Čas zahájení léčby je v péči o pacienty s Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou zcela klíčový. Data a indikátory kvality ale odhalují, že systém často blokuje moderní léky a pacienti užívají neadekvátní terapii. O tom, jak tento stav změnit, diskutovali experti u kulatého stolu Zdravotnického deníku Využití indikátorů kvality ke zlepšení péče o pacienty s IBD.
Péče o pacienty s IBD chorobami, zejména o ty skutečně závažné, je sice v České republice na špičkové úrovni, jeden zásadní problém ale zůstává, řekl na počátku diskuse předseda pracovní skupiny pro IBD při České gastroenterologické společnosti Martin Bortlík. „Data jednoznačně ukazují, že široká populace se k cílené terapii dostává v mnoha případech později,“ vysvětlil.
Negativním důsledkem není podle něj jen to, že jsou pacienti přeléčováni a poškozováni terapií, která je neadekvátní – a to především kortikosteroidy. Za následek má pozdní přístup k moderní léčbě také odlišnou efektivitu cílené terapie. „Zkušenosti a indicie z posledních minimálně deseti let ukazují, že čím dříve cílenou léčbu zahájíme, tím lépe,“ vysvětlil Bortlík.
Spolupráce s pojišťovnami skřípe
Klesající jednotková cena cílené terapie proto podle Bortlíka představuje skvělou příležitost. „Myslím si, že bychom měli této situace využít a ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami umožnit pacientům podstatně časnější zahájení cílené terapie,“ řekl.
Spolupráce s pojišťovnami ale podle něj v praxi skřípe. „Například v poddimenzovaném Zlínském kraji se jako odborná společnost snažíme podporovat vznik nových center. Ty ale mají téměř bez výjimky neskutečné problémy s uzavíráním smluv s pojišťovnami. Plátci jsou schopni i ve Zlínském kraji konstatovat, že je péče o pacienty zajištěna dostatečně. A tím oddalovat uzavření smluvního vztahu,“ popsal Bortlík konkrétní příklad.
Bortlíkova slova podpořila v diskusi i předsedkyně pacientské organizace Pacienti IBD Lucie Laštíková. „Jsem moc ráda, že v poslední době rostou počty pacientů proléčených moderními terapiemi. Bohužel ale plošně nerostou spravedlivě. Například v Praze máme adekvátní počet specializovaných center a ve Zlínském kraji je jejich síť poddimenzována. To se musí změnit,“ řekla.
„Péče by měla jít za plátcem, ne plátce za péčí. A zrovna u IBD diagnóz je problematika cestování poměrně výrazná. Cestovat dvakrát týdně za specializovanou léčbou třeba sto kilometrů opravdu není jednoduché, zvlášť když máte aktivní Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu. Toto téma se opakuje několik let a stále k němu nemáme řešení,“ upozornila Laštíková.
Peníze za pacientem? Praxe je jiná
Za plátce u kulatého stolu vystoupil vedoucí oddělení léčiv a zdravotnických prostředků České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) Pavel Mlynář. A proti výtce o špatné práci pojišťoven se ohradil: „Tvorba nových centrových pracovišť je komplexní proces. Vyplývá z více faktorů a určitě nefunguje tak, že se jen podíváme, který region zaostává, a tam ‚nasázíme‘ tři nová centra.“ Významnou roli hraje podle Mlynáře také silné regionální vyhraněnost některých zdravotních pojišťoven.
Reagoval i na výrok, že péče a peníze mají jít za pacientem. „To v českém zdravotnictví úplně nefunguje. Kdyby se pacienti ze Zlínského kraje, kteří se dnes často léčí v Brně nebo v Praze (podle dat ÚZIS jich je v součtu zhruba třetina, pozn. red), měli začít léčit ve Zlínském kraji, budou peníze realokovány? Pravděpodobně ne,“ upozornil Mlynář.
Na další problém systému upozornil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek. „Pacient je indikován k centrové léčbě a buď ji dostane včas, nebo ji z nějakých objektivních důvodů včas nedostane a musí někam migrovat. Ale peníze centrům se rozdělují na začátku roku a toto rozdělení nereflektuje, v kterém centru se v průběhu roku opravdu reálně léčí,“ popsal.
Proto by podle něj pomohl sdílený systém real time hlášení centrové léčby, který by pojišťovnám umožnil spravedlivější rozdělení peněz. „Pokusíme se ho spustit, máme k tomu mandát ministerstva i lékařů,“ řekl Dušek.
Data jako zrcadlo naší práce
Odborníci diskutovali také o tom samotném poslání indikátorů kvality a datových výstupů. Bortlík zdůraznil, že data o péči o IBD pacienty nejsou nástrojem, který směřuje výlučně k plátcům a vytváření požadavků na poskytovatele. „Vnímáme je jako zrcadlo naší práce. Jako něco, co nepochybně souvisí s dostupností péče, ale i se zažitou gastroenterologickou praxí. Data totiž mohou ukazovat na zásadní nedostatek praxe na některých pracovištích,“ upozornil.
Proto by uvítal, aby se indikátory postupně dostaly ke sledování co nejnižší úrovně péče, tedy na úroveň jednotlivých praxí. „Aby každý gastroenterolog, byť třeba bude léčit ve své praxi jenom 20 pacientů, viděl, že 10 z nich léčí neadekvátně. To by mělo kultivovat a zlepšit prostředí,“ míní Bortlík.
Mohlo by vás zajímat
To je podle Duška možné už nyní. „Už máme technicky postavený datový most například do všech praxí praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost. A vůbec to nevede ke zlým reakcím. Nejeden lékař se nám potom ozve, že si udělal audit kartotéky a zjistil, že má v péči skutečně mezery. A gastroenterologů je méně než praktiků, proto je určitě možné jejich indikátory do datového mostu přidat,“ poznamenal.
Pacient musí být v obraze
„Primárním cílem všeho sběru dat, který jsme začali na ÚZIS dělat, je sice také ukázat, že se v péči něco děje špatně, ale především dát prostor lékařskému terénu k nápravě. Lékařů máme a budeme mít málo a opravdu není naším cílem zbavit je pacientů a praxe. Chceme, aby se zlepšovali. A chci moc poděkovat Martinovi Bortlíkovi a řadě dalších významných gastroenterologů, se kterými data sdílíme, že u nich ‚tah na branku‘ opravdu je,“ dodal Dušek.
Sdílení dat praxím by díky zvýšení soutěživosti mezi lékaři skutečně kultivovalo péči i podle vedoucího projektu CzechHTA na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT Aleše Tichopáda.
Ten také v diskusi zdůraznil, že by k některým datům ukazujícím kvalitu péče měli mít přístup nejen pojišťovny, lékaři a centra, ale i pacienti.„Pacient je klient a informace o tom, kde se léčí dobře a kde hůř, má právo promítnout do svého rozhodování,“ uzavřel Tichopád.
