Mnozí ho vnímají jako radikála, on sám se však považuje za člověka, který pouze trvá na faktech. Poradce ministra zdravotnictví Tomáš Hauer v podcastovém rozhovoru pro Zdravotnický deník vysvětluje, proč je nezbytné centralizovat nejsložitější chirurgické výkony a proč nedává medicínský ani ekonomický smysl pořizovat drahou robotickou techniku do každé okresní nemocnice. Kromě toho se však Hauer s moderátorem Tomášem Cikrtem, šéfredaktorem Zdravotnického deníku, detailně zaměřil i na rozšiřování kompetencí zdravotních sester či zavádění očkování v lékárnách.

Ačkoliv se navrhovaná centralizace specializované péče dotýká zhruba jen čtyř tisíc hospitalizačních případů z celkových šesti set tisíc, které se v České republice ročně odehrají, vyvolal tento krok značnou politickou i mediální bouři. Podle Hauera za tím stojí hluboko zakořeněné obavy nemocnic o vlastní existenci, silné sentimenty a v neposlední řadě lékařská ega.

„Když něco děláte 25 let, tak vůbec nepochybujeme o tom, že to děláte dobře. Problém je, že už toho děláte jenom pět za rok,“ upozorňuje poradce ministra na praxi některých onkourologů v malých zařízeních. Těmto lékařům při tak nízkém počtu operací logicky chybí nejen průběžná praxe, ale především zázemí velkého týmu pro perioperační péči a okamžité řešení případných komplikací.

Tlak z regionů se navíc výrazně projevuje v politických snahách o nákup drahých operačních robotů. Hauer tyto ambice vnímá velmi kriticky. U většiny diagnóz totiž chybějí data o nákladové efektivitě či mortalitním benefitu ve srovnání s běžnou laparoskopií. Jedinou reálnou výjimku tvoří operace prostaty.

Roboti tak v malých nemocnicích podle Hauera neslouží ani tak pacientům, jako spíše fungují coby prestižní „atraktivizační prvek pro lékaře“. Přístrojová komise se proto k novým žádostem staví restriktivně. Brání nákupům tam, kde pro drahé přístroje zkrátka nejsou počty pacientů ani úhrady od pojišťoven.

Běžná operativa patří do okresů, péče se musí platit za kvalitu

Zatímco nejvzácnější a nejkomplikovanější diagnózy se musí koncentrovat ve velkých centrech, běžné by měly putovat přesně opačným směrem. Úhradová vyhláška dosud velké centrové hráče motivovala, aby si běžné zákroky „syslili“ pro sebe. Dostávali totiž za ně zaplaceno více než nemocnice v okresech.

„Decentralizovat se má tak, že přestaneme příliš intenzivně motivovat velké centrové hráče, aby operovali malé necentrové výkony,“ vysvětluje Hauer nastupující změnu, kdy budou pojišťovny platit všem za tyto zákroky zhruba stejně. Pacientovi s kýlou tak bude mnohem lépe v kvalitní okresní nemocnici nedaleko domova, zatímco fakultním kolosům se uvolní kapacita pro nejtěžší onkologické případy.

Revolucí musí projít i samotné hodnocení ambulantní péče. Jako příklad uvádí Hauer kardiologické pacienty v sekundární prevenci. Dnes musí lékař do systému pojišťovny zadávat speciální kód, aby vůbec zjistila, jakou má pacient hladinu LDL cholesterolu. To Hauer označuje za systém „padlý na palici“. V budoucnu, díky digitalizaci a sdílení dat z laboratoří, budou pojišťovny lékaře cíleně bonifikovat za to, že u jasně daného procenta svých pacientů reálně dosáhnou bezpečných cílových hodnot.

Debatu s Tomášem Hauerem vedl šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt.

Sdílení kompetencí není volba, ale nutnost pro přežití oddělení

Velmi otevřeně se Hauer v podcastu vyjádřil k ožehavému tématu rozšiřování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, které v Česku stále naráží na konzervativní odpor. Česká medicína si podle něj musí přestat lhát do kapsy. „Nelékařští zdravotničtí pracovníci už dávno dělají věci, které my se teď ex post snažíme dostat do legislativy,“ přiznává otevřeně každodenní realitu provozu na nemocničních odděleních.

Odkazuje přitom na zkušenosti z britského systému NHS. Tam zdravotní sestry zcela běžně kanylují nebo samostatně identifikují a zahajují léčbu počínající sepse. Zmínil také nepostradatelnou roli klinických farmaceutů přímo v nemocnicích, kteří lékaře často upozorní na chybné preskripce, jež by pacienta ohrozily.

Ukotvit a rozšířit podobné kompetence v české legislativě nepředstavuje podle Hauera ohrožení kvality péče – tu bude mít lékař vždy pod odborným dohledem –, ale jedinou možnou záchranu přetíženého systému. Pokud by se kompetence sester v zákoně neposílily a ony by určité výkony skutečně přestaly vykonávat, mělo by to pro nemocnice fatální následky. „Když to nebudou dělat, tak ty oddělení můžeme zítra zavřít a finito la comedia,“ konstatuje Hauer naprosto nekompromisně.

Lékárny jako nová vakcinační centra

Podobně racionální a pro mnohé lékaře kontroverzní postoj zastává poradce ministra také u zapojení farmaceutů do preventivní péče. Očkování v lékárnách, zejména proti chřipce a covidu, vyvolává u řady lékařských organizací tvrdý odpor. Hauer však namítá, že bychom neměli neustále vymýšlet kolo a ignorovat zahraniční praxi.

„Pojďte se všichni přestat chovat iracionálně. Nikdo neumírá v zahraničí po očkování v lékárnách, nikdo,“ vzkázal svým kolegům v oboru přímo do kamery.

Poukázal na velmi špatnou proočkovanost populace s tím, že paradoxně existují praktičtí lékaři, kteří ze svého kmene nenaočkovali vůbec nikoho. Zapojení vysoce vzdělaných lékárníků by systému obrovsky ulevilo, zejména s ohledem na demografický vývoj. Za deset let tu podle Hauera bude enormní množství multimorbidních seniorů. A zdravotnictví musí plně využít kapacity všech dostupných profesionálů.

Na argument moderátora Cikrta, který je sám původním povoláním farmaceut, že lékárny představují připravenou „armádu“ v první linii pro krizové stavy chránící veřejné zdraví, Hauer bez výhrad kývl. Budovat infrastrukturu až v době probíhající krize je podle něj zkrátka velmi nešikovné.

Nejsem radikál, jen vyžaduji racionální přístup podložený daty

I přes své vyhraněné názory, které se nebojí veřejně hájit, se Hauer jako radikál necítí. Čím je starší, tím více prý vnímá, že svět má mnoho vrstev a barev. Na ministerstvu úzce spolupracuje s týmem lidí, kteří dbají na to, aby se sice systém reformoval, ale aby se neuváženými kroky nerozbil. Podle něj česká společnost často nedokáže rozlišit mezi skutečnou radikalitou a pouhou názorovou pevností, která se opírá o objektivní fakta a statistiky.

K tématu

„V Čechách typicky si pleteme radikalitu a pevnost ve vydiskutovaných a na datech opřených postojích,“ dodává Hauer. Pro budoucnost pacientů je totiž podle něj stěžejní opustit pohodlí zavedených zvyků a sentimentu a začít dělat medicínu, která je skutečně funkční, racionální a prokazatelně prospěšná.