Britský systém veřejného zdravotnictví reprezentovaný Národní zdravotní službou (NHS) hledá úspory. Jejich součástí je pilotní projekt, který byl představen v Londýně. Tamní síť nemocnic, jež je součástí NHS, se rozhodla, že začne ve větší míře léčit pacienty se srdečními onemocněními na dálku. Systému to má ušetřit miliony liber a zároveň zachránit stovky životů, uvedl britský list Financial Times.

Britská Národní zdravotní služba přišla s poměrně odvážným experimentem. Přesněji řečeno její podřízená organizace Barts Health NHS Trust, která v Londýně provozuje síť pěti nemocnic. A právě nemocnice stojí ve středu zmíněného experimentu.

Spočívá v tom, že pacienti se závažným srdečním onemocněním se ve větší míře léčí doma. Klíčovým prvkem tohoto pilotního projektu je rychlejší přechod pacientů na vysoké dávky životně důležitých léků a jejich následné monitorování na dálku. To mimo jiné umožňuje upravovat léčbu bez nutnosti návštěvy nemocnice či dokonce hospitalizace.

Plán, který už nese ovoce

Podle předběžných údajů směřuje nový přístup k léčbě těchto pacientů k úspoře milionů liber a záchraně stovek životů, uvádí Financial Times s odkazem na dosavadní výsledky projektu.

O tom, že má Národní zdravotní služba dlouhodobě problémy s ekonomickou udržitelností, informuje Zdravotnický deník opakovaně. Jednou z klíčových příčin tohoto problému je i skutečnost, že NHS patří k systémům, které jsou nejvíce orientované na poskytování péče v nemocnicích.

Britská vláda proto v červenci zveřejnila desetiletý plán, na jehož základě se má toto změnit. Zdravotní péče se podle něj více přiblíží k pacientům do místa jejich bydliště. Cílem je snížit v průběhu následujících deseti let podíl výdajů na nemocniční péči na celkových zdravotnických výdajích. Zároveň se mají zvýšit investice do péče mimo nemocnice, což má ve výsledku přinést značné úspory celému systému.

Dosavadní zkušenosti z Londýna naznačují, že dosažení úspor by mohlo být skutečně reálné. A to při současném nárůstu počtu pacientů, kteří budou léčeni efektivněji, a tedy úspěšněji, než když vše zůstane při starém.

Neúprosná demografie

K tomu je třeba přidat i důležitý kontext. V současné době trpí závažným srdečním onemocněním (jako například srdeční selhání) více než milion Britů, uvádí Financial Times. Toto onemocnění má bez léčby podobnou prognózu jako rakovina plic. A očekává se, že do roku 2040 se počet těchto pacientů téměř zdvojnásobí.

Pokud tedy bude systém i nadále lpět na stávajícím vysokém podílu léčení v nemocnicích, zákonitě se zahltí a dostupnost péče se zhorší. Ostatně přetížení systému se projevuje už nyní. A to mimo jiné proto, že zatím nedošlo k výrazné změně přístupu k léčbě závažných srdečních onemocnění.

Podle kardiologa Christophera Primuse je systém nastaven tak, že se stále počítá s poměrně krátkou očekávanou délkou života pacientů. Přitom léky, které se v takových případech podávají, zásadně zvýšily dožití pacientů se srdečním selháním. „Někteří ovšem čekají déle než rok, než se u nich podaří nastavit správnou kombinaci léků pro stabilizaci jejich stavu,“ uvedl Primus pro Financial Times.

Dva miliony ušetřených liber

Pilotní projekt s označením STaRT-HF (Structured Titration and Rapid Treatment for Heart Failure – strukturovaná titrace a rychlá léčba srdečního selhání), který právě Christopher Primus a jeho kolega Debashish Das spustili, si klade za cíl zajistit, aby pacienti začali užívat nejdůležitější léky do dvou týdnů a kompletní léčebný režim jim byl nasazen do šesti týdnů.

Toho se dosahuje zapojením lékárníků, kteří kontrolují údaje o krevním tlaku a srdeční frekvenci. Pacienti naměřené hodnoty denně zadávají do zabezpečené on-line platformy. „Umožňuje nám to zvládat péči o velkou skupinu pacientů v kratším čase a rychle rozpoznat, pokud je nutné předat pacienta do péče lékaře,“ vysvětlil Das.

Od spuštění projektu se jej zúčastnilo celkem 445 pacientů a projekt přešel do režimu trvalého financování. Nikdo z více než čtyř stovek pacientů nezemřel ani nepotřeboval hospitalizaci. „Výsledky zapůsobily na kolegy ze zdravotnictví v jihozápadním Londýně natolik, že nyní sami pracují na zavedení podobného systému,“ dodal Primus.

Během prvního roku program díky snížení počtu hospitalizací ušetřil dva miliony liber. Úspora by mohla být dokonce pětimilionová. „To v případě, že by se projekt rozšířil na celou oblast spadající pod místní radu pro integrovanou péči, která plánuje služby a rozděluje zdroje,“ zdůraznil Primus.

Co brání rozšíření nového přístupu?

Proč se tedy zatím tento přístup nerozšířil i na další nemocnice provozované NHS? Beccy Bairdová, expertka, která se zaměřuje na zdravotní politiku v neziskové organizaci King’s Fund, vysvětlení našla. Mezi překážky bránící širšímu uplatnění těchto postupů podle ní patří jednak kulturní faktory (například neochota narušovat zavedené profesní hierarchie), jednak praktické problémy. Tím je třeba nutnost dodatečného školení personálu v případech, kdy se péče poskytovala na jiném pracovišti.

„V NHS máme tendenci upřednostňovat nemocniční péči před vším ostatním,“ uvedla Bairdová pro Financial Times. A dodala, že další překážkou užší spolupráce mezi nemocnicemi a komunitními službami je skutečnost, že systémy vedení zdravotní dokumentace pacientů nejsou vzájemně kompatibilní a nedokážou si předávat data.

Poslední překážkou podle zjištění Bairdové byla skutečnost, že přínosy a úspory se často projevovaly v jiné části zdravotnického systému než v té, která původně vynaložila potřebné zdroje. Jenže demografické trendy jsou neúprosné. A tak je nakonec velmi pravděpodobné, že tváří v tvář stoupající neudržitelnosti stávající podoby systému, se nakonec zmíněné překážky ukážou jako nevyhnutelně překonatelné.