Kam s novou nemocnicí a v čem zdravotnictví v Praze selhává? Odpovídá Tomáš Portlík

Jak se staví k plánované výstavbě nové nemocnice a jaké slabiny vidí v propojení zdravotních a sociálních služeb v Praze? Kandidát na pražského primátora Tomáš Portlík (SPOLU) představuje svůj postoj ke klíčovým tématům zdravotnictví v hlavním městě.

Jaké jsou největší problémy zdravotnictví v Praze a jak konkrétně je chcete ve funkci primátora řešit?

 Praha má špičkovou medicínu a koncentraci fakultních nemocnic, kterou jí může řada evropských měst závidět. Její slabinou ale podle mě není kvalita medicíny, nýbrž roztříštěnost systému a nedostatečná návaznost jednotlivých druhů péče. Pacient často naráží na hranice mezi státními nemocnicemi, městskými a soukromými poskytovateli, zdravotními pojišťovnami a sociálními službami. Pro něj jsou ale tyto kompetenční hranice naprosto nepodstatné.

Úlohou primátora není předstírat, že Praha může řídit fakultní nemocnice nebo nahrazovat zdravotní pojišťovny. Má ale dostatečnou politickou a ekonomickou sílu, aby dostala stát, pojišťovny, nemocnice, záchrannou službu, městské části a sociální služby k jednomu stolu.

Za největší problémy považuji nedostatek zdravotnického personálu, přetěžování akutní péče problémy, které by bylo možné řešit jinde, nedostatečné kapacity následné, dlouhodobé, rehabilitační a paliativní péče a stále slabé propojení zdravotního a sociálního systému. Velkým tématem je také duševní zdraví, zejména dětí a mladých lidí. Úlohou primátora podle mě není předstírat, že Praha může řídit fakultní nemocnice nebo nahrazovat zdravotní pojišťovny. Má ale dostatečnou politickou a ekonomickou sílu, aby dostala stát, pojišťovny, nemocnice, záchrannou službu, městské části a sociální služby k jednomu stolu.

Chci, aby Praha mnohem více pracovala s daty a plánovala zdravotní a sociální infrastrukturu jako jeden funkční metropolitní systém.

Nová nemocnice má v Praze vzniknout, ale jinde

Co může Praha udělat pro to, aby přibývali lékaři, sestry a další zdravotničtí pracovníci, a aby zde také zůstávali?

Personální problém nelze vyřešit jedním náborovým příspěvkem. Praha soutěží o zdravotníky s celou republikou a zároveň je pro mladého lékaře, sestru, záchranáře nebo pracovníka v sociálních službách jedním z nejdražších míst pro život. Město může pomoci především tam, kde má skutečné nástroje: dostupným bydlením pro potřebné profese, dětskými skupinami a další podporou slaďování práce a rodiny, podporou vzdělávání a dobrými pracovními podmínkami ve vlastních organizacích.

U městských investic bych chtěl systematicky počítat také s personální stránkou – nemá smysl postavit nové zařízení, pokud nemáme lidi, kteří v něm budou pracovat. Zároveň ale musíme být féroví: zásadní odpovědnost za počet a financování zdravotnických pracovníků mají stát, zdravotní pojišťovny a samotní poskytovatelé. Praha je může doplnit, nikoli nahradit.

V Praze se připravuje výstavba nové nemocnice, která má vzniknout v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Podporujete tento projekt?

Praha moderní nemocniční infrastrukturu potřebuje a současný stav nemocnic dlouhodobě neodpovídá tomu, jak má vypadat špičková medicína 21. století. Nová nemocnice by ale podle mého měla vzniknout spíše v Letňanech, jak se to původně plánovalo. Zapadá totiž do konceptu celé nové čtvrti pro desítky tisíc lidí, která by tam měla vzniknout. Navíc by v Letňanech byla nemocnice výborně dopravně dostupná a mohla by tak poskytovat péči i širokému okolí.

Urgentní příjmy a lékařské pohotovosti v Praze čelí vysokému náporu pacientů. Co může město udělat pro to, aby se pacienti dostávali ke správnému typu péče a aby se snížilo přetížení urgentních příjmů?

