Infektologie prochází proměnou. Zatímco dříve stála především na izolaci nakažených pacientů, dnes její význam více spočívá v mezioborové spolupráci, zvládání komplikovaných infekcí a odpovědném používání antibiotik. Pandemie covidu ukázala, jak důležitou roli infekční lékařství ve zdravotnictví hraje – a zároveň otevřela otázku, jak se má tento obor připravit na budoucnost.

„Postavení infektologie se poměrně významně mění,“ říká přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Milan Trojánek.

„Problematika infekčních nemocí se posouvá více do oblasti mezioborové spolupráce. Často jde o velmi komplikované případy a tato spolupráce významně zlepšuje kvalitu poskytované péče,“ vysvětluje.

Od velkých infekčních oddělení k mezioborové spolupráci

V minulosti byly infekční kliniky spojované především s rozsáhlými izolačními kapacitami. Měly přijímat pacienty s infekčními nemocemi, aby zabránily dalšímu šíření nákazy. Velká oddělení mohla mít desítky, někdy i stovky lůžek.

Mohlo by vás zajímat

Dnešní pojetí se podle Trojánka posouvá jinam. „Mnohem zásadnější než velké izolační kapacity je mít odborníky, kteří dokážou poradit lékařům jiných oborů, jak správně diagnostikovat a léčit infekce, případně jak jim předcházet,“ vysvětluje.

Infektolog tak nemusí být pouze lékařem na samostatném infekčním oddělení. Stává se také konziliářem, který pomáhá kolegům. Pacient tak může zůstat hospitalizovaný na pracovišti, kam ho v nemocnici původně přijali, zatímco infektolog se podílí na stanovení diagnózy a výběru vhodné léčby.

Taková spolupráce je důležitá zejména v případech, kdy pacient trpí několika onemocněními současně, infekce se obtížně léčí nebo je potřeba rozhodnout o správném nasazení antibiotik. „Infektolog není jen konzultant po telefonu. Je to klinický lékař, který může pacienta osobně vyšetřit. Spolupracujeme s konkrétními klinikami, kde se tento model osvědčil. V současnosti jich je zhruba pět klinik,“ popisuje úspěšnou spolupráci Trojánek.

Česká cesta: Zachovat odborníky i izolační lůžka

Podoba infekčního lékařství se v jednotlivých zemích liší. Trojánek upozorňuje, že například v USA se systém opírá především o specialisty a ambulantní péči, aniž by byla běžnou součástí každé nemocnice klasická lůžková infekční oddělení. Východoevropské systémy naopak počítají s rozsáhlými kapacitami pro izolaci pacientů. „Zásadní je pro nás kombinace obou přístupů: máme odborníky a zároveň jsme schopni nabídnout izolační a lůžkovou péči, pokud je potřeba.“

K tématu:

Tato kombinace se může ukázat jako důležitá při epidemiích, kdy je nutné rychle zajistit izolaci většího počtu pacientů. „Naše situace je optimální. Ukázalo se to například i při nedávných epidemiích. Je nutné mít připravená lůžka napříč nemocnicemi pro diagnózy, které vyžadují izolaci. Příkladem byla epidemie žloutenky v Praze před necelým rokem,“ říká přednosta.

Právě schopnost reagovat na podobné situace je jedním z důvodů, proč nepovažuje další výrazné omezování infekčních lůžek za jednoznačně správnou cestu. „Myslím si, že bychom systému ublížili, kdybychom počet lůžek ještě více zredukovali,“ říká.

Infekce, které nejsou na první pohled vidět

Práce infektologů zahrnuje mnohem širší spektrum diagnóz než pouze klasické nakažlivé nemoci. Vedle infekcí získaných v běžném prostředí se zabývají také infekcemi spojenými s poskytováním zdravotní péče, záněty či horečnatými stavy nejasného původu nebo zdravotními obtížemi cestovatelů.

Zvlášť významnou skupinu představují nemocniční infekce. Ne všechny vyžadují přeložení pacienta na infekční oddělení, jejich zvládání ale může být náročné. „Takových pacientů je značné množství v každém zdravotnickém systému, mnohem více, než kolik jich lze umístit na lůžka infekčních oddělení,“ popisuje Trojánek situaci.

Právě proto se v praxi uplatňuje kombinace specializované hospitalizační péče a konziliárního systému. Infektologové spolupracují s vybranými klinikami, účastní se vizit a pomáhají rozhodovat o léčbě pacientů.

„Na neurochirurgii se pravidelně účastníme velkých vizit a hodnotíme léčbu pacientů dětského i dospělého věku. Podobně je spolupráce nastavena na onkologii, kardiologii, ortopedii a geriatrické interní klinice. Další pracoviště s námi konzultují především komplikované případy a specifické stavy,“ říká Trojánek.

Přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Milan Trojánek. Foto: Jakub Němec

Význam takové spolupráce roste také s tím, jak se mění spektrum bakterií způsobujících infekce ve zdravotnických zařízeních. Zatímco známá MRSA podle Trojánka nemusí představovat největší problém, větší obavy vzbuzují některé multirezistentní bakterie, například pseudomonády, a bakterie rezistentní na karbapenemy, zejména producenti karbapenemáz.

Ty dokážou rozkládat i některá silná antibiotika ze skupiny betalaktamů, včetně karbapenemů. Léčba infekcí, které způsobují, je proto složitější a může být také výrazně nákladnější. Úspěch závisí mimo jiné na správné diagnostice, znalosti vlastností původce infekce a vhodném výběru léčby.

Infektolog v každé nemocnici?

Dalším krokem vpřed by podle Trojánka mělo být posílení konziliární infektologie. Společnost infekčního lékařství se této oblasti věnuje prostřednictvím odborné sekce, která umožňuje specialistům sdílet zkušenosti a řešit společné problémy. „Naší ideální představou by bylo, aby v každé nemocnici, včetně menších okresních nemocnic, působil infektolog-konziliář,“ přeje si Trojánek.

Takový odborník by mohl pomáhat s komplikovanými infekcemi, rozhodováním o antibiotické léčbě i situacemi, kdy se nedaří jednoznačně určit příčinu pacientových obtíží. „Víme, že dokáže pomoci s celou řadou stavů a poradit často lépe, než když problém řeší pouze chirurg, internista nebo jiný specialista. Za vzorové pracoviště lze označit Oblastní nemocnici Kolín, kde se tento projekt velmi osvědčil,“ říká Trojánek. Zároveň by byl spojovacím článkem mezi různými lékařskými specializacemi, pomáhal by zavádět jednotné odborné postupy a případně se podílel na zajištění chodu antibiotického centra.

Infektologie se tak z oboru spojovaného především s izolací nakažených stále více stává nedílnou součástí moderní nemocniční medicíny. Její význam se neomezuje na zvládání epidemií – spočívá také v každodenní péči o pacienty, u nichž může správné rozpoznání a léčba infekce zásadně ovlivnit další průběh onemocnění.