Praha dosud nedostatečně investovala do sportovní infrastruktury, což se může v následujících letech podepsat na zdraví a fyzické kondici obyvatel. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný proto v tiskové zprávě rezortu představil komplexní soubor investičních priorit, které mají za cíl modernizovat stávající sportoviště, vybudovat nová centra a zajistit lepší dostupnost pohybových aktivit pro širokou veřejnost i mládež.
Podle dat Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) funguje na území metropole 799 sportovních areálů. Školní sportoviště tvoří přibližně 41 procent celkové kapacity. Pokud by rozvoj infrastruktury ustrnul na současné úrovni, chybělo by podle ministra Šťastného Praze do roku 2030 okolo 29 sportovních zařízení. Do roku 2050 by se tento deficit prohloubil až na 104 areálů. To by znamenalo, že na jedno sportoviště připadne přibližně 3,5 tisíce obyvatel namísto dnešních 2,9 tisíce. Tento nepříznivý trend představuje zásadní překážku pro primární zdravotní prevenci, neboť omezená dostupnost sportovišť přímo vede ke snížení pohybové aktivity obyvatelstva a k nárůstu civilizačních chorob.
Ve zprávě současně upozorňuje na výrazné lokální rozdíly v dostupnosti. V oblastech, jako jsou Černý Most, Spořilov či sídliště Ďáblice, připadá na jeden neškolní sportovní areál více než 10 tisíc obyvatel. V jiných částech města, například na Petřinách nebo v oblasti Harfa–Hloubětín, chybí neškolní sportoviště úplně. Důraz na dostupnost sportování v místě bydliště je přitom klíčový pro to, aby se pravidelný pohyb stal přirozenou součástí každodenního života dětí i dospělých.
„Praha má sportovní kluby, talentované děti a tisíce lidí, kteří chtějí pravidelně sportovat. Současně máme velmi konkrétní data o tom, kde infrastruktura nestačí a kde bude problém v dalších letech narůstat. Proto považuji za důležité připravovat projekty s dlouhodobým horizontem a koordinovat investice města, městských částí a státu,“ zdůrazňuje ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný.
Strategické projekty: Strahov, Štvanice i Podolí
Mezi klíčové záměry patří přeměna strahovského areálu v moderní sportovní kampus bez nutnosti budování nákladné divácké arény. Cílem je vytvořit zázemí pro atletiku, tréninkové i víceúčelové haly, diagnostická centra a prostory pro mládežnický i výkonnostní sport. Dalším významným projektem je obnova ostrova Štvanice, kde se počítá s návratem ledové plochy, zachováním tenisové tradice a vybudováním multifunkční haly pro míčové sporty. Plán počítá také s výstavbou nového zázemí pro gymnastiku v Praze 6 či rozvojem vodního slalomu v Troji.
Nezapomíná se ani na plaveckou infrastrukturu. Kapacity pražských bazénů totiž podle ministerstva dlouhodobě nedostačují. „Pro zachování současné úrovně vybavenosti bude do roku 2050 zapotřebí nejméně tří dalších sportovních areálů s bazénem. Mezi městské části, u nichž se v budoucnu očekává významný deficit bazénové infrastruktury, patří například Praha 9, Praha 13 a Praha 10,“ stojí v tiskové zprávě.
Plánované projekty zahrnují rekonstrukci Plaveckého stadionu Podolí, bazénu Slavia ve Vršovicích či výstavbu nového centra v Modřanech. U nových zařízení se klade důraz na kombinaci závodních a tréninkových bazénů s oddělenými výukovými bazény, což zajistí efektivní využití jak pro školy a kluby, tak pro veřejnost.
Školní sportoviště jako komunitní centra
Rychlému a finančně dostupnému rozšíření kapacit může výrazně pomoci efektivnější využití stávajících školních sportovišť. Cílem ministerstva je vytvořit podmínky pro to, aby tělocvičny a hřiště mohly mimo dobu výuky sloužit sportovním klubům a veřejnosti. U nových školních budov by se s tímto komunitním a preventivně-zdravotním využitím mělo počítat již ve fázi projektové přípravy.
Realizace desítky let odkládaných investic si však vyžádá úzkou součinnost a koordinaci financování mezi hlavním městem, městskými částmi a státem. Z citovaných dat Národní sportovní agentury vyplývá, že Praha v letech 2022 až 2025 čerpala na investičních dotacích v přepočtu pouze 143 korun na obyvatele. To ji řadí na poslední místo mezi všemi kraji v České republice. Průměr činil 428 korun.
„Praha se podle této metodiky umístila na posledním místě mezi čtrnácti kraji. Přitom Praha má na účtech nejvíce volných prostředků ze všech měst a krajů… Do sportu však posílá ostudně málo prostředků. Pro velké projekty potřebujeme především připravené záměry, vhodné pozemky, jasný model provozu a dohodu města se státem. Investice do sportoviště nekončí jeho otevřením. Musíme od začátku vědět, kdo ho bude provozovat, kdo ho bude využívat a jak bude dlouhodobě financováno,“ dodává Boris Šťastný.
Konečným cílem představených priorit je sestavení závazného investičního plánu s desetiletým horizontem, který jasně definuje lokality, kapacitní potřeby, majetkoprávní vztahy i modely dlouhodobého financování. Jedině tak lze podle ministerstva zaručit, že rozvoj sportovní infrastruktury udrží krok s růstem města a poskytne obyvatelům dostatečný prostor pro zdravý a aktivní životní styl.