Část lidí přichází na urgentní příjmy proto, že v danou chvíli nevědí, kam jinam se obrátit, nebo jinou dostupnou možnost nemají. Trestat nebo poučovat pacienty za to, že systém neumějí správně použít, není řešení. Od roku 2026 přešla odpovědnost za organizaci a financování lékařských pohotovostí na zdravotní pojišťovny. Praha přesto do systému vložila dalších více než 26 milionů korun nad rámec jejich financování a rozšířila dostupnost pohotovostní péče, mimo jiné v Nemocnici Na Františku a ve VFN. Potřebujeme ale jít dál.

Lepší dostupnost praktických lékařů, pohotovostí a ambulantních specialistů se musí propojit s jasnou navigací pacienta. Zároveň potřebujeme rozvíjet služby, které dokážou některé situace řešit přímo v přirozeném prostředí pacienta. Velmi důležitá je v tomto systému pražská záchranná služba. V roce 2025 přijala přes 246 tisíc volání na tísňovou linku, řešila přes 146 tisíc událostí a ošetřila téměř 142 tisíc pacientů. Cílem není bránit lidem v přístupu k akutní péči. Cílem je, aby se pacient dostal na správné místo ve správný čas.

Od duševního zdraví dětí k očkování

Populace stárne a i v Praze poroste potřeba dlouhodobé, následné a domácí péče. Jak chcete zlepšit návaznost zdravotních a sociálních služeb pro seniory, chronicky nemocné nebo lidi se sníženou soběstačností?

To považuji za jednu z největších výzev příštího volebního období. Praha stárne a současný systém nevydrží, pokud budeme reagovat pouze stavbou dalších pobytových zařízení. Doma je doma. Člověk, který může bezpečně žít ve svém prostředí, tam má mít možnost zůstat. Proto Praha v tomto volebním období významně posílila terénní služby. V roce 2026 dosahuje kapacita osobní asistence v základní síti téměř 700 tisíc hodin ročně, což je proti roku 2023 o více než 140 tisíc hodin více. Kapacita odlehčovacích služeb se ve stejném období zvýšila přibližně o 30 procent.

Praha a střední Čechy jsou jeden metropolitní prostor a zejména u specializovaných pobytových, následných a sociálně-zdravotních kapacit má smysl uvažovat o společném plánování.

Domácí péče ale nesmí znamenat, že město řekne rodině: postarejte se sami. Potřebujeme propojit osobní asistenci, pečovatelské a odlehčovací služby s domácí zdravotní, rehabilitační a paliativní péčí. A zároveň musíme stavět. Praha má dnes přes 3 000 pobytových míst pro seniory včetně lidí s demencí a dalšími specifickými potřebami a připravované projekty Palata, Sulická, Šolínova a Dolní Počernice mají přinést přibližně 320 dalších míst. Další projekty pobytových služeb chystají s naší podporou městské části.

Do budoucna bych chtěl otevřít také debatu se Středočeským krajem. Praha a střední Čechy jsou jeden metropolitní prostor a zejména u specializovaných pobytových, následných a sociálně-zdravotních kapacit má smysl uvažovat o společném plánování. Administrativní hranice kraje nesmí být překážkou dobré péče.

Co by měla Praha dělat více pro prevenci a podporu zdraví svých obyvatel? Na jakou konkrétní oblast byste se jako primátor zaměřil?

Kdybych měl vybrat jednu oblast, je to duševní zdraví dětí a mladých lidí. Právě zde můžeme včasnou pomocí zabránit tomu, aby se problém rozvinul do stavu, který bude později vyžadovat mnohem intenzivnější zdravotní a sociální péči. Praha už v tomto období udělala důležitý krok zřízením příspěvkové organizace Zahrady pro duši, díky které staví síť duševního zdraví v metropoli. Od zdravotních přes sociální a krizové služby. Od prevence, destigmatizace až po přímou péči a terénní služby.

Rozvíjí se péče o děti a adolescenty, máme i první v republice unikátní Centrum perinatální duševní péče pro těhotné a ženy po porodu, ale třeba i první Centrum duševního zdraví pro seniory nebo „psychiatrickou sanitku“. V tomhle ohledu jsme opravdu vzorem pro všechny kraje, každopádně – i tady máme spousty další plánů. Právě tímto směrem bych pokračoval: dostupná pomoc co nejdříve, ideálně ještě před vznikem akutní krize.

Vedle duševního zdraví ale Praha musí systematicky podporovat zdravý pohyb, prevenci obezity a chronických onemocnění, očkování a prevenci závislostí. U prevence bych chtěl mnohem více využívat školy, městské části a data o zdravotním stavu obyvatel.