Přesčasy nejsou jen problémem lékařů a sester. Nové celostátní šetření mezi odbornými zdravotnickými pracovníky odhaluje, že desítky hodin práce navíc měsíčně jsou běžnou realitou i u dalších profesí.

Na jaře letošního roku oslovila Odborová asociace laborantů a pracovníků ve zdravotnictví (OALPZ) odborné zdravotnické pracovníky napříč Českem s dotazníkem zaměřeným na pracovní podmínky. Do šetření, které probíhalo od 31. března do 14. dubna, se zapojilo 525 respondentů ze všech 14 krajů.

Největší zastoupení měly laboratorní profese – zdravotní laboranti a laboratorní asistenti (254 odpovědí) a odborní pracovníci v laboratorních metodách (91 odpovědí). Právě tato skupina tvořila přibližně dvě třetiny všech respondentů, a umožnila tak podrobnější analýzu regionálních rozdílů i pracovního zatížení.

Přesčasy jako pravidlo

První zveřejněná část výsledků se zaměřila na přesčasovou práci. Respondenti odpovídali na to, kolik hodin přesčasů obvykle odpracují během jednoho měsíce. A výsledky ukazují, že práce nad rámec běžné pracovní doby je u řady odborných zdravotnických profesí spíše pravidlem než výjimkou.

V laboratorním souboru uvedlo pouze 14,2 % respondentů, že žádné přesčasy nemají. Nejčastější odpovědí bylo pásmo 1 až 10 hodin přesčasů měsíčně, které zvolilo 36,8 % pracovníků. Tím ale přesčasová zátěž zdaleka nekončí. Přibližně třetina laboratorních pracovníků vykazuje 21 a více hodin přesčasové práce měsíčně a zhruba každý osmý respondent uvedl dokonce více než 40 hodin.

Rozdíly se objevily i mezi jednotlivými laboratorními profesemi. Zatímco pásmo 21 a více hodin přesčasů měsíčně uvedlo 33,1 % zdravotních laborantů a laboratorních asistentů, mezi odbornými pracovníky v laboratorních metodách šlo o 22 % respondentů.

Pardubický kraj v přesčasech vede

Výsledky ukázaly také výrazné regionální rozdíly. OALPZ sledovala podíl laboratorních pracovníků, kteří odpracují alespoň 21 hodin přesčasů měsíčně.

Nejvyšší podíl zaznamenal Pardubický kraj, kde tuto úroveň přesčasové práce uvedlo 60,5 % respondentů. Následoval Královéhradecký kraj s 55,6 % a Středočeský kraj se 40,7 %.

Podle autorů průzkumu se vysoká koncentrace přesčasové práce objevuje také v Praze a Moravskoslezském kraji. Výsledky tak podle nich naznačují, že nejde o problém jednotlivých pracovišť, ale o širší jev, který se týká části zdravotnických provozů napříč republikou.

Mohlo by vás zajímat

Za přesčasy může i nepřetržitý provoz laboratoří

Zajímavý pohled nabízí také struktura pracovišť zastoupených v průzkumu. Významnou část respondentů tvořili pracovníci biochemických, hematologických a transfuzních laboratoří, tedy oborů, které zajišťují statimová a urgentní vyšetření pro nemocnice fungující v nepřetržitém režimu.

Právě potřeba nepřetržité dostupnosti laboratorní diagnostiky pro akutní péči může podle výsledků vysvětlovat část vysoké přesčasové zátěže. Šetření proto naznačuje, že problém nesouvisí pouze s personální situací jednotlivých pracovišť, ale také se systémovými nároky nemocniční laboratorní péče.

Analýza navíc ukázala souvislost mezi rostoucím počtem přesčasových hodin a celkovou nespokojeností pracovníků. S vyšší přesčasovou zátěží roste podíl respondentů, kteří upozorňují na nesoulad mezi náročností práce a odměňováním, nedostatečné příplatky nebo nadměrné pracovní vytížení.

Nejde jen o počet hodin

Samotný objem přesčasové práce ale podle respondentů není jediným problémem. Neméně důležitou roli hraje způsob evidence a kompenzace odpracovaných hodin.

Mezi laboratorními pracovníky bylo nejčastější formou kompenzace proplacení přesčasů, které uvedlo 38,6 % respondentů. Náhradní volno využívá 34,5 % pracovníků a téměř čtvrtina respondentů popsala kombinaci obou způsobů.

8,1 % laboratorních respondentů uvedlo, že jejich přesčasová práce není formálně vykázána v plném rozsahu. V otevřených odpovědích navíc opakovaně zmiňovali nejasnou evidenci přesčasů, rozdílný přístup zaměstnavatelů nebo pocit, že finanční ohodnocení neodpovídá skutečné náročnosti práce.

S tím jdou ruku v ruce i další zjištění průzkumu. Stížnosti na nesoulad mezi náročností práce a mzdovým ohodnocením uvádělo 44,9 % respondentů, na nízké či nerovnoměrné příplatky upozorňovalo 30,7 % pracovníků.

Nejvíce přesčasů radiologové, nejméně lékárníci

Podrobná analýza byla sice zpracována především pro laboratorní profese, průzkum nicméně sledoval i další odborné zdravotnické pracovníky.

Nejvyšší přesčasová zátěž se podle výsledků objevila u radiologických pracovníků. Nejčastěji uváděnou kategorií bylo 31 až 40 hodin přesčasů měsíčně a orientační průměr dosáhl 30,2 hodiny za měsíc.

Zdravotničtí záchranáři vykazovali orientační průměr 18,7 hodiny přesčasů měsíčně, sanitáři 18,6 hodiny. Na opačném konci spektra se ocitli pracovníci v lékárnách s průměrnou přesčasovou zátěží 9,7 hodiny měsíčně.