál u nás čím dál tenčí. „A produktivitu potenciálního kmenu lidského kapitálu, který je malý, budou dál ukusovat další věci včetně duševního zdraví a jiných nemocí. Budeme mít obrovský problém,“ konstatuje výkonný ředitel v Centru ekonomických a tržních analýz Aleš Rod.

Problém už je beztak velký i dnes. V EU totiž ročně kvůli duševnímu zdraví přijdeme o 2,4 milionu plných úvazků. A duševní (ne)zdraví si v Evropě ročně vyžádá náklady ve výši HDP České republiky. Mladí lidé, kteří potíže mají, se vedle toho mnohdy naplno nevěnují vzdělání a přípravě na budoucí povolání. K tomu se jejich stav podepisuje i na blízkých a případných neformálních pečujících. Celý problém se tak multiplikuje.

„Pořád říkáme, že největší problém budou peníze. V budoucnu to ale bude nedostatek kvalifikovaných lidí,“ dodává Rod.

Plánům na řešení problémů okolo duševního zdraví se budeme věnovat v příštím článku.

Poděkování za podporu sympozia patří Všeobecné zdravotní pojišťovně.