Američanka Christa Pikeová přežila popravu ve státě Tennessee. Odsouzená k trestu smrti podle agentury AP přežila dvě smrtící injekce pentobarbitalu. Následně ji převezli do nemocnice v Nashvillu. Možnou příčinu vysvětluje pro Zdravotnický deník zástupce přednosty Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) pro pedagogickou činnost Fakultní nemocnice Ostrava Martin Kutěj.

Padesátiletá Pikeová, odsouzená v roce 1996 za vraždu k trestu smrti, je po nevydařené popravě v péči lékařů. Podle jejích právníků byla po podání dvou smrtících injekcí stále naživu. Její tep byl hmatatelný a slyšitelně prý chrápala. Podle některých svědků si stěžovala na bolest ruky, což může být v celém případu klíčové.

Podle zástupce přednosty KARIM pro pedagogickou činnost Fakultní nemocnice Ostrava Martina Kutěje může právě bolest ruky napovědět, kde se stala chyba. „Nevím, kdo ty injekce aplikuje, jestli je to proškolená vězeňská služba, nebo nějaký zdravotník. Pentobarbital funguje, pokud je striktně podán do žíly a krevním oběhem doputuje do místa, kde má účinkovat,“ vysvětluje.

Pentobarbital je lék, po jehož podání člověk upadne okamžitě do bezvědomí, nevnímá a od určité dávky přestává dýchat. „Tímto mechanismem dochází po nějaké době také k zástavě oběhu s následkem smrti, pokud tedy lék samotný podaný v desetinásobné běžné dávce nezpůsobí přímou zástavu oběhu. Vše záleží na množství a rychlosti podaného pentobarbitalu,“ dodává zástupce přednosty.

Pokud se nepodaří u popravovaného zajistit vpichem kvalitní žílu, nebo ten, kdo látku aplikuje, není dostatečně zkušený, může nastat situace, že je lék podán takzvaně paravasálně. „To znamená mimo cévu, respektive žílu. Tato situace není ani v běžné medicínské praxi nikterak raritní. Situace, kdy žíla ‚selže‘ je poměrně běžná a zkušený zdravotník ví, jak na tuto situaci reagovat. Celou situaci popravy určitě zhoršuje extrémní stres na straně popravovaného, který může mít vliv na stažení cév a o to komplikovanější punkci,“ popisuje dále Kutěj.

Kdo píchal injekce?

V případě, že zdravotník podá látku mimo žílu, látka samozřejmě nefunguje dle očekávání. „Zkušený zdravotník to pozná, protože se vytváří viditelné zduření – bulka v okolí zavedené kanyly,“ říká Martin Kutěj. Je tedy otázka, jak byl člověk, který injekce aplikoval, zkušený. „Mohlo také dojít k záměrné nebo nechtěné dislokaci kanyly pohybem pacientky. Situace je pak obdobná, lék nefunguje dle očekávání,“ vysvětluje Kutěj možné okolnosti.

Ale zpět k bolesti ruky, na kterou si měla Christa v průběhu popravy stěžovat. Podle Kutěje u naprosté většiny léků běžně podávaných intravenózně nechtěné paravasální podání neohrožuje pacienta, jen se v okolí cévy vytvoří depo léku a ten se následně vstřebává a účinkuje pomaleji a déle.

„Nicméně léky z kategorie barbiturátů patří mezí léky, u kterých je paravasální podání nebezpečné. Barbituráty mají vysoké pH, jsou zásadité. V paravasálním prostoru způsobují ve vysoké koncentraci biochemické reakce, jejichž následkem je až nekróza – odumření okolní tkáně. V extrémním případě pak celé končetiny. A z výpovědí k tomuto případu, které jsem četl, mi to všechno zapadá právě do tohoto scénáře,“ tuší Kutěj, kde se poprava mohla pokazit.

Je tedy možné, že Christa dostala kvůli špatnému podání jen část smrtícího koktejlu, nedostatečné množství, aby se jí zastavilo dýchání nebo rovnou srdce. Menší množství látky ji jen na nějaký čas uspalo. Bolest ruky, o které podle svědků mluvila, by mohla potvrzovat právě paravasální podání látky.